Ztratila jsem nejlepší kamarádku. Jak se usmířit?

28.11.2013 v Poradna 18

O přátelství, vzájemné úctě, aneb jak neuvěřitelně zašmodrchané jsou občas mezilidské vztahy…


Dotaz:

Milá Alue.

Okamžitě začnu s problémem, který je poměrně složitý a komplikovaný.

Víš, kdysi na počátku, jsem měla nejlepší kamarádku T. Byly jsme pořád spolu, kamarádili jsme se. Jenomže pak přišla do třídy jedna holka jménem N. Po pár měsících jsem se dala s N. dohromady. Začaly jsme být nejlepší kamarádky a já jsem se s T. přestala kamarádit.

S N. jsme byly asi rok, když se stal nečekaný zvrat.

T. mě jaksi lákala pořád, protože s N. jsem se nudila (ale byla to fakt věrná kamarádka), ona se bavila s klukama a chtěla mít vše nejlepší. Pak jsem zase pomalu přešla za T. . Chtěla jsem kamarádit s oběma, jenže jsem zjistila, že to nešlo.

Po delší době, začínalo praskat v N. podezření, že s ní nejsem nejlepší kamarádka, ale s T. . A to byla pravda. Jenomže já jsem to pořád zaklepávala, že to není pravda, a že N. je moje nejlepší kamarádka. Jenže jednoho dne, jsem to řekla narovinu a doteď toho lituji.

“N., už nejsi moje nejlepší kamarádka.”

A tak jsme se dorafaly.


Urážely jsme se, střílely a bombardovali se sprostými slovy, urážkami a nadávkami jako v nějaké střílečce. A pak jsme se přestaly bavit.

N. začala být zase honem rychle nejlepší kamarádka s E. a já s T. .

Asi půl roku, se nikdo s nikým nebavil (teda já s T. s nima a oni s náma) ale pak se něco stalo.

N. a T. se usmířily. Jenomže od té doby, jsem už okamžitě vycítila, že něco není v pořádku.

Dalšího půl roku, jsme s T. pořád byly nejlepší kamarádky (v mém domnění), spaly jsme pod stanem, T. mi říkala, že s N. nekamarádí, jenže pak, s ní začala chodit ven! A aby toho nebylo málo, měsíc po tom, co s T. chodila ven (N. s E. se taky rozkmotřily) mi T. řekla, že již nejsem její nejlepší kamarádka. Prý její nejlepší kamarád není nikdo.

A to bylo ještě dobré. Ještě se mnou chodila ven, jenže pak… KONEC.

Přestaly jsme se bavit.

Já jsem zjistila, že T. se mnou nejlepší kamarádka nebyla, jenom mě pomlouvala a srážela mě, jak jsem trapná. Několik dní, jsem probrečela, byla jsem uzavřená a nemohla jsem uvěřit tomu, co mi udělala. Pak jsem ale pochopila, že to byla odplata. Odplata od N., za to, že jsem se s ní přestala kamarádit. A byla jsem náhle sama. Asi týden, jsem seděla jako hřebík, nikdo se se mnou nebavil, až pak jsem zjistila, že je ve třídě ještě jedna hodná holka, se kterou jsem se začala bavit (M., má současná kamarádka).

Pak jsme se zase po dlouhé době, usmířily já s N. . Ale to v tom byl další příběh, který sem psát nebudu, je moc dlouhý a už tak je to zamotané. Prostě jsme si to s N. vyříkaly.

Ale ven spolu nechodíme. Nejsme ani kamarádky, jen spolužačky, je tak půjčit pastelku a konec.

Krátkou dobu na to, jsme se s T. šíleně pohádaly na skypu. Já jsem si psala s N., když se mě N. pak začala vyptávat, jestli se kamarádím s T. .

Já jsem psala: “No, nevím. Po tom co mi udělala… jenom mě pomlouvala za zádama. Ne, nekamarádím s ní.”

A pak nastaly zmatky.

Najednou jsem zjistila, že u N. je T. a vidí náš rozhovor.

Ji to asi naštvalo, co jsem napsala a tak mi přes skyp napsala:

“S**u na tebe krávo, s tebou se neusmířím ani ve snu!!!!!!!!!!”

Na tuto větu myslím pořád. Pak jsme se začaly hádat a vzájemně urážet. Přidávat vychechtané smajlíky a ksichty. Nemohla jsem uvěřit, jak ji ta N. zmanipulovala. Jak mohla jenom tak T. použít jako nástroj pomsty, nakecat jí o mně blbosti. Už tolikrát, jsem se N. omlouvala, za to co jsem jí udělala. Ale ona se mi vysmívala za zády. Uznávám opravdu, že jsem si dříve o sobě myslela. Teď už jsem ale opravdu jiná.

A tím to skončilo.

S N. se jakž takž bavím, ale s T. vůbec.

Už je to alespoň jeden a půl roku, co se spolu nebavíme, nebo nějak tak. A z T. se mezitím stala “dáma”. Po tom, co kamarádí s N. (která je dost oblíbená) jí šíleně stouplo sebevědomí. Pořád nosí moderní zařivé oblečení, každý den jiné naušnice, moderní brýle a užívá si obdiv kluků. Je ráda, že kamarádí s N. .

Mé současné kamarádce (skoro jediné) M. řekla, jak se za mě kdysi styděla, že jsem byla taková zamlklá a trapná, že teď se cítí konečně volná. Že se může s N. konečně odvázat.

To mi na ni M. před delší dobou oznámila. Pořád na to myslím.

Já a trapná?? Já jsem právě vždy držela hubu. Já jsem se moc neprojevovala, nepotřebovala jsem se předvádět, jako ostatní děti ve třídě.

A nabyly další dny slz a lítosti. Už je to hoooodně dlouho, co se spolu nebavíme.

A já jsem si najednou uvědomila, jak T. zareagovala, když jsem nejdříve odešla za N. . Čekala. – Čekala až se vrátím, ona věděla, že se to jednou stane. A teď se mi to všechno 10x vrátilo.

Lituji své minulosti. Ale… byly jsme s T. nejlepší kamarádky od školky. Bylo to nerozlučné kamarádství… teď je to ale jinak.

T. mi začíná i po tom všem chybět. I když se z ní stala sebevědomá “cool drsná holka”, pořád něco cítím. Pořád myslím na minulost. Na to, co jsme spolu prožily, na ty chvíle napětí, na to dojemné usmiřování, braní do aquaparků, do kin a teď… neprosto neopakovatelná věc.

Cítím vztek a zároveň i lásku (né že jsem lezba, víš jak to myslím 😀 ). Ale je jedna zvláštní věc… vykládala jsem si andělské karty, s otázkou, jestli se s T. usmíříme.

Vyšlo ano.

Pak jsem se zeptala kdy?

V zimě.

A pořád na to myslím. Ta slova se mi pořád opakují v hlavě. V zimě, v zimě, počkej do zimy.

Víš Alue, tento dopis ti přijde možná dost prázdý a naivní, ale mně se opravdu moc nechtělo psát dokonalou, dlouhou slohovku, tak je to napsané, jak nejstručněji to jde.

A kvůli tomu všemu ti píšu. Nevím jestli se mám s ní usmířit. Nevím co by na to řekla. Nevím jak…

Ale podle mě, se odpouštět má. Já jsem jí už odpustila… N. mně alespoň z 80% taky, ale nevím, jestli mi odpustí T. .

Prostě nevím. Mám šílený vnitřní boj. Denně se tím zatěžuju. Bojím se, co by na to řekla a jak by to dopadlo. Také se vyhýbáme očnímu kontaktu.

Alue, prosím pomoz mi! Děkuju ti, jestli mi odepíšeš, ať už by ve zprávě bylo cokoli.

COKOLIV.

Odpověď:

Ahoj,
Je zajímavé, jak si dokážete vzájemně ubližovat kvůli ničemu. Z vědy a soutěže o to kdo je s kým nejlepší kamarádka, jste si vyrobily takovou obrovskou nafouknutou bublinu se vzduchoprázdnem, ve kterém nic není. Žádný skutečně reálný důvod k nenávisti nemáte. Jsou v tom jenom vaše domněnky, intriky, vzájemná potřeba se vlastnit, přikazovat si, omezovat a je v tom žárlivost. Soutěžily jste o to kdo je lepší, kdo je s kým kamarádka a kdo není, až to dopadlo takhle.
Částečně to může být věkem, někteří lidé postupem času pochopí, o čem je opravdové přátelství a jak se s ním má zacházet tak, aby fungovalo. V zásadě jde o to, že řešit kdo je s kým nejlepší kamarádka, je holý nesmysl. Pokaždé máš trochu jiné období, jednou si rozumíš s tím, podruhé zase s někým jiným. Nedá se paušalizovat a není tím pádem možné vykládat, kdo je na první příčce a kdo ne.
Je to podobné, jako když by rodič řekl, že má jedno dítě raději, než to druhé. To je absolutní katastrofa, to se nikdy vykládat nesmí.
Podobně to funguje u přátel. Pokud kamarádíš s někým, kdo je na natolik primitivní úrovni, že potřebuje být tvůj NEJ, potřebuje tě vlastnit a pokud ne tak je zle, nesmíš si tyhle řeči nikdy dovolit.
A je chyba, že jsi nepečovala o původní přátelství, když jsi našla někoho dalšího. Přátelství je vztah, na kterém se musí pracovat, který se musí opatrovat a který se musí pravidelně udržovat. Jinak postupně odejde. Měla jsi se T. věnovat také a ne se na ni vykašlat kvůli někomu dalšímu. Vážila sis jí tedy vůbec, když ti tak málo stačilo k tomu abys na ni zapomněla? Jak myslíš, že jí asi bylo? Pak jsi zjistila, že na druhé straně plotu tráva není zelenější, tak sis zpětně uvědomila, že máš nějakou T., ale takhle nevypadá skutečné přátelství… víš, že se to jmenuje vypočítavost? – Nediv se, že si teď T. našla někoho jiného.
Můžete si za tuhle situaci kolektivně samy, každá přispěla svojí nafouknutou prázdnou bublinou k celé věci.

Já tohle nikdy nikomu nedělala, nikdy jsem se takto nechovala ke svým přátelům. Když si někoho vážím, tak se s ním nehádám, nikdy na něho nekřičím a když mi něco vadí, nebo tomu nerozumím, prostě se ho slušně zeptám, nechám si to vysvětlit, nebo naopak vysvětlím něco já. Ale ne že se s ním přestanu bavit, řvu na něho, nadávám, nebo že řeším, jestli mě má nejradši. To je jeho věc a mně po tom nic není, mně stačí jen to přátelství tak jak je.
Měla jsem nejlepší kamarádku od sedmi let, do asi 14ti, pak jsme si přestaly rozumět, protože každá řešila něco jiného a naše povahy pak už byly jiné.. Myslíš, že jsme se někdy my dvě pohádaly? Nikdy… a to jsme byly spolu pořád, celé dny. Ani když to přátelství postupně skončilo, nevznikl konflikt. Prostě to vyšumělo.
My dvě jsme si sebe nevzájem vážily, proto jsme všechno řešily v klidu, naše rozdílné potřeby a názory jsme vzájemně respektovaly… Takže když pak vidím, jak někdo řeší hádky se svými kamarádkami – která je nej a kdo se s kým baví – je to pro mne úplná Španělská vesnice.
Takhle skutečné přátelství nevypadá, protože když si někoho vážíš a máš ho opravdu ráda, nebudeš se s ním hádat, ani ho posílat do háje. Pokud to děláš, tak si toho druhého člověka (ani sama sebe) nevážíš.
Samozřejmě se mi stalo, že jsem si občas našla i jiné kamarádky, ale nedávala jsem té své původní najevo, že už pro mne není důležitá. Naopak. – Věnovala jsem jí stejný čas jako předtím a do toho jsem si vmáčkla novou kamarádku. Takže pozornost měly obě, nikdo na nikoho nežárlil a nikdo nebyl bokem. Proto to přátelství vydrželo bez konfliktů celé moje dětství. Uměla jsem si toho člověka vážit a pečovala jsem o to, co mezi námi bylo. Neničila jsem to. – Můžeš to samé říct ty o svých kamarádkách, nebo sama o sobě?
Ty sis uvědomila co jsi měla, až když jsi to ztratila. Předtím sis T. nevážila a teď ji najednou chceš zpátky? – To je pro tebe velká lekce a poučení, jenomže tohle všechno už těžko vezmeš zpátky.

Já bych v této fázi na tvém místě přišla za T., řekla bych jí co mám na srdci, že ji mám ráda a že se mi stýská, ale nedoprošovala bych se, ani bych ji o nic nežádala, netlačila na pilu. Jen bych se usmířila a chtěla bych s ní být za dobře. – Primárně bych se HODNĚ omluvila.
Není dobré vstupovat podruhé do stejného rybníka, tedy vztah který jednou ukončíš, bys neměla otevírat podruhé, protože opět dopadneš špatně. Pokud se s někým hádáš a pak se různě rozcházíte a zase usmiřujete, není to skutečné hodnotné přátelství a nepatříte k sobě. (To samé platí u partnerů a milenců. Hádky, rozchody a zpětné usmiřování není správný koncept, tito dva lidé nemají být spolu.)
Kdyby ses začala opět hodně kamarádit s T., garantuji ti, že přijde později něco jiného, co vás dvě opět rozkmotří a můžete si nastavit pravidla jaká chcete. Třeba že už nikdy nebudete řešit kdo s kým víc kamarádí, že se nebudete už nikdy bavit o starých konfliktech, že už se nikdy nebudete pomlouvat…. Stejně něco přijde.

Kde je úcta a skutečné přátelství, tam nejsou: hádky, intriky, křik, ani nadávky. To si zapamatuj.
Takže i ty zpytuj své svědomí. Nejsi oběť, tuto situaci jsi vytvořila společně s nimi.

Být tebou – pokud se ti podaří usmířit T. nebo i ty ostatní – nechám už stará nefungující ,,přátelství” ležet jak jsou a nevracela bych se do nich. Zůstaň s M. a nezaplétej ji pokud možno do těchto starých křivd, ve kterých zatím naštěstí nefiguruje a neudělej s ní stejnou chybu jako s ostatními.
Neřeš s ní kdo je čí kamarádka, do má koho nejraději, kdo je pro koho nejdůležitější. Nevlastni, nemanipuluj, nepomlouvej, a když se ti něco nebude zdát, nebo se ti něco nebude líbit, prostě se normálně ptej.

Hlavně si ale uvědom, že přátel je nutno si vážit a je nutné k nim mít úctu. Nezahazovat je jentak pro nic za nic a nechtít po nich pořád nějaké NEJ NEJ NEJ, které ti nemohou zaručit. A pokud někomu neumíš dát najevo že si ho vážíš a že je důležitý, pokud se k němu otočíš zády kvůli ničemu, potom se nediv, že se dějí tyto věci. Všechno si sami tvoříme.
Buď ráda za M., začni na tom přátelství pracovat tak, jak se má. Pouč se, a T. nech svobodu. Ať už bude nebo nebude chtít být s tebou, nebo ti odpustit, přijmi tu situaci jak je a zbytečně se v ní nerýpej.

Hodně štěstí 🙂

Alue

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Poradna: Vztahy – ZDE

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho avespasseri 2013-11-28 10:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásně napsáno, Alue.

Ikona diskutujiciho Eva 2013-11-28 11:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ach, božínku, tohle jsem řešila tak v druhé, třetí třídě. Pak jsem nad tím začala kroutit hlavou a říkala si, co to vlastně hraju za hloupé hry. Nebyly ani hezké, ani k ničemu dobré. Od té doby jsem byla trochu divná, protože jsem se toho neúčastnila :D

Ikona diskutujiciho katrin 2013-11-28 11:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

wow tak to koukám, dobrá odpověď.

Ikona diskutujiciho Andula 2013-11-28 11:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásne… Stojí to za prečítanie… :))

Ikona diskutujiciho Alue 2013-11-28 12:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nevím jak vy, ale mě vždycky strašně mrzí, když se dva lidi pohádají kvůli nějaké blbosti, která vlastně vůbec není podstatná. A většina hádek je právě o blbostech a o tom, že si z komára uděláme velblouda a vyvozujeme z toho úplně nesmyslné dedukce, které pak házíme na ty ostatní.

Ikona diskutujiciho Amálka 2013-11-28 13:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezká odpověď…

Ikona diskutujiciho Ameline 2013-11-28 14:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jéje, tohle si pamatuju. Dneska se tomu smějem, ale tehdy to byl konec světa 🙂 Napsala jsi krásnou odpověď, Aluško.

Ikona diskutujiciho Alue 2013-11-28 15:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Ježiši nestraš mě, ještě se začnu bát seznamovat dohromady svoje kámošky. :D

Ikona diskutujiciho Jana 2013-11-28 18:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tohle rozdělování na nejlepší kamarádky nemám ráda. Vždycky mě ve škole při angličtině vadila otázka.. kdo je tvůj nejlepší kamarád/ka? Odpovídala jsem, že nikdo, že mám "pouze" kamarády/ky… celkem to nechápali.

Ikona diskutujiciho Vika 2013-11-28 20:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ahoj,

Ikona diskutujiciho Luz 2013-11-28 23:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na ZŠ se hodně řeší tato dramata 🙁 Líbí se mi, jak jsi odpověděla. Zažila jsem to taky, ve 4. tř. jsem byla velmi šťastná, protože jsme byly nej kamarádky s A., kterou jsem měla moc ráda a měly jsme vždy spolu plno zábavy, zároveň jsme trochu měly srandu z toho, že za A. tzv. "dolejzá" B. zjevně s přáním být její nej kamarádka… no jo, jenže najednou začal nový školní rok a nechápala jsem, jak se to stalo, ale z A a B byla dvojice a mě už si sotva všimly, z toho jsem byla tehdy velmi raněná, jak mi to mohla A udělat! Pak už jsem se s ní nevídala, protože jsem šla na 8-letý gympl (tam bylo pro změnu pokračování zase s B, ta tam šla také a ze začátku jsme spolu tedy kamarádily – skoro jediné, kdo tam byly ze stejné ZŠ a třídy, ale pak se na mě definitivně vykašlala kvůli nově přišlé spolužačce). Po pár letech jsem se pak s A načas znovu setkávala v orchestru a připadala mi už úplně jiná (nejen proměnou vzhledu), tehdy už jsem jasně viděla, že jsme už příliš odlišné na to, abychom mohly být kamarádky.

Ikona diskutujiciho Rondir 2013-11-28 23:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Upřímně mě mrzí, jak lidé zapomínají. Zapomínají i pocity.

Ikona diskutujiciho Aria Keboke 2013-11-29 00:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky mi to připomnělo základku. :-) Já brala už od školky kamarádství jinak. V první třídě jsem měla nejlepší kamarádku a nepamatuji si mezi námi žádné hádky, byla tam ale jedna holka N., která se mezi nás pořád nějak štvala, už si vůbec nepamatuji jak to bylo, pamatuji si jen ten fakt, že nás dvě rozdělila. Spousta nepravdivých pomluv o mě atd. Což mi hrozně ublížilo. Od té doby jsem se dost uzavřela. Přestěhovali jsme se a já změnila školu. Dělalo mi velký problém najít si novou kamarádku. Nakonec jsem našla a byli jsme vážně šťastné. Pak ale na stejnou školu, do stejné třídy přešla i N., hodně jsem se jí vyhýbala, kvůli zkušenostem z minula a ona se pořád tvářila jaká není moje kamarádka. S J. to pak nějak vyprchalo, už si nepamatuju jestli v tom neměla zase prsty N., celé se mi to dost plete, našla jsem si pak další kamarádku H….výhodou je, že já měla vždycky jen jednu vyloženě kamarádku, takže nebylo třeba řešit kdo je nejlepší. I teď to tak mám. S H. nám to vydrželo až do konce 5. třídy, pak jsem přešla na gympl, chtěla jsem se s ní stýkat dál, bydlíme kousek od sebe, ale ona se na mě hrozně naštvala, že jsem tam nezůstala, za nějaký čas jsem zjistila, že se z ní stala hrozná dáma a… úplně jiný člověk. Pamatuju si, že jsem trochu kamarádila, ale spíš ony z nějakého důvodu kamarádily se mnou, se 2 holkama, byly to nejlepší kamarádky. D. a K., tyhle dvě holky byly chvíli nejlepší kamarádky a o den později největší nepřátelé. Já stála mezi nimi a poslouchala od každé nadávky na tu druhou a upřímně mě to nebavilo, pořád jsem se je snažila usmiřovat, nechtěla jsem se pohádat ani s jednou, obě totiž byly docela mrchy a já nechtěla problémy, takže jsem je nemohla poslat do někam, ale upřímně mě to hodně lezlo krkem, nechápala jsem to. Na gymplu jsem si v 2.A našla kamarádku, nebo spíš přítelkyni, protože to už je opravdu přátelství, se kterou jsme kamarádky do teď a v dubnu maturuju v 8.A. Zrovna nedávno jsme se smály nad tím, že se na sebe sice občas naštveme, ale druhý den už se spolu normálně bavíme, jakoby se nic nestalo, prostě se na sebe nevydržíme zlobit, máme se na to příliš rády. :D :-) Moc bych si přála, aby to vydrželo i po maturitě, jestli se rozejdeme na jiné školy. Ale co jsem u tazatelky upřímně nepochopila, jak může své kamarádce ať třeba v hádce sprostě nadávat, urážet jí a být na ni hnusná?! To bych nikdy kamarádce neudělala, ani kdybych byla naštvaná bůhvíjak. I když já jsem většinou smutná, než naštvaná. Ale prostě, když máš někoho opravdu rád a vážíš si ho, tak se k němu takhle nechováš! To pak není přátelství, to je potom jen HRA NA PŘÁTELSTVÍ. A to nemá žádnou cenu, je to jako hrát si na hasiče ale nikdy nikoho nezachráníš z hořícího domu… Přátelství je něco úplně jiného. Je to nesmírně cenná věc, o kterou se musí pečovat.

Ikona diskutujiciho alenka 2013-11-30 20:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alu, Tvoje odpověď byla vážně moc krásná a docela se mi tohle téma hodí k mojí momentální situaci. I když jsem pravděpodobně asi o 10-15 let starší, než pisatelka. Co se mi tedy hlavně hodí je ta tvoje za srdce beroucí odpověď-vážně. Jen mám dotaz k jedné části. Opravdu k sobě nepatří lidé, co se hádají? nebo jsem si to vyložila jinak a nepochopila to…?docela mě vyděsilo to, že se nemají znovu otvírat jednou uzavřené vztahy i s kamarády. Já měla skvělou kamarádku v prvním ročníku na vysoké-rok intenzivního přátelství vyvrcholil obří hádkou kvůli její žárlivosti na mého přítele, a poté i soubojem mezi jejím a mojím egem. Skoro 3roky jsme se nebavily-až vlastně od loňského léta to mezi námi nabralo opět na obrátkách,vyříkaly jsme si to, posunuly se obě víceméně stejným směrem a naše cesty se zase spojily. Nyní jsme opět nejbližší přítelkyně a opravdu se milujeme, jenže jsme se před 2týdny pohádaly kvůli totální blbosti a nejsme ani v kontaktu. Dnes jsem to nevydržela a kontaktovala jí. Opravdu je to tak, že když jsme se tenkrát tak pohádaly a několik let spolu nepromluvily a ani se nepozdravily ve škole, že to mezi námi může opět kiksnout natolik,že i z našeho vztahu bude slepovaný hrníček?

Ikona diskutujiciho Domča 2013-12-03 16:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já si myslím, že jednou v životě si tímto prošel snad každý, nikdo není dokonalý a kord děti jsou dnes zákeřné, také jsme takové byly a řešily takové problémy, přitom dnes už jsme zcela jiné a ani nechápeme co nás k tomuto chování tehdy vlastně vedlo. Snad sám dábel!:D Předtím to byly věci na život a na smrt a dnes se tomu už fakt jen smějeme. Takovéto chování s rozdělováním se na nějaké "nej" doprovází opravdu jen nevyzrálé jedince. Neřekla bych že se ty dvě přímo nenávidí, možná jen ta jedna, ale tahle co to psala určo nenávist necití. Spíš bych řekla, že se do přátelství vmísilo ego a to vyhrálo moc nad celou tou situací. To někdy dost převládá v pubertě…Také je, ale rozdíl mezi nesnášením a nenávistí;-) Přesně tak, vždy je důležité za tím člověkem dojít osobně a normálně jako dva lidi si o tom co koho tíží promluvit, ovšem to už je pak otázka zda ten druhý bude poslouchat, protože mám hodně zkušenosti s tím že dokud někomu něco říkám mile, prostě vysvětluji někomu co mi vadí a ať mi to prosím příště nedělá,protože mi to vadí, skoro vždy marná snaha, ten druhý to v tu chvíli všechno odkejve, ale nic se v jeho chování ke mě nezmění i když jsem za ním přišla zcela slušně a tak trpím dál nějakou dobu, dokud mi nerupnou nervy a pak to najednou všechno jde jak po másle….Přitom vždy chci aby to šlo po dobrém, ale oni to pak vůbec neberou vážně když jim to člověk řekne hezky místo toho aby na něj řval. A kolikrát nepomohlo absolutně nic, prostě žádný respekt, takže jsem musela dost lidí pustit k vodě, ovšem pokud bych jejich manýry nechtěla trpět dál. Také tohle platí hodně u můžu, jakmile ženská nekřičí, zřejmě se podle nich ve vztahu nic neděje a vše je v naprostém pořádku, tak jak má být. Tak potom ať na nás neosočují, že jsme uječené, když nás k tomu samy doženou…Ani z voza ani na voz. Ono je to fakt těžké když ta druhá strana nechce spolupracovat. Jo lidé si většinou uvědomí cenu toho co ztratili až po té ztrátě a do té doby si toho neumějí vážit, což je smutné. Ale mám jednu kamarádku celý svůj život a také se občas nepohodneme, myslím si že pro lidi jsou určité konflikty v dlouhodobých vztazích normální, hlavně pokud si je pak lidé umějí vyříkat. Každá si přiznat svou chybu a jít dál. Takové vztahy jsou podle mě ty pravé, ty které vydrží i přes všechny ty neshody kvalitní a pevné. Nerozchází se jen pro jednu pitomou hádku…Poté je jasné, že ten vztah neměl pevné základy a že se ty lidé sobě navzájem neváží a neumí pochopit. Jedině s touto přítelkyní mám pocit, že i hádky jsou někdy potřeba aby se ten vztah čas od času očistil a potom máme obě dvě dokonce pocit, když tu tíhu toho konfliktu společně překonáme, že náš vztah je pevnější,silnější, stabilnější, kvalitnější, krásnější, hodnotnější, bezpodminěčnější, kdy máme obě dvě s našeho přátelství opradvu neskonalou radost. To je podle mě pravé nefalšované přátelství, vždy si k sobě nějakým způsobem najít tu cestu i přes všechna ta trápení a ne ho hned zahazovat po první hádce. Protože i mistr tesař se někdy utne;-) A jinak si myslím, že pokud tomu slečna nechá volný průběh přestane se v tom dál rýpat , přestane to konečně tak aktivně hrotit a nechá to tak jak to je, tak se třebas ta kamarádka jednou za čas vrátí i sama od sebe…Protože tam kde se tlačí na pilu, tam to nefachá. To co má přijít, to přijde i bez nátlaku. Ovšem pokud o ni potom pistaleka ještě vůbec bude mít zájem…

Ikona diskutujiciho Domča 2013-12-03 16:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: Hlavně když si žijeme ve své iluzi a popíráme jakoukoliv jinou možnost. Kvůli nějaké blbosti, která v podstatě ani neexistuje, existuje totiž pouze v hlavě toho dotyčného, který si jí vymyslel a tak rád si ji dál pěstuje, drží se jí a nehodlá se jí pustit čili ani ona jeho. Iluze která ho vlastní, omezuje a ničí vztahy. Tak nějak jako ego. Také jsem zkoušela házet maličkosti za hlavu, ale bylo to více škody než užitku. V tu chvíli mě ty maličkosti opravdu nijak neštvaly,protože jsem o nich ani nevšděla, prostě jsem si je aktivně nijak neuvědomovala,nepovažovala je za vážné, nedávala jim žádnou váhu, protože jsem toho člověka měla opravdu ráda takového jaky je se vším všudy , bezpodmínečně, no až jsem jendou v dlouhodobějším vztahu čubrněla když jsem vybouchla s tím, že mi moje podvědomí někde z mysli vatáhlo úplně všechny momenty, věci, jako nějaký obrazotvorný řetezec jdoucí za sebou, co ten člověk vlastně kdysi všechno udělal a co mi teď šíleně vadí i přesto, že předtím, jsem o tom ani nevěděla, že to ten člověk udělal. Prostě se to všechno ukládalo do podvědomí nikoli do vědomí, kde jsem s tím dokázala pracovat. A pak z toho bylo čoromoro…Pak člověk zírá jak sám na sebe, kde se to všechno proboha bere, jak i oni na něj. Takový vztah už pak jde jen velmi těžce nějak zachraňovat. To už je pak celé zatracené, protože podvědomí přijímá víc než vědomí a tudíž je tam toho za tak dlouhou dobu vztahu nastřádáno pěkné hafo. A navíc kolikrát si to neuvědomoval ani ten druhý člověk, takže si ty situace ani sám nepamatuje aby s nimi mohl nějak více pracovat. Jo ale moje podvědomí je hold třída:D

Ikona diskutujiciho Katarina 2013-12-03 19:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No Jo základka nejnapínavejsí období přátelství.

Ikona diskutujiciho Amálka 2013-12-12 18:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

vtípek k tématu:

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek