Aluška.org: Věděním ke svobodě

… Když slyšíš cizí rozhovor a chceš jít zachraňovat svět. 😅

Včera jsem byla v solné sauně. Odpočívala jsem, přemýšlela jsem nad sebou… a po chvilce přišly dvě kamarádky, sedly si na druhou stranu místnosti a začaly řešit vztah jedné z nich. Z toho, co jsem slyšela, mi bylo upřímně smutno.  Mohlo jim být maximálně do čtyřiceti let – a to mi připadá zajímavé proto, že kdyby takovou věc řešily dvě dvacítky, tak by mi to divné nepřipadalo. Vlastně bych byla úplně v klidu říkala bych si, že to je ok. Normální etapa zkoumání neperspektivních vztahů, nějak ty zkušenosti nabrat musíme… Mno, jenomže tohle byly dospělé zkušené ženy.

„On se mi prostě přestal ozývat a pak se na dlouho odmlčel. Tak jsem se zajímala jako proč že jo… No a on mi řekl, že je ten typ muže, co se potřebuje občas odpojovat, aby se příliš neotevíral, aby se moc nevázal… Že se ozve, až bude připravený na další kontakt.“

Áááá! K tomuhle mám sakra tolik co říct! – Donutila jsem se mlčet.
Její kamarádka se jenom zeptala, co s tím teď bude dělat.

„Já nevím, asi se mu teda nemám ozývat? Tak já mu teď psát nebudu… nebo jo?“

Její kamarádka ji začala chlácholit: „No, tak to tak prostě ber. Je to nezávazný a jenom občas.“
Ta první na ni koukala smutně. Šlo vidět, že občasný pich opravdu není to, v co doufala.

Seděla jsem tam a cítila jsem, jak mi stoupá krevní tlak. Nechat ze sebe dělat hračku od chlapa, který neumí jednat otevřeně a schovává se za nesmysly typu „já jsem ten typ muže co…“ ne. Nejsi žádný „typ muže co..“. Jsi prostě vyčůranej a utíráš si boty do ženy, co je zamilovaná a tvou blbou hrou psychicky trpí.

Měla jsem chuť za ní přijít a říct jí to. „Milá paní, ten muž už vám odpověděl. Nemiluje vás a jenom si s vámi hraje. Vykašlete se na něho, není perspektivní partie pro vztah, který zřejmě hledáte. Zbytečně s ním ztrácíte čas a sebeúctu.“

Neudělala jsem to. Nebyl to můj rozhovor. Nebyly to moje klientky, abych jim mluvila do života. Nebylo to moje místo.
Ale ta situace mi zůstala v hlavě z principu. Ne proto, že by byla tahle situace něčím výjimečná, ale právě proto, že je až bolestně typická.
Kolik žen zažilo něco podobného? Kolik žen zažilo roky a roky čekáním na to, až ten jejich dostane rozum, až se začne chovat normálně a nakonec se ukázalo, že to bylo jelito. Nikdy nechtěl a nikdy nebyl schopen dát kvalitní vztah.

Když někdo neví, co chce, ale přesto si bere vaši energii

V podobných vztazích se opakuje vzorec: První člověk chce blízkost, kontakt, sdílení a vztah.
Druhý člověk mluví o potřebě prostoru, odpojování se, strachu ze závazků, „není připravený“, „potřebuje čas“.

Někomu to může znít skoro dospěle až sebeterapeuticky, ale ve skutečnosti je to jen elegantní způsob, jak říct: „Nechci se opravdu navázat, ale líbí se mi pozornost a jistota, že tu někdo čeká a bude mi k dispozici.“

Takový vztah pak není vztah. Je to čekárna. První člověk není ve vztahu, je to spíš takový fleshlight, co sám přiběhne na lusknutí prstu. Když pak čeká, že bude něco dál, je opět odehnán pryč, kde čeká v samotě a zoufalství, až ten druhý opět pocítí chuť se pobavit.

Čekárna na rozhodnutí, které nikdy nepřijde. Protože když emočně zralý muž miluje a když opravdu chce, tak tohle prostě nedělá.
Možná by měla tato krutá pravda o vztazích zaznít otevřeně a možná bychom to téma měli otevírat častěji, abychom pomohli těm, kteří tohle ještě neví, prohlédnout včas.

Láska není nejistota a mlčení

Když o vás někdo stojí, dává to velmi jasně najevo. Nemusíte analyzovat jeho zprávy, počítat hodiny ticha, řešit kdo má komu napsat první. Nemusíte se ptát kamarádek, jestli už je „vhodná chvíle se ozvat“.
Dokud se takto navzájem naháníte a dotazujete, jste buď ve fázi prvotního seznamování, nebo si spolu jen hrajete. Rozhodně to ale není láska a už vůbec ne partnerská.

Zdravý vztah je klidný. Víte na čem jste a víte, že vás ten druhý miluje a je vám plně odevzdaný.
Pokud je to samé „pal-nepal, nevím, odpojuji se“, není to vztah. Je to kamarádství s výhodami.
Zdravý vztah je otevřený a konzistentní. Nehrají se v něm manipulativní hry.

Každý máme svá zranění a traumata. Ale dospělost znamená převzít za ně odpovědnost. Ne je používat jako omluvu pro to, že druhému beru čas, naději a energii.

Cena, kterou platí ten, kdo čeká je, vysoká

Největší škoda na těchto vztazích není to, že to nevyjde. Největší škoda je promarněný čas, podkopaná sebehodnota a postupné zvykání si na málo.
Člověk se naučí čekat na drobky pozornosti, začne pochybovat o své hodnotě – nebo se utvrdí v tom že fakt žádnou hodnotu ani nárok na minimum nemá. Snižuje své nároky, aby ten vztah vůbec nějak udržel při existenci, protože kdyby chtěl normální zdravý vztah, vyletěl by z něho hned.
A přitom by už mohl být někde úplně jinde. V bezpečném, živém, skutečném partnerství. Nebo alespoň na lovu někoho lepšího.

Když nevíš, jestli miluješ, tak nemiluješ.

Taky jsem tu zkušenost udělala. Kolikrát je to na začátku nepřehledné. Vyčůránek je totiž schopný klidně celé měsíce hrát divadýlko aby to vypadalo že miluje a že vzniká vztah. A když do vás tu udičku konečně zasekne a vypadá to že se otevíráte a jdete jeho směrem, najednou zarazíte čelem do zdi. Pak je hrozně překvapený, že mu odmítáte dělat fleshlight a zabouchnete mu dveře před nosem.

Jeden z těch posledních, který zkoušel nahazovat udičky, se mě poté, co dostal stopku, zeptal, co teda vlastně hledám. (Světlá výjimka, tento uměl mluvit narovinu, nehrál manipulativní hry a za nic se neschovával.) Řekla jsem mu, že „Hledám chlapa, co mě bude nosit na rukách, pro kterýho budu princezna jediná na světě a co ze mě bude totálně podělanej blahem. A nesmířím se s ničím menším.“
On mi na to odpověděl: „Takového nenajdeš.“
Neslyšela jsem v tom poselství o tom, že takový muž opravdu na světě není, ale chápala jsem, že mi tím dal jasně najevo, že on ve mně tu hodnotu nevidí a že mi to nikdy nedá.

A doslova za pár dnů přišel můj muž a bylo to přesně tak jak jsem řekla. Zajímavé ale je, že tohle vědomí si vlastní hodnoty, chápání co si zasloužím a na co mám právo, se u mne rozvinulo až s léčitelstvím. Až když jsem si provedla kompletní harmonizaci svého duchovního těla, mi začaly docházet tyhle věci spontánně a začala jsem je automaticky a autenticky žít, jakoby to byla odpradávna moje přirozenost. Ne něco, k čemu bych musela pracně dojít. Prostě jsem si provedla zaléčení, odstranění traumat, vyspala jsem se na to a ráno *cvak*. Prostě se mi rozsvítilo v hlavě. Strašně mě to léčitelství změnilo. A to je moc dobře…

Takže slyšet tuhle vztahovou mizérii byla pro mne silná připomínka toho, jak obrovské štěstí mám. Že můj muž se mnou nehraje tyhle hry. Dnes už bych takovou nejistotu ani nedokázala dlouhodobě snášet. Protože si vážím sebe a svého času.

Pokud se v tom poznáváte

Pokud řešíte, jestli se někomu ozvat, protože se dlouho neozývá, pokud vás někdo drží v nejistotě a mlze, pokud pořád čekáte, až „bude připravený“, zeptejte se spíš sami sebe: „Je tohle ten vztah, ve kterém se cítím bezpečně, chtěná a respektovaná? Nebo jen doufám, že se to jednou nějak změní?“

Láska nemusí bolet, nemusí být složitá, ani nejistá. To, co je nejasné a matoucí, většinou není hluboké. Je to povrchové, manipulativní nebo nevyřešené. Váš život je příliš cenný na to, abyste ho trávili čekáním na někoho, kdo se bojí být skutečně přítomný.