Aluška.org: Věděním ke svobodě

Účelem tohoto článku je informovat a varovat před nebezpečnými psychologickými pastmi, do kterých se může snadno dostat člověk v emocionální nebo finanční nouzi. Je to o manipulaci, zoufalství, špatných životních volbách, rozežraném investování na dluh a naivitě ve vztazích. Nechutný koktejl životní trýzně, který se jen tak někde nevidí, zároveň je však velice poučný. Proto ho posouvám dál.

Zároveň chci rozšířit povědomí o riskantních investicích do nemovitostí v Albánii, které v poslední době zažívají rozmach, ale pro řadu naivních unáhlených kupců zavánějí obrovským průšvihem. Podíváme se také pod pokličku tomu, jak fungují novodobí realitní „naháněči“, kteří zneužijí vaši důvěru, inkasují provize a své oběti nechávají napospas dluhům a staveništím v zahraničí.

Původně jsem se zdráhala o případu psát, jelikož problém je aktuální. Není to něco, co by řešila známá známé před deseti lety, tohle peklo hoří právě teď… Jenomže to byl zároveň i můj vnitřní argument, proč o tom naopak zrovna TEĎ napsat. Je to aktuální věc, která se může stát komukoli i nyní. Proto jsem alespoň anonymizovala účastníky příběhu.

Moje první setkání se Žofií

S Žofií jsem se poprvé potkala vloni v zimě. Byla dlouholetou známou, nebo spíš kamarádkou mého manžela. Vloni, jakmile se dověděla o mé existenci, okamžitě se k nám sama od sebe pozvala na návštěvu s tím, že mě „hrozně moc touží poznat“ a že „má pro mě super nabídky“.
Bylo mi okamžitě jasné, že jde o pokus se mi vetřít do přízně a vyrazit ze mě provizi za nějakou nesmyslnou půjčku nebo pojistku. Narovinu jsem řekla, že Žofii u nás doma vidět nechci a nemám zájem se s ní seznámit.
Nepomohlo to. Manžel už jí to odkýval a bylo mu blbý to na poslední chvíli rušit.

Moje intuice se nemýlila. Žofie dorazila, vyvalila složku s nápisem Partners banka a začala mi vykládat cosi o tom že si mám vzít půjčku a koupit s manželem napůl byt, abysme měli investici do budoucna.

Koukala jsem na ni jako na idiota… Klidně mi to v diskuzi vyargumentujte a klidně mi vysvětlete že se pletu, ale brát si půjčku, abych si koupila něco, co nepotřebuju, abych to pak dalších dvacet let musela splácet, mi přijde jako parádní blbost, navíc ve chvíli, kdy se chystám uzavřít nedodělky, otěhotnět a odejít na rodičák… Ale proč bych to Žofii vykládala.

Pak se ptala, jak jsem na tom s majetkem a s penězma. Jelikož jsem ji viděla prvních deset minut v životě a od prvního pohledu na mě neudělala dobrý dojem, řekla jsem jí narovinu, že se s ní o svých penězích a nemovitostech bavit nechci, o žádnou investici zájem nemám, že mám úplně jiné věci na práci a tohle mě vůbec nezajímá.

Snažila se rozjet naučené příběhy o tom, jak strašně výhodné je investovat do jejích finančních produktů, ale střílela naslepo, protože neměla informace za které by se dalo chytit. Ve výsledku se s manželem o osobních věcech bavila asi deset minut v závěru, když viděla, že nám fakt nic neprodá.

Žofie pro mě byla osoba z úplně neznámého světa, ale jelikož manipulace a nátlak probíhají pořád stejně, neprorazila. Když ze mě chtěla na konci vytáhnout kontakt, abychom „zůstaly ve spojení“, na rovinu jsem jí řekla, že jí ho nedám. Mezi dveřma nastalo trapné ticho. Pak řekla, že si můj kontakt vezme od manžela. Zopakovala jsem, že nemám o její emaily s nabídkama zájem a že to bloknu.

Doktorát z ekonomie to nezachránil, spíš naopak

Postupně jsem se dověděla, že Žofie není žádná nicka. Ve skutečnosti je to velice vzdělaná žena. Má vysokou školu a v oboru ekonomie si dokonce udělala doktorát. V minulosti pracovala pro velkou společnost, kde na tu dobu vydělávala obrovské peníze… než měla děti. Kariéra šla stranou, no víte jak to bývá.
Člověk by čekal, že takový člověk bude mít finance, cash flow a životní stabilitu v malíčku. Jenže realita se dost hnusně zvrhla.

Žofie si nevěrou rozbila „nudné“ manželství. Milenec ji zřejmě týral, možná i mlátil a po čtyřech letech se tento toxický románek definitivně rozpadl.
Žofie skončila jako samoživitelka se dvěma dětmi v pronajatém bytě poblíž města, kde jsou nájmy astronomické. Bohužel není zaměstnaná, ale na OSVČ objíždí lidi se složkou Partners, obvolává staré známé a vnucuje jim finanční produkty. To znamená, že její příjem je nestabilní a rozhodně není v situaci, kdy přesně ví, kolik příští měsíc vydělá.

Ukazuje se, že akademický titul z ekonomie člověka nespasí, pokud ho neumí uplatnit v praktickém životě. Naopak Žofii podezřívám, že si naopak zářnou kariérou a vysokoškolským titulem vypěstovala ego dračice, které jí říká, že protočíš peníze tady, zainvestuješ sem, peněz se neboj, ty se vždycky někde seženou, zajistíš smluvního partnera a ve výsledku woe máš vilu u Práglu za třicet mega a válíš si šunky u moře a v MLM bereš pasivní příjem… prostě takové ty pohádky na které se lidi chytají v rámci různých podvodů.
Kdyby byla Žofie skromná cukrářka, co v životě neměla na účtu ani sto tisíc, jsem si jistá, že by slyšela slova jako „půjčka, investice“ a šla by hned od toho pryč a to by ji paradoxně ochránilo před vředy typu Igor.

Na scénu přichází Igor

Půl roku zpátky to vypadalo, že se na Žofii konečně usmálo štěstí. Přes svou práci v Partners potkala Igora, který se pohyboval v realitách. Byla to prý láska jako trám. Poslala i mému manželovi fotku, kde se spolu smějí u moře a Žofie tam vyloženě září štěstím.

Vypadalo to naprosto fanfárově. Žofie vykládala, jak je Igor strašně super, jak jsou do sebe zamilovaní a v jednu chvíli dokonce žila v domnění, že je s ním těhotná (což se naštěstí nakonec nepotvrdilo).

S manželem jsme z ní měli upřímnou radost, i když nám připadalo docela divné že jsou spolu dva dospělí lidé dva měsíce a už mají podezření na těhotenství. V tu chvíli jsem si říkala – počkat, tohle nevypadá jako vztah dvou zodpovědných dospělých lidí… Ale ne, přece nebudu malovat čerta na zeď, některé vztahy jdou prostě rychle. Když si to sedne, tak proč ne. Hlavně ať jsou šťastní.

Říkali jsme si, že si Žofie snad našla fajn chlapa, že jí to pomůže se stabilizovat. Zaslouží si být šťastná a její děti mají právo na spokojenou maminku.

Apartmán v Albánii

Pak Žofie zahlásila další čupr novinku: koupila si apartmán v Albánii. Prý jí to pomohl dojednat Igor, který tam také už má jeden koupený.

S manželem jsme o investování na Balkáně sice nic nevěděli, ale okamžitě nám to přišlo strašně divné a podezřelé. Žofie s Igorem ještě nechodila ani půl roku, v podstatě ho ještě pořádně neznala a najednou si bere půjčku, aby koupila byt v cizině? Sama přitom bydlí v předraženém podnájmu a sotva uživí dvě děti z nejistých provizí v MLM… to přece početně nevychází.

Celé to smrdělo. Bylo to hrozně narychlo, nepromyšlené a nátlakové. Co s bytem v zemi, kde nikdy nežila, vlastně bude dělat? – Prý to má jako investici a bude to pronajímat.

Tady už se zapnul můj skeptický radar a napadlo mě, co bude dělat, kdyby se na ni Igor vyprdnul? Bude si tam sama za sebe zařizovat údržbu a pronájem? Domluví se tam? Má na to jako pracující matka kapacitu? Není to trochu moc hrrrr, svěřit takovou velkou odpovědnost a důvěru borcovi kterého zná pár měsíců?

Igor shrábnul provizi a apartmán nestojí

Pravda vyšla najevo poměrně brzy. Nějakých sedm měsíců od seznámení spadla klec a ukázalo se, že realita toho vztahu je úplně jinde, než jak jsme si to malovali. Jakmile Žofie podepsala úvěrové smlouvy a poslala peníze, Igorův zájem o ni, jako o ženu, náhle zmizel.

Igor se původně tvářil jako úspěšný podnikatel, ale nakonec z Žofie vypadlo, že si svůj vlastní dům prodal, teď v něm bydlí v nájmu (aha? že by potřeboval rychle zalepit nějaký akutní dluh? takže průserář…) jezdí ve starém autě a živí se tím, že prodává na Balkáně ty apartmány – tedy ony to vlastně NEJSOU APARTMÁNY!
Ve skutečnosti jsou to jenom základové desky s naznačenými zdmi a okny…. jo.. ty byty reálně nestojí. Jsou tam jenom staveniště.

Žofka si půjčila bůhvíkolik a koupila si za to betonovou desku s pár cihlama v jakési řiti, kde se v případě problémů ani nebude moct soudit. Vzhledem k tomu, jaké mám já osobní zkušenosti se stavbami a úřady – a to jsem ani nemusela nic dojednávat v zahraničí – mi bylo jasné, že je tam investor co zřejmě nemá peníze to postavit za své, takže si sežene naháněče, ten shrábne peníze od naivního kupce, staví se za jeho půjčku a když se něco pokadí, tak se to nedostaví a suď se v Albánii, když nemáš pořádně na nájem a splácíš půjčku. A vytřou si s tebou zadek. A nemáš nic. Akorát budeš splácet.

Igor se Žofii přestal ozývat, přestal jí volat a totálně ochladl. Žofie za ním přesto dál denně jezdí a snaží se zachránit iluzi vztahu.

Když jsem to slyšela, měla jsem oči navrch hlavy… Jo, já chápu že je někdo v krizi. Že nemá kde bydlet, nemá peníze, bojí se budoucnosti, nebo že se drží stébla protože má strach a neví co má dělat. Já totálně chápu lidi v krizi. ALE TOHLE??? Držel snad Žofii někdo pistoli u hlavy, aby koupila blbou základovou desku a nechala se odrbat? To snad jako matka s vysokou školou neumí přemýšlet a nenapadne ji, že si to má zkontrolovat a že nemá riskovat, protože sakra živí dvě děti??

Místo aby si hřála stabilní místo někde v korporátu a využila své vzdělání, bere si půjčky, posílá peníze do pochybné albánské investice a nechává se tahat za nos bezpáteřním Igorem.

Takže vztahový podvod. Igor nebyl zamilovaný partner, ale bezpáteřní realitní naháněč. Potřeboval ulovit naivní ženskou, která si vezme úvěr, podepíše smlouvu a pošle peníze developerovi. Igor za tento úspěšný lov zkasíroval tučnou provizi a jakmile měl peníze v kapse, Žofie pro něj ztratila hodnotu.

Totální zoufalství a ještě k tomu na dluh

Žofie teď žije v naprostém zoufalství, ale odmítá si to pořád přiznat. Přitom prosí mého manžela, aby jí s tím nějak pomohl… Jak jako sakra?? 🤯 Sama ses zainvestovala a zavztahovala, sama se odinvestuj a odvztahuj, tuhle práci za tebe nikdo jiný přece udělat nemůže.

Teď se s Igorem vrátila z Albánie , kde prý byli společně na „dovolené“, ale pak se ukázalo, že to vlastně byla Igorova služební cesta, na kterou ji prostě vzal s sebou… Žofie žije v nějaké iluzi luxusního života. Prodejní akci říká „dovolená“, služební cestě říká „dovolená“, takže to navenek vypadá jak si parádně žije, přitom ve skutečnosti vůbec. Je to pozlacená bída, co jí žere paty.

Špatná rozhodnutí mají kumulativní následky. Jedna špatná volba nemusí zničit život. Ale když člověk odmítne přijmout její důsledky a začne ji zachraňovat dalšími špatnými volbami, může se dostat do skutečně nebezpečné spirály.

Ještě když tam byla, zase manželovi psala. Ten jí to vyložil narovinu: Myslím si, že tě Igor podvedl. Z toho co jsi koupila zřejmě dostal provizi, proto hned po jejím vyplacení ochladl a už ho nezajímáš. Je jasné, že pokud se živí prodejem těch rozestavěných apartmánů, byl to z jeho strany po celou dobu kalkul a ty jsi mu nalítla. Rychle se toho staveniště zbav, oddluž se a na Igora se vykašli, než tě to úplně sežere.
Žofie s tím ale neudělala vůbec nic. Místo toho mu řekla, že to má jako investici do budoucna, protože v ČR na nemovitost už nedosáhne. Takže její plán není se oddlužit, ale naopak se ještě víc zadlužit.

Igor ji naprosto ignoroval, nevěnoval se jí, místo toho celou dobu objížděl tamní baráky, fotil si je a neustále někam telefonoval. Očividně si tam zařizoval další kšefty a hledal další oběti, zatímco Žofie mu dělala doprovod.

Po návratu do ČR Žofie přiznala, že jí docházejí úspory. Nestíhá z provizí vydělávat na drahý nájem, živit děti a zároveň splácet půjčku za albánský beton.
Její řešení? Totální katastrofa: Chce si vzít další půjčku, aby ten apartmán, až ho jednou (možná) dostaví, vybavila nábytkem, aby šel vůbec pronajímat.

Žofii pomalu dochází, že Igora asi už nerozehřeje a najednou se strašně moc ptá po našem kámošovi, co by rád ženskou… tak to už jsem byla opravdu znechucená, protože se opět ukázal chladný kalkul.
Ne vztahy, láska, stabilita, zodpovědnost, rodina… ale „na koho bych se mohla honem rychle pověsit, kdo by to třeba zalepil?“
Chvílema mám pocit, že Žofie má někde na zádech zaseknuté tlačítko autodestrukce, které nejde vypnout.
Manžel jí natvrdo napsal, že ji s ním v žádném případě neseznámí. On má totiž svých problémů dost a rozhodně nemá kapacitu ani peníze na to, aby tahal ženské z průšvihů.

Jak funguje albánská realitní past

Proč je nákup rozestavěného apartmánu v Albánii přesně v této konstelaci tak obrovský průšvih? Realitní trh na Balkáně sice zažívá boom, ale pro koncového drobného kupce z ČR, který investuje na dluh, je to právní džungle.

Na rozdíl od ČR, kde peníze na developerský projekt často hlídá banka a uvolňuje je postupně, v Albánii u levnějších projektů posíláte peníze přímo na účet developera. Pokud developer nenajde dostatek dalších naivních kupců, stavba jednoduše zamrzne na fázi základové desky a vy nemáte nic než dluh.
Právní analýzy navíc otevřeně varují před albánským nešvarem, kdy developer prodá stejný rozestavěný byt formou soukromých smluv několika lidem najednou. Oficiální list vlastnictví pak získá jen ten, kdo se do tamního chaotického katastru zapíše po dokončení jako první. Ostatním zbydou jen oči pro pláč.
A pokud developer zkrachuje nebo s penězi zmizí, český občan nemá šanci se v Albánii úspěšně soudit. Nezná jazyk, legislativu a náklady na mezinárodní právní spory by konkrétně Žofii okamžitě položily.

Největší problém s tím apartmánem tudíž je, že pokud se odteď cokoli podělá – a ono se to podělá, protože kdo něco někdy stavěl ten ví svoje – Žofie s tím neudělá nic. Bude akorát splácet úvěr a Igor je vysmátej, protože on právní odpovědnost za tuhle prasárnu neponese. A na to fakt nemusím být věštec, ani mít doktorát z ekonomie, na to stačí trochu přemýšlet.

Blbý je, že se Žofie nepřišla poradit. Kdyby to řekla dopředu, stoprocentně bysme jí oba řekli, že to smrdí a ať do zahraničí peníze nesype, ať neblbne… ale ona si takto zavaří a pak chodí plakat za manželem, aby jí pomohl. A to mě lidsky taky dost štve, protože ona moc dobře ví, že zakládáme rodinu a musíme se soustředit na sebe. Rozhodně nemáme kapacitu řešit její Balkán.

Proč lidé raději volí iluzi před realitou

Z psychologického hlediska je chování Žofie šablonkovité. Proč raději žije v téhle sebedestruktivní iluzi a odmítá řešit tvrdou realitu?

Žofie už do této chyby investovala příliš mnoho. Má v tom peníze, které nemá. Dala do toho svou hrdost, city, pověst před přáteli a rodinou. Její mozek má blok: „Když teď odejdu a stavbu prodám, budu muset sama před sebou i před celým světem uznat, že jsem naletěla podvodníkovi, ohrozila rodinu a vyhodila peníze z okna. Když ale budu dál věřit, dál Igorovi vařit a vezmu si další půjčku, pořád ještě můžu všem dokázat, že jsem měla pravdu, pořád ještě to možná půjde zachránit…“

Tohle je věc, která se děje lidem, kteří jsou v existenční pasti. Oni vidí, že to není dobré, ale nedovolí si to narovinu přiznat, vidět a řešit, protože když tohle smradlavé lejno pustí, co jim zbyde? A pak už není ani naděje na to, že se to spraví. Spálíš most, spálil sis zdroje co jsi do toho utopil a máš holý zadek. A bylo to zbytečný. Můžeš se z toho akorát poučit a být za blbce. Naděje, že „je to jenom horší období a že to přejde“, je lákavá…

Člověk někdy není obětí pouze toho, kdo ho manipuluje. Může se stát také obětí vlastní nenasytnosti, iluzí a neochoty přijmout realitu.

Jako doktorka ekonomie přemýšlí jinak, než obyčejný dělňas. Přiznat si, že expertka na finance skočila na ten nejlevnější seznamkovo-realitní podvod jako naivní školačka, je pro její psychiku nepředstavitelná katarze. Raději se tedy úplně potopí a stáhne s sebou i své děti, než aby srazila paty, uznala svou chybu a zachránila co půjde, dokud je ještě čas. To okno, kdy půjdou srazit škody alespoň částečně, se za pár měsíců uzavře, až jí dojdou úspory, ze kterých dotuje půjčku a drahý nájem. Tikťak.

Tahle viditelná hra na status navíc funguje jako náplast na staré rány. Žofie zažila těch pádů hned několik. Z pozice úžasně vydělávající ekonomky dolů. Z pozice zajištěné a vdané ženy opět dolů…
Bydlení v drahé lokalitě kterou si nemůže dovolit a vlastnictví „apartmánu u moře“ pro ni nejsou racionální kroky. Je to psychologický štít, kterým se snaží sebe samu přesvědčit o tom, že je pořád to velký dravý zvíře co umí roztočit peníze ve velkým stylu. Jakoby její identita zamrzla v čase před dětmi.

Tohle všechno ji však v reálném světě spolehlivě dovede k osobnímu bankrotu a insolvenci. Nikdo z nás jí to samozřejmě nepřeje, ale my její smlouvy a její vztahy v rukách nemáme. Je to jenom její život.
Modlíme se za ni, ale bohužel, v tomto případě ji ani Bůh nespasí, protože tohle je o jejím přístupu k životu a o jejích vědomých volbách. Ne o nějaké náhodně mystické smůle, která by úplnou náhodou sedla zrovna na ni.

Tento příběh ukazuje, že ani tituly, ani minulé úspěchy nikoho neochrání před predátory, podvodníky a špatnými životními volbami.