Aluška.org: Věděním ke svobodě

Tak mi došel velice milý mailík s příspěvkem, tentokrát od někoho, od koho bych to nikdy v životě nečekala a o to jsem taky radši, že mě takhle mile překvapila. Je to Lumenn.

K příspěvku mi o došlo vysvětlení jejího nečekaného příspěvku, snad se Lumennka nebude zlobit, když kousek zveřejním:

,,Už nějakou dobu přemýšlím o napsání jednoho článku, ale mám problém s jeho umístěním. Na mém osobním blogu by ho asi většina lidí nepochopila a na Posla ho dávat nechci, protože tam se snažím dodržovat jen a jen konstruktivní a příjemnou atmosféru a nechci tam psát nic jen s nádechem negativity a smutku. Proto mě napadlo, že bych se zapojila do tvé rubriky „čtenářské příspěvky“ – mimoto článek hodně koresponduje s tématem tvých stránek.“

Ono to není myšleno s tou destruktrukcí, to teda ne, moje stránky dýchají energií, bylo to myšleno ohledně systému/matrixu – jak to kdo nazve.

Článek je povedený, tak hrdě do toho 🙂

Jak nám i tupé české seriály dávají najevo, co po nás systém chce

Když doma večeříme, často bývá zapnutá televize jako kulisa. Tak se před asi rokem stalo, že jsme příležitostně začali sledovat seriál Ulice. Jistě, je to hloupý český seriál, ale kupodivu docela reálně zobrazuje život lidí u nás a občas se v něm najdou zajímavé věci. A právě o jedné takové zkušenosti, která otřásla celou naší rodinou, chci psát.
V Ulici je jedna postava – Simona. Žena blížící se do středního věku, od níž odešli dva partneři a nemůže najít dalšího (vzhledem k tomu, že si pořád opakuje „já jsem hnusná, blbá a nenajdu si nikdy chlapa“ ani není divu). Když od ní v seriálu odešel druhý partner, rozhodla se se sebou něco dělat a nakoupila si esoterickou literaturu – O duši, Jak si léčit čakry, Potizivní myšlení apod.
Ze začátku jsme jásali – že by i v nováckém seriálu někdo konečně ukázal, jak jsou tyto knihy prospěšné a jak se s nimi člověk může naučit lepšímu smýšlení o sobě a tím i dosáhnout lepšího a šťastnějšího života? Bohužel jsme se mýlili a vše nabralo úplně jiný směr.
Sotva Simona začala číst tyhle knížky, začala mluvit jinak – o tom, jak si čistí čakry a jak se cítí lépe. Jak se učí se mít ráda a jak chápe, že vše zlé je k něčemu dobré. Prostě nádhera. Udělala ale tu chybu, že tak začala mluvit před svými kolegyněmi a kamarádkami, které ji okamžitě začali od nového náhledu na život zrazovat.
Jejich nejčastější argumenty byly „sekta“ nebo „snad těm blábolům nevěříš, Simčo?“. Později argumentovat přestaly a jen co viděly knihu o duši, o pozitivním myšlení apod. hned začaly ječet, že je Simona úplně blbá, ať to nečte, že se z toho zblázní. Začaly se scházet na kafi a kout plány, jak ji z vlivu takové literatury vymanit. Simča mezitím dál meditovala a vypadala zdravě, klidně a šťastně.
Jednoho dne šla přes ulici a začtená do knížky nevnímala, že jede auto. Před jeho koly ji zachránil muž, co šel okolo. Když viděl, co čte, začal se s ní bavit a dal jí další knížku, kterou měl u sebe. Nevypadal jako krišňák ani jako sektář, ale prostě jako někdo, koho Vesmír poslala v pravý čas, aby upevnil Simoninu víru a pomohl jí udělat po cestě duchovna další krok. Jasná synchronicita, co bací do očí.
Simčiny kamarádky to viděly jinak. Ačkoli kromě knihy a pár laskavých slov jí nic neřekl, nic nedal a do ničeho ji nenutil, hned zase spustily kolotoč keců o sektě a ať si dává pozor, že ji chtěl určitě zmanipulovat atd. atd. A hlavně – „prosímtě, jaképak poselství, to byla úplně obyčejná náhoda!“
Všichni doma jsme už v té době denně sledovali Ulici a hrozně Simče fandili. Viděli jsme v tom náš vlastní boj, kdy má člověk strach mluvit o svých úžasných zkušenostech, aby hned nebyl považován za blázna, úchyla, magora nebo sektáře. Moje mamka, sestra, můj přítel i já jsme všichni „ti divní“ co se zajímají o říši jemnohmotných, o duchovní poselství a podobně, takže jsme s postavou ze seriálu všichni soucítili. Scénáristi ale měli vymyšlenou jinou zápletku.
A tak v jednom díle přišla eskadra kamarádek k Simoně do bytu, sedly si ke kávě a vínku a začaly do ní zase hustit. Simona vybouchla, dostala hysterický záchvat a roztrhala a poházela všechny ty knihy po zemi. „Jsou to bláboly, stejně to nefunguje, jsem nešťastná a nemám chlapa! Jsem na nic!“
Kamarádky byly šťastné, že je Simča zase normální. Knížky se vyhodily, Simona začala shánět partnera na internetu a všichni si mnuli ruce, jak to hezky dopadlo.
A poučení pro nás?
Seriál/systém říká lidem následující:
synchronicita neexistuje
zajímat se o duchovno a vnitřní pohodu je nebezpečné
lidé, co se o to zajímají, jsou pomatení sektáři, pozor na ně
duchovní literatura je k ničemu, měnit svůj pohled na svět podle duchovních principů k ničemu nevede, lepší je žít podle materialistických zákonů
Destruktivní poselství je vyjádřeno tak jasně, že ani průzračnější být nemůže. Možná ale díky němu víc chápu, proč jsou všechny tyhle seriály tak špatné a proč je lidi tak milují – jsou ovládnutí a zmanipulovaní a je jim v jasné formě říkáno, co dělat mají a co ne. A to ovce mají moc rády.

_________________________________________________________________________

Tak tak.. a co bychom chtěli? Aby nám v televizi říkali pravdu? – To by přece televize neplnila svůj účel.. a to očividně už ví mnoho lidí, že? 🙂

Můžeme být rádi, že šikovní scénáristé vymysleli takový konec a že Simonka neskončila v nějaké sektě propíchnutá rituálním nožem… to už by Ulici asi hodně ,,esoteriků“ žalovalo 😀

Tady máte jen další důkaz o podvědomé manipulaci lidí nejen podprahovými daty o kterých jsem psala už dříve, ale i náznaky v ději, nebo rovnou celým dějem.

Na přání autorky textu, přidávám zde odkaz na její dva blogy, které jistě znáte, ale možná zaujmou i někoho nového 🙂

http://lumenn.blog.cz/– Lumennčin osobní blog, dá se řící, že o všem možném.

http://poselsvetla.blog.cz/– Druhý blog je zameřený hlavně na konstruktivní věci, rady lidem a podobně, jak již bylo řečeno výše v úvodu.

Další kouzelné obrázky najdete v galerii ve složce ,,Fantazie“ – V TOMTO ODKAZU