Zážitek / Krása Koní / autor: Houbik

10.5.2010 v Čtenáři 12

Tak Houbik opět přispěl zážitkem, je to z prostředí Nového Zélandu.

Přiložil hromádku krásných fotek, na kterých si smlsnou hlavně milovníci koní. – Fotky jsou přiložené pod textem, aby se vám do něj nepletly popisky.

linka

Krása koně

Po delší domě mně napadlo, že by se vám mohly líbit mé zážitky s koníky. Nedávno jsem si na ně vzpomněl a vnitře procítil jejich nadšení z toho, to napsat na “papír” 🙂 Vždyť stále zůstávají tak nepochopeni. Tak teď již k samotné události.

Je září 2009 a já stále ještě na Zélandu, čas na to, aby se probudilo jaro. Mým velkým přáním je potkat koníky. A jak to s vřelým přáním od srdce bývá – přijde k vám 🙂

Koně pro mě zosobňují vnitřní i vnější sílu, svobodu, hrdost … Nemohu tyto vlastnosti v sobě teď najít a proto mě to k nim tak láká. Chci jim být na blízku, těšit se jejich přítomností, pochopit je a tím pochopit víc i sebe. Tím i nalézt tyto vlastnosti, nýbrž vše máme v sobě.

Ke koníkům jsem se dostal přes kamaráda, kterého jsem na Zélandu našel (homeopat Rob – viz Příběh lesů Kauri). Doporučil mi jednu paní, která se stará o skoro 70 koníků. Nekovají je, protože to jinak zhoršuje krevní cirkulaci v nohou. Také jsou daleko více namáhány kolena, zkuste si běhat v kovových botách po betonu 🙂 Necpou jim do papuly ten “kovovej klacek”, který zhoršuje dýchání, kazí zuby, používají jen homeopatika … o to víc mě překvapilo, že v koních se nesnaží vidět něco víc. Nu, to už je však jiná kapitola.

Nejedná se zde o úplnou Havaj a rekreačku. Mám však pohyb na čerstvém vzduchu, práce od 9.hod, po obědu do cca 16.hod a pak padla. Začínám každodenním sbíráním koblížků vidlemi, už jsem na to mistr v oboru 🙂 Dále hřebelcování, znovu sbírání koblížků a pro změnu pak znovu sbírání koblížků 😀

Koblihosběr mám zvláště rád z jedné věci. Často mohu po očku pozorovat chování koňů v malé ohrádce stlané slámou. Prostě chodím mezi nimi, nabírám koblihy, někdy i za tepla, zpod jejich přenádherných zadků 🙂 A to jako fakt, páč na rozdíl od nás, nepotřebují papír a zadky mají čisté jak alabastr (jejich know-how neprozradím 🙂 )

Mohu se projíždět na koni, ale nejde to moc volně. Všude jsou ohradníky, zábrany … Většinou drezůrují koně (start, stop, doleva, doprava …) a to se mi nelíbí, chudáčci, ušáci trpěliví. Takže párkrát na hřbetě jsem, víc mě baví je pozorovat, povídat si s nimi, hřebelcovat, hladit …

Po týdnu to začíná být trochu opruz, hlavně majitelé, co u nich spím, žijí dost konzumním způsobem. To já myslel, že to budou moudří rančeři jak z filmu 😀
Nakonec vše je, jak má být a něco se začíná dít. Na návštěvu přijíždí léčitel koní, tak sem zvědavý, jestli to nebude nějaký šarlatán dupající okolo koně taneček Hujahuja 🙂

Tři dny “léčí” (podporuje jejich samoléčebnou sílu pomocí hmatů) koníky a poté nabízí, že nás to naučí. Majitelé jsou z výsledků nadšeni a tak se spolu s nimi přihlašuji, i když nějaký peníz to stojí. Jeho vyprávění o koních, mi dává stále větší pochopení těchto úžasných tvorů.

Po několika hodinách teorie začíná “práce” v terénu. Popisovat techniky by bylo na dlouho, základem je však naše srdíčko. S láskou ke koni přistoupit a jednat s ním, jako s člověkem. Chápat jeho individualitu, současný psychický stav a dle toho s pokorou jednat. Vytvořit mu bezpečné místo pro to, aby uklidnil svou mysl a poté mu nabídnout (pomocí různých doteků), jak se může zharmonizovat. Pár obrázků napoví, co vše se dá s koněm dělat.

Poté jsem každý den “tlapkoval” 🙂
koníky.

Každý je úžasný originál, zde nefunguje žádný mustr, na to zapomeňte.

A teď pár zážitků, které mi v kebulce uvízly …

To vám takhle při průběhu “seance” zvedám koníkovu zadní nohu až k mé hrudi (stojí na třech) a jemu v plně pokrčeném stavu, začíná nožka škubat. Oběma nohama jsem pod tou jeho, abych vůbec tu váhu udržel a on si mohl hovět 🙂 V tu chvíli se modlím, prosímtě teď prudce nekopni nohou dozadu. Už se vidím, že letím deset metrů daleko … On však vydržel a postupně jsem jeho nožku dal doů. Pociťuji k němu velkou vděčnost. Cítil, že mu chci pomoci a ikdyž jsem dělal něco “špatně”, je trpělivý a jemný.

Ano jemnost, ta mě u nich vyrážela dech. Jak dovedou reagovat na sebemenší impulz, když mu sedíte na hřbetě. Jak vzájemně (doslova koňská 69ítka 🙂 viz obr. 10) dokáží svými velkými pysky a zuby, doslova jemně masírovat druhému koníkovi ohon, srst … v takové okamžiky neplyne čas.

Blížil se můj odjezd a já se konečně odhodlávám k jediným
hřebcům, ti jsou divočejší. Je mi jich moc líto. Čtyři společně v jedné ohradě, bez možnosti si zadovádět s holkama, navíc jaro přichází. To ani nemluvím o kastraci všech ostatních koňů. Tři z nich se nechají lehce “ošetřit”, poslední z nich víc spolupracuje. Dokonce si nechal dát mé rameno pod jeho hlavu. Stál jsem rozkročen, dívali se oba dopředu, jeho hlava vedle mé, krásná hluboká očka a černé dlouhé řasy. Cítím tak intenzivně vnitřní souznění duší, vděk a zodpovědnost za to, že se mi koník s důvěrou odevzdal. Ač to je jen pár minut, je to jako věčnost, naprostá přítomnost … S přáním co nejhezčího života jsem ho opustil.

Úsměvných momentů bylo mnoho, neúsměvných pár. Nakonec ten prvně jmenovaný bych rád dal na závěr…

Po 14 dnech na farmě odcházím, procházím vnější stájí a loučím se s koníky. Už jsem skoro u branky ven, když tu mi jeden koník doslova zadkem nacouvá do cesty. Již je trochu znám, tak k němu prohodím: “Že ty bys chtěl popotáhnut za ohon, což?” Nejedná se o nějakou nemravnost, radši vysvětlím 🙂

Koňský ocas je vlastně přirozeným protažením páteře. Jeho stimulací se uvolňuje páteř a další části na ni napojené, tedy celé tělo 🙂

Nu, tak opatrně čapám koníkův ocas a vytahuji (jak jsem dříve zjistil, ocas je překvapivě pevný a ohebný, když si to žádaly, táhly až mi cvičky podkluzovaly 🙂 ).

Koník hned sám víc co chce a začíná vrtět prdelkou (sic zdrobnělina užita, ale jináč pořádná prdel 🙂 ) jednou napravo, pak zase nalevo, trochu dopředu, dozadu … u toho je zřetelně vidět, jak se mu uvolňují zadní nožky – střídavě přešlapuje . To by bylo ještě fajn, ale ten koník takhle vrtěl prdelí snad deset minut. Variace pohybů neznají mezí, něco jako když striptérka kroutí zadkem
😀

Už to nevydržím a z úsměvu se stává rozchechtanej Houbik na celé kolo … Konečně koník “dotančil” a já teprve teď zjišťuju, jak jsem z toho příjemně znaven. To nebyla náhoda, ten koník si o to řekl. A pak že to jsou jen zvířata, blbost 🙂

Na závěr bych rád dodal.

Byl jsem mnohokrát přímo za koněm a mohu vám říct …

Kůň automaticky nekope lidi zadníma, jak je nám to stále připomínáno. Pokud však dáte dohromady např.: malá stáj, kůň je nervózní, vy pospícháte, nedbáte na jeho reakce – pak se může stát cokoliv. Koně jsou víc než ostatní zvířátka plaché. Navíc mají daleko víc hmoty, než malé morče, tak opatrně. Pozorujte, citlivě vnímejte, trpělivost s otevřeným srdcem a zázraky se dějí …

Houbik

_______________________________________________________________________

01 – Houbik s koníky a hovňousem, jeho denním pracovním “chlebem” 🙂

1. Houbik

02 – Koník nejni žádnej věchejtek, rád se opře 🙂 pozn: všechno, krom první fotky Houbika, je tzv. léčitel koní

2. Houbik

03 – Masáž ocásku milujou 😉

3. Houbik

04 – Kucí a holky na pastvě

4. Houbik

05 – Takhle si hrají, když jim je veselo

5. Houbik

06 – Nebojte sa, enem drobet zívu 😀

6. Houbik

07 – Ptáčáci všude poletující, zrovna mají sněm 🙂

7. Houbik

08 – Nejni roztomilej? 🙂

8. Houbik

09 – No prostě tak …

9 Houbik

10 – Slibovaná 69ítka koníků 🙂

10. Houbik

11 – Tomuhle říkám Měsíček. Eště Větrník, Slunečník s Večernící a je to komplet 😀

11. Houbik

12 – Uvolněného koně poznáte podle několika měřítek. Hlavně uvolněně přežvykuje, aniž má něco v papuli. 🙂 Dokonce i na pejska uvolnění přešlo 🙂

12. Houbik

13 – I tohle si nechá koník líbit. Vždy je však pouze na něm, co vám dovolí.

13. Houbik

14 – Takhle mile plajzali úlevou často 😀

14. Houbik

15 – Protažení přední packy

15. Houbik

_________________________________________________

Fotografie z tohoto článku najdete také v Galerii.

Sekce ,,Vaše Galerie“, v podsložce ,,Co jiného mi poslali čtenáři“.

Starší příspěvky od Houbika:

1. Pohádková návštěva staletých stromů Kauri / od Houbika

2. Otevírání srdce v kruhu přátel / od Houbika 🙂

3. O chlapci, který rád sbíral dlažební kostky / Napsali: Ondra, Houbik, Alue

4. Malý pavouček mi tuhle poradil / Napsal Houbik

Komentáře

Ikona diskutujiciho Smejko 2010-05-10 09:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

nadhera… vzdy som mal ku konikom hodne velky respekt, takze som rad za tento clanok a priblizenie ich osobnosti 🙂

Ikona diskutujiciho Luz 2010-05-10 09:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jé, to bylo pěkný, a taky krásný fotky. Koně jsou úžasná zvířátka. =)

Ikona diskutujiciho Petr 2010-05-10 13:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkné stránky. Jen škoda, že tady nemáš vyhledávání….

Ikona diskutujiciho Barbora Sejrková 2010-05-10 13:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jéé… Jako milovnice koní od mala slintám :-*

Ikona diskutujiciho Alue 2010-05-10 13:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Mám, je pod TOPlistem.

Ikona diskutujiciho Gilraen 2010-05-10 19:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To musela být nádhera, velké pastviny, koníci spokojení :-) Koníky miluju, i když jsou také někteří náladoví a vyčůraní, ale pokud k nim člověk umí "promlouvat" jejich řečí, vždy ochotně vyhoví. V tom je obdivuji. Krásný článek.

Ikona diskutujiciho leandra 2010-05-10 22:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Houbíku, máš naprosto úžasné zážitky. To musela být nádhera! Dojemné.

Ikona diskutujiciho Kitt C. 2010-05-11 14:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný zážitek 🙂

Ikona diskutujiciho Houbik 2010-05-11 18:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji převelice, že se líbilo. O konících mám ještě něco "v rukávu" 🙂 Až mě to popadne, rád písnu. A konící spokojení – nu, takhle černobíle bych to také neřekl, není to vždy idylka, však jsem to psal okrajově ve článku. Avšak- jaké si to uděláš, takové to máš, že? A já se snažil mít hezky ;-)

Ikona diskutujiciho Lea 2010-05-16 15:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

jé krásný článek, taky chodim ke konikům a děláme přirozenou komunikaci je to fakt užasné:)

Ikona diskutujiciho Domácí čajovna 2010-05-24 15:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Koně jsou nádherní, napadá mě, jestli oni nejsou svou krásou, silou ducha i těla, nejsou oni víc než člověk?

Ikona diskutujiciho B 2011-03-04 01:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Samozřejmě, že koně automaticky nekopou každého, kdo projde kolem jejich zadku, nevím, kdo to autorovi článku 'stále připomínal'. Každému nováčkovi u koní se to zdůraznňuje jako zónazvýšené opatrnosti, protože kůn nemá oči všude a může se leknout, jako každý. Klíčem je bát vnímavý, pozorný a opatrný, jak už tu bylo zmíněno.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek