Aluška.org: Věděním ke svobodě

Život je plný problémů. Některé jsou snadné, jiné zase těžké. Možná máte problém se ráno probudit, nebo se učit na nadcházející test. Bojujeme také s různými neúspěchy, nemocemi a snažíme se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka.

V jedné z písní na mém playlistu se zpívá: „Co tě nezabije, to tě posílí“, ale protáčím u toho panenky… Jak vás může boj posílit?
Studie však ukazují, že tomu tak skutečně je! Psychologové tomu říkají „posttraumatický růst“.

Co znamená posttraumatický růst
Neštěstí se stávají nám všem, i když někteří z nás je zažívají častěji nebo intenzivněji než jiní, ale nikdo jim neunikne úplně. Když dojde ke krizi, můžeme buď pod její váhou padnout, nebo povstat a rozkvést. Můžeme růst v těžkých dobách a vyjít z krize lepší, než před ní.
Posttraumatický růst je forma konstruktivních změn, které lidé zažívají v důsledku velkých životních krizí, nebo traumatizujících událostí.
Někteří lidé jsou odolní, což znamená, že se po obtížné situaci odrazí ode dna. Přestože posttraumatický růst často vede k větší odolnosti člověka, nestane se vždy.
Posttraumatický růst se stane, když člověk bojující s problémy, zažije traumatizující událost, která ho přiměje zpochybnit jeho základní přesvědčení, podstoupit psychologické vnitřní boje, zpochybnit své schopnosti a nakonec dosáhnout vědomí osobního růstu.
Posttraumatický růst nenastane u člověka, který je již odolný vůči traumatu, protože odolný člověk nebude zlou událostí tak otřesen.

Projevy posttraumatického růstu
Když člověk po překonání boje osobnostně vyroste, prodělá na základní úrovni svého bytí mnoho změn. Aby bylo možné vyhodnotit, zda a do jaké míry osoba po traumatu vyrostla, hledají psychologové následující ukazatele:

1. Osobní síla – Nepříznivé události často zvyšují ostřílenost a odolnost. Utvářejí způsob, jakým lidé zvládají pozdější výzvy. Lidé často získávají sílu a odvahu z neštěstí poté, co byli chyceni v tragédii.
Obvykle dospějí k závěru: ,,Pokud jsem tohle přežil, dokážu se už poprat s čímkoliv!“

2. Více si váží života – Problémy nás nejen připraví na řešení zlých situací v budoucnosti, ale také nám pomůžou vážit si více dobrých věcí v našem životě. Přežít život ohrožující událost, nebo nemoc, pomáhá člověku skutečně ocenit dar toho, že je vůbec naživu.
Jedna studie ukázala, že ačkoliv lidé, kteří v současné době procházejí traumatem, vykazují menší sklon k vychutnávání si dobrých událostí, ti, kteří se s traumatem v minulosti již úspěšně utkali, vykazovali větší schopnost ocenit malá potěšení života.

3. Nové možnosti – Lidé, kteří překonali velké boje, zjišťují, že se před nimi objevily nové možnosti, které jim otevírají příležitosti, na které dříve neměli.

4. Vztahy s ostatními lidmi – Zatímco někteří lidé mají po traumatu silnější vztahy se svými blízkými, jiní mají silnější emocionální spojení s těmi, kteří trpí, dokonce i s cizími lidmi.

5. Duchovní změna – Významná změna v přesvědčeních člověka může způsobit prohloubení jeho duchovního života. Prožití traumatu dává některým lidem nový smysl života, který někdy přesahuje i je samotné a rozšiřuje se na společnost jako celek.

Co určuje úroveň růstu
Ne každý, kdo má zkušenosti s posttraumatickým růstem, vykazuje stejnou úroveň růstu. Je to proto, že každý člověk je jiný, prochází odlišnými druhy traumat a žije v jiných podmínkách.
Co tedy rozhoduje o tom, jak moc člověk vyroste? Podle jedné studie dvě vlastnosti zvyšují pravděpodobnost, že u některých lidí dojde k posttraumatickému růstu. Je to extroverze a otevřenost k nové zkušenosti.
U extrovertů je větší pravděpodobnost, že vyhledají spojení s dalšími lidmi, a u otevřených lidí bude pravděpodobnější, že přehodnotí svůj systém víry. Studie také zjistila, že ženy mají tendenci prožít větší růst, než muži, i když je tento rozdíl velmi malý.

Další studie, která zkoumala dvě stě přeživších hurikánu Katrina zjistila, že geny také hrají roli při úrovni posttraumatického růstu, který člověk zažije.

Je prokázáno, že i když je posttraumatický růst poměrně běžný, tak není univerzální řešení na všechno. Je důležité, aby psychoterapeuti i jejich klienti rozpoznali známky nevyřešeného traumatu, jako je odtažitost a izolace, pocit zavalení běžnými životními vzestupy a pády, nebo neschopnost pokračovat v normálním způsobu života. A aby přijali vhodná opatření k vyřešení takových problémů.

Na závěr bychom též rádi zdůraznili, že posttraumatický růst rozhodně nedělá z traumatických událostí něco dobrého. Pro mnohé z nás jsou však nepříznivé události nevyhnutelné a nedostáváme na výběr.
Kdykoli se dostanete do situace, že máte pocit, že jste na dně, zastavte se a vzpomeňte si, jak jste překonali minulé potíže, které se vám v té době také mohly zdát nepřekonatelné. Uvědomte si, jak moc silní ve skutečnosti jste. Vy to zvládnete, vy tím projdete a až to dokážete, budete silnější, než kdykoliv předtím.

překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021 / podle Zdroje