Zážitek / Jak jsem Tě prvně zahlédla… / napsala Alis-Mary

27.12.2009 v Čtenáři 0

Dostala jsem krásný a velice moudrý zážitek od Alenky, rozhodně stojí za to! 🙂

– Na její přání pod text přikládám její oblíbený klip z youtube 🙂

_________________________________________________________

od Alis-Mary

Jak jsem Tě prvně zahlédla…

Asi většina z vás ví, že rozhraní mezi spánkem a bdělostí je takový zvláštní stav, kdy váš mozek pracuje jinak než za bdělého vědomí. Objevuje se ve chvíli, kdy usínáte (ale ještě nespíte) a nebo ráno, když se probouzíte (ale ještě nebdíte) :) Je to moment, kdy k nám často přicházejí velmi zajímavé myšlenky a nápady, kdy jsme více propustní ke zprávám z Vesmíru a od andělů.

S tímto stavem už mám pár zkušeností a mohu říct, že to jsou leckdy nesmírně silné zážitky a postupem času jsou čím dál konkrétnější a jasnější.

Ten, o který bych se s vámi ráda podělila v tomto článku, se odehrál někdy před 14-ti dny.

Ale než se k němu dostanu, je potřeba vás malinko zasvětit :)

Za velmi zvláštních okolností jsem před 7,5 lety potkala Jeho. V ten den, kdy jsem odmaturovala. Ty 4 roky na střední jsou pro mě tak trochu jako černá díra – moc hezkých vzpomínek na tu dobu nemám. Ale přesto jsem za ni vděčná, protože nebýt vše tak, jak bylo, asi bych dnes nebyla tam, kde jsem. Jak známo, je to právě strádání a bolest, které nás přinutí se hnout z místa a začít se sebou něco dělat. Já beru ty 4 nepříjemné roky jako odrazový můstek pro úplně jiný život, za který jsem dnes velmi vděčná.

Připadá mi to nádherně symbolické – v ten jeden jediný den se můj život otočil hned dvakrát – skončila jsem tu nenáviděnou školu a zároveň potkala Člověka, který mě podržel ve chvílích nejtěžších, a postupem času se stal mým nejbližším přítelem. Mohla bych tu velmi dlouze psát o tom, co všechno jsme prožili, čím vším jsme prošli, co všechno jsme společně zvládli, ale to jsem neměla v úmyslu. Jisté je jedno – vedle sebe jsme vyrostli, změnili se takovým způsobem, který až vyráží dech. Jsem na nás na oba velmi hrdá, protože jsme nakonec většinu toho, co nám “zdánlivě” bránilo ve štěstí, stejně dokázali proměnit v další metry naší společné cesty :)

Učíme se od sebe neustále. A od té doby, co to děláme vědomě, jde se nám po té cestě lépe a lépe :)

Co mě ale vždycky trochu (no, nebudu lhát – spíš hodně :)) ) mrzelo, že jsem jen v několika vzácných okamžicích dokázala postřehnout jeho opravdové Já.
Teď se možná někteří divíte, proč žiju s člověkem, který se přetvařuje, a ještě na něj píšu oslavné ódy… Skutečnost je taková, že jen velmi málo lidí zná svoji skutečnou podstatu. Drtivá většina (včetně mě) nosí masky, a naše krásné Já ukrýváme před světem i před sebou samými. Ale to není tak zlé, jak to na první pohled vypadá. Je totiž rozdíl mezi člověkem, který se zcela záměrně přetvařuje a tím, o čem mluvím já. Ty masky, které nosíme, mají mnoho podob, a většinou jsme je nasadili už v hlubokém dětství jakožto obranný mechanismus. Nosíme je, považujeme je za svůj osobitý, skutečný projev, a ani netušíme, že je to jen obranná reakce. Někdo je vtipálek, jiný je ke všem kamarádský, další má doma 10 psů, atd… Je to prostě způsob, jak tady nějak přežít.

Když pak začnete objevovat sami sebe, je čím dál těžší je udržet a nakonec už je vlastně ani držet nechcete… Sami chcete vědět, kdo jste. Bez příkras, bez sebeobelhávání. Jednak ze zvědavosti :) A jednak… žízeň po Pravdě je čím dál větší ve všech rovinách vašeho života.

Po počátečních bolestech při sundavání se dostaví veliká úleva. Totiž na to přetvařování spotřebováváme až příliš mnoho energie, kterou teprve potom můžeme konečně posílat správným směrem, ke smysluplným účelům..

Když jsme jako maličké děti ještě projevovali své pravé já, byli jsme často káráni, napomínáni, odmítáni. Protože naši rodiče už zapomněli… Že byli kdysi stejní. A tak nám postupně přistřihují “křidýlka” (Jak je ta čeština krásně obrazná – oni nám opravdu přistřihují ta naše andělská křidýlka, abychom náhodou nevzlétli…), a (de)formují nás tak, jak byli v dětství (de)formováni oni sami.

Všichni toužíme být přijímáni a milováni. A věřte, že děti jsou schopné dělat psí kusy, aby toho dosáhly. Proto třeba děti, kterým rodiče lásku dávali “na příděl” (“Jestli budeš takhle zlobit, tak tě nebudu mít rád.” a nebo “Budu tě mít rád, když…”), si časem vytvoří únikovou cestičku, a snaží se dosáhnout lásky všelijakými úskoky. Z takových dětí pak vyrůstají manipulátoři, kteří si nedokáží otevřeně a narovinu říci, co chtějí, ale jdou na to oklikou. V podstatě takovýmto “dávkováním” a podmiňováním lásky se křiví dětem páteř…

Moje touha po tom, alespoň zahlédnout jeho pravé Já časem rostla a je pravda, že párkrát se na kratičký okamžik ukázalo. Takový moment spolehlivě poznáte. Tomu člověku to září z očí, najednou je na těch pár vteřin (nebo v lepším případě i minut) celý jakoby jiný. Rozlije se kolem něj teplo, světlo, moudrost, láska.. I těch pár kratičkých okamžiků na mě udělalo takový dojem, že se na to nedá zapomenout :)
No a jakmile k tomu jednou přičuchnete, chcete víc a víc :)

A nedávno se mi přání splnilo. Ovšem zcela odlišným způsobem, než kdykoliv předtím.

Večer jsme ulehli, jako každý večer přitulení k sobě. Ležela jsem na boku, ruku jsem měla položenou na jeho hrudi. Klidně oddechoval a zdálo se, že už spí. Na má víčka se začal také pomaloučku snášet spánek, když v tom se to stalo!

(Jste zvědaví? :)) )

Nejsem úplně schopná si vybavit, jestli jsem to viděla fyzickým zrakem, nebo tím vnitřním, ale najednou se nad jeho hrudníkem vytvořil bílý zářivý opar, který se pomalu vlnil a pulsoval. V ten stejný okamžik jsem pocítila tak silnou vlnu Lásky, která mě doslova zaplavila, že jsem se v duchu musela před tou nádherou v pokoře sklonit… Procítila jsem tak nádherné a konstruktivní energie, že se to dá těžko popsat slovy. A v tu chvíli jsem věděla: Tohle je skutečný ON! Tohle se skrývá v člověku, se kterým sdílím cestu…
Ta vlna Lásky, Světla a překrásných energií se začala rozšiřovat po jeho těle a já jsem ucítila, že pronikají až ke mně. Na malou chviličku jsem zaváhala, jestli je dobré nechat je do sebe vstoupit (aby ho pak třeba kousek nechyběl :)) – prostě, abych nekradla ), ale pak jsem se uvolnila a nechala tu záři dělat co chce. Prostupovala mým tělem až do nohou a pak… pak už jsem sladce usnula :)

Vždycky jsem věděla, že je to charakter – poctivý, láskyplný, mírumilovný a nesobecký, od kterého se mám co učit, ale toto… To předčilo veškerá má očekávání, dámy a pánové :)

Často na tento zážitek vzpomínám a děkuji Vesmíru, Tobě a i sobě, že mi bylo dovoleno Tě alespoň na chvíli zahlédnout takového, jaký skutečně jsi. A v pokoře se před tvou Krásou skláním.

____________________________________________________________

Bianca Rian – You Light Up My Life

Přejete si taky něco pěkného připíchnout na Alue.cz?

– Přečtěte si co je potřeba a vrhněte se na to 🙂

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek