Aluška.org: Věděním ke svobodě

Když se narazí na otázku jestli existuje Bůh, skeptici často argumentují, že věda postupně vytlačuje potřebu Stvořitele. Říkají, že co dříve lidé připisovali zázrakům, to dnes umíme vysvětlit chemickými reakcemi a fyzikálními zákony. V mnoha případech je to pravda. Například, zatímco dříve se za nemocného modlili, dnes jsou mu podány léky.

Jenomže moderní věda v posledních desetiletích narazila na něco, co tento materialistický pohled na svět obrací naruby. Když totiž sestoupíme pod povrch viditelného světa a nahlédneme do mikroskopického nitra živé buňky, neobjevíme tam chaos, ani primitivní kaši. Objevíme tam nejsofistikovanější informační technologii ve vesmíru. Technologii, jejíž existence staví vědu před zásadní logický a matematický paradox.

Doslova se jedná o čtyřmístnou abecedu tvořenou chemickými bázemi (Adenin, Thymin, Cytosin, Guanin. Zkráceně A, T, C, G). Pořadí těchto čtyř písmen v dlouhém řetězci určuje, jak bude organismus vypadat, jak bude fungovat, jaké bude mít vlastnosti a jak se bude vyvíjet. Je to operační systém života.

Představte si to čistě pragmaticky. Pokud kráčíte po pláži a v písku najdete vyplavený funkční pevný disk, na kterém jsou zapsány miliardy gigabajtů zašifrovaných dat, složité programy a encyklopedie… jaké bude vaše logické vysvětlení takového nálezu?

Napadne vás snad, že tento disk a data na něm, vznikly samovolně? Že je po miliony let formoval mořský příboj, tlak vody a náhodné tření zrnek písku?

Samozřejmě, že ne. Okamžitě víte, že tato data i disk musel vytvořit inteligentní autor.

Materiální věda předpokládá, že život vznikl náhodným promícháním prvků. Podívejme se však na to, co na tuto teorii říká exaktní věda matematika a teorie pravděpodobnosti.

Aby mohl vzniknout byť jen ten nejjednodušší živý organismus, potřebuje k tomu bílkoviny (proteiny). Bílkoviny jsou základní stavební kameny a dělníci buňky. Každá bílkovina se skládá z řetězce aminokyselin.

Aby však bílkovina fungovala, musí být tyto aminokyseliny seřazeny do naprosto přesného a specifického pořadí. Pokud se jedno jediné písmeno v tomto řetězci splete, bílkovina se zhroutí a stane se nefunkčním biologickým odpadem.

Aby byl tento „boží problém“ pro materialistickou a exaktní vědu ještě složitější, v nitru buňky existuje dokonalá, absolutní závislost systémů, kterou nelze obejít. Říká se jí problém irreducibilní složitosti:

Dostáváme se do dokonalého kruhu, kdy software potřebuje hardware, aby vůbec mohl běžet. Hardware potřebuje software, aby věděl, jak se má postavit.

Tento systém nemohl vznikat postupně po malých krůčcích, jak popisuje klasická evoluční teorie. Polovičatý systém, tedy DNA bez čtecích enzymů, nebo enzymy bez datového záznamu, nedává z biologického hlediska žádný smysl, nemá žádnou funkci a přírodní výběr by ho okamžitě eliminoval. Celý tento komplexní aparát musel naskočit v jeden jediný moment, plně funkční a propojený.

Pokud odhodíme dogmata a podíváme se na fakta čistě racionálně, zjistíme, že moderní mikrobiologie paradoxně neuzavírá prostor pro Boha, ale naopak ho otevírá.

Představa evoluce není v rozporu s existencí Stvořitele. Evoluce může být geniálně nastaveným programem pro adaptaci a vývoj forem. Nicméně program nemůže běžet, pokud předtím nikdo nenapsal samotný kód a nestvořil první počítač, na kterém poběží.

DNA svou strukturou, digitální povahou a matematickou nepravděpodobností nese všechny charakteristické znaky záměru, inteligence a designu. Z pohledu vědy je existence Vyšší inteligence, která do neživé hmoty vložila informaci a zažehla život, tím nejlogičtějším a nejméně komplikovaným vysvětlením, jaké máme k dispozici.