Aluška.org: Věděním ke svobodě

Telegonie jako biologický mechanismus, kdy předchozí partneři ovlivní genetiku budoucích dětí, je vědecky vyvrácený mýtus. Nicméně strach a ponižování, které kolem telegonie v alternativní komunitě panují, jsou velmi reálné problémy, které mohou ženám výrazně škodit.

Tato teorie byla po dlouhou dobu silně populární v duchovní a konspirační komunitě. Důvody jsou prosté. Telegonie je neuvěřitelně kuriózní, hypoteticky se týká úplně všech a navíc nabízí jednoduchou odpověď na složité téma. To z ní dělá totální bombu.

Jenomže tohle je bomba, která má úskalí a proto jsem se rozhodla pro velké pojednání na tohle téma. Mým záměrem je vysvětlit myšlenku a její vznik, vysvětlit za jakých okolností a pro koho může být nebezpečná a otevřít vlastní zkušenosti i zkušenosti žen v mém okolní. Chci tak přispět svými znalostmi k většímu bezpečí v duchovní komunitě a k ochraně ženského zdraví – duševního i tělesného.

Pokud si kladete otázku, jestli může být telegonie pravda a co s tím máte dělat, tento článek je určen speciálně vám a dozvíte se tu úplně všechno, včetně nechutných a kontroverzních problémů, které se dějí v zákulisí mezi lidmi, kteří tomu propadli. Varuji vás, že to místy nebude lehké čtení.

Jak vznikla Telegonie

Telegonie je myšlenka, že první sexuální partner ženy může ovlivnit podobu i povahu jejích budoucích dětí, i když biologickým otcem je jiný muž.

V dějinách vědy existují mnohé teorie, které svého času působily přesvědčivě, logicky a dokonce elegantně. Lidé jim věřili, protože nabízely jednoduché vysvětlení složitých jevů. Právě sem telegonie spadá.

Telegonie se objevila v 19. století. V době, kdy genetika ještě neexistovala. Byla to éra, kdy lidé hledali řád v chaosu dědičnosti, ale neměli k dispozici žádné nástroje, které máme dnes. Proto vznikaly teorie založené na pozorování, intuici a dobové představivosti. Telegonie byla proto dlouho populární nejen mezi laiky, ale i mezi některými vědci.

Základní myšlenka je jednoduchá: Žena si v sobě nese „otisk“ prvního muže, kterému se kdy v životě oddala. Tento otisk měl být údajně biologický, energetický i duchovní. A protože lidé tehdy často pozorovali podobnosti mezi dětmi a bývalými partnery, teorie se jim zdála logická… Jenže logika a zdání není totéž co pravda.

Kontroverzní média prezentují Telegonii v zastaralé verzi, protože si nic neověřují.

Telegonie se objevovala i v knihách, v chovatelských příručkách, v antropologii i v lidových pověrách. To jsou ty materiály, kterých se v moderní době chytají různé protiproudní myšlenkové směry, konspirační weby, nebo rádoby duchovní komunity… Problém je, že tyto skupiny už vám neřeknou, jak to bylo s telegonií a jejím vývojem, dál…

Ne vždycky je v tom zlý úmysl. Oni to prostě neví. Ve starých archivních textech to logicky není zmíněno, takže by se o to člověk musel cíleně zajímat a dohledat si další vývoj. Místo toho vám předloží pouze 150 let starý text smíchaný s misogynií, rasismem, antisemitismem, rasovou nadřazeností a podobnými ponižujícími koncepty, které jsou už dnes díky bohu překonané.
Když vás tohle nenapadne ani jako čtenáře, můžete snadno skončit v pasti telegonické konspirace. (Opravdu je to past a dá se z toho solidně zblbnout. K tomu se ještě dostaneme dále v článku)

Některé texty telegonii přisuzovaly až mystický význam. Jiné ji spojovaly s morálkou a sexualitou. A některé, bohužel, i s rasovými teoriemi, které se později staly součástí temných kapitol evropských dějin. To však nic nemění na tom, že v době svého vzniku byla telegonie prostě jen pokusem pochopit svět bez znalosti genetiky.

Moderní genetika Telegonii vyvrátila

Zlom nastal ve 20. století. S objevem DNA, Mendelových zákonů dědičnosti a moderní embryologie se ukázalo, že telegonie nemá žádný reálný základ. Dnes víme, že genetická informace dítěte pochází výhradně z vajíčka a spermie, které se spojí při početí. Spermie, které neproniknou do vajíčka, nemají žádný vliv na budoucí potomstvo. A tělo ženy si v sobě neukládá žádný trvalý nesmazatelný „otisk“ partnera, se kterým byla v minulosti.

Existuje sice fascinující jev zvaný mikrochimérismus, kdy mohou buňky plodu zůstat v těle matky i po porodu, ale ten se týká těhotenství. Nikoli sexuality. A hlavně mikrochimérismus nemá žádný vliv na genetiku dalších dětí.

Telegonie tak postupně zmizela z vědeckých knih a zůstala jen jako historická kuriozita. Přesto se čas od času znovu objeví v různých komunitách, protože je poutavá. A právě proto je dobré o ní mluvit. Ne jako o pravdě, ale jako o součásti vývoje lidského poznání. Lidé v minulosti věřili teoriím, které už dnes neplatí. Každá doba má své omyly, své slepé uličky i své fascinace. Telegonie je jednou z nich. A stejně jako mnoho jiných starých teorií nám připomíná, že věda se vyvíjí, názory se mění a to, co kdysi působilo přesvědčivě, může být dnes jen zajímavou stopou v historii.

Dnes už víme, že podobu dítěte neurčuje minulost matky, ale genetická kombinace dvou konkrétních lidí v konkrétním okamžiku početí.

Telegonie se používá jako nebezpečná dezinformace

Teď když víte základní definici a skutečnou historii vývoje Telegonie, můžu se pustit do reálných zážitků a zkušeností, které jsem na své životní cestě zaznamenala.

Jak Telegonie ponižuje a děsí ženy

Na první pohled by se mohlo zdát, že na telegonii jako teorii vlastně není nic špatného, jenomže když se reálně začnete obávat, je to pravda a nejste panna, mohou se vám začít dít tyhle věci:

Začnete mít dojem, že jste „nenapravitelně špinavá“.

Je to něco jako stigma. Hřích. Nečistota, která nejde umýt. A pokud se potkáte s  muži, kteří tuto myšlenku podporují, váš pocit hanby to ještě více zesílí.
Tohle se mně osobně stalo. Dvakrát jsem se setkala s mužem, který se ucházel o moji ruku a dvakrát jsem poslouchala tyto věty: „Jestli jsem panna. Že je velká škoda, že by nebyl první partner. Že on by ideálně chtěl pannu, aby měl jistotu, že jeho děti jsou skutečně jeho…“
Přitom jemu bylo třeba 35 a víc, sám panic logicky nebyl … už cítíte tu nespravedlnost? Muž si může dělat co chce, ale ty milá dámo nos pás cudnosti, aby ses někde na cestě životem nezašpinila. Abys náhodou „nezhřešila“.

Parádní je, když tohle zazní z úst totální výkvětu lidstva. Ale ten výkvět si to neuvědomuje, protože je zmatený svým vlastním komplexem méněcennosti, misogynními koncepty a starou historickou informací, která byla dávno překonaná a kterou si přečetl na ezowebu bez dohledání dalších informací… Proč by ale měl hledat? Pokud má tuto toxickou optiku, teorie o telegonii na ni dokonale sedne a dá mu to ruky konkrétní nástroj, jak ženy ještě více snížit.

Jemu to vyhovuje. On nemá žádný důvod hledat pravdu a chránit ženskou sebeúctu a autonomii. On nemá důvod věřit, že žena si o svém těle rozhoduje sama a že je rovnocenná muži. Jemu se líbí představa neposkvrněné ženy, která suší své panenství, dokud on, pán tvorstva, nepřijde.

Jste špinavá, takže začnete hledat „řešení, jak se očistit“.

Takže máme tady neexistující problém a strach, že je to pravda. Takhle začíná ona nebezpečná králičí nora. Pokud jste mladá žena a toužíte po dětech, nyní se otevírá perfektní okénko příležitostí pro všechny, kteří by rádi zneužili tuto vaši slepou skvrnu. Mohou vám tedy nabídnout řešení na neexistující problém a tím si vás zavázat.

Pamatujete se na Guru Járu? Postavil si sektu na bludu o telegonickém otisku a své ovečky „odháčkovával“. Ženy se od něj nechávaly zneužívat, protože je přesvědčil, že styk s ním má moc vyčistit tento nesmazatelný telegonický otisk.

Óm nadsamec (vlastním jménem Jaroslav Dobeš) je kontroverzní český esoterik, cestovatel a zakladatel neakreditované školy Poetrie, známější pod přezdívkou Guru Jára. V Česku byl pravomocně odsouzen za znásilnění několika klientek, které zneužíval pod záminkou tzv. „odháčkovávání“ (duchovní očisty formou sexuálního styku). – Zdroj

Dělám duchovní práci 20 let a ani v tomto oboru jsem se nikdy nesetkala s ničím, co by telegonii potvrzovalo.

Měla jsem v minulosti dvě kamarádky, které se chtěly vrhnout do založení rodiny, ale dostaly se k informacím o telegonii a k člověku, který telegonii velmi silně vyznával. Ta starší zaplatila 8000 kč za „smazání telegonického otisku“ a u té druhé už na platbu nedošlo, protože jsem jí včas vysvětlila, co je dotyčný zač a kam ho má poslat… Dotyčný mi to samozřejmě zazlívá a pomlouvá mě kde může, protože jsem mu sebrala oběť.

Připadalo mi zajímavé, že ačkoli základní myšlenka telegonie byla o tom, že otisk prvního partnera je nesmazatelný, přesto jsem nacházela návody a nabídky k odstranění.

„Odstraním ti Telegonii“

Před lety jsem i já dostala nabídku k odstranění telegonického otisku. Úplnou náhodou. Nežádala jsem o to. Prostě ke mně přistoupil starší muž a řekl mi, že to umí a že mi to zadarmo spraví.
Jenom fakt, že se mi taková věc reálně stala, je bizarní. Mně osobně tento vlezlý zájem o pohlavní život mladých žen ze strany starších mužů připadá silně vypovídající. Telegonie je teorie, která nahrává do karet pochybným lidem s pochybnou morálkou. Proč se o ni nezajímají postarší ženy a proč to nejsou postarší ženy, které nabízí odstranění otisků? Proč jsou to pořád jenom samí single starší muži?

Tehdy jsem mu řekla, že to je nesmysl, ale on se chtěl předvést se svými „schopnostmi“ a tak jsem ho nechala, ať si to klidně zkusí.
Vzal mě za obě ruce jeho rukama a zavřel oči.
Za pár vteřin jsem cítila, jakoby na mě padlo něco těžkého a začala jsem se z toho trochu dusit. Bylo mi fakt zle.
Než jsem stihla něco říct, nebo se mu vytrhnout, řekl: „Bylo by dobré, kdyby ses tomu přestala bránit.“

Tento rituál vlastně telegonii degradoval ze staré vědecké teorie na úplně magický koncept. Protože najednou se biologie řešila magií při měsíčku. Když jsem to tehdy četla, nepřipadalo mi to škodlivé. Důvodem je právě to, že jsem v té době a v tom věku spadala přesně do té nejohroženější rizikové skupiny: Malé citlivé dívky, na jejichž důstojnost a svobodu Telegonie útočí. Když jsem ty knihy četla, bylo mi jenom 15. V té době jsem neměla šanci chápat jak moc je to špatně, ani jsem nemohla rozumět tomu, jak moc může taková teorie ohrožovat citlivé ženy. Neznala jsem žádné zdroje ani nástroje, kterými bych si v té době dokázala ověřit taková tvrzení. Ani nikdo, s kým by se to dalo zkonzultovat.

Naopak, dokonce mi to přišlo zajímavé a udělala jsem opis z této knihy do článku. Postupem času jsem ale zjistila, že to nebyl dobrý nápad, zejména proto, že se pod takovými články obvykle hromadí spousty dost nechutných výroků od hodně divných lidí.

Například opakované dotazy, „jestli to platí, když to bylo do zadku“ apod., mi původně zajímavé téma Telegonie dokázaly dokonale znechutit a začala jsem se tomu vyhýbat.
Pro ilustraci přikládám ukázku jednoho poměrně čerstvého e-mailu, který mi přišel poté, co jsem čistila starý archiv od potenciálně toxického obsahu – kam telegonie spadala.
To, co mi před deseti lety mohlo připadat zajímavé, je dneska eticky i právně rizikové a je potřeba si to hlídat. Dnešní internet prostě nezajímá kolik mi bylo.

No uznejte, chcete mít takové komentáře na svém webu kde pomáháte lidem s duchovním rozvojem? Já fakt ne… Při čtení toho mailu jsem si vnitřně ublinkla. Hřát mě může jedině pocit, že to nebyl stálý čtenář, ale jednorázový problém, který poté zase odešel. A také vědomí, že ten fujobsah už na webu není.

Dneska to vidím jinak. Škodlivé to opravdu je, protože to posiluje myšlenku, že ztráta panenství snižuje hodnotu ženy. Potvrzuje to ponižující představy o ženách. Posiluje to dojem, že žena špatně zachází se svým tělem, když je sexuálně aktivní. Posiluje to dojem, že muž má nad ženou moc a kontrolu. Stigmatizuje to ženy za něco, co je zcela přirozené a normální. Ohrožuje to malé děti telegonicky zbloudilých rodičů. Ohrožuje to vztah dítěte s jeho biologickým otcem. Ohrožuje to svobodu ženy a její svobodné rozhodnutí ohledně výběru partnera, nebo dalšího setrvání ve vztahu.

Celá série knih se tváří jako duchovní poselství, ale na tomto není duchovního vůbec NIC. Teorie, které vyvolávají úzkosti, pocity méněcennosti, závislost na autoritě, strach, které berou autonomii, berou radost ze života a vyvolávají dojem vnitřní nečistoty, jsou manipulace, gaslighting, fanatismus, sektářství, bludařství, psychóza a konspirace. To není duchovno, je to přesný opak duchovna.

Telegonie v esoterických kruzích v zásadě podporuje představu, že žena je nečistá a má se očistit. Tohle je tak strašně moc špatně na tak moc úrovních, že to reálně takovou ženu může poškodit. Posiluje to starý mýtus, že žena musí poslouchat muže a že je podřadná. Posiluje to patriarchální kontrolu skrze strach.
Rituál sice vytváří iluzi převzetí kontroly nad situací, ale ve skutečnosti akorát posiluje závislost na jednotlivci či komunitě, která nabízí dané řešení.

Existuje duchovní otisk po partnerovi?

Uložené energetické otisky, blokády po prožité životní zkušenosti, traumata, nebo dokonce energie převzaté a zděděné, jsou koncepty, se kterými pracuji v rámci své léčitelské praxe. Všímám si, že se mi opakovaně objednávají ženy po rozchodech, které si přejí očistit jejich duchovní tělo od energií, které nasbíraly od minulého partnera po dobu společného soužití.

Chtějí zkrátka restart, pomáhá jim to vnitřně se odpojit od starého, aby mohly lépe vykročit do nového. Pomáhá jim to vnitřně uzavřít to, co je staré, aby se k tomu nemusely vracet. Takže dostávám zadání na vyhledání a odstranění energií po vztahu s konkrétním člověkem.

Mohou tam být uložené emoční energie, traumatické energie pokud byl vztah konfliktní, toxický, pokud se hádali. Může se najít energetické lano. Může být oslabená konkrétní čakra či meridián, pokud mají úzkou souvislost se vztahy, často se harmonizuje i duchovní srdce.
Dokonce je součástí mých služeb i typ blokády Otisk, což je obecně uložená individuálně energie konkrétní osoby… Někdy se objeví po vztahu, spolubydlení, v rámci rodiny, nebo po nějaké terapii, kdy došlo k bližšímu setkání dvou osob.
Ale nebavíme se o sexu. Nebavíme se o žádné nesmazatelné energii. Není to nic, co by člověka ušpinilo a hlavně typ energie Otisk je vzácný. Nenacházím ho běžně, je to spíš kuriozita.

Co můžu potvrdit jako duchovní léčitel

Z pohledu duchovního léčitele, který pracuje s energiemi, emočními energiemi a blokádami, existují otisky minulých zkušeností a setkání. Duchovní léčitelství však žádný koncept telegonického otisku nemá, vůbec s ním nepracuje. To je fiktivní neexistující problém, který žádný klient nemá a nikdy ani mít nemohl.

Existují energie, které jsme mohli převzít od druhého člověka, nebo emoce které jsme mohli prožít díky tomu co nám způsobil, můžeme být na sebe mentálně napojení protože na sebe navzájem často myslíme, ale to je všechno. Nic z toho není nesmazatelné, ani nás to nijak nešpiní, ani to nemá přímou souvislost se sexem. Jsou to normální procesy v duchovním těle, které mají souvislost s životem tak jak se děje.

Například když prožijeme něco zlého, vzpomínka na tuto duševní bolest v nás může zůstat uložená jako nezpracovaná energie a pak nás z toho bolí záda, protože jsme z toho napjatí. Tohle existuje… Ale neexistuje mechanismus, který by způsobil, že když se nám narodí Pepíček, tak má v sobě geny partnera, se kterým jsme jednou spali, když nám bylo 15. To je holý nesmysl.

Celkově nic jako špína, nesmazatelné stigma ani nic podobného v duchovním léčitelství neexistuje. Jsou nerovnováhy, disharmonie, blokády, uložené vzpomínky, uložená bolest… Nic z toho nesnižuje hodnotu člověka a všechno je možné opravit i harmonizovat. Není nic jako neodstranitelný otisk, nesmazatelné prokletí, nic podobného.

Duchovní léčitelství sexualitu neřeší. Reálně nepotřebuji vůbec vědět kolik měla žena partnerů – neptám se na to, ani mě to nezajímá – abych jí mohla harmonizovat jakékoli téma. Ať už ženské orgány, čakry, nebo vztahovou minulost. Není to vůbec relevantní. Jestli pro mě nějaké intimní informace občas relevantní jsou, tak maximálně kdy žena rodila a případně jestli si odnesla nějaké následky (počítá se i psychika), protože porod je extrémě silný zážitek a tělo si ho pamatuje.

Odstrašující ukázky, aneb Toxická telegonie na internetu

Níže přikládám několik ukázek toxicity, kterou může vyvolat původně neškodně znějící teorie o Telegonii. Můžete na nich vidět, že pokud se to špatně potká, můžou vzniknout opravdu velmi extrémní mentální pochody.

Anonymní výstřik z internetu:

Proč telegonie působí přesvědčivě?

Když je telegonie tak očividně chybná, proč jí lidé věří dodnes?
Využívá totiž hned několika psychologických mechanismů, které fungují na většinu lidí bez ohledu na vzdělání, inteligenci nebo životní zkušenosti.

Prvním z nich je lidská potřeba nacházet jednoduchá vysvětlení u složitých věcí. Vztahy, sexualita, rodičovství, genetika a vznik lidské osobnosti jsou nesmírně složitá témata. Telegonie nabízí jednoduchou odpověď: „Za všechno může první partner.“ Mozek má podobná vysvětlení rád, protože vytvářejí pocit jistoty a řádu.

Druhý důvod je skutečnost, že sexualita patří mezi nejcitlivější oblasti lidského života. Dotýká se intimity, lásky, rodiny, věrnosti i strachu z odmítnutí. Když někdo přijde s tvrzením, že sexuální minulost může ovlivnit budoucnost našich dětí, zasahuje do velmi citlivého místa. A právě informace, které v nás vyvolají silnou emoci, si pamatujeme mnohem lépe než obyčejná nudná složitá fakta.

Velkou roli hraje strach. Lidé jsou od přírody nastaveni tak, aby věnovali větší pozornost možným hrozbám než uklidňujícím informacím. Pokud někdo slyší: „Možná jste si nenávratně poškodila budoucí děti,“ vyvolá to mnohem silnější reakci než věta: „Nebojte se, nic takového neexistuje.“ Strach je silný nástroj a právě proto bývá tak často zneužíván.

Dalším důvodem je naše tendence hledat podobnosti a souvislosti i tam, kde žádné nejsou. Stačí, aby dítě mělo podobnou barvu vlasů, tvar nosu nebo povahový rys jako bývalý partner matky, a lidská mysl okamžitě začne vytvářet příběh. Jenže podobnosti mezi lidmi jsou běžné a samy o sobě nejsou důkazem vůbec ničeho. Mozek je expert na hledání vzorců a občas nějaký vzorec vidí i tam, kde není.

Telegonie dává některým lidem pocit výjimečného poznání a proto se jí tak daří v alternativě. Nabízí představu, že člověk odhalil tajemství, které běžná společnost nezná nebo před ním údajně skrývá. To je velmi lákavý pocit. Může vytvářet dojem, že člověk patří mezi „probuzené“, kteří vidí něco, co ostatní nevidí.