Zanechaly nám předchozí civilizace odkazy na planetární katastrofu? | 1.díl

17.3.2021 v Symbolika 3

,,Hory dýchaly oheň, moře se vařilo. Slunce i hvězdy zmizely, nebe spadlo, protože pilíře podpírající nebe spadly. A nastala tma, déšť, potopa a led.”

Immanuel Velikovsky, David Talbott a rekonstrukce minulých událostí
Immanuel Velikovsky (1895-1979) byl rusko-židovský nezávislý učenec a vědec, psychiatr, psychoanalytik a teoretik, který se zabýval zejména starověkou minulostí. V roce 1950 vydal knihu zvanou Světy v kolizi (Worlds In Collision), po které následovalo pár dalších knih. V těchto knihách vysvětluje planetární a lidskou historii. Byl kolegou Alberta Einsteina.



Velikovsky byl přesvědčen o tom, že v nepříliš vzdálené minulosti, pár tisíc let dozadu, došlo ke kosmické katastrofě ve sluneční soustavě, které se nevyhnula ani planeta Země. Ta byla způsobena pohybem planet po nestabilních drahách. Země se ocitla v těsné blízkosti jiné planety, což mělo katastrofické následky. Jeho teorie o nedávné kosmické katastrofě vyvolala ve vědecké obci odpor a Velikovský byl zesměšněn. Důvodů, proč byl zdiskreditovaný, je zřejmě více. Některým vědcům v přijetí teorie mohl bránit jejich systém víry a proto ji automaticky odmítli. Ti, co vědí pravdu o skutečné historii, ho nechali zesměšnit úmyslně, aby ji zakryli. Někteří hrozili, že budou bojkotovat vydavatele jeho díla a nutili ho, aby stáhl knihu z oběhu, když se přitom stala bestsellerem číslo jedna v Americe!

Immanuel Velikovsky

Snímky sond ukazují, že planety a měsíce mají zdevastovaný povrch, což inspirovalo některé lidi, aby se opět začali zajímat o tvrzení Velikovského. Velikovsky tvrdil, že kosmická katastrofa zanechala své stopy na momentálně mírumilovných planetách, včetně naší Země. Říkal, že planeta Venuše se na obloze jevila jako kometa. Při katastrofě se téměř srazila se Zemí a zničila předchozí civilizaci. Říkal, že v této události hrála významnou roli elektřina. Planety se pohybovaly po nestálých drahách a to zapříčinilo, že došlo ke kolizi, přičemž vznikaly mezi planetami světelné blesky jako průvodní jevy. Velikovsky otevřel dveře nové možnosti, snad i novému pochopení mýtických archetypů uložených v lidském podvědomí.

Tvrdil, že v dřívějších dobách planeta Saturn dominovala obloze. Byla blíže k Zemi a vládla tzv. Zlatému věku. Tento postoj inspiroval amerického mytologa Davida Talbotta v jeho životní práci. Talbott napsal v roce 1980 knihu s názvem Saturnský mýtus (The Saturn Myth), ve které pojednává o rekonstrukci dramatického úkazu, který bylo možné vidět ve starých časech na obloze. Pracuje s mýtickými archetypy, kulturními odkazy z celého světa a symboly, pomocí kterých vykresluje minulé události. V následujících částech článku jsou objasněny podrobnosti tohoto výzkumu (prezentovaného v rámci projektu Thunderbolts Project), jehož výsledky David Talbott předložil veřejnosti.

Věk bohů
Pohyb planet je tak pravidelný a předvídatelný, že si myslíme, že se tak pohybují odjakživa. Je to kontrast k tomu, co tvrdili první astronomové starověké Mezopotámie a četné kultury, které pak následovaly. Pohyby planet v nich vyvolávaly nutkavý strach. Astronomové antických dob tvrdili, že planety byly ve starých časech nebeskými bohy. Planety řídily osud králů a království. Byly považovány za strůjce záhuby, za osnovatele konce světa. Podle tvrzení babylonského kněze a astronoma Berossuse, se planety ve starých dobách pohybovaly po jiných dráhách, než je tomu dnes a způsobily katastrofu. V řeckých, římských a gnostických zmínkách se mluví o tzv. ekpyróze – světovém požáru, o katastrofickém setkání planet. Mnohé starověké zdroje mluví o planetárním ,,nepořádku”, jako například Platón, zoroastriánské texty, Mahábhárata z Indie, taoistické učení, či čínské Bambusové knihy.

V současnosti se někteří výzkumníci, jako například David Talbott, Donald E. Scott, Wallace Thornhill a jiní, snaží zjistit, jak to bylo s planetární historií starých dob. Přinášejí pozadí těchto událostí, od srovnávání mytologií, přes planetární vědy až po fyziku plazmy. Jejich cílem je zjistit, zda byl planetární systém v minulosti skutečně nestabilní, s živou elektrickou aktivitou.

Předchozí civilizace byly úplně jiné, než naše současná civilizace a zanechaly nám mnohá tajemství. Staré civilizace byly posedlé minulostí. Fascinovaly je neobyčejné události plné zázraků a bohů, kteří vládli věkům minulým, ale pak zmizeli z obzoru. Staré civilizace zde zanechaly monumenty, které reprezentují něco, co je uloženo v kolektivní paměti a které připomínají obsesivní obrysy předešlých civilizací, jako např. města starého Egypta táhnoucí se podél Nilu, jedinečné stavby v Mezopotámii, v Indii, v jihovýchodní Asii a v Číně, stavby v Americe zanechané Aztéky a Mayi, archaickými kulturami v Andách a podobně. Tato díla představují něco ztraceného.

Egyptští kněží nazývali starou epochu ,,věkem prvotních bohů”. Začal vládou prvotního slunečního boha, zvaného Atum, který později ,,zemřel”. Sumerské texty hovoří o bohu zvaném An, který vládl světu, ale pak ,,opustil” scénu. Řekové oslavovali ztracený věk boha Kronose, který byl nahrazen bohem Diem. V Indii vzpomínají na vládu boha zvaného Brahma, který pak přešel do pozadí. Zmíněný je i čínský Cheng Di a Huang Di, aztécký Ometeotl, či mayský Itzamna.
Život bohů si různé kultury připomínaly prostřednictvím oslav a symbolických rituálů. I každou stavbou chrámu, každou obětí, úrodou, dosazením krále, každou královskou svatbou, či oslavou Nového roku.
Mýtické záznamy jsou plné teroru a kosmického narušení. Modlitby a hymny připomínají smrt či utrpení velkých bohů a vypráví o tom, jak jeden věk drasticky přešel do jiného věku.

Zlatý věk představoval čas před kosmickou katastrofou. Král světa představoval slunce, které kdysi vládlo světu, před vládou našeho současného Slunce. Matka-bohyně symbolizovala krásu a život. Válečník nebo hrdina byl narozen z lůna matky-bohyně a bojoval proti ,,příšerám”.
Typickým mýtickým tématem je i had, nebo drak. Má původ v prehistorických časech. Drak či had byl zmiňovaný na každém obydleném kontinentu a zmínky o něm přetrvaly až do moderních dob.
Každá starověká kultura vzpomíná na to, že svět byl kdysi úplně jiným místem.

Válka bohů a nebeské plazmatické formace
Katastrofa dala vzniknout mýtům, které známe dodnes. Mýty popisují říši bohů a bohyň, kteří byli ,,zázrační”. Obývali nebeské říše tyčící se nad světem. Tyto říše dnes symbolizují různé chrámy a pamětní monumenty.
Bohové se však stali vrtošivými, jedna nebeská síla se proměnila v jinou. Groteskní příšery, které na Zemi nikdy předtím nebyly, bloudily po světě. Bohové se stali násilnickými a nebesa upadla do chaosu. Nebeští bojovníci a příšery bojovali na nebesích, používaje zbraně hromu, ohně, či kamene.
Před více než deseti tisíci lety paleolitičtí umělci kreslili obrazy na stěnách jeskyně Lascaux ve Francii. Byli to realisté s vynikajícím smyslem pro detail. Neolitičtí umělci však nezobrazovali přírodu tak, jakou ji známe my. Ztvárňili sice přírodu tak, jak je, ale dominantním prvkem jsou strašidelné postavy a absurdní formy života, které v našem světě neznáme. Takové malby nacházíme po celém světě.

Lascaux

Horseshoe Canyon, Utah

Sego Canyon, indiánské malby

Afrika

Některé postavy ve tvaru paličky mají místo hlavy kachnu, nebo jiného ptáka. Stovky takových variací je vyobrazených na americkém jihozápadě. Tímto vzorem to nekončí. Některé hůlkovité postavy mají dvojici teček po stranách – na každé straně těla jednu tečku. Tento vzor vidíme také po celém světě. Jiné detaily těchto postav pouze zdůrazňují navenek jakousi ,,iracionalitu”. V současnosti nacházíme odpověď na tato mystéria v oblasti mimo tradiční archeologii – ve fyzice plazmy a v laboratorních experimentech s elektrickými výboji.

Plazmový fyzik Anthony Peratt, který prováděl pokusy v laboratořích v Los Alamos říká, že tyto hůlkovité formy představují elektrické jevy, dějící se na obloze. Něco jako polární záři, kterou vidíme dnes, ale ještě tisíckrát aktivnější. Peratt přirovnává skalní umělecké útvary k souboru elektrických jevů vzniklých při pokusech v laboratořích. Skalní umělecké útvary vysvětluje jako pruhy intenzivního elektrického proudu v plazmových výbojích. Dvě tečky vedle těla postav představují světlou, vysoce energickou radiaci zvanou synchrotronní radiace, která je vyzařována z centra torusu výboje.

Peratt říká, že i Paličková postava s hlavou kachny, která je zaznamenána v oblastech amerického jihozápadu či v oblastech od Havaje po Saúdskou Arábii, je podobou plazmového výboje.

Malby zobrazují různé perspektivy těchto výbojů. Tvorba plazmových výbojů je spojena s nebeskou katastrofou a starověké malby zvláštních postav s tečkami po stranách mají tyto elektrické jevy reprezentovat.

pokračování příště



Komentáře

Ikona diskutujiciho NoName 2021-03-17 07:48:54 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný…a prej ze pravěcí lidé byli primitivní…dyť uměli pěkně kreslit…

Ikona diskutujiciho lenka f 2021-03-17 09:11:56 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný, tenhle článek jsem celý taky dřív četla. Nebudu říkat zdroj. Zaujal mě a štve mě, že knížka Mýtus o Saturnu od Davida Talbota není v češtině, hned bych si ji objednala.

Ikona diskutujiciho tauri 2021-03-17 19:49:50 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdoví, jak tomu dříve bylo. Vzhledem k zakomponování teorie duté země tohle moc nesedí..Pokud jde o malby, spíš bych to viděl na minulý matrix..Možná několik. Pokud se tu něco zase poteno, zase někdo další najde přístroje, jaké máme dnes..Akorád, že dneska lidé nemalují po skalách, ale vyrývají tam různá jména, jak se mají rádi, i když to už nejspíš neplatí.
Takže beru jako dnešní dobu primitivnější..dříve se alespoň malovalo a vypadalo to hezky..Sám kdybych maloval na skály, vypadalo by to sice jako od dítěte, ale nějaká historie by tam byla předána.
Tak snad přežijeme dnešní dobu v dobrém, protože ani nám moc jiného nezbývá. Teď se hodně píše o Orionu, kdy bouchne Beetlejuice..No snad abych zašel něco namalovat do kanálu k potoku. Ale bude tam asi jen rouška, spaceX a jak na nás září všelijaké vysílače a lidé padají jako mouchy.

Napsat komentář: tauri Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek