Aluška.org: Věděním ke svobodě

Souhlasím s tebou, že zvířata mají duši, ale stejně jako mezi lidmi jsou i u nich někteří jedinci zlí a zvrácení. Z 99% je to ovšem vinnou člověka a jeho chování.

Občas se mi taky stane, že vidím nějaké přejeté zvířátko. Je mi z toho vždycky smutno. Jednou jsem viděla třeba zajíčka a říkám si: To je strašné. Jak tohle může někdo udělat? Co když má ten zajíček rodinu, která na něj čeká a už se ho nikdy nedočká? Třeba to byla matka s mláďaty. A těm lidem je to jedno … Proto nikdy nechci auto. Kdybychom stále jezdili na koních (ovšem ne tak, že bychom je kopali, s láskou a respektem samozřejmě) nic takového by se nestalo. Kůň by zvíře viděl a nepřejel. Řidiči je to jedno. Vlastně jsem nikdy neslyšela větší blbost než to, že zvířata nemají duši. Slyšela jsem o psích nebo papoušcích, kteří umřeli steskem. Všechna moje domácí zvířátka mají své osobnosti, žádná dvě nejsou stejná.

fakt jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela… 🙁 nechápu, jak si někdo může myslet, že zvířata jsou tvorové bez duše… lidi jsou opravdu hnusní občas >:@

Dojemné =) Na Youtube je aj video kde auto prešlo mačku a druhá sa ju (naneštastie márne) pokúšala oživiť :´)

Zvířata mají duši, s tím souhlasím. Mají dokonce sny, což hodně lidí překvapilo.

[11]: Já po dešti uklízím z chodníků šneky a lidi po mě pak koukají, jako bych se zbláznila…

[12]:Mi zas chodíme sbírat žáby k rybníkům. Silnice je tam asi 0,5 km dlouhá takže se nám povedlo uškvařit motor u auta ale myslím, že se to vyplatilo, když jsme potom poslouchali jejich nádherné noční koncerty.

zvířátka mají kolikrát duši krásnější než někteří lidé…nedokážu pochopit,jak si někdo může myslet,že zvířata duši nemají..to jsou to jako roboti nebo co??každý kdo měl nebo má doma nějakého mazlíčka..od pejska až po tarantuli,tak z každého tvora jde cítit jeho duše..kolikrát i cítíte co vám třeba pejskova duše říká:) je to krásný pocit,navíc když se podíváte psovi do očí,tu duši vidíte…nad to nic není:)

Zvířátka jsou živí tvorové stejně jako my. Nejsou nic víc ani nic míň než my. Měli bychom se k ni chovat tak jako k sobě. Myslím že každý mi dá za pravdu v tom že zvířátka nám do života přináší radost, když si nemáme s kým popovídat ochotně si nás vyslechnou apod.. Zvířátka jsou poklad nevypočítatelné ceny.

takže sľúbený link :

[4]: … a jsou lidi, kteří si to zvíře (srnka apod.) klidně vezmou domů na maso… nebo když uteče, rozbije jim auto a oni ještě nedávají, že přežilo a uteklo! Život si za peníze nikdo nekoupí!

[19]: zase ma niekto predbehol… to hádam ani nie je možné, alebo mi čítate myšlienky? ;D

Zvieratá dušu majú. Nedorozumenie, že zvieratá dušu nemajú mohlo vzniknúť z nedostatočného rozlišovania pojmov duša, duch. Nie je to to isté.

U silnice si hráli, myslel jsem nejprve, že se perou, najednou mi jeden vletěl před auto, nejel jsem rychle, ale nic jsem nemohl dělat, podletěl pod autem a o něco se tam uhodil. V zrcátku zůstal ležet a v tom mi došlo, že to byl zásnubní tanec. Je to moc smutné a je mi to moc líto. Máme velikou zodpovědnost i za jejich štěstí. Musíme hodně přemýšlet, než něco uděláme, každý náš krok může zabíjet.

já sama nesnáším, když někdo řekne "je to jenom zvíře". A je naprostý nesmysl tvrdit, že zvířata mají duši, podle mně jsou to lidé, kteří se za každou cenu snaží mít jiný názor než ostatní. (setkala jsem se s chlapem, který se prostě za každou cenu musí nepohodnout. Vystupovala jsem z busu a proti mně šel. Já mu uhla z cesty měl tam 2 a půl metru jen pro sebe a stejně šel přímo proti mně a naschvál vrazil do mně. Pak si odfrkl jakože jsem ale pitomá když ani neumím uhnout a šel dál, uraženej)

[30]: * oprava – je nesmysl tvrdit, že zvířata nemají duši

souhlasím s tebou, naprosto! Jednou sem na streamu viděla video s názvem: " koťátko má zlý sen" Bylo na něm malé kotě, které spalo vedle své matky. Něco se mu zdálo… jeho mamka si toho všimla a láskyplně ho k sobě přivinula. Nebo například určitě si už někdy slišela o nějakém případě kdy jednoho toulavýho pejska srazilo auto a ten druhý vedle něj pořád stál a opatroval ho a takových podobných případů je spooousta. Takže jak už sem řekla i podle mě mají zvířata duši a za tím si stojím a vždycky stát budu.

Milá Alue, chcela by som napísať niečo, čo som si nedávno prežila na vlastnej koži a ako som sa s tým vyrovnala. Možno tým niekomu pomôžem. Necitlivý a zlý človek sa tomu zasmeje, ten citlivý pochopí. Ja už som sem niečo o sliepkach písala. My máme sliepky a ja sa o nich starám spolu s ostatnými, ale jedine ja ich mám skutočne rada ako živé bytosti a nedovolila by som aby im niekto ubližoval. Pribudli ďalšie, je to také malé "stádo". Sú veľmi dobručké a stále sa s nimi rozprávam a spievam im keď za nimi idem, aby som sa o nich postarala. Keď pribudli ďalšie, teraz je ich okolo 70, tak sa veľmi medzi sebou bili, nevedeli si na seba zvyknúť, ale časom si zvykli. Samozrejme sa sem priniesli na to, aby znášali vajíčka. Nepatria mi všetky, iba niektoré, ale ja sa s láskou starám či už o tie staré alebo nové. Ano, znášali vajíčka, nasilu, nedobrovoľne, tieto vajíčka, z ktorých mal vzniknúť život, sú požierané ľuďmi. Prepchávajú sa krmivom, len aby dali zo seba čo najviac. Napchali si do malého priestoru, dávajú sa spať do malých kurníkov, kde spia vo svojich vlastných výkaloch a natlačené. Aspoň, že cez deň sa trochu vybehajú, hoci sú oplotené, čiže ako vo väzení. A stále musia makať a makať a znášať. Z tohoto som tak strašne plakala, až mi ostávalo velmi ťažko, na srdci, na duši. No a potom, jedna sliepočka, ktorá toto vykorisťovanie a zdieranie už nevydržala, zomrela. Ja som tam bola, rozprávala som sa s nimi ako obvykle a zrazu som si ju všimla ako sa vlečie ledva po zemi, jej črevá sa za ňou tiahli. Ostatné sliepky sa do nej ešte pustili. S veľkým výkrikom mojej bolesti som ju od nich zobrala a vyniesla odtiaľ. Položila. Zomrela mi v mojich rukách za môjho veľkého plaču a neuveriteľnej bolesti, bolesti nad stratou života, ktorý v nej doteraz bol. Keď vydýchla naposledy, tak som musela urobiť čo bolo treba. A bolo to veľmi ťažké, veľmi ťažké. Vykopala som jamu, uložila na dno púpavy, ju som tam položila, dala som na ňu ďalšie kvietky a prikryla hlinou. Na tento malý kopeček som dala malú vetvičku. Po celý ten čas som nevedela prestať plakať a stále dokola som si opakovala, veď si uvedom, uvedom si prosím ťa, že jej duša odtiaľto odchádza, toto je jej telo, je to to hmotné, to nie je ona, vy sa ešte stretnete, prosím ťa neplač, neplač už, lebo ti pukne srdce. Nejak som to zvládla. Ano zvládla, ale ako to teraz píšem zase mi tešú slzy prúdom po tvári a to nie preto, že zomrela, ale prečo musela zomrieť. Pre to veľké utrpenie a vykorisťovanie. A toto isté sa deje na ľuďoch, takéto zdieranie a vykorisťovanie a spôsobovanie bolesti, až kým nezomrú, pretože už ďalej nevládzu. A toto mňa bolí, na toto sa ja nemôžem pozerať, moje srdce kričí, prestaňte už s tým všetkým, prosím Vás, prestaňte už ubližovať všetkému a všetkým.

zvířátka mají i své anděly, alergie se dá odstranit jak tam někdo píše, že má alergii na zvířátko, prý musíme přijít v nás proč máme alergii, mě maminka od mala říkala, že jsou kočky prašivý a venku je nehladím, přišla jsem na to, všechny kočky prašivý nejsou a alergii nemám, přišla jsem na to po 20 letech, milujte zvířata, jejich andělé s vámi budou i po jejich smrti Doreen Virtuo spisovatelka, která vidí anděly :)) ve svých knihách mi otevřela nové obzory, děkuji

Článek je opravdu krásný a připoměl mi jedno video. Kamarádka má v oblibě Lornu Byrne, která tvrdí že vidí anděle. Když byla na její přednášce, podívala jsem se na video z přednášky ze zvědavosti, docela se mi její povídání líbilo, až do doby něž přišlo na otázky lidí z publika. Jeden malý chlapec se zeptal jestli zvířata mají taky duši a ona mu řekla ne, nemají. V tu chvíli mě to opravdu zarazilo a zamrzelo, že mu řekla takovou věc. Je to něco čemu se mi nechce věřit, že by zvířata duši neměla, také k nim mám velký vztah a doufám že ty kteří mi zasáhli do života a už zemřeli žijí znovu někde jinde. Co si myslíš ty o Lorně, pokud jsi tedy něco od ní četla nebo viděla?