Aluška.org: Věděním ke svobodě

Co pro vás znamená duchovno? Někdo si pod tím představí meditaci, někdo anděly a modlitbu, někdo konspirace o temných silách které vlastní svět a vězní lidstvo, někdo v tom zase vidí útěk z reality. A právě proto je důležité umět rozlišovat mezi opravdovým duchovnem, které léčí, a pseudoduchovnem, které škodí.

Zdravé duchovno není o tom, že člověk popře realitu. A není ani o tom, že ji přebarví na růžovo. Zdravé duchovno je způsob, jak být pravdivě v kontaktu se sebou, se světem a zároveň s něčím, co nás všechny přesahuje, aniž by to popíralo psychologii, tělo nebo odpovědnost.

Zdravé duchovno

Základní stavební kameny, podle kterých poznáme zdravý duchovní život, který člověka chrání a zároveň mu pomáhá růst, vypadají takto:

Sebepoznání: duchovní život vede člověka k tomu, aby rozuměl svým emocím, vzorcům, potřebám a hranicím. Pomáhá mu chápat, že je nutné umět se podívat hluboko do sebe, na dobré i špatné a porozumět tomu, aby s tím mohl pracovat a růst. Sebepoznání je první krok duchovního rozvoje, protože člověku říká, co je jeho téma a na co si má dávat pozor.

Integrace: spojuje psychiku, tělo, intuici a životní zkušenost do jednoho celku. Člověk je propojen sám se sebou, s moudrostí svého těla, se svými pocity, potřebami a a zná svůj stín, za kterého čerpá sílu a inspiraci.

Pokora: připouští, že nevíme všechno, ale jsme otevřeni růstu. To pomáhá nechávat si oči a srdce stále otevřené novým zážitkům, pohledům a novému poznání.

Odpovědnost: nehážeme svůj život na karmu, démony ani osud. K životní změně přistupujeme aktivně a sebekriticky. Co jsem udělal špatně, že jsem se dostal do tohoto bodu a co udělám jinak, abych se z té šlamastiky dostal ven? Jaké jsou mé slabé stránky které musím překonat a kde je moje síla, která mě v tomto úkolu potáhne dopředu? (K tomu mi klidně i dopomáhej Bůh, ale aktivní roli v tomto příběhu stále hraju Já.)

Léčení: pomáhá uzdravovat staré rány, ne je obcházet. Snažíme se, aby traumata a slabiny neovládaly náš život a nezmítaly naší psychikou po temných pláních, ale aktivně s nimi pracujeme. Snažíme se je pochopit a zneutralizovat je do stavu, ve kterém se z nich stává vzpomínka nebo informace, ale ne hybná síla, co za nás rozhoduje, nebo určuje naše chování.

Realismus: respektuje fyzický svět, tělo, psychologii i vědu. Duchovní člověk nemá potřebu bojovat s odlišným světonázorem ani s vědou, protože mu to na jeho cestě nijak nepřekáží, ani si to neprotiřečí. Zároveň nemá potřebu ulítávat do fantazií, které popírají potřebu výživy těla, fyziku (ne, opravdu nebudeme lítat když budeme dost meditovat ani nic podobného), nepotřebuje věřit na ufo talíře které nás odvezou z této planety. Protože přijímá svět takový, jaký je. Nemusí si ho přibarvovat.

Láska: zdravé duchovno vede k laskavosti, ne k nadřazenosti. Snažíme se druhé lidi chápat, pokud možno jim pomoci, tvoříme zdravé vztahy a podporující komunitu. Chápeme, že svět potřebuje všechny lidi, i ty kteří jsou nějakým způsobem jiní, nebo zvláštní. Nepovyšujeme se, nehaníme, nepomlouváme, nešíříme špínu. Jsme zaměření na spojení, na lásku a na rodinu, protože to je největší životní hodnota, jakou můžeme mít.

Svoboda: zdravé duchovno neomezuje, nemanipuluje, ani nevyvolává strach z vnějšího světa, nebo ze sebe. Zdravé duchovno respektuje člověka takového jaký je, i s jeho slabostmi a temnými stránkami. Nepožaduje dokonalost, sebeobětování, askezi, ani zavržení toho co je příjemné, protože to není žádný soubor pravidel. Zdravé duchovno je životní styl, který nám pomáhá žít lépe, kvalitněji, ve větší pohodě a které nás podrží, když jsme v úzkých.

Uzemnění: duchovní člověk stojí nohama na zemi, i když srdcem cítí nebe a požehnání shora. Zdravé duchovno vede k životu, otevírá nás lásce, příležitostem, růstu a vztahům. Zapojuje nás více do života a neodvádí nás od něj.

Pseudoduchovno

Falešné duchovno je často jen existenciální úzkost převlečená za pofidérní „moudrost“. Typicky ho doprovází tyto nežádoucí jevy:

Únik: to je stav, kdy duchovno používáš místo terapie, ne spolu s ní. Když roubuješ psychózu na svoje problémy tak, aby to vypadalo, že vlastně problém nemáš a špatně jsou lidi kolem, nebo že je špatně vlastně celý tento svět a ty jsi oběť, nebo jsi dokonce vyvolený. Typická jsou prohlášení jako: „Tento svět není skutečný, lež je pravda a pravda je lež, systém je nepřítel, svět lže, země je placatá a elity to záměrně tají, matrix nechce abys byl špatný nebo abys znal pravdu, sex a zábava jsou jen odvádění pozornosti od hlavního questu, všichni jsme sledovaní, systém po nás jde protože víme pravdu, brzy přijde konec světa a zachránění budou jen ti kdo věří stejně jako naše skupina…“

Magické myšlení: to je stav, když si člověk vysvětluje normální problém nebo trauma, démony prokletím apod. Kdy z běžného a řešitelného problému udělá nějakou konstrukci. Například se mi stalo, že se mi objednala klientka na duchovní terapii a trvala na tom, že je posedlá ďáblem, který „smrdí skrze její tělo hnilobou“. Podle popisu jejích symptomů jsem hned pochopila, že se určitě o žádnou posedlost entitou nejedná a dva týdny jsem ji přesvědčovala, ať vyhledá lékařskou pomoc, protože jí v terapii opakovaně vycházel tělesný zánět a vysoká bakteriální toxicita. Paní nakonec poslechla a ukázalo se, že má skutečně závažný zánět, ale nešla k lékaři, protože se na konspiračních webech dočetla, že se tam nakazí spike proteiny které jsou smrtící a kvůli této šílené a nebezpečné konspiraci raději trpěla sama doma… Údajně jí lékař řekl, že „měla celý spodek v rozkladu“. Dostala antibiotika a uzdravila se… Kdyby se tato paní dostala do rukou nezodpovědného člověka, který by ji v tomto bludu utvrzoval a nepoznal by že to žádná posedlost není, mohla dopadnout velmi špatně.

Duchovní ego: To je klasický postoj typu „já jsem probuzený, ostatní spí“. Kdo nevěří jako já, je tupec. Kdo nežije tak jak hlásám, je tupá stádovitá ovce a člen zlého matrixu, biorobot, bezmozek… Je to životní postoj, kdy je pouze můj životní styl a můj pohled správně a vůbec nebere v potaz individuální příběhy, potřeby, prostředí a povahu jiných lidí. Nechápe, že svět není černobílý a že není jeden správný směr víry. Duchovní ego je perfektní podklad pro vznik sekty, pokud má člověk silné charisma a umí to správně okecat.

Konspirace: To je stav, kdy se duchovno zvrhne v paranoiu. Původně to třeba začne jako neškodná víra v životy na jiné planetě, nakonec to přeroste do představy o zlých mimozemšťanech, co nás farmí a snaží se obsadit naši planetu. Nebo to začne jako snaha žít zdravě a stravovat se netoxicky a skončí to vírou, že do banánů se stříkají vakcíny, že na zelenině jsou nebezpečné spike proteiny, že v chlebu je toxin co rozkládá játra protože výrobce jede depopulační agendu – a nedělám si srandu, osobně jsem znala lidi, co tomuto opravdu věřili a možná ještě pořád věří. Masová hysterie okolo obrázku s žabičkou (rainforest alliance) je toho také dobrým příkladem, přitom stačilo jen vypustit na internet hoax, co se dobře a rychle šířil.

Popírání reality: Klasické obcházení problémů rádoby pseudoduchovním moudrem typu: „nemoc neexistuje, jen špatná energie“. Jakože se například z rakoviny můžeš vymeditovat… Kdyby to bylo tak snadné řešení pro všechny lidi, asi nepotřebujeme onkologická centra že… Nikdo nepopírá, že existují zázračné případy uzdravení z neřešitelného stavu, ale běžná praxe to skutečně není. Nebo moje oblíbené: „Když se ti děje zlo, tak to zlo asi vysíláš, musíš si vyčistit karmu, auru, čakry a žít čistě a vyčistit si hlavu a přestaneš to přitahovat.“ Někteří lidé mají hlavu vraženou v tomto kanálu tak strašně hluboko, že jsou schopní toto říkat i oběti trestného činu.

Závislost: když bez svého gurua, bez kostelu, nebo bez konkrétních rituálů, neumíš normálně žít, znamená to, že je na sobě potřeba pracovat a nezůstávat u současného stavu, který je dlouhodobě neudržitelný. Zdravé duchovno přináší vnitřní stabilitu, která nevyžaduje vnější podporu, protože je samo o sobě obrovsky silné. Pokud s námi cloumají vlny neklidu, nepokoje, zoufalství, depresí, chaosu a strachu, znamená to, že jsme stále na cestě a hledáme.

Strach: Nezdravé duchovno, nebo absence duchovna, se vyznačuje všudypřítomným strachem nejenom ze světa, ale také z nadpřirozených sil. To podporuje už zmíněné magické myšlení, kdy třeba máme zdravotní problém, ale věříme, že byl na nás veden duchovní útok. Strach z lidí, strach z konkrétních míst nebo předmětů… To poukazuje na vnitřní nestabilitu, slabost a na potřebu kvalitního duchovního života, který přinese vnitřní stabilitu a mír. Lidé, u kterých duchovní život ani Bůh přítomen není, jsou velmi fascinováni hrůznými věcmi jako jsou konspirace a psychobludy, protože se tento strach dobře chytá na už existující vnitřní strach, který v sobě mají. Zrcadlí si to, co mají uvnitř. Dávkování dalšího strachu jim potvrzuje, že jsou správně a mají pravdu, zatímco je to ve skutečnosti ničí.

Odcizení: Pseudoduchovno odděluje od lidí, místo aby spojovalo. Pozná se to podle šíření pomluv a nenávisti vůči jedincům a skupinám, boje a myšlení typu my vs oni, neschopnost mít a udržet si kvalitní vztahy, nenávist vůči lidem, strach z lidí, vyhýbání se společnosti. Zatímco skutečné duchovno přijímá svět a lidi takové jací jsou, pseudoduchovno šíří strach, paniku, paranoiu a psychózu. Učí své oběti, že vnější svět a lidé v něm jsou nepřátelé, že je všude zlo, a dává fiktivní „řešení“ na smyšlený problém, což je obvykle sektářství: „Jen my jsme správně a my věříme správně, buď jako my a jsi ochráněn. Ostatní lidé jsou naši nepřátelé a čeká je záhuba.“

Test: Jak poznat zdravé duchovno

Položte si tři jednoduché otázky:

1) Pomáhá ti to žít?

Ne utíkat. Ne izolovat se. Ne bát se něčeho. Ne nenávidět svět… prostě být víc v pohodě a posouvat se.

2) Dělá tě to laskavějším?

K sobě i k ostatním. Mám se víc rád? Víc přijímám sebe? Jsem více smířený se světem tak jak je? Cítím vnitřní pokoj?

3) Zvyšuje to tvou svobodu?

Nekontroluje tě to. Nevede tě to k závislosti. Nevyvolává to v tobě úzkost ani strach. Naopak ti to odhazuje balvany z cesty a tobě se líp jde vpřed.

Pokud tvoje duchovno zvyšuje tvoji kapacitu milovat, zvyšuje tvoji kapacitu být v realitě, zvyšuje tvoji kapacitu nést odpovědnost, zvyšuje tvoji kapacitu být v kontaktu se svým tělem, zvyšuje tvoji kapacitu být v kontaktu s lidmi, tak je zdravé.

Zdravé duchovno v praxi

Vede člověka k tomu, aby žil svůj život tady a teď. Ne aby čekal na příchod spasitele, konec světa, nebo na znamení.

Zdravé duchovno pomáhá uzdravovat naše rány, ne je obcházet. Učí nás laskavosti, ne nadřazenosti vůči druhým lidem nebo světu. Dává nám sílu a oslabuje strach. Vede nás k aktivnímu přístupu a odpovědnosti za náš život, ne k pasivitě. Propojuje nás s lidmi a světem, neizoluje nás. Podporuje realitu, ne fantazijní úniky. Učí nás milovat, ne bojovat s neviditelnými nepřáteli.

Zdravé duchovno je klidné, pevné, laskavé a pravdivé. Není teatrální, ani dramatické. Není o tom, kdo má pravdu. Je o tom, kdo žije pravdivě a dobře.
Je to duchovno, které nás dělá celistvé, silné, laskavé a přítomné. Ne rozbité, vystrašené, agresivní, nebo odpojené.

A pokud si nejsi jistý, jestli je nějaká duchovní myšlenka zdravá, polož si tuto jedinou otázku: „Pomáhá mi to žít líp, nebo mě to od života odvádí?“ To je nejpřesnější kompas, jaký existuje.