Aluška.org: Věděním ke svobodě

Aktualitky, zprávičky, myšlenky, zážitky a vše, co se okolo mne mihne zajímavého.

První zápisníček pro měsíc duben je -ZDE- .

29. dubna 2015

….. Normálně ,,náhoda”, otevřu youtube a tam mi to vyhodilo video, kde je natočené morče, co vypadá skoro úplně stejně jako moje chundelatá Babulína: https://www.youtube.com/watch?v=_xqkokDFYAE hahaha 😀 … Už bych jí mohla vybrat oficiální jméno, ale nějaké výrazné, aby se na něho naučila slyšet 😛 Na Babulku asi nikdy slyšet nebude.

….. Na youtube jsem dala video, které sice není tak úplně moje, ale editovala jsem ho a koho by zajímalo nějaké povídání o knihovnách palmových listů (jakože dotazy na mě občas směřujete), určitě by se vám mohlo líbit. Najdete ho tady: https://www.youtube.com/watch?v=60RRvgdY28E

27. dubna 2015

….. MORČECÍ ZÁSILKA JE DOMA!!! 😀 Super ultra Living World Eco Habitat za šílené prachy jsem měla složený asi za 10 minut. Dírky a škvírky, všechno do sebe perfektně zapadlo a výsledek je NÁDHERNÝ! Do interiéru to perfektně zapadlo, přesně tak jak jsem si představovala.

Morčice první strašně panikařila že ji na chvilku vracím do malé krabice (asi chuděrka dostala strach že zase pojede autem), pak panikařila že je zničehonic v obrovském průhledném výběhu… Tak jsem ji pochovala, ona se uklidnila a už začala trochu rejdit. – Vždycky když ji pochovám, tak se uvolní a ožije.

Všechno jsem nafotila – i natočila!!! – tak to ještě dám do kupy, sestříhám a ukážu, jaký má Babulka krásný domov.

Teď na mě kouká z výběhu, jak pracuju u PC… Normálně mi asi bude v noci chybět, že už se mnou nebude spinkat v pokojíčku. Protože byla jako andílek, ani trošku mě nerušila. A to je na mě co říct!

P.S. 20:35 – Morčice se vydává na průzkum svého domova a obchází všechno co tam má. Domeček na spaní jsem jí sebrala a nechala jenom tunýlky a prolézačky, abych ji namotivovala k pohybu a funguje to! Bublá, zkoumá a strašně se jí líbí krmelec, co jsem jí koupila. Nemůžu se na ni vynadívat, jak je tam krásná. Večerní práce prakticky žádná není, každých 5 minut běžím k morčátku… Zbytek času na něho zírám z dálky a fandím.

20:40 – Morčice chytla střelu, začala oslavovat svůj nový bejvák a lítá po Eco Habitatu jako splašená. Naprosto jasně se raduje, i poskakuje. Takhle nadšenou jsem ji ještě neviděla, tak mám fakt radost, že ocenila moji snahu i investici a je spokojená. Je to vděčné morče, o to ji mám teď radši.

26.dubna 2015

….. Když všechno půjde dobře, měl by mi zítra konečně dojít ten super drahý výběh pro moje chundelaté čuníky. Šel DPD až z Německa a v pátek se zarazil v Praze, takže doprava už dlouho trvat nebude. Tak se moc těším, až to budu montovat a až tam tu svoji boubelku slavnostně přestěhuju 🙂 Doufám že se ta maličká v tom velkém bejváku neztratí a že ji tam pak ještě najdu 😀

….. Moje sladká morčice dnes udělala několikanásobný pokrok. Zaprvé se nějak pozapomněla a bezprostředně po příjemném mazlení a návratu do bedýnky si ode mě z ruky vzala travičku. Pak se strašně zarazila ,,ajo no vlastně já ještě nejsem ochočená!” a další už si ode mě nevzala. Žeby jenom dělala drahoty? 😀 hmmm? 🙂

Zadruhé mě dnes počůrala, tak jsem ji hned vrátila do domečku, pochválila ji jak to hezky umí a šla se převlíct… Po chvilce slyším známý randál – Babulka si brousila zuby na domečku – po další chvilce podivný šramot a pak ,,bum”. Tak jsem samozřejmě hned přiběhla abych svou maličkou zkontrolovala a našla jsem ji nacpanou za domečkem. Byla za ním natažená jak špageta a kulila oči… Normálně z něho vylezla, asi začala nějak moc akčně rejdit a takhle to dopadlo. A to jsem ji předtím chtěla nechat trošku proběhnout po posteli pod palestinou aby měla pohyb (na tuto hru přistoupila. Bez palestiny zalehne a dělá tuhého vojáka v zákopu, ale když ji něčím přikryju, tak pod tím hned začne rejdit :D), takže ji to asi inspirovalo a otrkalo, protože předtím z domečku sama nevylezla ani za nic.

….. Poslala jsem dotaz na nedalekou chovnou stanici, jestli mají pro moji Babulku nějakou malou kamarádku, tak uvidím. Doufám že brzy najdu druhou babulku do party, aby se ta moje první trochu víc uvolnila. Je mi jí líto když sedí sama v domečku. Jde vidět že jí moje pozornost dělá dobře (vždycky ožije a pak řádí i v domečku), ale potřebuje i někoho na svém levelu.

….. Kocourek byl dneska super. Šel se mnou do lesíka morčátku pro travičku jako doprovod, pořád pomňoukával (povídal) a seděli jsme pak spolu na balkoně. Macík se mi uprdelil na nohy a spinkal (pak jsem mu dala vlastní židli a podušku, protože se strašně rozvaloval), já dělala úkoly do němčiny a mezitím se ke mě přišel Divočák nažrat. První se bál, pak se odhodlal a přišel blíž, když viděl že se nehýbu a macek spinká a nevidí ho.. Tak tady dneska bylo parádně živo. Jenom škoda, že se macík cpe do domu i když já jsem venku. Dneska bylo tak krásně a teploučko, vzduch voněl… Tak jsme byli venku oba, žádný vysedávání u komplu, žádný chrápání na křesle doma. Hezky na sluníčko! A kocour to nechtěl pochopit, seděl u dveří a kvílel snad čtvrt hodiny, než si za mnou šel lehnout. Přitom není vychovaný jako domácí, je vychovaný jako venkovní, tak nevím co to zase vymýšlí za nesmysly 🙂 Ale jsem ráda, že je přítula a zase se začal sám umývat, tak svítí čistotou. Vždycky po vykoupání je takový čistotnější a víc se udržuje, je to zvláštní.

….. Zacyklila jsem se do jedné věty a jsem jako kolovrátek. Když ke mně kdokoliv přijde a zeptá se mě jak se mám a co je nového: ,,Skvěle! .. Já mám nové morčátko!” Říkám to všem, pořád, už i rozesílám fotky mailem na všechny možné směry. Hlásím to do němčiny, hlásím to rakušákům, hlásím to všem. JÁ MÁM MORČE, ať to celý svět ví! Všichni to musí vědět! A všichni musí vědět všechno. Kdy babulka papá, kdy kadí, kdy mě počůrá, kdy hryzala domeček. Nic není důležitějšího, než moje malá morčice!! 😀

Schválně čekám, kdy mě to ,,hlášení všeho” přejde a přestane bavit, ale zatím to vypadá, že to jen tak samo nepřejde. Jsem strašně nabitá, natěšená, radioaktivní a vždycky čekám až moje babulka dopapá, abych jí mohla zase něco přinést 😀 a chodím na travičku s pusou od ucha k uchu, jakoby to bylo největší blaho na světě… Ono to vlastně blaho je. Těším se jak budou všichni blaženě slintat, až tady 28.4. vyjdou její fotky.

… Mimochodem: Babulce hodně chutná. Dneska jsem jí byla pro travičku 2x a co je u mě, o něco ztěžkla. Přitom dostává seno, vodnatou okurku (nechce vodičku z misky a napaječka dojde zítra poštou), jablíčko, mrkvičku, bazalku a travičku. Žádné obilí… A přesto během pár dnů ztěžkla. Zdála se mi nějaká moc lehká a křehká, říkala jsem si že ji vykrmím, ale že do toho to děvče půjde až tak po hlavě? – Asi jí v tom zverimexu nedávali dost najíst, protože už není jako pírko, ale je to hezky napapané morčátko, co je v ruce alespoň nějak cítit. Nebo tam možná na jídlo neměla klid, protože jak ji obírám, nacházím na ní stroupky a stopy které vypadají, jakoby ji někdo v tom zverimexu občas šikanoval. – Možná se jí už ani nestýská, možná naopak slaví že má klid a má všechno jenom pro sebe, tak se cpe…

24. dubna 2015 – večerní dodatek

….. Můj kocourek Moristek se konečně umoudřil. Zastesklo se mu po mně, po domově a začal se zase chovat normálně. Takže každý den se nají, nechá se pěkně pochovat a zdržuje se víc u domu. Začal s návratem do normálního režimu zrovna v tu chvíli, kdy jsem se odhodlala k pořízení morčat. Jakoby věděl, že začne mít doma konkurenci 😀

Včera jsem ho koupala, byl z těch toulaček jako čunče, ale teď je to zase hezká sněhobílá kočička a zase se zakulacuje, tak mu to sluší. To, že se vrátil ke mně ze stesku jsem poznala podle toho, že leze na místa kde cítí můj pach a po jeho posledním návratu ho přátelé našli u mně v koupelně v prádelním koši, protože zapomněli zavřít dveře, když jsem nebyla zrovna doma. V prádelním koši bylo hlavně spodní prádlo a nikdy dřív do něho nelezl… Prý tam spokojeně spinkal a nechtěl ven. Tak je mi to jasné, toto dělají ze stesku psi, že lehají svému pánovi třeba na spocené tričko, když není doma…. Tohle bylo pro mne moc důležité gesto.

Ten den kdy se vrátil po týdnu, jsem se ho na vážno zeptala proč se toulá, jestli už mě nemá rád? – A zamáčkla jsem slzu, jak mě to mrzelo. Opravdu mi tím touláním ublížil a úplně jsem se stáhla do sebe… Kocour s sebou tak divně mrsknul, jakoby pochopil na co se ho ptám… Tak ten prádelňák asi byla jeho odpověď.

….. A ty další dvě kočičky které krmím se taky mají moc dobře. Z Divočáka už je překrásný ,,don Seladon”. Dneska jsem ho načapala před domem se sousedovic kočičkou. Seděli tam spolu a rozkošně na sebe vrkali a chodili za sebou… Kamarádili se 🙂 … Tak jsem tam za nima přišla a lákala tu černou sousedovu, protože ta se ode mě nechá ňuchňat… A ona že jo, že za mnou půjde.. Ale Divočák nešel a uraženě zamňoukal ,,No dovol, já jsem tady!” a černá se zastavila na půli cesty, ohlédla se na něj, pak na mě, pak zase na něj… Zavrkala na Divočáka a vrátila se zase smířlivě k němu, obešla ho, pohladila ocáskem a on pak tak krásně spokojeně zabručel. To bylo tak strašně sladký!!! :3

A tu celou srandovní scénku pozorovala i ta záhadná bíločerná kočička, co jí pracovně přezdívám ,,Tomík”, ale pohlaví nevím jistě. Ta chodí na jídlo taky každý den, ale drží si odstup jako Divočák.

….. Moje malá morčičí slečinka už si zvyká. Na to že ji mám doma teprve druhý den je vývoj hodně dobrý. Babulka hezky papá, moc jí chutná salátová okurka. Dneska dostala i pořádnou hrst travičky, ta už je snězená. Teď večer jsem jí nachystala mističku se zeleninkou a bazalkou (okurčička nesmí chybět, když jí tak chutná..) a nakrojila jsem jí měsíček z jablíčka. Dávám jí jídlo hned k okénku do domečku, aby se nemusela bát jít ven, pokud nechce. A ona si to pak hezky tahá přes okénko dovnitř, když ji zrovna nevidím.

Jablíčko jí hned zavonělo, to šlo vidět jak spokojeně zavětřila… a za pět minut už tam nebylo a to už měla i rozdělaný druhý kousek okurky.. Ta jede!! 🙂 To bude ráno bobků!

…. Zdála se mi strašně ustrašená, tak jsem porušila svoje původní rozhodnutí že ji nechám pár dnů napokoji a začala jsem ji už dneska chovat na klíně. Beru vždycky velkou palestinu, trošku ji s ní přikreju ať se cítí víc v bezpečí a muckám ji. Všimla jsem si jak nešikovně s ní zacházeli ve zverimexu (o tom ještě napíšu víc, ale musím si na to udělat čas, to bude článek na dlouho :P), tak jsem jí prostě chtěla ukázat, že nejsem takový primitiv jako oni, že jí rozumím a že s ní budu zacházet něžně… Zítra nejsem doma, tak ať má nad čím přemýšlet.

A vypadá to, že moje mazlindo grando na ni funguje. Fakt se uklidnila, když vidí že ji nedlachním a hladím něžně. Už začíná dělat klasické ,,drrrrr” a rochnit se v Palestině, přitom ráno ještě seděla nešťastně jako pecka a bála se jenom pohnout… Ale když už se rochní a chytla řádný apetit, tak to je super. Mám z ní radost, že to pochopila.

,,Jsme přišli, viděli a všude nakadili…”

24.dubna 2015

….. Moje střapatá sladká předražená babulka byla v noci ticho jako andílek a tajně snědla trošku zeleninky, co jsem jí strčila do domečku až pod čumáček. A dneska jsem ji načapala, jak z okénka domečku užírá seno… Tak jsem ráda, že nemá zase až takovou depresi z přestěhování a jízdy autem. Teď už to bude jenom lepší.

….. Pobavil mě TENTO díl ,,Vší ve škole”. Proč? – Na knihu Masaru Emoto jsem dělala referát v šesté třídě a když jsem skončila s tím co je řečeno v tomto videu, celá třída nehla brvou a učitelka taky vůbec nechápala o čem je řeč. Pak mi řekla, že čtu knížky, kterým je svém věku nemůžu pořádně rozumět. 😀

A já z toho pak byla strašně ukřivděná, protože jsem si původně myslela, že tak primitivní a jednoduchý mechanismus musí pochopit každý idiot a že to ve škole v pohodě vezmou… Dost jsem je přecenila.

23. dubna 2015

….. První morčátko ze dvou už mám doma! Je to střapatá šlechtěná kulička s rozetkama, malá a děsně moc drahá. Ale jak jsem ji viděla, dala bych za ni i tak všechno… – ňu ňu ňu !!! :3 :3 Až se trošku otrká, tak vám ji zdokumentuji.

20. dubna 2015

….. Inu, je teprve 20.dubna a já už nevystačila s počtem znaků na jeden článek a musím si založit nové okénko. Vypadá to, že v dubnu jsem buď upovídaná, nebo se toho hodně děje 😀

….. Už asi dva týdny jsem permanentně rozněžněná při představě, že chovám morčátka. Občas jak tak vzpomínám na ty které jsem měla a jak si představuju ty co teprve mít budu, tak se i před spaním dojmu a pak nemůžu spát. Strašně měknu a jak nemám kocoura každý den doma, je to úplný konec. Nemám se o koho starat, žádný čumáček mě neotravuje, neskáče po mě a najednou to chybí. Život bez zvířat je sterilní a netěší mě… Krmím alespoň ptáčky z okna pracovny každý den, chodí se na mě koukat a zpívají mi. Jsou úžasní, ale divocí, nepohladím si je.

Taky krmím Divočáka a černobílého macíčka, začínám mu přezdívat Tomík, ale nevím jestli je to kluk, pod ocásek jsem mu zatím nekoukala 😛 A přesto pořád toužím po morčatech. Prostě diagnoza, co se dá dělat. Už se ten nápad ve mně úplně vyklubal, včera kolem půlnoci jsem si řekla že do toho jdu a hotovo.

Dneska ráno jsem vstala, napochodovala k počítači a udělala ten velký krok, naklikala jsem do košíku všechny věci co už týden postupně na netu vybírám, objednala, rovnou zaplatila a čekám na balík. Udělám jim naprosto překrásný výběh předem, aby morčátka šla do připraveného. (Protože už plánuju obcházet okolní zverimexy, taže je jasné, že se tam zamiluju a něco si odnesu.. znám se.) Teď už není cesty zpět… Zvážila jsem to opravdu pořádně, protože morče není hračka, je to živá bytost, na rozdíl od kočky absolutně závislá a podle toho vyžaduje pečlivost. Ale já už zkušená jsem a když jsem to zvládla tehdy, tak teď absolutně s přehledem, naopak ještě víc zlepším metody a všechno 🙂 Za ty dva týdny co jsem se rozhodovala, jsem toho taky dost načetla a dozvěděla jsem se i nové věci, které budu chtít vyzkoušet.

….. A kocourek jakoby tušil že plánuju přírůstek do svého zvěřince, se po týdnu vrátil domů na jídlo, úplně špinavý. Snažím se mu vysvětlit, že mu nic nezakazuju, že mu klidně budu ochotně dělat kočičí motorest, ale ať nechodí na jídlo jednou týdně. (Vždyť u domu mám každý den misku s jídlem, kdykoliv tam mohl přijít a najíst se. Moc dobře o tom ví, že je tam pořád jídlo.)

Vždycky jsem chtěla, aby byl venkovní, aby v baráku nezblbnul, neznudil se a nebyl tlustý… Ale toto je prostě moc. – Kouká na mě, mazlí se a vrní… Nevím jestli to chápe. Zkusím ho ještě chvilku podržet doma a vykrmit ho. Je mi jasné že jen co bude možnost zase zdrhne, nebo že se bude zítra dobývat ven a plakat… Ale co se dá dělat. Je to kočka, kočky mají svůj tajný život. Tak ho aspoň nacpu pořádně tlačenkou… K večeru na mě zkoušel jestli ho pustím ven. Začal jančit, šílet, škrabat rohožku, kvílet… ale neobměkčil mě.

….. Morčátkům jsem vybrala naprosto úžasné bydlení. Když jsem byla malá, chovala se morčata ve starých televizích. Prostě se vykuchala televize ven z toho dřevěného rámu a v tom dřevě jsme měli morčata. Pak jsem zažila i klec, ale vždycky mi vadilo, že je z toho strašně bordel kolem a morčata z nudy občas hryžou ty mříže, v noci je z toho randál a nedá se usnout 🙁

Tak jsem uvažovala co s tím aby nebyl bordel, hluk, taky aby se to dalo zabezpečit, aby se k nim nemohl dostat kocour v případě že zrovna bude doma. A přes mříže by mohl prostrčit drápy kdybych se zrovna nekoukala, to bych nepřežila… A pak jsem našla tenhle hrad: http://www.zoohit.cz/shop/hlodavci/klece_ohradky/pro_morcata/do_120cm/347934

No když si k ceně představíte ještě dodatečné vybavení do klece, pítko, seno, piliny atd., není to zrovna málo. Dost jsem se prohla když jsem viděla tu cenu, ale říkám si že je lepší investovat do kvalitního bydlení, než se pak rozčilovat s klecí a běhat kolem nich každý den se smetáčkem… (Koneckonců tenhle výběh určitě nemám na rok na dva, ale tak na 10-20 a možná víc, když to dřevo přežije. Co by nepřežilo? Ty staré televize taky přežily, tak proč by nemoho přežít tohle?

Pochybuju, že zůstanu u dvou morčat a pak si další už nepořídím, až umřou. Těch 6 a půl roku co jsem byla bez morčat mi stačilo a celou tu dobu jsem je chtěla. Pořád.)

…. Mně se ty klece ani od pohledu nelíbí a nelíbí se mi ani ta symbolika. Nechci mít zvířata v klecích, jako ve vězení. A toto je nádhera. Plexisklo, dřevo, zbytek vybavení se pokusím sladit a morčíci tam budou překrásní, jako ve výloze. Dám je tak, abychom na sebe viděli, když budu pracovat. V případě nouze je přiklopím, zavřu a můžu být absolutně klidná, že jsou v bezpečí. Chci je chovat odkrytá, aby na ně šel čerstvý luft, ale mít možnost dát na ně dekl, ta se vždycky hodí. Hlavně v zimě, aby jim nebylo chladno a taky když se macek bude zrovna hřát doma, abych ho nemusela mít zavřeného jenom v obyváku. S trochou dozoru to půjde.

… S potravou problém nebude. Trávy je všude dost a když jdu nakupovat, beru stejně hlavně zeleninu (ano, pomalu se ze mě stává vegoš a to jsem kdysi napsala článek, kde jsem říkala, že jsem spíš proti tomu… tak teď to vidím jinak), tak jí prostě vždycky přihodím trochu víc a bude to. A pošmáknem si na mrkvičce spolu…. Prostě vymyšlené to mám dobře. Ještě zbývá sehnat ty morčata a taky vysvětlit kocourovi, že má dojít na jídlo každý den.

Kam dál:

• Kontakt: [email protected]

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

http://www.kramky.cz/alue/