Aluška.org: Věděním ke svobodě

Následující zážitek jsem dostala dne 23. 10. 2009 od autora, který si říká Houbik.

Houbika znám osobně, je to skvělý člověk. Je takový milý, chápavý a má rád zvířata a… no dobře, rozplývat se budem jindy.

K poslanému zážitku, u kterého jsem se vyloženě příjemně dojala, byly přiložené fotky, které přikládám také. Ani jednu nevynechám, všechny jsou tak nádherné 🙂 Stejně nádherné, jako příběh sám. Něžný, procítěný, pravdivý, nádherný. Doufám, že se Houbik ještě někdy přemluví a podaruje nás něčím dalším, protože tento zážitek opravdu stojí za to 🙂

A teď už k samotnému příběhu…

______________________________________________________________________

Pohádková návštěva staletých stromů Kauri

Rád se s vámi podělím, o jeden nezapomenutelný zážitek. Jedná se opravdivý příběh, který se mi stal. Slova nikdy nemohou nahradit kouzelný okamžik přítomnosti, avšak alespoň se o to pokusím, jo? 🙂

Děj se odehrává na Novém Zélandu, roku 2009, sever severního ostrovu 😉 …….. Skoro většinu starých lesů vykáceli novodobý osadníci z Evropy a jiných států, stále však zbylo pár zbytků nedotknutelné přírody. Nu a ty jsem navštívil s kamarádem, při toulkách po Novém Zélandu. Tak už vzhůru do povídky …

Byl to den stvořený pro vycházku lesem. Bylo po dešti, sluníčko svítilo, vzduch voněl čerstvou hlínou. Návštěvníků, co šli do lesa, postupně ubylo, až jsem zůstal sám s kámošem Martinem. Stromy Kauri jsou jedny z nejstarších na Zélandu. Dívat se na ně je opravdu zážitek. Jejich mohutnost budí pocit respektu a klidu v jejich blízkosti … Nechal jsem kamaráda jít vepředu a začal si sám užívat přítomnosti starodávného lesa. Cítil jsem, jak obrovské vědomosti a moudrost má v sobě tento starodávný les. V tu chvíli mi znovu přišla na mysl povídka dle skutečného zážitku … o bytosti s ornamenty na těle, podobajícímu se muži s kopím, který přinesl život na Nový Zéland. Přál jsem si, aby zde byl a pomohl mi procítit les, poznat její krásná tajemství, moudrost…

Řekl jsem si, inu co, zkusím to a uvidíme a jsem si ze srdce přál HO potkat …. Ačkoliv stále nevidím jemnohmotné bytosti, po chvíli jsem pocítil přítomnost něčeho krásného. Jakoby se vzduch předemnou naplňoval láskou, pochopením, laskavostí, klidem, sílou … a bylo mi to nabízeno. Tou náhlostí a intenzitou krásy jsem byl tak překvapen … vlily se mi slzy do očí a já věděl, že jsem doma …ve svém srdci, spolu s tou krásnou bytostí. Věděl jsem, že mě navštívil onen Zahradník.

Poté, co jsem se vzpamatoval, poděkoval jsem a užíval jsem si pocitu být sám jedním ze stromů v lese. Přicupkal jsem k jednomu Kauri stromu, který se mi líbil a dřepl si za jeho kmen, aby mě nikdo nemohl očumovat od cesty. Mám rád tu zemitou vůni kůry, jeho hladkou drsnost, či jak to popsat 🙂 Trošku jsem si povídal, ač neumím přesně rozlišit, co povídá strom a co já. Nu a tu jsem si všiml, že ze stromečku kape míza, tak sem si s dovolením ždibec vzal do pusy. Tedy není to zrovna chuť čokolády, kapánek hořký 🙂 mám však v sobě napořád strom Kauri.

Cestou zpět jsem si byl víc vědom, že života v lese je víc než se zdá. Pociťoval jsem takovou dětskou radost a v myšlenkách propojoval všechny stromy dohromady, spojoval Zemi s Nebem. Stromy se dají popsat i jako obrovské živé antény. Věřím, že když si představíme jejich kořeny sahající až do nitra Země s jejich větvemi zářícími do Nebe, pak jim pomáháme v sebeléčení. Myslím, že mi lidé máme být takovými Zahradníky na Zemi, je to naše poslání.

Moc díky Áluško za inspiraci, kterou jsem našel ve tvých článcích o lese. Kdoví co by bylo, kdyby jich nebylo 😀

Houbik

_______________________________________________

Všechny tyto krásné obrázky můžete vidět ve složce ,,Co mi poslali čtenáři”.

________________________________________________

A na doznění si pušťte tuto nádhernou skladbu 🙂