Aluška.org: Věděním ke svobodě

„V životě jsem už zažil spoustu paranormálních věcí. Jedna fakt zajímavá se mi stala před patnácti lety, když mi bylo sedm let.
O víkendech jsem obvykle chodíval na návštěvu k prarodičům. V té době bydleli ve starém domě kousek od mého bydliště. Pamatuji si, že jak jsem tehdy přicházel k jejich domu, slyšel jsem zevnitř nějaké děti hrát hru. Myslel jsem si, že to jsou moji bratranci.

Když jsem vešel dovnitř, uviděl jsem, že tam vlastně nikdo z mých bratranců není. To mě zmátlo, takže jsem se zeptal babičky, jestli něco neslyšela.
Babička mi na to řekla, že to byla asi moje fantazie. Její odpověď mi stačila, cítil jsem se jinak dobře, tak už jsem se dál neptal.

Pozdě v noci, když jsem se s dědou dodíval na animovaný film, jsem šel spát. Když jsem vešel do ložnice, dostal jsem zvláštní pocit. Jako kdybych tam nebyl sám.
Ale nebyl jsem ten typ dítěte, které by se snadno vyděsilo. Takže jsem šel normálně spát.

Najednou jsem se probudil, protože jsem uslyšel blízko sebe dětské hlasy. Místnost byla hodně tmavá, takže jsem v té tmě viděl jen siluety.

Byly to siluety malých lidí, kteří byli jenom nějakých 40 cm vysocí. Běhali po ložnici a smáli se. Vyděsil jsem se a utekl jsem do ložnice k prarodičůn. Řekl jsem jim, co se stalo, a samozřejmě mi nevěřili.

Řekli mi, že to byl pravděpodobně jenom hodně živý sen, ale neposlali mě pryč. Spal jsem tu noc u nich, protože jsem se fakt hodně bál.
Jenomže tím ten zážitek neskončil. Tu samou noc jsem je slyšel dovádět z druhé ložnice. Byli opravdu hlasití.

Druhý den ráno jsem o tom vyprávěl mámě. Ta mi ale na rozdíl od prarodičů věřila! Řekla mi, že se jí to také stalo, když byla malá. Vyrůstala totiž v tom samém domě.

Máma mi taky řekla, že jsou to nějaké víly, které tam žijí s mými prarodiči, a že jsou na to místo nějak fixované, ale nevěděla proč. Mohly je vidět jenom děti. Taky mi říkala, že když byla menší, tak jim nechávala bonbóny, aby ji víly v noci nerušily.
Tak jsem se její radou inspiroval a když jsem pak znovu šel spát k rodičům, nechal jsem v ložnici pro víly pár bonbonů. Od té doby už jsem je znova neslyšel.“

Vílí národ: Co o něm víme a jak s nimi dobře vycházet?
Domácí víly, které rády žijí spolu s člověkem, mají různá jména a vyskytují se po celém světě. Nejvíce je o nich slyšet hlavně z Irska kde se jim říká Fae, nebo Brownies, ale nevyhýbají se samozřejmě ani České republice.
Na Filipínách jim říkají Dwendové a lidé jim nechávají hlavně bonbony. O domácích vílách (brownies) se říká, že ochraňují hlavně malé děti, proto se jim i nejčastěji zjevují.

Lidé, kteří doma mají domácí víly (nebo Fae – vílí národ), jim nechávají kromě bonbonů také domácí pečivo, třeba koláčky, nebo něco k pití, například mléko. Domácí víly v podstatě nejde z domova vyhnat a bylo by to na škodu. Lepší je s nimi vycházet po dobrém a občas je něčím uplatit. Pak mohou člověka i chránit, nebo mu pomáhat.

© aluska.org 2023