26.8.2016 (minulý měsíc mi došly znaky)
Včera jsem měla zvláštní zážitek, který mi nedá spát. Přišlo na čištění morčičích oušek, stříhání drápků a nahmatala jsem Májince na bříšku bouličku. – Tak první jsem se samozřejmě hrozně lekla.
Začala jsem ji jemně ohmatávat a u toho jsem myslela na otázku, jestli je to nebezpečné. A za pár vteřin jsem cítila, že není. Že je to tukové pouzdro a nijak ji na životě neohrožuje. Těžko říct, jestli to byla intuice, protože to bylo úplně jiné. Takové intenzivní a skoro až fyzické. Cítila jsem to v ruce, v prstech, najednou jsem to věděla…
Jakoby moje ruka měla vlastní mozek a vědomí… Jakási diagnoza dotykem, vědění rukou. Asi na to neexistují slova, těžko se to popisuje… Tak jsem se uklidnila. Ale netušila jsem, že to umím. Nebo že to někdy vůbec zažiju.
Pak jsem si vzpomněla, že Moristkovi se taková boulička kdysi udělala když byl mladý na hrudníčku a byla skoro úplně stejná, akorát plošší, Májinka má kulatější. A nerostla dál, jen tam byla…
Výhoda u Májinky je, že jí můžu snadno nasadit homeopatikum, nebo může podstoupit jiný druh léčby. Boulička není zhoubná, ale přesto to s ní zkusím, aby se vstřebala. Ale pokud by Mája reagovala na léčbu nějakým extrémním stresem, radši budu mít morčátko s bouličkou, než ji nějak trápit. Ale uvidím. Zkusím to… Boulička ji očividně nebolí a léčba nebude invazivní.
U morčátek jsou podobné bouličky časté, říkám si, že mohlo být něco v trávě z chemtrailů, nebo na zelenině co se kupovala, co její organismus nedokázal přirozeně vyloučit a zapouzdřil to do tukového váčku. – Stejně fungují nezhoubné bouličky i u lidí, kdyby vás to náhodou zajímalo.
Ideální by bylo, kdyby měla bříško pár týdnů na kartičce TM, ta je na tyhle bouličky výborná, protože ty jedy rozpouští. Ale přilepit leukoplastí jí to nemůžu. Napadlo mě ale, přilepit dvě kratičky pod dva morčičí záchody, jako zespoda domečku…. A doufat, že Mája ucítí energii a půjde tam alespoň spinkat.
Nechtěla jsem vám to říkat, že na Divočákovi už delší dobu pozorujeme, že si nevede moc dobře. Je krmený štědře a kvalitně, nedávám mu žádný šrot, ani éčka, ani zbytky z kuchyně. Hlavně maso maso maso… ale asi v půlroce věku začal hrozně hubnout a velice se mu zhoršila kvalita srsti. Párkrát to zlepšilo pocitově odčervení a vnější parazity z něj vyháním spot-onem… Ale pak už to nějak přestalo zabírat. Teď kožní parazity vůbec nemá, ale srst je řídká a nepěkná. Teď ho převentivně odčervuju znova, ale prostě už vím, že to není střevními parazity.
Chudáček třeba jí tři dny za sebou dvě velká jídla denně, sní plnou misku, tak by člověk čekal, že bude mít vyžraný pupík. Moristek byl vždycky jako koule, když se takhle cpal. Ale on má úplně propadlé boky, je strašně hubený a drobný, jakoby dělal reklamu na koncentrák.
Začali jsme ho sledovat když byl poblíž domu, jestli má průjmy, nebo jestli potravu zvrací, ale není to tak. Naopak to vypadá, že po jídle dlouho odpočívá poblíž misky, jakoby sbíral sílu na trávení a teď se zdá, že i zrychleně dýchá.
Včera jsem ho hladila, myslela jsem na to co mu asi je a napadlo mě, že má možná od narození nemocné srdíčko… (Zvláštní, že to nějak přišlo ve stejný den jako zážitek s Májou) Najednou jsem to řekla nahlas a pak mě napadlo – no jo ale co když to fakt má? – Tak jsem zadala jeho symptomy do googlu a našla jsem tohle:
Hyperfunkce štítné žlázy může být důvod, proč nepřibírá a symptomy od mládí odpovídají vrozené srdeční vadě. Takže co s tím… Léčba na to není, když se podaří zastavit postup nemoci – což konvenční medicína neumí – srdíčko už se do původního stavu nevrátí. To by znamenalo maximálně prodloužení života, otázka je na jak dlouho.
Ale v případě Divočáka se nedá skoro nic dělat, protože se nedá odchytit, ani nikam zavřít, takže jediné co se dá, je podstrkovat mu odčervovadla do potravy, lít koloidní stříbro na jídlo, nebo ho náhle přepadat se spot onem za krk, když zrovna žere a nečeká to… Ale tohle se nedá řešit něčím v potravě, nebo posilováním imunitního systému.
Tak dokud tady je, samozřejmě bude dostávat veškerou péči, ale budu se muset smířit s tím, že až se mu jednou udělá opravdu špatně, je dost možné že si někam zaleze do klidu, kde na něho nikdo nebude moct, tam potichu odejde do jiné dimenze a já to ani nezjistím, prostě jednoho dne prostě nepřijde na snídani jako Moristek.
Vůbec mi z toho pomyšlení není dobře… Samozřejmě, že mi na něm záleží, je to můj adoptovaný pouliční kočmajstr. Krásně povídá a mňouká, když na něho mluvím a je vděčný za každé pohlazení, i když mu zůstala divokost, dává si hodně pozor a ne vždy se k ruce na pohlazení odváží…
Jak tak nad tím přemýšlím, říkám si, jestli s těmi vjemy ohledně zdravotního stavu zvířat nemá náhodou něco společného Morist. Nic jiného se totiž po dlouhé době nezměnilo a předtím jsem to neměla… Jeho duch totiž zůstal doma a zatím se úplně neví proč. Mám pocit, že se prostě rozhodl být se mnou a hlídat mě. A možná se znova vrátí… Doufám, že jako morčátko.
Je to příliš odvážná myšlenka? – Těžko říct. Zatím nevyzvídám, myslím že až bude ten správný čas, tak na to přijdu, nebo mi to řekne sám. Ale od té doby, co se začal zjevovat, se mi po něm přestalo stýskat. Stačí mi vědět, že jsem ho neztratila, i když svléknul pozemský kabátek. Stačí mi vědět, že mě má pořád rád a chce být se mnou… Nakonec je to totiž fakt jedno, všechno je jenom otázka času. Všichni kabátek jednou svlékneme, ale žijeme navždy, bez ohledu na čas a prostor a je jedno, jakou máme tady fyzickou podobu.
1. září 2016
Zase se mi stala divná věc, zajímalo by mě, jestli to někdo taky má. Ale nevím, jestli je lepší napsat to sem, nebo do transformace: Včera večer, bylo asi 22:00, jsem ještě dělala maily v poradně a levou stranou levého oka jsem uviděla jasné světlo, jakoby bliklo a zhaslo. Měla jsem skloněnou hlavu a je tam střešní okno a žádné auto neprojíždělo, světlo zvenku je absolutně vyloučeno…
Dneska ráno jsem stála v kuchyni u linky a dělala si první dávku čaje a znova jsem viděla to bílé světlo, bylo takové hodně ostré, ale tentokrát jakoby běželo, z kuchyně ven na chodbu. Bylo to intenzivnější, než včera. Podívala jsem se přímo a samozřejmě tam nic nebylo.
Moc tomu nerozumím, v poslední době jsem nedělala nic zvláštního, zabývám se jenom sama sebou, svou prací a svými morčátky, není žádný nový vliv v mém životě, nevím čím to je. Chápu analogii levá půlka oka, levé oko – pravá mozková hemisféra. Ale je to tak rychlé, že nestihnu poznat co to je, jsou to záblesky.
Když se vrátím zpátky k té bouli u Majinky na bříšku, tak se tam něco stalo. Dva dny poté, co jsem to poprvé nahmatala a co jsem měla ten zvláštní zážitek, kdy moje ruka věděla (zní to strašně divně, já vím), jsem to šla zkontrolovat. S Májou jsem nedělala nic zvláštního, akorát mají teď morčátka dietku, ubrala jsem na zelenince, aby trošku zhubli, jinak jsem konkrétní léčbu nezahájila. Chci to pozorovat a vidět jak se to chová…
A tu bulku jsem nemohla nahmatat, nakonec jsem ji našla a byla tam asi 1/4 toho, co předtím. Ale já s ní opravdu nic speciálního neprovedla. Takže tomu taky nerozumím… Včera jsem znova Máju prohmátla a zase jsem to nemohla najít a je to ještě menší… Ale já to neléčila. – ???? Nebo o tom alespoň nevím.
3. září 2016
Dneska mě zaujal následující článek:
Vysvětluje, jak je důležité mít záchod… v rozvojových zemích pochopitelně, pro nás je to samozřejmost. Řeč je tedy hlavně o Africe a některých částech Asie. A mně na tom připadá úplně neuvěřitelné, že jsou fakt lidé v Africe nebo v Afghánistánu, kterým se musí demonstrovat a složitě vysvětlovat, že je důležité aby měli záchod a motivovat je, aby měli sami chuť a nutkání si ho chcít postavit… Dokonce se v Africe ostatním ukazuje záchod vůdce kmene, aby ti ostatní chtěli být taky jako vůdce, co nemusí do křoví, ale kadí v kadibudce! 😀 – Fakt to je tam napsané, nedělám si srandu, bežte si to přečíst.
Víte, člověk by si myslel, naivně, že potřeba vykadit se v klidu a bezpečně je základní věc. Představte si, že fakt strašně nutně potřebujete na záchod a vůbec nemáte kam jít, protože nikde není WC. No pokud je to váš domov, hned první věc, co tím pádem budete řešit, je shánět nějaké latě, plechy, folie a hlavně lopatu a půjdete kopat latrínu…. Tyhle lidi to prostě nenapadne. Dívky i učitelky dokonce díky menstruaci přestávají chodit na toto období do školy, protože tam prostě není záchod.
V některých místech v Afghánistánu, když se chce žena vykadit, tak jde v noci, po setmění… Ano. Čeká celý den až se setmí, aby konečně mohla jít na záchod. – Mezitím drží svěrače a snaží se nepít. Což má samozřejmě vliv na její zdraví… Přitom zarýt klacky do země, sehnat folii, vykopat díru a vyříznout si kruh v prkýnku, to by zvládl každý. – Nebo sakra někde asi bydlím, tak použiju třeba kyblík!
Dokážu pochopit, že třeba když jsem nikdy v životě ani na obrázku neviděla suchý záchod, tak budu muset přemýšlet, jak to postavit po svém, aby to bylo bezpečné a pokud možno pohodlné, ale sakra i jako žena, já bych kopala latrínu klidně i sama. Byla bych první chudá žena s vlastní latrínou a pak bych na ni vybírala vstupné a založila bych si živnost na stavbu latrín. Bezhotovostní plavba v naturáliích též možná… A byla bych těžce ve vatě!
– Jsou prostě na světě věci, lidi a vzorce jednání, které nemám šanci pochopit. Představte si, že jsou fakt na světě lidé, co čekají až se setmí, místo aby si postavili kadibudku… sci-fi. Dokud neuvidím, tak neuvěřím.
Zato v dobrém mě zaujal následující kanál na youtube, který obsahuje hudbu pro zvířata:
https://www.youtube.com/channel/UC0cHVVyWnIR9LDj51PISjTw
A mají tam hudbu pro všemožné mazlíky, speciálně složenou tak, aby se jim líbila a aby je uklidňovala. Takže můžete pouštět psí hudbu, kočičí, králičí, pro křečka, ale i pro morčíky :3
https://www.youtube.com/watch?v=zPN3wZcfEj0&list=PLc0cGin5gYlKVZQkZoD475Qv44XXwuOWv
Zkušebně jim tu hudbu potichu pouštím a morčíci jsou v pohodě. Ale je to proložené reklamou a i když to přeruší a hraje potichu, tak morčátka najednou začnou vrčet a zklidní se, až když reklama skončí a začne zase jejich hudba… Jakoby vám někdo přepnul televizi, když zrovna něco sledujete. Zajímavé! 🙂
Dneska jsem četla zajímavý článek o tom, co ženy překvapí, když se nastěhují se svým partnerem do společné domácnosti:
Jakože dělá že nezná máslo, dělá že neví kde je šuplík s příbory, neuklízí si po sobě, používá ženskou kosmetiku protože je líný si vytáhnout nebo koupit vlastní, nosí cizí ponožky, dává špinavé krámy a veteš na kuchyňskou linku kde nemají co dělat a pak zakazuje je uklidit atd… Já takové podobné problémy prostě znám, takže je chápu a fakt to umí prudit, ten článek není mimo. Zabrousila jsem do diskuze, protože mě zajímalo, co na to lidi řeknou. A tam samozřejmě sbírka toho, co kdo s kým zažil, ale naprosto mě překvapila třeba zkušenost: ,,Můj muž nic z toho nedělá, je úplně normální, skvělý a už jsme spolu rok.” – Ráda bych odjela na tu planetu, kde ta žena žije a zároveň mi připadá smutné, že mám problém tomu věřit.
Zároveň si však říkám, že i já jako spolubydlící bych teoreticky mohla být pro někoho šokující a ,,náročná”… Jenom na svou práci potřebuju ideálně dvě místnosti navíc, což je sklad e-shopu a knih a oddělená klidná pracovna. Špinavé nádobí nechávám typicky hnít do druhého rána, protože se mi večer už nechce a když mi dáte něco méně podstatného za úkol, klasicky to zapomenu.
V poslední době jsem se naučila líp si věci hlídat, víc se soustředit na to nádobí, ale ta velká potřeba prostoru se naopak zvětšuje. Jo a ještě jedna věc, potřebuju hodně ticho a být sama. Vždycky když jsem bydlela s někým, pravidelně jsem se každý den na několik hodin buď vypařila do přírody, nebo zavřela v pokoji, čistě z potřeby nechtít nikoho vidět a nemuset nikoho poslouchat. A vraždím, když někdo chrápe a vzbudí mě tím i přes zeď. – Ale mým morčatům to nevadí, ty mě milují jaká jsem, takže se tím už dávno netrápím 😀
4. září 2016
Našla jsem chlapa, co je vizuálně dokonale a přesně můj vysněný typ (až na to mega fitness tělo, to zase nepotřebuju :D) A hádejte co: Vypadá jako já. Akorát že je to chlap.
Tím se potvrzuje teorie, že každý z nás k sobě chce někoho, kdo je mu podobný. Ne úplně stejný, ale podobný… Pokud dámy slintáte a ptáte se kdo to je, tak se jmenuje Lasse Løkken Matberg.
Vypadá trochu jako Marco Hietala, co se mi líbil vždycky, akorát mladší. A tady je jeho nabušený Instagram, kde je miliarda jeho fotek, jedna hezčí než druhá… https://www.instagram.com/lasselom/ Hezké sny vám přeji. 😀
Ale reálně bych tohoto konkrétního člověka asi domů nechtěla, mám obavu že by měl radši foťák než mě když se tak moc fotí a že by mi ho každá druhá chtěla odtáhnout do své chýše… if you know what i mean.
No. Tak jsme se hezky pobavili a teď zase něco vážnějšího: Youtube.com vytvořil nové podmínky pro své autory, kde omezuje možnosti zpoplatnění videí. Podle nových podmínek nebude možné zpoplatnit video, kde se nadává, kde je nahota, sprosťárny, ponižování druhých, nebo nějaké násilí.
Problém trochu je, že většina velkých youtuberů přesně na těchto věcech získala slávu a živí je to. Takže pokud nové podmínky projdou a budou prosazeny, tisíce slavných youtuberů si budou muset najít práci, protože normální slušná videa bez prasáren asi nebudou chtít točit a prasárny by museli točit zadarmo. Navíc není z jejich reakčních videí úplně jasné, jestli bude tento obsah na youtube kromě zrušení zpeněžení také cenzurován a do jaké míry. To by navíc ohrozilo existenci mnoha kanálů, které jsou takového obsahu plné. Zde je k tomu názorové video od člověka, kterého na youtube sleduju už dlouho, kde jsou podrobnosti:
https://www.youtube.com/watch?v=m2QH9e6wUk4
Pokud vás zajímá co si o tom myslím, tak mám smíšené pocity. Na jednu stranu souhlasím s tím, že propagace hnusu už je fakt dost a toto je docela dobrý způsob, jak zvednout úroveň autorů na youtube a místo bavení se o ho*nech, střílení hlav v gameplayích a podobných hnusech, by se třeba mohly řešit normální věci a tím by se mohlo přilákat i zralejší publikum na tento server. Koneckonců youtubeři velice ovlivňují dnešní děti, určují co je cool a tvorba těch velkých je opravdu shitová a nijak extra děti nerozvíjí, spíš je kazí a učí mluvit sprostě.
Na druhou stranu je mi upřímně líto všech těch lidí, které nové podmínky postihnou, speciálně pokud se tím fakt naplno živí. Třeba tohoto kluka sleduju roky, občas natočí fakt hovadinu, ale humor má výborný, kolikrát mě dohnal k slzám a konkrétně v jeho případě by se mi opravdu nelíbilo, kdyby kanál byl nucen odstěhovat jinam.
Mě osobně se tyto podmínky nedotýkají, jelikož všechna má videa jsou slušná, jsem v nich oblečená, nikoho neponižuju, nikomu hlavy neustřeluju a navíc nevydělávám youtube money. Jsem prostě idiot, co si ani po deseti letech stále nebyl schopný přestěhovat web, aby aspoň nepsal články zadarmo a ještě i na youtube točím zadarmo 🙂
Každopádně na youtube je tohle fakt velké téma a lidi se teď bojí, že po této úpravě zbudou jenom fashion vloggerky… A lidé, co netočí na youtube jenom pro peníze, ale mají to pouze jako koníček.
Čeho se bojím já, je plošná cenzura. Protože kdyby se to vzalo přísně, tak novým sítem by prošel málokdo.
Na 9GAG nějaký čech vyrobil obrázek ,,Co si lidé myslí, když řeknu, že jsem z Česka”. 9Gag je fajn. Jsou tam lidé z celého světa, každý úplně jiný, spojuje je jazyk a většinou jsou to všechno pěkní cynikové, takže diskuze je jako vždy velice výživná. Ne úplně slušná, překládat to nebudu, posuďte sami. Každopádně mně to dost zpestřilo večer a některé příspěvky jsou skutečně perly, jenom zarámovat a pověsit: http://9gag.com/gag/aB1EPwA
5.9.2016
🙁 Rozhodla jsem se uklízet a konečně vysát pavučiny a pavouky ze stropu. A hádejte, ve chvíli kdy jsem se k tomu konečně rozhoupala, mi zdechl vysavač. Prostě přestal jet a na příčinu jsem zatím nepřišla. Doufám, že mi ho někdo pomůže zprovoznit, kupovat nový by se mi opravdu nechtělo 🙁
Zato jiný restík jsem zvládla a to je pověsit další obrázky na chodbu. Koukala jsem na to a 90% všeho co tam visí, jsou dárky od vás, nebo od mých přátel. Moc krásné se na ně dívat, kdykoliv jdu kolem 🙂 Když budete hodní, možná přihodím fotku.
Klavírní génius Dean Kopri, který roky a roky dělá remaky na skupinu Nightwish a hraje je na klavír tak až mi vstávají chlupy na rukách, dost pokročil v tvorbě. Jeho nový příspěvek je píseň inspirovaná skladbou The Islander a je úplně nádherná. Použil housle, vokální zpěvačky a výsledek je opravdu úžasný, jako z pohádky. Určitě si to poslechněte 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=xzrLbEU0lLk
13.9. 2016
Je tu dotaz, jak jsem na tom s knihou: Teď ji má na první čtení nakladatel a já se v mezičase věnuji restům. To znamená, že doháním mailovou poradnu, syslím články dopředu, běhám s balíkama a uklízím barák. Taky bych se co nejdřív ráda pustila do doplnění předposlední kapitoly, do které ještě přijde pár poznámek a těším se na obálku, ale na tu se ještě musím nějak hezky vyfotit.
Minulý týden a i tento týden se mi sešlo nějak moc sociálního kontaktu naráz, díky čemuž nemám na práci čas. Uklidní se to snad na víkend, a mezitím mi naběhnou další resty. Ještě štěstí, že jsem předtím nasyslila články, tak z toho nemusím být nervozní.
15.9. 2016
Pár čerstvých postřehů: Začnu mailem, který jsem dnes otevřela. Dávám ho anonymně pouze sem, pro ty skalní, co poctivě čtou zápisníček. I když by mohl jít do čtenější transformace, ale tady je to komornější… Podle mě je to cenný názor, který by některé z vás mohl oslovit, protože máme mnoho společného:
,,Dobrý večer,
nerada píšu na různá fóra, i když jsem někde, kde dávám kartu na den. Mohla bych i čtenáře vyděsit, což bych nerada. Víte hodně, Vám mé sdělení neublíží. Proto píši soukromě.
Přečetla jsem si Váš údiv a zklamání nad tím, jak se lidé chovají divně. Máte pravdu, hodně lidí se chová divně. Někdy až ošklivě. Vyhrocuje se to, a chvílemi se obávám, že to vyhrocování bude dost silné. Natvrdo řečeno, je to roztřiďování. Z každého to vytahuje jeho podstatu. Mnozí lidé naopak hledají vlídnost a sami jsou vlídní a za vlídnost vděční – a to žiju v Praze.
Neberte to divné a ošklivé na sebe, mohla byste si ublížit. Je to past.
V podstatě běží – nerada to píšu, ale je to tak – opravdu jakési roztřiďování lidí. Z každého vylézá, co nezvládl nebo nezvládá – výsledkem pak může být i zloba.
Pokud jde o ty Pokémony, na ty naběhne jen ten, kdo má něco nevyřešeného – každému je předkládáno nějaké lákadlo, pokušení, jde jen o to, jestli si ten člověk naběhne, nebo se včas zarazí. Trochu je to podobné, ale jen trochu, totiž počáteční motivací proč se tím zabývat, luštění křížovek a podobně. Je to uvolňování vnitřního napětí. U křížovek arci neškodné. Podobné je to i s nadužíváním mobilů – taky uvolňování vnitřního napětí. Jde jen o to, kam až to kdo pustí, nebo jak velké vnitřní napětí to je. V moderním světě u mnoha lidí určitě velké – neustálý tlak v práci a tlak na konzum a televize a co všechno… A hluk (ve městech), neustálé změny místa (popojíždění), vědomí, že zaměstnavatelé nebo kolegové či spolužáci posuzují člověka podle oblečení atd. Ne každý to ustojí.
Vlastně se perou dva principy. jaké, to asi víte nebo tušíte. Nebojte se, dobře to dopadne. Těm ošklivíkům se ale radši vyhýbejte, chňape to po lidech dost silně.
S přáním všeho nejlepšího …..”
Paní prakticky potvrzuje slova, která poslouchám už roky a roky od tomáše marného, že dobří lidé budou ke konci matrixu ještě lepší a zlí budou ještě zlejší. A já to kolem sebe vidím. Také to vidíte?
Pamatujete, jak jsem psala o té babce drbně, co mi pískala píšťalkou za zády? Tak včera jiná drbna číhala před domem, počkala si až půjdu zpátky a jakoby šla ke mně, pak viděla že jdu moc rychle, tak se snažila doběhnout a stejně se nestihla se mnou srazit na chodníku. Ale nevzdala to, tak mi položila za zády otázku, kam pořád tak každý den chodím… – Hej, já se fakt vsadím, že se domluvila s kamarádkami drbnami, že to zjistí 😀
Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že to bylo na mě, tak říkám prostě v klidu ,,pro trávu…” a ona: ,Jooo … pro travičkuuu….”
(Ne ty vogo, asi když chodím každý den s taškou plnou trávy, co čouhá ven…)
Šla jsem dál, aby se mě nestihla ptát dál. A po chvilce ona: ,,Já tu mršku snad přetrhnu!” 😀 – No a to už snad nebylo na mě 😀
Taky se mi dneska podařilo omylem ,,skoro nabalit” ukrajince, ale vzhledem k tomu, že byste se nad mým selháním mohli dost dobře škodolibě zasmát, udělám z toho asi článek. Alespoň se odlehčí obsah.
20.9.2016
Tak babka drbna opět útočí… Šla jsem morčátkům na travičku. Po cestě jsem se prošla bosky po louce a snědla dvě hrstě výborných velkých ostružin, co tam rostou nadivoko podél potoka… Zítra je půjdu otrhat zas, je to celý porost, který nikdo nesbírá 🙂 Vitamínky zadarmo 🙂 A hezká travička pokrytá sedmikráskami, no neberte to 🙂
A jdu zpátky a vidím zas tu jednu ženskou, co na mě číhala a pak mě dobíhala minule. Tak teď vyšla před barák, ale byla ještě daleko. Vyřešila to tak, že předstírala, že něco dělá chvilku na zahrádce, abych k ní mezitím došla. Tak jsem už z dálky rezignovala na jakýkoliv kontakt a začala jsem se strašně důležitě hrabat v iPodu a osolila jsem si pořádně Nightwish v uších, abych ji odradila.
No, nepomohlo to. Doběhla mě zezadu, chytla mě za rameno a něco říká… Nejsem si jistá, ale fakt jsem měla přes tu hudbu pocit, že se ptá, ,,jestli to mám pro morčátka”… Takže vlastně nebyla žádná ,,zlá”, ale já jsem se jí lekla, jak na mě šla takhle nečekaně zezadu, tak povídám ,,nechte mě prosím” a šla jsem pryč… Teď jsem zase šla z pošty a zas ta ženská. Tak jsem si říkala, jak to vyřešit, ale nakonec jsem usoudila, že přece nejsem malý děcko a neudělala jsem nic špatně, abych se jí snad měla bát, nebo se jí vyhýbat. A šla (asi) s manželem, tak jsem je pozdravila a to se chovala normálně, odpověděla a dobrý… Ale nevim nevim děcka. Očividně je chyba říct i jenom ,,na trávu”, protože ten člověk se toho chytne a celé tři dny, než vás zase přepadne, asi spekuluje, jestli jsou to králíci, nebo morčata. No náhodou se trefila. Doufám, že toho už nechá, nevím co na mě pořád vidí a to stalkování a odchytávání před domem mě děsí… kdyžtak se zopakuju.
Posledních pár týdnů jsem si říkala, že by to chtělo trochu víc sociálního kontaktu. No a bum, vesmír vyslyšel moje přání, takže zhruba dva týdny v kuse pořád všude kopa lidí, takže moc nebyl čas na nic. (Kromě článků, těch jsem nasyslila hodně.) A to mě štve. Doufám, že teď od středy bude klídek, aspoň pouklízím a zase se zahrabu do sebe…
Možná i natočit druhý díl AluTalk, když jsou na něj tak krásné reakce, ale budu se snažit udělat ho kratší.
Zase na druhou stranu si říkám, že když je to ,,jakoby offline rádio” a když si to člověk pustí třeba k žehlení, úklidu, kafíčku, nebo kreslení a jiné kreativní tvorbě, tak je hodina akorát. Já třeba když žehlím, nebo zašívám oblečení, tak vyhledávám ty nejdelší věci, jako třeba divadlo Jardy Duška. 😀 Ne že bych se chtěla s ním srovnávat, ale někdy fakt je delší obsah mnohem lepší, že člověk nemusí přerušovat práci a hledat si další povídání, když mu to jedno brzo skončilo. Třeba zašít nějaké oblečení, to sežere strašně času a fakt je příjemné, když si člověk u toho může něco poslouchat a zamýšlet se. Z nudy se stane krásný pohodový večer, relax a ještě přijdete na nové myšlenky a odlehčíte si hlavu.
V pondělí jsem byla u zubařky… Před rokem mi preventivně pískovali zuby (to mimochodem bolí jako blázen, tři dny jsem nemohla jíst), pod plakem se našla díra na sedmičce, tu jsem pak dala ozonovat když jsem si ji našla a nechtěli mi dát plombu, že prý je to zbytečné, tak jsem zůstala s dírou… Já měla intuici, nechat si to opískovat, že se pod tím beztak dělá kyselé prostředí a přesně to tak bylo. Tělo prostě ví, co potřebuje. Pak se mi ta stolička kousek ulomila a nahlodala se… Prostě zdrbaný zub. Byla to sedmička, co byla roky a roky zezadu částečně schovaná za kopečkem dásně a tam se vytvořil problém, protože jsem se tam nedostala kartáčkem a jako malou mě to nenapadlo, že se za tím hromadí plak a tvrdne… A žádný zubař mi neřekl například ,,hm tady máte dáseň přes zub, čistíte si to i pod ní?”
Dáseň uhnula až když začal růst moudrák, ale já si zezadu na stoličky nevidím, tak jsem to nevěděla, co se mezitím vzadu stalo…
Tady vidíte, jak moc je důležité čistit zuby pořádně ze všech stran i zezadu, jinak se vám uloží plak, ten ztvrdne a vyhlodá vám zub… Já si poslední dobou dávám na zuby fakt hodně pozor, hodně je kontroluju, dezinfikuju, vyplachuju, a mnohem pečlivěji a déle je čistím, ale ulomený zub už mi nedoroste a i přes ozonování a dezinfikování jsem ho musela jít znova spravit. To byla prostě stará chyba, kterou už člověk nevrátí.
Chci tím říct, jestli máte trochu tvrdý plak podél zubů, nebo zubní kámen, určitě si to nechte preventivně vyčistit, protože se pod tím dělají díry o kterých vůbec nevíte, nebolí, ale jsou pak kazivé a jsou z toho fakt problémy. Taková ložiska bakterií… Když se člověku dělá hodně plak, tak je tam víc špatných bakterií a je potřeba ústa dezinfikovat a nenechávat tvrdý plak být. A jestli máte přes zuby dáseň, tak je potřeba to pod ní taky nějak čistit, nebo alespoň dezinfikovat, aby z toho za pár let nebyly záněty a kazy… abyste pak nemuseli absolvovat to co já :-/ Tak si na to dejte pozor, zuby máte jenom jedny a prevence a zvýšená pozornost se fakt vyplatí.
Dostala jsem dvě uspávačky k čelistnímu kloubu. Ta první byla horší, člověk neví jaké to bude, adrenalin stoupne, ale strach je větší, než ten nepříjemný pocit. Pak to umrtvilo a bylo to v klidu, než to přišlo k sobě, tak jsem byla u toho úplně klidná, to bylo fajn. Předtím jsem znala vrtání naživo a je to jako nebe a dudy. Tohle naživo spravit nešlo, drbalo se do dásně a cpal kov mezi zuby, to bych nerozchodila.
Nervozita a strach byly adekvátní následné bolesti a všemu, co s tím souvisí, ale mám stejně radost, že to mám za sebou. Už skoro otevřu pusu jako normálně… Ten hluboký vpich totiž dost bolí když přijde k sobě, to není jako dostat ho k zubu do dásně.
Ošetřený zub mě nebolí vůbec. Došla jsem tam včas… Ale ještě si nechám preventivně vyndat dva malinké amalgámy z dětství, to už ale bude pohodička a naživo. V té ulomené stoličce byl starý amalgám taky, ten se dával pryč, takže mi bylo blbě asi ze rtuti, ještě dneska se mi zvedal žaludek, měla jsem teplotu, motala se a nemohla moc přemýšlet, ale dala jsem si maté (maté mi na tohle pomohlo samo o sobě, ale nevím proč), oblékla kartičku TM na srdce a pak už mi bylo dobře… Ale včera čerstvě po zákroku a jak odeznívaly ty injekce, to nebylo moc hezký, ještě jsem strávila celý den v autě a neměla jsem vůbec klid… Zase ale ta radost, když člověk konečně dorazí domů, a přivítají ho morčičí čumáčci, ta je k nezaplacení. Spala jsem v noci 10 hodin jako zabitá a myslím, že i dneska si pořádně zdřímnu. Mám nárok, po těch drogách…. 😀
Zajděte si preventivně na odstranění kamene, jestli máte. Fakt. Nekašlete na to. Lepší nechat si preventivně spravit malou díru, než pak třeba řešit sežrané zuby, nebo parodontozu.
21.9. 2016
Včera jsem pozdě večer chytla zpívající slinu, oprášila Nightwish, zavřela jsem se do koupelny kde to dobře rezonuje a pořádně jsem se tam rozjela… Nedávno jsem totiž objevila svůj hlas. Myslela jsem si dlouho, že jsem zpěv z velké části ztratila během puberty, to se mi hlas změnil. Dlouho jsem z toho byla smutná.
Ale je to tak půl roku zpátky, co jsem zjistila, že to tam pořád je a zní to dobře, akorát se musí jít přes bránici, čili zpívat z břicha a použít ten hluboký ženský hlas co mám teď, místo vysokého dětského sopránu, který už se mi zaškrtí ve vyšších tonech a nevyzpívám ho. – A hle, najednou vytáhnu věci, které bych nevytáhla a má to perfektní zabarvení.
A jak mě ten nový objev svého hlasu poslední dobou fascinuje, tak ho trochu trénuju, ale včera jsem to přehnala. Po hodině se mi tak uvolnilo a rozezpívalo hrdlo, že jsem nemohla se zpěvem přestat a tak to tam brutálně rezonovalo o kachličky, že mi brněly ruce a celý hrudník. Normálně jsem se tím zpěvem přebila a najednou přišla půlnoc… Šla jsem si lehnout a byla jsem strašně nabitá, aktivní. Nakonec jsem asi ve dvě ráno usnula s krystalem v ruce – poprosila jsem ho totiž, ať mi tu energii navíc sebere… A hádejte co. Přebití mi zůstalo, vstávala jsem v 6:20 úplně akční, otevřela jsem oči a vyskočila čile. 😀
Tak tohle se mi ještě nestalo. Myslím, že se tam dneska zavřu zase. Asi za to může i radost z odcházející bolesti po zákroku zubaře, tak si užívám, že otvírám pusu.
Taky jsem si všimla, že nejlíp mi to jde, když se zavřu právě do koupelny, protože se tam skvěle slyším a jak to rezonuje, tak je to fakt požitek. Ale když si třeba pustím instrumentálku a snažím se trefit do ní, tak si tam hlídám rytmus abych nebyla bokem, až nakonec jenom mluvím a nic z toho není. Tak nevím… Je to o cviku? Jak to ti zpěváci dělají, že chytají perfektně ton svého hlasu, přestože je ,,ruší” hudební doprovod? Já když se nezaposlouchám do sebe pořádně, tak mi to moc nejde.
Taky se vám to takhle stalo, že jste jako děti zpívali vysokým sopránem a pak jste hlas ztratili a znova ho našli až po letech, v jiných výškách? Mě to fakt fascinuje, jak je lidské tělo zvláštní a jak v něm člověk může pořád nacházet zajímavé věci, přestože v tom těle od narození bydlí, tak ho vždycky něco i po letech překvapí…
23.9.2016
Já jsem teď dobře mimo. Dneska jsem si řekla, že půjdu do lesa, trochu to tam očíhnout, možná najít nějaké ty houby a trochu se poflakovat. Vycházka mi trvala jenom 45 minut, protože jsem při cestě na kopec zjistila, že mi chybí mikina. Normálně jsem ji měla u pasu a jak jsem šla, prostě jsem ji vytrousila a vůbec jsem si toho nevšimla, běžela jsem pro ni dolů skrz les dobrých sto metrů. V životě se mi ještě taková věc nestala, že bych si nedala pozor na své věci, já v ní navíc měla klíče od baráku, hezky ve mě hrklo při pomyšlení, že ji nenajdu. Našla.
Pak jsem to vzdala a šla zpátky, protože si říkám, že to je nějaké divné znamení… A skoro půlku času z celé vycházky jsem se šourala podél keřů a ojídala ostružiny, protože jsou jich teď plné cesty, kraje potoků a lesů a nikdo to tady nesbírá. Nechápu proč tady bio vitamíny zadarmo nikdo nechce, jsou taky sladké a moc dobré… Zítra si na ně vezmu velkou krabičku, protože jsem je nestíhala jíst, ruce plné, zapatlané, padalo mi to… Takže to tam půjdu systematicky očesat, přece to nenechám shnít, když to nikdo nejí. Borůvky v supíku jsou teď drahé, to si radši nasbírám ostružiny v lese.
Pokud byste se chtěli podívat na hezký film, tak jsem viděla poprvé krásnou romantickou československou komedii z roku 1974. Je to o dvou manželích, co se k sobě nehodí a vyzkouší, aby jim dokonalé partnery vybral počítač. Počítač je najde, oba dva se z toho trochu zvencnou, začnou s nimi randit každý na vlastní pěst a je to teda parádní podívaná… A dopadne to hezky. Tady je film na youtube zadarmo: https://www.youtube.com/watch?v=Ftd8J_62V0k
….. Taky jsem včera viděla parodii na film Stmívání, točila to banda jelit, kteří mají i svůj kanál youtube, kde dabují všelijaké blbosti. Je to dost pubertální humor, ale jestli máte Stmívání rádi, možná se pobavíte. Dost scének se jim tam povedlo. Nemůžu to sem asi dát přímo, protože zdroje jsou pofidérní, ale je to online, když si to zadáte do googlu. Jmenuje se to ,,Smývání“. Můžu doporučit zejména puberťákům a lidem, co občas rádi sledují naprosté blbosti.
27.9. 2016
Nemůžu už dál připisovat, došly mi bohužel znaky. Další pokračování proto vyjde v říjnu.
…..
Poslední komentáře
-David Odpuštění je stále v hladině EGA a dokonale…
-nagualista anelie: Myslím, že velká část afriky má železitou…
-tauri izairi: Tak asi to trochu vyznělo, ale pána…
-tauri izairi: Je mi 33..a snad se dožiju déle,…
-tauri