Zrůdné energie obchodních domů, aneb proč už skoro všechno nakupuji online

28.1.2019 v Energie 57
Nedávno zde vyšel zajímavý článek o nebezpečí, která na nás číhají při návštěvě obchodního domu. Běžně lidé patrně ani nepostřehnou, že jsou na rizikovém místě. Je v tom více faktorů. Různí lidé jsou různě citliví. To co jednoho skoro porazí, druhý ani nezaznamená. Také ochranné energie každého člověka jsou jinak odolné a jinak vybavené. Další rozdíl v lidech je ten, že každý má jiné energie, od silně destruktivních a obludných až po velmi jemné, něžné a čisté. Čím větší je rozdíl okolní energie od té naší, tím silněji na tento rozdíl reagujeme. Proto destruktivní lidé nereagují na destruktivní prostředí, ale reagují nedobře až alergicky na silně konstruktivní prostředí, protože je vyvádí z rovnováhy onen rozdíl. To samé se stává silně konstruktivním lidem na silně destruktivních místech.
Místa, kde v krátkém čase projde mnoho lidí, jsou destruktivní a pokud patříme do zranitelné skupiny osob, je potřeba s tímto počítat a buď se daným místum spíše vyhýbat, případně při pobytu zde, upravit své chování tak, aby dopady na naše zdraví byly co nejmenší. Celý problém velice zhoršuje i wifi signál a jiné aktivně zářící antény ma budově.

V mém rajonu je supermarketů poměrně hodně. Oproti malým obchůdkům mají nesrovnatelně horší energie. Postupně jsem vypozorovala, kde je mi nejhůř a dané supermarkety jsem prakticky vyloučila ze svých návštěv. Je zajímavé, že stejné zkušenosti měli i moji přátelé, pokud jsme šli něco koupit společně, nebo pokud tam oni šli solo. Když došla řeč na to, komu je nejvíc blbě z jakého supermarketu, vyšly nám stejné výsledky a začali jsme pocitově chodit na stejná místa, kde to není tak hrozné. Ale i tak vybíráte mezi okapem a kaluží. Nikde to není zcela ideální.
Postupně se moje přecitlivělost na obchodní domy a na přecpaná místa celkově, zhoršuje, tedy zesiluje. Tam kde jsem předtím relativně vydržela, dnes už nevydržím, nebo se ta doba výdrže podstatně zkracuje. Problém je totiž trochu v tom, že čím méně daná místa navštěvujete, tím jste méně zvyklí a tím pádem jsou vaše reakce bouřlivější.
Je to podobné jako s reakcí na wifi záření. Dokud se s ním vůbec nesetkáváte, máte jako citlivka při náhlém setkání ostrou reakci. U mě silný wifi signál ze začátku způsoboval horečku, pocení, zrudnutí obličeje, nesoustředěnost, problémy s artikulací, nervozitu, únavu, závratě, pocity na zvracení, bolesti břicha a definitivní nespavost, to znamená že organismus neusne, dokud se wifi zcela nevypne. Po vypnutí wifiny po deseti minut potíže odeznívají… Jenomže dneska kamkoliv přijdete, tam mají wifi, takže si můj organismus do určité míry zvyknul na toto záření a dnes už se projevy omezily na únavu, zmatenost a nervozitu, v horším případě ostrou bolest hlavy. Což je pro mne sice snesitelnější a méně trapné (nevypadám už jako rudé upocené rajče), ale neznamená to, že by byl destrukční efekt na můj organismus menší. Škodí mi to pořád stejně, akorát mám slabší reakci… Stejné principy fungují také u záření z mobilu, nebo právě u již zmíněných destruktivních míst. I když jste už navyklí, neznamená to, že vám to neškodí. Rozdíl nepozná a nemusí se chránit jedině ten, kdo už na této destrukci rezonuje a je to pro něj prašť jako uhoď, už nemá co chránit.
Dlouho jsem si myslela, že nejhorší obchodní dům jaký jsem kdy poznala, je brněnská Vaňkovka. Jakmile jsem vešla dovnitř, do pěti minut obvykle přišly silné migrény, pocení, zarudnutí v obličeji, nevolnost, nervozita, nesoustředěnost, závratě. Do určité doby se dokážu ovládat, ale postupně z toho začnu šílet, nic okolo mě už nezajímá a chci jenom jít pryč, aby mi už nebylo špatně.
Když jsem žila v Brně a sem tam Vaňkovkou procházela, moje reakce na toto místo se zmírnily, ale nevymizely. Co zůstává, je nervozita, podrážděnost, silná pudová potřeba ,,jít rychle pryč” a někdy udeří i již zmíněná migréna, záleží však kde se člověk zdržuje, na některých místech to do lebky pálí víc než jinde. Jedno relativně na záření slabší místo je Tchibo obchod, který je v podstatě na boku v rožku komplexu, je tam asi o něco slabší signál.
Dlouho jsem ve Vaňkovce nebyla a nedávno jsem se do ní podívala, měla jsem hodinku čas a říkala jsem si, že se podívám co mají… Moje utrpení začalo výtahem, ve kterém se mi co patro/zastavení navalí a migréna začíná už v garáži. Procházka Vaňkovkou se nakonec zcela odlišovala od toho, co jsem doufala, že bude probíhat. Jediný můj úkol byl, hodinku tam počkat a spojit to s něčím užitečným. Ale jakmile jsem ušla dvacet metrů, úplně mě opustil zájem o to něco tam shánět nebo kupovat. Úplně jsem se stáhla do sebe, nechtěla jsem nikoho vidět, s nikým mluvit, nic vidět, nic zkoušet. Úplně mě ta úzkost pohltila a místo klidné procházky se návštěva změnila v úprk. Zůstala jsem s prázdnou a říkala jsem si zlaté e-shopy. Nakliknu co chci a mám pokoj, nemusím se tady trápit.
Podobně brutální je Aupark v Bratislavě. Nablýskaný komplex obchodů, ale v prvním horním patře to pálí do hlavy jako blázen, migréna je k nevydržení, až vás to nakonec vypudí ven do blízkého parku.
Anticenu za obchodní dům s nejhorší energií, by však získala IKEA u Brna. (Patrně to bude celý komplex, ale nejsem takový masochista, abych ještě zkoušela vedlejší obchoďáky, jestli tam budu umírat stejně jako tady…)
Je to něco neuvěřitelného, co se energií týče. Na jednu stranu vidíte krásně naaranžované zboží, vyzdobené interiéry, všechno udělané vkusně tak aby to na zákazníka působilo vizuálně příjemně, ale ta energie je naprosto zrůdná.
Naposledy jsme tam jeli něco koupit ve třech lidech. Opět jsem tam velmi dlouho nebyla a za tu dobu jsem zapomněla, jaké to tam bylo naposledy… Matně jsem si pamatovala, jak jsem kolabovala žízní ve skladištním areálu (zachránil mě náhodně nalezený barel s vodou), jak mě všechno bolelo…. Doufala jsem, že když budu hodně pít, že se to nebude opakovat. Ale ta žízeň, která vás v tomto obchodě přepadne, je právě jeden z projevů zdejší špatné energie. Vaše tělo potřebuje vodu, aby ji mohlo hned přeměnit na energii a chránit se tak. Proto tam máte pořád žízeň a bolí vás hlava jako střep.
Chvilku po vstupu dovnitř jsme se shodli na tom, že to co nejrychleji prolítneme, vezmeme co musíme a povalíme rychle pryč.
Že bude největší kytka ze skupiny deset minut po vstupu kvikat že ji bolí hlava, že se jí chce zvracet a že už to chce mít co nejrychleji za sebou a začne všechny popohánět jak kdyby hořelo, s tím se tak nějak počítá. Ale tentokrát bylo blbě všem třem, hlava bolela všechny a nadháněli jsme se navzájem.
Zrádnost IKEA je ale v tom, že je to obrovské bludiště. Buď ji musíte projít celou, což je proces tak na hodinu pokud se nikde nezdržujete a nebo musíte hledat zkratky. Můj orientační smysl, řádně ogrilovaný zdejší wifinou, pokaždé naprosto vypne, takže nevím kde jsem, kam mám jít, ani kudy jsem se tam dostala. Mám to všude, kde je silné wifi. V normálním terénu tento problém vůbec nemám, zvládnu na kole projet i řadu neznámých vesnic a bez mapy se od oka vždycky bezpečně dostanu domů, protože mám cca v merku jakým směrem jsem jela a vím jaké směry vybírat zpátky… Ale jakmile vlezu do obchodního domu s wifinou, vůbec nevím kde jsem, přestože se pohybuju v budově na relativně malém prostoru.
Pravděpodobně má v IKEA tento problém více lidí, protože nově nainstalovali světelné šipky, které vám na podlaze ukazují směr, kudy máte jít, abyste obchod prošli od začátku do konce a nemotali se tam jako kačena v čepici.
Horní patro je energeticky velmi náročné, pokud tam nejste déle jak hodinu, dá se to nějak vydržet, nebo se zapřít. Ale spodní přízemí je o poznání horší. Netuším co tam je jinak, ale pokud nám v prvním patře bylo zle a spěchali jsme, tak přízemí jsme v podstatě jenom proběhli, všichni tři nervozní, s bolavou hlavou, o vystavené věci totální nezájem. Tam už sebezapření nepomůže, tam už je to na zešílení. Grotesknost celé situace přibarvuje fakt, že kolem vás chodí lidé a čuchají ke svíčkám a vybírají polštářky, jakoby se nechumelilo. Nic necítí. Jsou na to zvyklí, nebo tato zrůdná energie s jejich energií ladí, takže nepoznají rozdíl.
Když jsme z IKEA konečně vypadli a byli v ,,bezpečí” auta (moc ne, protože do nás na parkovišti skoro vjel nějaký pitomec v BMW co zatáčel doleva přes náš pruh-přes nás!), prohlásila jsem, že do IKEA mě minimálně rok nikdo nedostane než zapomenu na tu hrůzu a ať budu potřebovat COKOLIV, koupím si to na internetu, ale sem už NE! … Zbytek auta prohlásil nápodobně. Minimálně rok sem nejdem a je otázka, jestli vůbec ještě někdy. Tak strašně špatně nám tam bylo. Nepamatuji si však, že by to bylo takto zlé třeba pět-deset let zpátky. Něco se tam změnilo. Možná nainstalovali více antén a možná jsou zbytky energií návštěvníků už tak přehuštěné a mocné, že se po mnoha letech konstantního sycení energií překombinovaly v něco monstrozního.
Nic proti firmě nebo jejím výrobkům… ale v tom obchodě se nedá existovat.
V podstatě se tedy žádný velký podnik tomuto problému nevyhne, i kdyby neinstaloval žádné antény, wifiny, ani nedával podprahovou hudbu, stejně se mu postupně areál zašpiní zbytky destruktivních energií z procházejících lidí.
Nedávno jsem potřebovala koupit regál. A co myslíte… No jistě, dovezl mi ho dopravce domů, nejela jsem pro něj do obchodního domu. Řádně vycukaná z minulého zážitku, ani by mě nehlo si pro něho někam jezdit, nebo muset znova absolvovat ikeácké bludiště.
CO S TÍM?
Nejjednodušší řešení je nakupovat online co půjde.
Pokud nemůžete nakupovat online, pište si nákupní seznamy. Vejdete do supermarketu, naskládáte pouze co to jste si zapsali a jdete hned platit. Šetří to vaši energii, čas i peníze. Pokud se navíc snažíte zhubnout, zabrání vám to v utrácení za sladké nesmysly. Ostřílená hospodyně má nákupní seznam rovnou v hlavě a profičí obchod za pár minut, aniž by koukala do papíru.
Nechoďte do obchodů bez nějaké pořádné energetické ochrany, pokud víte že vám tam bývá fakt zle. Pokud jste zapomětliví, noste ji v kabelce. Zapomenutá na nočním stolku vám bude na houby. Pamatujte, že i kvalitní ochrana má svoje limity a je potřeba použít ji na dobu nezbytnou a pak rychle místo opustit.
Pokud nejste extrémě křehká kytka a nejste si jistí svými reakcemi, sledujte primárně svoji náladu. Pokud vás bez zjevného důvodu v nějakém podniku najednou přepadne silná nechuť, nezájem, podrážděnost, nervozita a pudová potřeba utéct, je to pravděpodobně defenzivní reakce organismu na velmi destruktivní energie. Můžete to mít i při setkání s konkrétní osobou, kdy jste najednou hrozně nervozní nebo zlí a nevíte proč. Pokud tomu nebudete naslouchat, postupně se pravděpodobně přidají fyzické projevy v podobě různých bolestí a narušení mozkových funkcí, nebo později narušení spánku.
Čím déle budete v obchodě postávat na místě, luštit etikety a bloumat nad nesmrtelností švába, tím silněji na vás zdejší energie budou působit a tím větší jim dáváte prostor pro narušení vaší ochranné bariéry. Pokud máte vysledovanou vaši kritickou dobu – maximální čas kdy to ještě snesete než se to začne dostávat mimo vaši kontrolu – plánujte vše v rámci vašeho času a nepřetahujte ho. Vaše zdraví za větší nákup nestojí.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Nirvana (alias Ježovka) 2019-01-31 18:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[31]: "A tam kde sú stanice v blízkosti 20-50 metrov, tí ľudia zdebilneli, oni rozprávajú ako nejaký automat, stále rozprávajú, stále musia "niečo" robiť, niekde behajú, proste nie sú normálni!" Tak tohle já zas mám protože jsem kapičku hyperaktivní workoholik :D a vyloženě si musím večer říct "a teď dost, teď se zastavím a budu chvíli ležet a zklidním si mysl". Jinak pořád něco dělám, neumím čumět do blba, minimálně si aspoň pouštím hudbu… Podle mě je to normální. Nerozumím, jak někdo vydrží celý den koukat na TV a prostě nedělat nic. Já to nedávám. Mozek potřebuje pořád nějaké stimuly. Když nejsem přes den produktivní a neudělám aspoň něco užitečného, přijde mi to jako ztracený čas a neúspěšný den(když se teda zrovna sama se sebou nedomluvím, že to bude letní týden dovolené:D a ani tam se až tak nezastavím, ale snažím se).

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2019-01-31 19:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[48]: Sklokeramická varná deska funguje na tom istom princípe ako klasický elektrický sporák. Ja ostávam u plynu, i profesionálny kuchári varia na plyne (alebo indukcii). Sklokeramická doska je podľa mňa najmenej praktická, rozbitná, výhoda je len že je úsporná a ľahko sa čistí ale časom sa nečistoty zapečú do dosky.

Ikona diskutujiciho Tauri 2019-01-31 23:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Ivan 2019-02-02 17:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[46]: Ok dik, renata, niečo pre Teba:

Ikona diskutujiciho Jindra J. 2019-02-02 22:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Obchodní centra stavěná železobetonovou armaturou, kolem dokola oplechované snižují sílu mobilního signálu z antén, nehledě na to, že se zde pohybuje moc lidí na malém prostoru a síť operátorů pak nestíhá přebírat odeslaná data (sms, volání, internet). Z tohoto důvodu se přímo do těchto nákupních zařízení instalují zesilovače signálu mobilních zařízení, aby byl plný signál a aby se dostalo na všechny smsky a telefonování. Pokud k tomu přidáme celoplošnou síť wi-fi… je to lahodný koktejl. 8-)

Ikona diskutujiciho Lady Jane 2019-06-08 22:54:43 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A já jsem si myslela, že jsem asi magor a něco se mnou není něco v pořádku, protože nemůžu navštěvovat tyhle obchodní komplexy, aniž bych neměla bolesti hlavy,nepotila se jak “vrata od chlíva” a neměla záchvaty paniky…časem jsem se stala přebornicí na online nákupy čehokoli a ten klid, který mám, ten je k nezaplacení 😉

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-09 08:55:50
Ikona diskutujiciho
sipka

taky mi všechno vzí pošta 🙂

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek