Ztracený hrad / autor: Ondra

8.10.2010 v Čtenáři 6

Tento příběh je věnován Alue k příležitosti 18. narozenin, a také jejím stránkám, které mnohým čtenářům naprosto změnily život. Díky

Ztracený hrad

hrad

Zastavili jsme na malou pauzu. Sedl jsem si na pařez, zatímco Nyso studoval mapu, a koukal do stromů, kde se radostně proháněli ptáčci.

“Hmm, už tam za chvíli budeme,” ozval se Nyso po chvíli hledání. “Zbývá nám asi 10km…tudy” a ukázal na jednu z cest, která odsud vedla.

Po krátkém občerstvení jsme se zase vydali na cestu. Již se šlo o mnoho lépe. Jsme už 2. den na cestě, a tak se zásoba jídla a tudíž i zatížení báglů podstatně zmenšilo. Nyní míříme k našemu dalšímu cíli – malému údolí, které jsme si již před cestou vyhlídli jako bod pro přespání.

Procházeli jsme po cestě lemované topoly a v tomto vedru se snažili využít každý jejich stín. Přibližně za hodinu a půl jsme dosáhli kýženého údolí. Vybrali jsme vhodné místo a rozdělali si tábořiště. Teprve potom jsem měl čas na chvíli si sednout a rozhlížet se po okolí.

Můj zrak padl na kopec asi 400m severovýchodně od nás. Zvláštní, velice zvláštní… na tom kopci nebylo něco normální.
Vyzařovala z něj podivná tajemná atmosféra. Nyso zachytil můj pohled na kopec.

“Už od té chvíle, co jsme sem přišli, mě je na tom kopci něco divné. Místní pověsti vypráví o jakémsi hradu v této oblasti. Před mnoha staletími tu stál krásný a velkolepý hrad. Žili v něm prý zvláštní lidé, co dokázali neuvěřitelné věci. Nějaký král se tou dobou dozvěděl o tomto hradu a o pokladu, který údajně skrývá. Rozhodl se hrad dobýt, získat vše, co vlastnil. Procházel s vojskem krajinou, dokud hrad nenašli, ale než stačili cokoliv udělat, hrad v okamžiku zmizel. Od té doby ho už nikdo neviděl. Také nebyla nikdy zapsána jeho přesná poloha, jen to, že byl někde v této oblasti. Pokud je to pravda, vsadil bych se, že ten hrad byl právě na tom kopci.”

Mezitím se pomaličku setmělo, a tak jsme se za stálého diskutování nad onou pověstí chystali ke spánku. Ještě než jsem ulehl, podíval jsem se na ten tajemný kopec. Zítra se tam musím podívat.

Uprostřed noci mě cosi probudilo. Chvíli jsem zíral na hvězdnou oblohu, ale nijak jsem se nehýbal. Přál jsem si postavit a v tu ránu jsem stál… moc jsem nepřemýšlel nad tím, jak jsem to udělal, protože mě náhle zaujala postava stojící blízko našeho tábořiště.

Byl to muž, oblečení odpovídalo spíše středověku a celou postavou prostupovala jemná bílá záře. Pojď se mnou, ozvalo se mi v hlavě. Chtěl jsem promluvit, ale nešlo to.

Kam?
Vyslal jsem také myšlenku. Mírně se usmál a pak se mi znova ozvalo v hlavě: No na hrad přeci. Nechtěl jsem se už na nic ptát, ale jednu otázku jsem si neodpustil.
A… a kdo jsi?
Odpověď se ozvala záhy:
Můžeš mi říkat Joby.

Měsíc hezky svítil a my procházeli malým lesíkem směrem ke kopci. Zrovna, když jsme přecházeli potok po malé lávce, periferně jsem spatřil cosi ve vodě. Podíval jsem se tam, ale nic už jsem neviděl.

Cesta ubíhala rychle a za chvíli bylo vidět na vrchol kopce…ale nikde nic. Zmateně jsem se podíval na Jobyho, ten však jen pokynul hlavou, ať pokračujeme. Šel jsem tedy dál. Pozoroval jsem vrcholek kopce, kdy co uvidím. Najednou jsem začal rozeznávat jakési obrysy. Neušel jsem už ani 5m a přede mnou stál hrad v celé své kráse.

Chvíli jsem stál a obdivoval to dílo, pak mi ale Joby naznačil, ať pokračuju. Blížili jsme se k hradbám, a když už jsme byli docela blizoučko, změnil se obraz a my se rázem ocitli uvnitř.

Na nádvoří stáli další 3 lidé – vypadali téměř úplně stejně jako Joby. Přišli jsme k nim a Joby se ujal představování. Pánové, tohle je Salo. No a tihle milí pánové jsou Chify, Tochvar a Drošol. Pak ale řekl něco, čemu jsem nerozuměl a v obličeji těch tří se objevil udivený výraz. Tochvar se ujal slova:

Určitě chápeš, že tě sem Joby nepřivedl jen tak. Ale než se vše dozvíš, měli bychom se vrátit trochu do minulosti. Jak asi víš, kdysi mohl být tento hrad vidět kýmkoliv, kdo touto krajinou procházel. Žili jsme tu v klidu, skryti před zlem, které ovládlo tento svět. Bohužel nakonec si nás našli. Chamtivost a strach z neznámého vedly jednoho krále k tomu, aby se to tu pokusil dobýt. Když přitáhli s vojskem, přenesli jsme sebe i toto opevnění do nehmotné úrovně. Takto jsme vydrželi dodnes. Situace ve světě se ovšem začíná měnit. Zlo přestává mít svoji sílu a lidé se začínají bouřit proti tomuto systému. Je na čase, aby se dozvěděli pravdu.

Ten poklad, o kterém jsi slyšel…. Nikdy to nebylo zlato ani šperky, byly to vědomosti. Než jsme se přenesli, vytvořili jsme knihu, kam jsme sepsali podstatnou část našich vědomostí, a to jak z oblasti historie, tak i základních principů vesmíru.

Pak jsem si dál s ostatními povídal a já se mezitím snažil nějak vstřebat, co jsem právě slyšel. Z rozrušení jsem se ptal i na kdejaké pitomosti, ale vždy mi s radostí odpověděli. Nakonec nadešla doba rozloučení, ještě předtím mi ale ukážou, kde mám tu knihu hledat.

Najdeš ji pod malou skálou severně odsud…támhle, vidíš?

Ano, odpověděl jsem.

Pamatuj, že nemůžeš vyklopit všem všechno naráz, mělo by to ten účinek, že by to buď neunesli, nebo ti nevěřili. Někteří ti ani nikdy neuvěří, s tím musíš počítat. Postupuj hezky po částech a dávej dobrý pozor, zlo bude chtít, aby pravda nevyšla najevo… Věřím, že se ti to povede. Teď už se ale rozloučíme. Přistoupil ke mně a přejel mi rukou před obličejem.

“Héééj! Vstávej, už je 10!” Nyso se mnou třásl jak šílenej. “No to je dost, tebe taky probrat…to je jak zkouška trpělivosti.”

“Cože? 10? Musíme na hrad!” vyhrkl jsem.

“Eh, jakej hrad, copak ty …”

“Vysvětlím po cestě, pojď, vyrazíme”

Dorazili jsme tam, co jsem byl včera v tom snu…počkat, to nebyl sen. Hrad tam samozřejmě nebyl – to se dalo čekat. Tamhle to je. Přišel jsem ke skále a začal ji obcházet. Nebylo na ní nic zvláštního. Nakonec jsem si všiml malého skalnatého výběžku. No co, za zkoušku nic nedám. Dotkl jsem se jí a malinko přitlačil. Zespoda se začínaly ozývat zvuky, které stále sílily, až se začal vytvářet otvor ve skále a na povrch vyjela zvláštní truhlice. Připadám si jako Indiana Jones.

Nikde žádný otvor na klíč, nikde žádná páčka. Jak to mám otevřít? Nakonec jsem všechny pokusy o mechanické otevření vzdal a jednoduše jsem na truhlu položil ruku a pomyslel na to, že ji chci otevřít a za jakým účelem.

Ozvalo se cvaknutí, zasyčení a truhla se otevřela. Ležela v ní kniha, dokonale zachovalá a psaná dnešní češtinou. Vrátil jsem prázdnou truhlu zpět na místo a skála se opět uzavřela. Opřeli jsme se o ni a začetli se do prvních pár řádků.

Bylo to neuvěřitelné čtení, oba jsme jen trnuli nad tím, co se v ní už od začátku psalo. “Už vím, proč jsem nikdy neměl rád tu jednu velkou lež, které říkáme dějepis…”

Poznámka: Všechna jména byla vygenerována pomocí Javascriptu. Kdosi vytvořil generátor náhodných jmen a já ho náležitě využil, jen jsem si musel trochu vybírat…nevím, jestli by se jména typu “Medjyř” ostatním líbila 😀

© OKAP – Oficiální klub Aluščiných přispěvatelů. Přispívejte taky a dostaňte se z deště pod OKAP

linka

Další práce od Ondry najdete také zde:

AC a koloušek

Krev a čokoláda má dobrý konec

O chlapci, který rád sbíral dlažební kostky

Jak vznikla míchaná zmrzlina

Komentáře

Ikona diskutujiciho Petr 2010-10-08 10:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Bomba. Článek dobrý.

Ikona diskutujiciho Alue 2010-10-08 14:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: No vidíš, tohle by mě nenapadlo. Každopádně mi myšlenka okapu příjde trošku nonsense. Kdo chce přispět, ten přispěje a nepotřebuje být členem imaginárního klubu, když teoreticky by jím mohl být každý, kdo nějak přispěl se svojí troškou do mlýna. A až bude stěhování stránek, vůbec mi myšlenka okapu způsobí asi organizační nesrovnalosti. Asi bude nejlepší nechat to být a jestli tam někdo tuhle hlášku prskne, nechám ji tam. To ale asi veškerý můj postoj 🙂

Ikona diskutujiciho Petr 2010-10-08 15:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Možná se taky něco nového dozvíme a něco zažijeme. Analýza toho, co se píše za poslední měsíc na různých mediálních serverech ukazuje posun proti předchozímu období.

Ikona diskutujiciho Alue 2010-10-08 16:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Spíš by mě zajímalo, kde má tvůj příspěvek souviset s článkem.

Ikona diskutujiciho katrin 2010-10-11 15:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je krásný článek, jestli se to opravdu stalo, tak určitě super zážitek a zajímalo by mě, co je v tý knize:)

Ikona diskutujiciho Laigo 2010-10-13 17:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherný počteníčko :)..

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek