Aluška.org: Věděním ke svobodě

Kosmické kolo
Na nebesích se točilo Velké kolo. Dokonce i mírné přemístění planet v uskupení bylo zachyceno na starověkých obrazech.

Lastura
Symbol lastury se spojuje s bohyní Afroditou. ‚Záře‘ bohyně byla identifikována jako čelenka egyptského panovníka.

Kosmický blesk
Prastaré slunce vládnoucí našemu světu svítilo nejjasněji na noční obloze.
Půlměsíc zkrášloval toto slunce a s jistotou to nebyl náš současný Měsíc.
Venuše spočívala mezi rohatý půlměsícem. Mars byl vizuálně posazený do středu hvězdy.

Zdálo se, že z Marsu vychází jasný paprsek – forma kosmického blesku. Podobě paprsku ‚vycházejícího‘ z Marsu byl přisouzen meč nebo dýka, Bůh-bojovník ‚byl svým mečem‘. Bylo to také zobrazeno jako kolík, nebo upevněný kůl otáčející se oblohy.

Dlouhý paprsek představoval i výčnělek květu života. Tato podoba paprsku představovala také sloupovité dolní končetiny bohyně.

Vyplazený jazyk bohů
Forma paprsku znázorňovala i vyplazený jazyk boha-bojovníka a rozzlobené bohyně.

Nebeský býk a bůh podpírající nebesa
Poloha Marsu se měnila a nebyla úplně přesná v souladu s planetární osou Země či přímkou ​​mezi planetami v seskupení a Zemí. Nebeský půlměsíc se nyní jevil jako rohy boha-bojovníka, identifikovaného jako ‚Nebeský býk‘.

Bývá zobrazován jako býk posazený na vrcholu hrotu.
Z pohledu ze Země se zdálo, že paprsek tvoří podobu velkého sloupu, či kosmické hory.

Ve starých egyptských náhrobních textech se píše: ,,Já jsem býk, Starý býk. Podpírat oblohu svými rohy.“ V egyptských textech v pyramidách se píše toto: „… pilíř hvězd, Nebeský býk … jehož rohy září, posvěcený sloup, Býk nebes.“
Mýty o nebesa osvětlujícím kosmickém obrovi zahrnují aktivní podobu boha-bojovníka. Jeho roztažené ruce znázorňují totéž jako rohy Nebeského býka, zářivý půlměsíc.

Šišaté koruny králů-válečníků
V některých fázích pohybu Marsu se kosmický prach a elektrická plazma proudící mezi Marsem a Venuší staly viditelné pro pozorovatele ze Země. Dokonce i díky malým změnám v tomto prachově-plazmovém louči bylo možné vidět tuto formaci, která tvořila osobité odlišnosti ve zjevu planetární konfigurace. Takto vznikly podoby korun jako egyptská ‚Bílá koruna‘, syrská ‚Baalova koruna‘, mezopotámské tvary korun, egyptská ‚Červená koruna‘, perská ‚Mithrova koruna‘, mexická ‚Olmécká koruna‘, či sardínská koruna.
Králové ve starověkých dobách nosili šišaté koruny různých tvarů. Starověcí kněžští kronikáři věděli, že tyto koruny jsou součástí roucha kosmického bojovníka, prototypu bojovníka-krále na Zemi.
Kněží starého Egypta věděli, že ‚Bílá koruna‘ představovala matku-bohyni. V egyptských textech v pyramidách se vzpomíná: „znal jsem svou matku, Bílou Korunu.“

Zakroucený dech života
S narůstající nestabilitou a vychylováním se z osy, paprsek spojující Mars a Venuši tvořil spirálu. Toto je matka-bohyně, centrální oko, srdce a duše prastarého slunce, která se nyní jevila jako zatočená kudrna vlasů. Egyptské texty zmiňují ,,loknu vlasů, která byla zakroucená“, nebo že bůh Re měl „záři na své kadeři vlasů.“ Boční kudrna krále-válečníka představovala tento kosmický jev.
Egyptští kněží věděli, že ‚zakroucený dech života‘ a ‚kudrna vlasů‘ představuje tutéž bohyni. Bohyně Isis a Hathor se také nazývali pojmem „postranní kudrna“. Zatočený dech života má mnoho významů – například v pozici na obrázku ZDE se stal součástí egyptského ‚oka boha Hora‘.
Kritický bod přišel se zmizením ‚kadeře dechu života‘ a následným rozpoutáním hněvu hrozivé bohyně, příchodem kosmické krize.
Hinduistický bůh Šiva si vytrhl ve svém hněvu loknu vlasů a to symbolizuje jeho temný aspekt. Šiva je indický bůh-ničitel.

U netvorova Virabhadry vidíme hrozivou formu rozzlobené bohyně, kterou je Venuše.

Virabhadra

Had chaosu nebo Drak
Archetyp medúzy byl pouze jemným odstínem nebeského hada nebo draka se svými světlými vlákny, hojným peřím, dlouhými vlajícími ‚vlasy‘ a vyzařováním blesků, symbolu ‚velké komety‘.
V Egyptě se oko, srdce a duše boha Re od něj oddělila a stal se ohnivým hadem Uraeusem zuřícím na nebesích.
Egyptští kronikáři popsali bohyni jako „Oko boha Re„, mající formu žhavého hada, jehož hieroglyf představuje bohyni. V egyptských pyramidálních textech se píše: „Kobra – had boha Re, jedoucí před ním – Oko boha Re; je to zářící bohyně.“ Astronomické tradice oblasti Středomoří a Blízkého východu potvrzují, že bohyně na obrázku ZDE je ‚planeta‘ Venuše.

Starověcí Sumerové ztotožnili Venuši s bohyní Inanna, hadem či dračí matkou, která byla nevlídná a vzteklá. Sumerská hymna pro Inannu říká, že ,,jako drak vrhla na zem jed … pršíc rozdmýchaný oheň na národ.“

Čínský drak představuje kometu v chaosu a je to základní symbol koule plné výbojů a jejích točitých průvodních znaků včetně vyzařování světelných blesků.

Aztékové znali kometu Venuši jako hada s paprsčitým peřím. Věděli o vztahu mezi Venuší a kosmickým hadem.

Had stvoření
Ve fázi nepořádku v nebeské konstelaci planet vznikala spirálovitá forma útvaru, kterou symbolizuje ‚Had stvoření‘. Byla to válcovitá ohrada matky-bohyně, mateřská vlast na obloze, součást starověké legendy o stvoření. Mýtický domov bohů a hrdinů se nacházel uvnitř ohrady tvořené tělem nebeského hada nebo draka. Vyvíjející se podoby jsou prokazatelné fáze života matky-bohyně, masivně ignorovány, ale symbolicky znázorněny starými kulturami.
Kronikáři napříč celým Egyptem pamatovali na zářící spirálu se svým paprsčitým vzorem jako činitele nebeské konstrukce. Byl to had Uraeus, který formoval ohradu, hranice nebeského království Neter Ta.

Středoameričtí umělci velmi dobře věděli, že oheň hada nebo draka, obklopující zem bohů, se na obloze jevil jako paprskovitá spirála.

Čtyři paprsky života
Zem bohů se vytvořila z tance bohyně a hrdiny – Venuše a Marsu, a prezentuje čtyři paprsky světla a života. Na obloze se objevila mateřská zem, nebeský model pro každé království a město na Zemi. Je to ztracená zem mýtických předků, rozdělena čtyřmi řekami nebo zobrazena čtyřmi větry, otáčející se jako obrovské kolo na nebesích.
Aztécký kalendář jako složité kolo obsahuje v jeho centru hrdinu-bojovníka, čtyři explozivní paprsky životní energie, ohraničujícího, často dvouhlavého hada, a identitu tohoto hada představující božský oheň.

Hora bohů
Je to nejpronikavější, vše prostupující symbol světové mytologie. Každá mýtická tradice souhlasí s tím, že země bohů se nacházela na zlaté nebo žhavé nebeské hoře.

Závěr
Tyto všechny symboly se vážou ke každé starověké kultuře a týkají se událostí, které se podle Talbotta staly před několika tisíci lety. Archetypy reprezentují jednotlivé fáze pohybů a poloh planet v pólové konstelaci. Kvůli nestabilitě konstelace došlo ke kosmické katastrofě, která zasáhla i planetu Zemi.
Pozice planet se přeskupila, Saturn jako dominantní prastaré slunce ‚zmizel‘ z nebes.
Dnešní prstence kolem Saturnu jsou jeden z výsledků kosmické katastrofy. Dráha planet se ustálila do dnešní podoby.
Velikovsky i Talbott provedli významnou práci a přiblížili se k rozluštění záhady starověkých symbolů i naší minulosti. Elitní tajné okultní společnosti uctívající Saturna jako prvotního ‚boha-stvořitele‘ hlídají tyto znalosti a drží je pryč od lidí, aby nevěděli nic o své skutečné historii a pravém významu antických symbolů.

Série je založena na překladu článku autora Mária Oláha, v originálu ,,Saturnský mýtus, antická archetypálna symbolika, pólová konštelácia a kozmická katastrofa” , připravila aluška.org 2021