Zápisníček / Říjen 2014

5.10.2014 v Aluška.org 45

Novinka!

Už nějakou dobu přemýšlím, že bych tak trošku okoukala zajímavý (hlavně praktický) nápad Jirky Maška ,,okénko/rychlovka”. Protože se mi v poslední době často stává, že něco krátkého zažiju a ráda bych si to někam napsala, jenomže to je třeba takový odstaveček, co na celý článek nevydá… Tak to pak nechám být, ale možná je to škoda…? Taky jsem změnila systém publikování článků (spíše zvolnila), abych líp stíhala i jiné věci, tak by okénko s podobnými zápisky mohlo obsah na druhou stranu trošku obohatit.

Anebo si třeba přečtu zajímavý článek, co bych ráda doporučila, ale zatím nemám nikde speciální prostor, kde by to šlo.

Uvažovala jsem i nad názvem. Chtěla jsem být víc originální a neříkat tomu ,,okýnko”. Napadlo mě třeba ,,Ze života hmyzu” … Jakože ,,vtipný” název. Avšak to by do mě lidé asi rejpali, že o sobě píšu, že jsem hmyz.

Tak raději něco neutrálního, ale vystihujícího… Tak tomu říkám ,,Zápisníček”, to je možná na nějaké odkazy a krátké odstavečky stylu ,,co se zrovna mihlo kolem” vypovídající… – Kdybyste měli lepší název, navrhněte mi ho, možná ho ještě změním. Ráda bych dělala nový zápisníček každý měsíc, tak snad ho za třicet dní úplně nezasekám, mám tu omezený počet znaků na článek… Zápisky bych pro začátek zkusila řadit vzestupně, bude to tak asi praktičtější…

Budu to přidávat do podrubriky ,,Aluška.org – Ze zákulisí” a odkaz na tyto zápisky najdete vždy nahoře v barevném upozornění, stejně jako denní aktualizace Bovis energií.

A? – když už jsem u toho a mám tedy založeno, tak si hezky dopíšu alespoň něco, co jsem původně chtěla:


Čtvrtek 30. října 2014

Stála jsem na zastávce a kupovala si dva lístky na šalinu předem. Dala jsem do automatu padesátikorunu, mačkám že chci na hodinu… Beru lístek a ještě než mi automat stihl vůbec vrátit zbylou hotovost, vymrštila se odkudsi zezadu zprava něčí ruka a zmáčkla na automatu čudlík… Ještě nikdy v životě se mi tohle nestalo, takže moje reakce byla zcela spontánní.

Překvapeně jsem se otočila a vidím mladého týpka, co dělal, jakoby mě ani neviděl a můj překvapený pohled ignoroval.

Pohoršeně mu povídám: ,,No dovolte? Já jsem ještě neskončila.” (A pak jsem se překvapila sama sebou, že zním jako nějaká stará profesorka a že umím nasadit takový fakt kvalitně káravý tón, jakobych byla i něčí matka! 😀 To mě snad zarazilo ještě víc.)

,,Hm, to je výborný.” Řekl týpek a dál mačká automat přede mnou.

Zůstala jsem stát kde jsem byla, jen jsem si vzala z automatu zpátky své mince a nic. Takový blackout v hlavě, taková zmatenost… Já prostě nevěděla, jak se v tu chvíli mám zachovat. Tak jsem tam před tím automatem jenom stála a čekala, až nepříjemná situace pomine.

Jemu očividně vůbec nevadilo že mu zavazím, že nikam neustupuji a ještě prožívám mozkový restart… Myslím, že jsem ani nezavřela pusu, jak mě překvapil 😀 – Hodil si tam dvacku, vzal lístek a utíkal do šaliny. (asi to byl z jeho strany běžný postup)

Tak jsem si pak ještě koupila ten druhý co jsem chtěla a v hlavě jsem šrotila tu událost.

Totiž když už spěchám a nemám koupený lístek předem (protože jsem debil a vykašlal jsem se na to), pořád se dá ta situace vyřešit slušně, s tím že na sebe upozorním, zrychleně se omluvím že spěchám a potřebuju hned lístek… A ten člověk přede mnou by mi samozřejmě uhnul, proč ne? (Mám dojem že už se mi tohle taky stalo a žádný problém nevzniknul… Uhnete, usmějete se a dobrý.)

Ale ještě i v té situaci, kdy někomu před nosem začnu mačkat čudlíky, zatímco si ještě ani nevzal zpátky drobné z automatu, se dá ta situace více méně zachránit. Jednoduchou omluvou, že pospíchám a že jsem si nevšiml, nebo tak něco.

Já vám nějak nevím, nikdy se mi taková věc prostě nestala. Ani mě tam v Brně nikdy neokradli cigáni, protože si pečlivě hlídám věci. Prostě na Brno a Brňáky pomalu nedám dopustit a nemám s ním/nimi spojené nepříjemné zážitky. NAOPAK hlavně ty příjemné! – Takže to pro mne bylo obrovské překvapení… Stalo se vám to už někdy taky?

….. Včera jsem poprvé v životě ochutnala banánovou zmrzlinu. Bylo asi půl osmé a venku kosa, ale mooooc jsem si pochutnala 🙂

Dodatek 28. října 2014

K dění ohledně okénka: Právě jsem četla, co Jirka vyvěsil na Osudu.cz, takže moje původní naděje, že si to kluci ještě vyříkají a zase se poplácají po zádech, tímto umřela. TM určitě nerozchodí jak přímé oslovování křestním veřejně na netu (všichni víme že si to nepřeje a může to vnímat jako zradu, to fakt nevím jestli si Jirka vůbec uvědomil, když to takto blbě napsal) a navíc byl v článku nepřímo přirovnán k Yaně… K ženě s hadím jazykem na začátku? – To už je silné kafe i pro mě.

Tyto dvě věci, podle mého skromného odhadu už TM určitě nerozchodí, i kdyby si to s tím okýnkem nakonec fakt chtěl rozmyslet. Takže tímto se možnost jejich dodatečné vzájemné domluvy uzavírá… Nestačím zírat.

Úterý 28. října 2014

Dostala jsem v pondělí zajímavou nabídku (zasvěcenější tuší o co a o koho jde). Musím si ji však první náležitě rozmyslet. Jednak se to může ještě nějak změnit až se rozbouřené vody uklidní (tak tomu dejte trochu čas), zadruhé je to něco, co jde mimo můj koncept i tématiku a co by pro mne bylo náročné v realizaci, nejenom časově.

Nevím nevím, jestli si vůbec chci nakládat na záda takový projekt, který je chvílemi značně kontroverzní a nemusí ho zkousnout každý. Jsou jiná místa, kam se hodí mnohem víc, než ke mně…

V příštích pár dnech vám napíšu své konečné stanovisko k celé věci, až zvážím všechno, co takové rozhodnutí obnáší (není toho zrovna málo). V šedé zóně však určitě nezůstanu, když už zaznělo moje jméno a vyzvali mě k akci. První musím rozchodit fakt, že na moje slova a početná varování nakonec opět došlo. Čekala jsem však, že to bude o něco později, že ta věc se bude případně řešit jiným způsobem a proto jsem i tak dost překvapená.

Pondělí 27. října 2014

Včera jsem se zabývala výrobou domácí ořechovky. Ačkoliv jsem macerát naložila velmi šikovně a s velkým citem, stalo se mi to, co jsem tušila předem. Letošní ořechovky, ať ochutnám jakoukoliv, jsou všechny hořké a jakoby až moc ,,ořechové”. Asi nějaký špatný rok, nebo Bovisy mění už i plodiny? 🙂 Netuším… Je dobrá, je sladká, ale ta hořkost je bohužel všudypřítomná. Nejlepší jsem ji měla předloni, to byla moje první várka, dělala jsem ji ze slivovice a ta byla jemná, ovocná, úžasná…

Ještě toho macerátu mám dost, tak budu ještě dodělávat, ale je to škoda, dala jsem tam i pravou vanilku a všechno nejlepší, aby byla jemná a ona na mě takhle.. 😛 Zase ale na druhou stranu to bude pěkné odčervovací dělo, mohla bych ji distribuovat jako antihelmintikum 😀

Včera jsem dostala dárek. Velikánskou učebnici o včelařství, velice bohatě ilustrovanou. Je fakt parádní, jednoduchá a názorná. To už je v pořadí moje druhá obdržená knížka o včeličkách… Tak teď ještě mít tu svoji zahrádku k dispozici a hurá na to! 🙂

23. října 2014

Dneska mě rozesmál vlastní sen: Byla to vězeňská nemocnice, kde pracovali kostlivci a ti nosili typické bílé oblečení doktorů. Zrovna byl příjem nových pacientů a rozřazovali si je. Vždycky se na něco zeptali, aby jednoduchým ,,testem” zjistili, co to je za člověka a na které oddělení ho šoupnou. Měli tam blázny, chuligány, vzpurné chlapy, i normály… Všehochuť.

Tak jim ukazovali čísla, nebo kladli vždy jednu otázku. Podle toho jak kdo odpověděl, ho rovnou posoudili a odvedli. Chvilku sleduji ten jejich Skeletonkrankenhaus, až přivedli jednoho chlápka, kterému ukázali na kartičce nějaké číslo.

On povídá: ,,Ehm… Ořech?”

A ošetřující kostlivec povídá: ,,Běžte na dvojku, na Očním už vás ten humor přejde.”

… Začala jsem se řehtat, až mě to probudilo.

22. října 2014

Dnes mě velice uchvátilo video od Nightwish, třetí díl týkající se přípravy jejich nového alba… Nemůžu se dočkat.

Třetí díl je pro mne speciální a krásný v tom, že Tuomas vlastně říká to, co člověk z jeho hudby už dávno cítí. – Že každá píseň začíná emocí, potřebou vyprávět příběh… A teprve potom se rodí vše ostatní. Také vypráví o tom, že vstává brzy ráno a hned si přehrává hudbu, nebo nahrává nápady. Což jde poznat z výsledku, že dost čerpá v noci během spánku.

Toumas je prostě žijící genius. Vždy když vypráví takové věci, jsem dojatá. – Protože i u mne všechno začíná emocí, touhou vyprávět příběh. Až na to, že vyjádření mám jiné. Dřív jsem své příběhy vkládala hlavně do obrázků, dnes do písma.. Nakonec, nezačíná každé dílo každého umělce (byť amatéra, to je úplně jedno) emocí a touhou něco vyprávět? Jedno jestli je to obraz, hudba, kniha, nebo divadelní představení… Tuomas vystihl něco, co mají společné čímkoliv nadaní lidé po celém světě.

Říká, že nejkrásnější pocit je slyšet svůj příběh zhudebněný v konečné verzi… To je něco, co si člověk všimne hned, jak Tuomase trošku sleduje. Při koncertech má přímo hudební orgasmy, ruce mu jedou jakoby ,,intuitivně” a on má zavřené oči, jakoby ani nebyl přítomen, prostě ulítne do svého vnitřního světa plného tajemných příběhů a hlubokých emocí.

To samé dělá jeho hudba i se mnou. Prostě zavřu oči a nechám si ten příběh vyprávět. Po zádech mi jezdí mráz, protože jsou to příběhy, které poznám také. Nejsou to příběhy pro všechny, jen pro ty co to mají v sobě, zažili a vědí… Kdysi jsem také trošku skládala hudbu, slyšívám hudbu i v noci, velice monumentální a krásnou… Ale cítím, že moje touha se uspokojí ve chvíli, kdy promluví ta Tuomasova. Pak mám pocit, že už není co vyprávět, protože nikdo na světě to neřekne lépe než on. A já už vůbec ne… Já už jenom naslouchám. Dřív jsem u jeho hudby kreslila, dnes už jen sedím a nechávám se unášet.

Ať všechny můzy celého světa stojí při jeho další tvorbě….

A NEW NIGHTWISH ALBUM IS COMING!

https://www.youtube.com/watch?v=ZI242Ul3uzU&list=UUQplaZZ2mv8fo8Zd-1hQPzg

http://doma.nova.cz/clanek/rodina/kocka-venuse-je-hrickou-prirody-ma-dve-tvare-i-dve-barvy-oci.html

Moc zajímavá anomálie. Kočmund s půlkou hlavy černou, druhou zrzavou, jedním okem zeleným a druhým modrým… Paráda, tu bych brala hned! 🙂

Parádní finská reklama na pastilky proti bolesti v krku mě dost pobavila… Holt Finsko, tam je Metal pomalu národní tradice, tak není divu, že tomu přizpůsobují i reklamy:

https://www.youtube.com/watch?v=3OK1P9GzDPM

Úterý 21. října 2014

V sobotu jsem se vydala na lov nových džín. Přirozenou změnou mého životního stylu se mi ,,podařilo” samovolně zhubnout a podpořit lépe lymfatický systém. To jsem takhle prostě večer zjistila, že je mě nějak míň. Sice jsem se vážila, ale lehčí nejsem. Takže z těla odešla nějaká přebytečná voda, nabrala jsem svaly, tak to na váze poznat nejde. Jenom od oka… A to jenom stačilo začít si sama vařit a běhat trochu do schodů. A je to.. Zázrak na počkání 🙂

Tak jsem si říkala, že bych mohla mít ,,štěstí” a obléct konečně klasické trubkové kalhoty, co mi nikdy předtím nebyly… Nosívala jsem dřív velikost 38, ale trubky jsem skoro nikdy nepřetáhla přes lýtko. A když ano, tak mi pak ty kalhoty plandaly v pase takovým způsobem, že jsem si dala na břicho dvě ruce a odtáhla jsem je klidně na 20cm od sebe…. Prostě na moje rozměry se kalhoty nešijí.

Všichni výrobci asi počítají s tenkým lýtkem, tlustým stehnem a tlustým pupkem a na to se nejvíc šije… Já mám břicho a pas extra štíhlý, plochý a naopak se mi tuk ukládá níž… Klasická hruškovice. Takže sehnat na mě kalhoty je podobná katastrofa, jako sehnat na mě boty, aby nebyly pánské. 😀

Tak jsem se vydala do města a prošla asi 4 obchody, až jsem nakonec skutečně našla… Kalhoty trubky jsou na zimu super do vysokých kozaček, které já nosím hned, jakmile se trochu ochladí… Sháněla jsem proto trubky už loni a předloni, ale žádné mi nebyly. Až teď, když jsem pohubla a zase se o něco odvodnila, mi na pátý pokus jedny sedly… A stály přitom jenom blbých 700,- Inu, nekup to!

Měla jsem z toho svátek a obrovskou radost, že na sebe seženu kalhoty. Další radost přišla, když jsem zjistila, že kalhoty co mi sednou jsou číslo 36 a ještě mám všude ještě trochu místo, že bych se do nich vlezla i předtím se svými ,,starými” mírami… Takže do nich klidně budu moct za pár let i přibrat a pořád mi budou… A nepotřebuju na ně pásek. – Tak to jsou jediné kalhoty, které můžu nosit bez pásku. Juch! Juch! Juch!!! … Všechny ostatní se mi sunou dolů, ale tyto ne… Do toho obchodu se později vrátím, ještě bych chtěla jedny černé. Přece na zimu nebudu mít jenom jedny kalhoty…

Dneska jsme objevili pod kapotou myšičku, prožrala kabel potvora jedna…

Šla jsem se na ni podívat a úplně mi učarovala, jak byla nádherná. Už jsem myšičku neviděla dlouho, to byla vždycky jenom nějaká mrtvolka, nebo nějaký žužel, co donesl kocour. Tahle byla v dobré formě a vysoce akční, že i vysoko skákala. Přeběhla mi i přes nohu.

První utekla za kartony, pak se utekla schovat pod popelnici a zapomněla si schovat ocásek… Tak jsem ji na něm trošku lechtala… Byl heboučký.

Pak jsme popelnici zvedli, aby myška mohla utéct na nějaké lepší místo. – Vybrala si bohužel garáž… No, to nebyla moc dobrá volba, tam určitě umře, pokud si to nerozmyslí a nevydá se zpátky do přírody.

Když jsem viděla ty její rozkošné korálky, úplně jsem zatoužila chovat myšky… Já vím že smrdí, ale jsou tak krásné!! Nechápu, jak je ten kocour může dávit, že mu to není líto. Tenhle svět je fakt krutej… Ale my lidé taky, co si budem.

…. Mohli jsme ji zabít, ale když ona se tak rozkošně dívala.. to prostě nešlo.

Čtvrtek 16. října 2014

http://www.novinky.cz/krimi/350698-utocnice-si-zdar-vybrala-nahodou-kdyz-brouzdala-po-internetu-skolu-si-predem-obhledla.html

Velká kauza o schizofreničce, která napadla studenty ve Žďáru nad Sázavou, je naprosto typickým příkladem napadení mozku mutovanou formou toxosplasmozy… Je to vražedné chování a poté sebevražedné chování. Tedy situace, kdy člověk první pozabíjí všechny v dosahu, klidně vlastní rodinu a pak spáchá sebevraždu, nebo to může mít i tento průběh. Při záchvatu nemocný vůbec neovládá své tělo, anebo si situaci nepamatuje. Stejnou příčinu měl i nedávný Dahlgrenův masakr v Brně-Ivanovicích. Tyto stavy dokáže způsobit i užívání/vysazení silných antidepresiv, nedávno tady o tom vyšel celý film.

Zajímalo by mě, jestli by psychiatři spolupracovali, kdyby jim někdo řekl, jak to mají správně léčit a jak mají těmto záchvatům předcházet. – Podle mě ne… Protože my ,,alternativní” jsme přece jenom šarlatáni, o zdraví víme prd a toxoplasmoza ani antidepresiva nic takového nedělají… Viďte?

Zamračený čtvrtek byl den jako dělaný pro přesazování květin.

Jen co jsem vyšla z domu, že si zajdu pro květináče, potkávám na ulici dvě ženy. – Pozdravím… Vycítily asi příležitost, tak mi odpovídají a jdou velmi pomalu ke mně, jakoby naháněly plachou kořist… To jejich pomalé přistupování bylo dost divné. Jeden aby pomalu čekal, že na něho hodí síť a odvlečou ho do klece.

Zpozorněla jsem, protože jeden nikdy neví, koho může takhle ,,náhodou” potkat.

,,Je tu někdo, s kým bychom si mohly popovídat?” Usmívají se na mě.

,,Aha?” Došlo mi. ,,Tohle asi nebude setkání s fanoušky, ani radikály… Můžeš být v klidu.” A hned mi došlo, co jsou zač, soudě podle jejich falešných rádoby ,,duchovních” úsměvů. Znám ten nacvičený výraz velmi dobře, tak jsem je postavila před hotovou věc:

,,Vy jste Jehovovi Svědkové, že?” Usmívám se na ně.

Ta druhá zalapala po dechu a vykulila oči. Ta první, co na mě promluvila, se na chvilku zarazila, ale byla asi služebně starší a zkušenější, tak po chvíli povídá (pořád s tím nacvičeným falešným úsměvem) ,,No… jaksi.. Samozřejmě.”

,,Ne děkuji, nechci.” Odpovídám jim na další ve vzduchu visící otázku, kterou mi už ani nemusely pokládat a hledím si svého… Slušně se tedy rozloučily a odešly…

Zažila jsem takové, co se vnucovaly každý týden znova, ale když je člověk odhalí hned poté co stihnou jenom pozdravit a položit jednu větu, tak to asi vzdají. Možná pochopí, že tahle ,,ovečka” už ví o co jde a nenechá se od nich blbnout Jehovovým rájem.

V zásadě mi lidé jiného vyznání ani trochu nevadí, začínají mi vadit až ve chvíli, kdy mi začnou svoji víru agresivně nutit, přestože mě nezajímá. A zvonění na náhodné zvonky a strkání časáků do rukou, vnucování v každém případě je. Cokoliv nabízené vytáčením překupovaných telefonních čísel, nebo obcházením domů, je nesolidní a špatné… To si pamatujte. Výjimky neexistují.

A to mi připomíná jeden takový pěkný špek:

Chlápkovi takhle jednou večer někdo zvoní před bytem. Koukne přes kukátko a ,,návštěvu” nějak nepoznává, tak se zeptá: ,,Kdo je to?”

A za dveřmi se ozve sladkým hláskem: ,,To jsme my, Svědci Jehovovi… Chceme si jen popovídat.”

,,Tak si popovídejte,” odvětí chlápek.

Středa 15. října 2014

Dneska mi udělal velikou radost balík z e-shopu http://www.postershop.cz/, který budu ráda doporučovat dál a ráda tam znovu nakoupím. Objednávala jsem plakáty (výběr mají úžasný, skvělé motivy, i malíře) a něco k tomu. Bohužel pošta se zásilkou pěkně flákla, až krabici v rohu rozškubla. Balík přebíral někdo jiný a když jsem to viděla, dostala jsem fakt strach, aby vůbec něco v tom balíku přežilo. K mému údivu byl balík zabalený tak extrémě precizně a důmyslně, že se ani obalů skutečného obsahu nic nedotklo.

Koukala jsem na to jako bacil do lékárny, na internetu nakupuji skoro všechno a viděla jsem balíky zabalené blbě/standardně/dobře, ale toto bylo úplné mistrovské dílo. V životě jsem neviděla takhle zabalené zboží… Všechno tak perfektně utažené a vypodložené, že jsem se do toho nakonec nemohla dostat ani já. Mohli byste to klidně zatížit a fláknout ze třetího parta, vsadím se o tisícovku, že se obsahu nic nestane.

Podle mě to balil nějaký extra šikovný silný chlap, co to snad i studovat… (třeba na to fakt existují kurzy? :D) Klobouk dolů! – A plakáty už visí, jsou boží.

25. září jsem měla narozeniny, což asi víte…

A dostala jsem pěkné dárečky, dokonce jsem dostala skutečně od několika čtenářů ,,kačku” na účet, takže samozřejmě radost dvojnásobná a moc děkuji! 🙂 Oslavit jsme to šli v sedmi lidech do Havany v Brně. … Neznáte? – Skvělý podnik! Zajděte tam na jídlo a dejte si tam Carpaccio, už vás odtud nedostanou ani heverem.

Přátelé přineli dobrý foťák, kde občas vypadáme celkem použitelně, tak jsem s dovolením plácla pár pěkných fotek na web a mám je v galerii na památku.

Tahle je taky dost dobrá: (sledujte ty ksichty :D)

A zbytek kdyžtak najdete ve složce TADY… Kdo čeká nahé lidi na stole a řady lahváčů, musím vás zklamat, takové oslavy my neděláme 🙂

Pondělí 13. října 2014

Moc a moc bych chtěla poděkovat panu M. Kováčovi (víte zač, objevila jsem ,,to” až dnes…), ale nemůžu najít mail, nebo nějaký kontakt, kam poděkování směřovat… Tak děkuji otevřeně zde, snad si to přečte ten správný člověk.

Neděle 12. října 2014

Vymalovala jsem koupelnu a chodbu a čekám, až to konečně zaschne. Pak se budu kochat… A včera jsem věšela obrázky a udělala jsem z kartonu super závěsnou podložku na plakát i s poutky, tak ten plakát není přímo na zdi… A vypadá to fakt dobře, karton pod tím vůbec není poznat a vypadá to jako obraz – Jsem úplně jako kutil Tim.

Před nějakým tím časem jsem si nechala u svých přátel udělat ,,na zkoušku” výklad z knihoven palmových listů online přes Skype. A bylo to úžasné… V životě bych neřekla, že to bude tak silné a tak přesné.

Upřímně zvažuji, že o tom ještě něco hezkého sepíšu, ale chce to pojmout tak, abych na sebe nevyplácla nějaké až moc osobní věci. Tak si to musím ještě nechat projít hlavou a vhodně sesumírovat. A po tom velkém happyendu jsem se s přáteli domluvila, že jim udělám pěkné webové stránky, aby se mohli prezentovat i na internetu.

Tak se chci pochlubit, protože design považuji za příjemný a povedený. Už jsou tam i základní texty, nahraná galerie… Inu, mám z těch stránek upřímnou radost. Udělala jsem okraje stránky pohyblivé tak, že se to pozadí přizpůsobí jakékoliv velikosti monitoru a pořád tam bude krásná mlhovina. Podle mě je to super.

A samozřejmě bych to ráda všem moc doporučila.

Moje zkušenost byla prostě úžasná a nadšená jsem ještě dnes! – NADI.CZ –

Pátek 10. října 2014

Zvažuji napsat článek – spíše pochvalnou ódu – na dopravování se vlakem… A okořenit to nějakými těmi pikantními historkami z nedávné doby. Upřímně se sama sobě divím, že mám na to chuť a námět, nikdy bych neřekla, že budu chtít psát takový článek… Holt, lidi se mění, doba se mění a názory také. Je spousta věcí, co na vlaku začínám dost oceňovat. Tak uvidím, kdy se na to vrhnu, mohla by to být ve výsledku docela pěkná sranda.

Slibovala jsem, že začnu někdy v září s prodejem energetických krystalů. – Které už mám otestované. Opět se však patlám s technickými a organizačními obtížemi, které mě neskutečně zdržují. Takže mi ten optimistický odhad nevyšel… Někteří mě oprávněně uháníte. – Ruku na prsa, dělám co můžu, taky se na to samozřejmě moc těším, ale jsou věci, které uhnat nedokážu. Bude to jediný výrobek svého druhu a taková speciální věc se asi bez průtahů neobejde.

Dneska mě skvěle rozesmál článek složený z (většinou pohyblivých) obrázků malých dětí. (Ne, netvarohovatí mi mozek, neučurkávám blaženě z dětiček, tak daleko zatím nejsem.) Ale tahle kompilace je prostě něco: 29 jasných důkazů, že…

Tak jestli máte někdo dneska blbý den, stresy, nebo se jednoduše potřebujete zasmát, určitě se na to podívejte.

Mimochodem kocourek už to má dořešené a myšky mi začal nosit docela pravidelně. Někdy donese celou, někdy ji napůl sežere, tak je to takové chutné…. NÉÉÉÉ!!!! 😀 Ne že bych nebyla hrdá na jeho lovecké schopnosti, ale uklízet mrtvá zvířátka, nebo jejich zbytky, je fakt nepříjemné.

Středa 8. října 2014

Dneska jsem se probudila ve snu a byl tam zajímavý moment. Byla jsem v domě svého dětství a došlo mi, že asi spím. Tak jsem se tam trochu prošla a přemýšlela, jestli tam čirou náhodou nenajdu i svoje spící tělo, podobně jako při AC?

Vešla jsem do otevřených dveří jednoho pokoje a tam jsem fakt potkala svoje tělo, jak leží na boku, spí, přes obličej přehozené vlasy… Jen jsem tam tak stála a prohlížela si ho, když tu jsem si všimla, že to tělo se na mě taky dívá, ale má vytřeštěné oči, skoro jakoby se mě bálo… Zachovala jsem klid, protože to přece byla jen snová iluze, a opustila ten pokoj, abych si poté vyšla hezky na balkon.

Přemýšlela jsem, že když jsem potkala svoje tělo, tak to je trochu divný lucidní sen (ty moje si často žijí svým vlastním životem a sebe v nich nepotkávám)… Začala jsem se tam tedy chovat, jakobych byla v astrálním světě (pořád jsem se hlavně něčeho dotýkala a odpustila jsem si oblíbené létání)… Zajímavé je, že jsem díky tomu měla lucidní snění velmi dlouhé, aniž bych se z něj omylem probudila.

Úterý 7. října 2014

http://www.novinky.cz/krimi/349759-uprchly-guru-jara-dostal-za-odhackovani-10-let-natvrdo.html

Na tuhle žabu, co zneužívá hloupé naivní důvěry mladých holek, se vaří voda už pěkně dlouho. Je to ,,hezké”, deset let znásilňovat a pak si žít v klídku na Filipínách, zatímco pomalé české soudy a jejich krátké prsty nezmůžou vůbec nic.

…. Upřímně nechápu, jak vůbec někdo někdy mohl tak debilní teorii jako ,,odháčkování” uvěřit a pak netušit, jaké bude rozuzlení. To prostě nemůže být pravda.

Neděle 5. října 2014

Ráno jsem našla vedle rohožky úhledně položenou myšičku. Vždycky jsem chválila macíka, že mi nenosí dárečky, ale teď to asi bude jinak. Možná jich našel tak moc, že už to ani nemohl žrát, tak se chtěl pochlubit.

Za ocásek jsem ji odnesla do popelnice… No doufám, že to nebude jeho nový zvyk. Požužlané myši, to není zrovna ta ranní idylka, o které sním.

Sobota 4. října 2014

Bylo asi deset večer a já se vracela domů. Po cestě jsem potkala bandu chlapů (asi 7), na protější straně ulice měli nějaký stolek s občerstvením, popíjeli a bavili se mezi sebou. Asi něco soukromě slavili. Zdálky slyším: ,,No, až já budu starosta…” a menší ho přerušil ,,No ne, Až JÁ! BUDU STAROSTA…” A nafoukl se jako krocan a zvedl obě ruce…

Smála jsem se pod vousy jejich vtipným hláškám a šla dál.

A po chvilce je nějak přešly hlášky i smích a zavládlo hrobové ticho.

,,Co to,” říkám si, tak se na ně znovu ohlédnu.

A naskytl se mi pohled na bandu chlapů, všichni stejný výraz, stejný postoj, stejná otevřená pusa, v ruce ty krigle s pivem (předpokládám) a všichni hleděli na mě. Bylo to, jakoby to měli nějak nacvičené.

Začala jsem se stydět, tak jsem přidala do kroku a za sebou ještě slyším: ,,No tak co je, volové? Co jste všichni najednou ticho?”

…. Strašně mě to pobavilo a potěšilo. Já si ten den totiž pracně vyšla v sukni na hezko, tak jsem to pochopila jako ocenění mé snahy, protože do obličeje mi viděli asi těžko.

Říkám si, že si musím takové chvilky umět užívat, za 20 let už tohle asi nebudu umět a budu ještě vzpomínat na tu dobu, kdy jenom stačilo projít 😀

Komentáře

Ikona diskutujiciho Farah 2014-10-05 18:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Skvělý nápad, Aluško, pro lidi, co čtou pomalu nebo mají čas na minutku na skok se podívat a nechat se potěšit pár řádky. Ukazuješ tím to, co máme všichni společné (krátké příhody, co nás upoutají), další podnět, jak si všímat maličkostí kolem sebe- "Okamžiky ke sdílení"- to je tak, co napadne mě, když si představím, co se mi honí hlavou v dopravě ráno cestou do práce. Třeba myslím na anděly a vidím najednou reklamu, kde je Ježíš nebo něco pěkného s pozadím oblaků, andělských křídel atd, pak se otočím už s úsměvem na druhou stranu, spolucestující úsměv zachytí a začnou se taky usmívat- a to mě tak těší!

Ikona diskutujiciho vlaja 2014-10-05 18:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

pekne članky

Ikona diskutujiciho BE 2014-10-05 18:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško, nejako som sa ocitla i nea tejto stránke, v denníčku. Hneď mi napadol názov :  "Netajný denník Adrianky Molovej". Blbosť , čo ?

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-05 19:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Jsou věci, které ovlivním. Jako je štíhlost a zdraví…. Ale dál, to už je jaksi ve hvězdách 🙂

Ikona diskutujiciho Brčálník 2014-10-05 20:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co třeba ,,Zážitníček"? Je to neutrální, ale vystihující.. i je to zajímavější

Ikona diskutujiciho lissabonka 2014-10-05 21:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

vtipný názov by bol aj "zo života Aloe" :D

Ikona diskutujiciho Mára 2014-10-06 02:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

blog.cz začal omezovat délku článku? To myslím nebylo když jsem já měl blog.

Ikona diskutujiciho leeth 2014-10-06 11:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

alusko,je to uzasny napad a moc si ho cenim. vedet nejake cenne momentky z tveho zivota bude super. ksybys semtam davala odkazky na nejake videa s kratouckym textem .. to by bylo lepsi nez to publikovat jako cely clanek. teda pr me.

Ikona diskutujiciho Vanilková 2014-10-06 12:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: ale no tak, no tak, myslim, že zrovna ty budeš kočka i v 60. proč by ne? Takových krásných zralých žen je spousta…

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-06 19:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Maximální počet je 30 000 znaků, nebo tak nějak. A to bylo už před osmi lety… akorát jsi to nikdy nevyčerpal, narozdíl ode mě :D

Ikona diskutujiciho Blaf 2014-10-07 11:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: Mě to zajímavější nepřijde 🙂

Ikona diskutujiciho Brčálník 2014-10-07 17:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: ok.. mě nepřijde zajímavý, že nic lepšího si stejně nevymyslel ani nevymyslíš 🙂 ,,Zážitníček" nepřekonáš.. je to neutrální, vystihující i lákavý tudíž zajímavý narozdíl od ,,Zápisníčku", kterýho užívají markantně spíše teenageři.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-07 18:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: Díky za hlubinný rozbor, ale Zážitníček jednak není české slovo, navíc se mi nelíbí a také tohle okénko není jenom na zážitky, čili to neodpovídá.

Ikona diskutujiciho Brčálník 2014-10-07 22:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: Díky za bludišťouna.. no dobře, dal jsem si tu práci a vymyslel několik vhodnějších názvů, které mají potenciál nahradit ,,Zápisníčka".. jsem pevně přesvědčený, že jeden z nich uspěje a poputuje na nástěnku místo zápisníčka..

Ikona diskutujiciho Jindra 2014-10-07 23:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Může se to jmenovat třeba Aluníček nebo vymysli, jak tam vhodně zakomponovat osvědčenou značku Alu, viz. Alušpacír. Třeba Aludeník, Aluokno atd.  No hlavně by to ale chtělo v nadpisu okénka psát datumy posledního přǐspěvku, ať se to nemusí rozklikávat naslepo, jestli něco přibylo.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-08 11:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: Jednou kliknout, to snad nikoho nezabije…

Ikona diskutujiciho Jindra 2014-10-08 15:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: no pokud bude něco naskakovat skoro denně, tak si člověk klikne automaticky. Ale při delší pauze je to už zbytečné. Viz okna na Osudu, klikám, jen když se objeví nové datum, u TM je kolikrát měsíc pauza a nebylo by praktické denně klikat, jestli se něco změnilo.

Ikona diskutujiciho blaf 2014-10-11 17:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: Snad jsem toho tolik nenapsala, ze jsi spustil/a takovou prednasku 🙂 Proste mi puvodni nazev prisel lepsi nez tvuj. A rozhodne jsemu toho nemela takove myslenky, jake popisujes.) Muj nazor. Od toho je diskuze.

Ikona diskutujiciho Myšák 2014-10-12 19:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ten desing stránek je fakt pěkný… 🙂

Ikona diskutujiciho Joj 2014-10-14 19:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hinduisticka mytologie, bozstva – neni to take "jen z dalsich manipulaci skrz nabozenstvi"?

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-15 11:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]: Však nemusíš být hinduista, abys mohl obdržet výklad. To je tvoje věc čemu věříš.

Ikona diskutujiciho BE 2014-10-16 09:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pekné fotky si dala Alue, potešilo ma , vidieť ako vám bolo fajn.

Ikona diskutujiciho fluttershine 2014-10-16 17:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jehova wird kommen, libe Schwester, Jehova wird kommen! :DD Tak jsem si na to tak nějak vzpomněla…z Das Unsichtbare Visier tuším xD  Jen nevím, jestli to mám dobře xD

Ikona diskutujiciho fluttershine 2014-10-16 17:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mimochodem koukám na ty tvé odrosty, ale pořád je to mnohem lepší, než když někomu ze zrzavé odrůstá černá :D Jinak ti to moc sluší ;-)

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-16 20:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[24]: Jo, taky se mi moje přírodní barva líbí mnohem víc, dostala jsem konečně v této věci rozum.

Ikona diskutujiciho Ameline 2014-10-22 11:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Trable s kalhotama znám. Gratuluju ke šťastnému nákupu. Já beru 46 a tam je to poměrově ještě horší, v 36 je poměr pasu a boků ve standartní velikosti nějakých 73% oproti pasu, zatímco v 46 je to 79% – oni totiž nezvětšují poměrně, ale o konkrétní centimentry. Jako klasický přesýpačky můžu mít pase a na břiše nájemníka (můj poměr pasu a boků je 65%) a když dám pásek, stejně se mi to hrne na břiše, takže vypadám, že mám břuch, i když ho nemám. Je třeba přešívat, vyhodit z pásku, změnit tvar sedu, zabrat to zboku, přidat záševky, našít pásek, udělat novou knoflíkovou dírku… na čemž je nejhorší, že místy prošíváš i 7 vrstev denimu, což je fakt sranda… už se dlouho odhodlávám šít si vlastní, bude to asi stejně náročné.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-22 11:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[26]: Achjo… :/

Ikona diskutujiciho Ameline 2014-10-22 22:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[27]: Mám podezření, že to šijí ještě "břichatější" než standardní velikosti udávají s filozofií "pásek stáhne, ale malý se to neroztáhne". A to nechtěj vědět, jak to šidí, aby ušetřili pár centimetrů látky. Odnáší to sed, který není tak hluboký, jak by i pro konfekční postavu bylo třeba (useknou na boku, přidají v sedu. Jenže ten se pak stává mělčí – kratší, i když to na obvod boků pasuje). Běžnou praxí je, že značky od sebe vzájemně "kradou" střihy, protože je to levnější, než udělat originální. Samozřejmně, že dojde ke zkreslení. A pak jim to taky někdo okopíruje, s ještě dalším zkreslením. A tohle se děje tak od sedmdesátek nebo dýl. S kalhotama je bolest. Asi jak se tak poslouchám, konečně se odhodlám k vlastním 🙂 Letos… bude to ještě letos (provinilá vzpomínka na šaty, co měly být hotové předminulé léto) :D

Ikona diskutujiciho Bari 2014-10-26 21:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[26]: Ušít nové kalhoty je mnohem méně náročné než přešívat.

Ikona diskutujiciho VS 2014-10-27 19:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co když je to tím tušením, že to nevyjde s tou ořechovkou ?

Ikona diskutujiciho Marťa 2014-10-27 21:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ty Alue, když tak vidím na té jedné tvé fotce tady ten tvůj odrost, tak mě napadlo, že jestli bude mít někdo blbé kecy, tak můžeš tvrdit, že máš ombré a jsi děsně cool a že oni to vlastně nechápou :D. Tak to dělala moje sestřenice, ta měla vlasy jednu dobu strašně zničené, hlavně konečky. A ty konečky jí strašně vybledly oproti zbytku vlasů, který měla tmavý. A tak vykládala, že má ombré :D. Je to docela dobrý argument i na odrůstající melíry :). Jinak jsem si početla a zajímavé. Já sama toxoplasmozu mám a ono je docela známé že takové chování je pro lidi trpící toxoplasmou typické. Tak vlastně jednají i myši, když se nakazí od koček. Je to ale docela komplikované. No chtěla jsem říct, že toxoplasmozu mi zjistili, když jsem byla malá. Skoro celý můj život jsem se taky potýkala s tím typickým chováním, měla jsem i zpomalené reakce, někdy jsem bůhví proč vlezla do silnice když jelo auto a takové, prostě uplné tiky jak mimoň. Pak ale nastal zlom, začala jsem celkově jinak smýšlet, v životě jsem se dala jiným směrem, rozhodla jsem se, že s tím chci bojovat a nenechám to tak. No a tak se stalo, že když jsem po dalších čtyřech letech šla na vyšetření, bylo mi sděleno, že jsem nějaký speciální případ, že to ještě nezažili, že moje tělo si nějakým zvláštním způsobem vytvořilo samo od sebe protilátky proti toxoplasmě a že ji to zabíjí. Odebrali mi spoustu vzorků a všechno se znovu potvrdilo. Moje toxoplasma už není. Je to zvláštní vzhledem k tomu, že se všude píše, že je to na celý život… Ale asi jsem celá nějaká jiná a mimo tabulky, protože jsem od malička trpěla i nevyléčitelnou formou epilepsie. Po deseti letech mi bylo sděleno, že jsem zcela zdravá a snímky mého mozku vypadají, jakoby tam to onemocnění ani nikdy nebylo a taky tomu nikdo nerozuměl. Opět všechno kontrolovali, opět se potvrdilo že jsem naprosto zdravá. No a to samé s ledvinama. Zjistili mi nějakou poruchu ledvin, opět že je to asi už na furt. A opět během několika let jsem naprosto zdravá a mám ukázkové ledviny (cpali sice do mě prášky, ale já je nejedla, radši jsem spoléhala na chlorellu a přírodního léčitele). No a tak už si o mě v nemocnici myslí, že jsem jako nějaký zázrak nebo co :D. A vždycky když tam s něčím přijdu, tak mi říkají: "Nebojte se, nebude to nic vážného a kdyby náhodou jo, tak vy budete stejně za pár let zase OK jak jste zvyklá!" :D

Ikona diskutujiciho Marťa 2014-10-27 21:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo s kalhoty mám taky problém. Nemůžu na sebe sehnat vůbec rozměr, co se týče těch levnějších značek. Nemyslím přímo vietnamce, ale třeba i Takko, New Yorker apod. Přijde mi, že mají asi nějaké uplně jiné míry, protože když jdu pak do Jeans Machine, tak všechny gatě co mi tam dají mi padnou. A to opravdu oběhám celý Zlín a nakonec skončím vždycky v Jeans Machine, kde si koupím luxusně padnoucí luxusní Mustangy za luxusní cenu… No ale bohužel, co mám dělat, když mi nic jiného nepasuje, že?…

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-27 21:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[31]: Když bude mít někdo blbý kecy, tak mu řeknu ať si to jde přečíst na web a jinak drží kušnu, když neví o co jde 🙂 A je to navíc hezké…

Ikona diskutujiciho Marie K 2014-10-28 10:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško prosím prosím! Udělej okénko tomáše marného. Nebo se ho pokus přemluvit na vlastní webové stránky, vždyť jdou udělat i zdarma. Jeho příspěvky jsou užitečné a s Tebou na stějné vlně tj.sloužit svými  znalostmi lidem.

Ikona diskutujiciho Vanilková 2014-10-28 11:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[32]: No to je taky můj věčný problém. Některé obchody zkrátka dovalí kontejnery z Číny a moc už se nezajímají, že většina velikostí je dělaná snad jen na asiatky. Mě snad vždy potěší Promod a někdy i c+a (tam je to ale dělené jakoby na oblečení pro starší a pro teen, tak jdu do sekce pro starší:-) a všechna S mi krásně padnou)… Jinak normálka, už se tím nijak nestresuju, že mám širší boky a těžko se mi shání kalhoty. Pohoda, stejně vždycky nějaké gatě člověk přece jenom sežene:-)

Ikona diskutujiciho Vanilková 2014-10-28 11:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A k tomu příspěvku z 28.10… Huhaaa, Alue, ty mě napínáš jak kšandy:) Achjo, proč jsem tak moc zvědavá? Teď si z toho ukoušu nehty:-D

Ikona diskutujiciho fluttershine 2014-10-28 18:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No Alue, já jsem teď naprosto zmatená a tomu tvému poslednímu příspěvku nerozumím…nejsem dost zasvěcená xD

Ikona diskutujiciho lu 2014-10-28 20:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

a nebo by se mohl přesunout na prvopodstatu přeci, tam jeho okénko bývalo nakopírované… a sedí to tam dobře.

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2014-10-28 23:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

TM by se dle mého názoru mohl přesunout třeba na prvopodstatu nebo k Tobě a občas nějakej článek hodit tam. Nebo někam jinam, to je jedno. Určitě by o jeho znalosti byl zájem, kor v téhle rychleseměnící době. Navíc, na přednášky se tolik lidí nedostane.

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2014-10-28 23:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

P.S. (asi to nezveřejníš, tak aspoň pro tebe) To, že se TM a Mašek takhle "rozešli", mě vůbec neudivuje, zvlášť po tom, jak si ho TM ne moc hezky dobíral na přednášce. Možná si to Mašek zasloužil, rozhodně to není svatoušek a na Osud dává občas pěkný slátaniny, ale každopádně jsem nestačil zírat. Ale neviděl bych to jako nějakou tragédii. Spíš jako blbost Maška, že to tahá takhle po internetech.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-29 09:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[40]: Víš, ono posuzovat vztahy dvou lidí které prakticky neznáš je chůze po tenkém ledu. Nevíš co mezi sebou všechno mají.

Ikona diskutujiciho Ani 2014-10-29 16:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[40]: Prosimtě jaký dobírání, vždyť ho jen upozornil na trolly, na žabáky co mu tam kvákaj a pak že měsíc není zas taká sviňa jak Mašek tvrdí že je. To celé je jen velké nedorozumění 🙁

Ikona diskutujiciho Marťa 2014-10-29 18:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[33]: Jojo, mně osobně se to líbí víc tak jak to máš teď, jako ten odrost, že mi přijde že má přirozenější barvu a nevím, prostě se mi to nějak líbí celkově víc, že to není už takové jakoby "umělé" nebo jak to říct :). No a tz kalhoty tak to mám problém jak píšeš ty, že je mi to strašně úzké přes lýtka, mám je pak jak ve svěráku, je to strašné :/. A když jsou mi nějaké akorát přes lýtka, tak jsou mi strašně volné v pase, že se to fakt nedá, je mi to větší o tolik, že mi to normálně sjede dolů. Přitom když se na sebe dívám do zrcadla, tak lýtka nejsou zrovna to, s čím bych měla problém, připadají mi úplně normální, dokonce i hezky tvarované a symetrické, nemám je nějaké velké nebo tak. Nevím kde je problém…

Ikona diskutujiciho Alue 2014-10-29 21:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[43]:  hahaha!! vítej v klubu. předtím jsem kolikrát ty gatě přes lýtko ani nepřevlíkla!! :D

Ikona diskutujiciho Mára 2014-10-30 22:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nestalo, obvykle bojuji spíše s ručičkou palivoměru :D

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek