Česko se tradičně řadí mezi světové mineralogické ,,velmoci“. Nesmírně dlouhodobá a pestrá geologická minulost střední Evropy učinila Českou republiku skutečným eldorádem lidí, kteří své výpravy do terénu podnikají vyzbrojení s kladívky, síty či rýžovacím zařízením. Díky mravenčí práci celých generací profesionálů i amatérů je naše území z tohoto hlediska nebývale dobře zmapováno. Z celkového počtu více než 4000 známých a Mezinárodní mineralogickou organizací uznávaných druhů minerálů, jich lze na našem území objevit více než jednu čtvrtinu. O píli a odborné úrovni českých mineralogů svědčí mimo jiné i to, že celých 85 druhů minerálů bylo poprvé popsáno právě u nás. V dnešním článku si povíme o našich nejvýznamějších naležištích, jsou to také moc pěkné nápady na výlet. I když už jsou některé lokality pro veřejnost nepřístupné, najdeme zde například muzea a naučné stezky.
1. Cínová hora
Těžba skončila v roce 1990, najdeme ji v Krušných horách na hranicích s Německem, okres Teplice.
Jsou to bývalé doly wolframové a cínové rudy. Z Cínovce byly poprvé popsány dva druhy minerálů – cinvaldit (1845) a stolzit (1845)
Doly od 14. století
Horu Cínovec (Zinnwald) jistě není třeba nikomu příliš představovat. Svůj název získala jak hora, tak nedaleké městečko podle dlouholeté tradice těžby kovů, zejména cínu, ale i stříbra a wolframu. První zmínky o těžbě pocházejí z roku 1378, naposledy se ruda těžila ještě v roce 1990 na lokalitě Cínovec-jih. S výjimkou stříbra, se tu však kovy nevyskytují v ryzí podobě.
Nerosty rudné i nerudné
K hlavním rudným nerostům patří kasiterit (česky také cínovec), wolframit a scheelit, přítomné je také množství tradičních sulfidů, jako je galenit, sfalerit, chalkopyrit, arsenopyrit a tennatit.
Mezi nerudnými minerály dominuje tradiční křemen i v řadě krásných krystalových podob (zejména záhnědy), topaz, draselné živce a jílovité materiály (např.dickit či kaolinit). Dnes je ložisko považováno za vytěžené, pro mineralogy však jeho návštěva stále není zbytečná. Menší zajímavé kousky minerálů lze odhalit především na zbytcích těžebních hald.
2. Černý důl
Leží nedaleko Janských Lázní v okrese Trutnov, Krkonoše. Je to bývalé rudné centrum (železo, stříbro), vápencové lomy
Z Černého dolu byly popsány minerály koutekit (1960), kutinait (1970), novákit (1961) a paxit (1961)
Doly na úpatí Krkonoš
Krkonošský Černý důl (Schwarzenthal), který nalezneme asi 6 km severně od Vrchlabí, patřil po dlouhou dobu k významným českým rudným ložiskům. Železná ruda se zde dobývala již od konce 14. století, v polovině 16. století se přidalo ještě dobývání stříbra. K vytěžení však došlo již roku 1624. Od té doby byly doly víceméně opuštěné. Poslední pokus o znovuoživení těžební činnosti se odehrál v letech 1951–1958, kdy zde byla ověřována možnost těžby uranové rudy. Tato naděje se však nakonec ukázala víceméně planou.
Speciality krkonošské kuchyně
Specialitou Černého dolu jsou vzácné nerosty, které vznikly v prostředí chudém na síru. Z Černého dolu byly díky tomu poprvé popsány čtyři arsenidy mědi. Hlavním z nich je novákit, který bývá doprovázen mikroskopickými krystalky jeho »bratříčků«, tedy minerálů koutekitu, kutinaitu a paxitu.
Kromě minerálů chudých na síru se zde však vyskytují i typické rudné nerosty, jako je např. galenit, sfalerit, pyrit, pyrhotin, tetraedrit. Krkonošský národní park, na jehož území se Černý důl nachází, však volný sběr minerálů silně omezuje.
3. Horní Slavkov – Krásno
Severozápadní Čechy, okres Karlovy Vary. Jsou to bývalé doly cínu, stříbra, olova, niklu a kobaltu. Z Horního Slavkova byl popsán minerál karfolit (1854)
Obří cínové ložisko
Oblast Karlovarska patří k v očích mineralogů k vůbec nejatraktivnějším místům dnešního Česka. V nedalekém Jáchymově probíhala těžba stříbrné a později i uranové rudy (1939–1962). Horní Slavkov, který leží opačným, tedy jižním směrem od Karlových Varů, byl zase od 10. století centrem těžby cínové rudy, k níž se v 16. století přidružila i těžba stříbra. V roce 1991 došlo k uzavření posledního funkčního dolu Stannum, a těžba zde tak byla oficiálně ukončena.
Jedna z nejbohatších lokalit
Z hlediska milovníka minerálů je okolí Krásna místem až překrásným: patří totiž k lokalitám nejbohatším na druhovou pestrost minerálů. Nejdůležitějšími rudnými materiály jsou zde podobně jako na Cínovci kasiterit a wolframit, vzácně i scheelit.
Významný podíl mají též obvyklé sulfidické minerály jako je arsenopyrit, sfalerit, chalkopyrit či stanin. Jejich rozpadem vzniká i řada sekundárních minerálů, např. skorodit, olivenit či libethenit. Místní specialitou je krásný inosilikát karfolit, který byl poprvé popsán právě z tohoto místa.
4. Jihlava
Nachází se v centru kraje Vysočina, je to bývalý rudný revír stříbrných rud. Jihlavou a přilehlým okolím vede i hornická naučná stezka
Stříbrný ráj v srdci Vysočiny
S těžbou stříbronosných rud se v oblasti dnešní Jihlavy začalo ve 13. století. Zlaté časy jihlavského dobývání drahých kovů končí definitivně rokem 1783, kdy se úřad hormistra stěhuje do Brna. Několik pokusů o alespoň částečné znovuobnovení těžby od té doby sice proběhlo, vždy však šlo o relativně krátké epizody bez většího vlivu na budoucnost.
Jihlavské rudné žíly mají speciální místní název. Podle německého Zug, což znamená nejen vlak, ale i tah, byly místními horníky nazývány couky. Jejich průměr nebývá větší než 1 m, existují však i místa, kde je mocnost žil prakticky dvojnásobná.
Předlouhý seznam minerálů
K hlavním rudným nerostům jihlavského revíru patřily tzv. kyzy (z německého Kies), tedy nerosty kovového vzhledu (zejména sulfidy, arsenidy a sirné soli). Konkrétně se jednalo zejména o stříbronosný galenit, sfalerit, tetraedrit a argentit-akantit. V menší míře pak pyrit, arsenopyrit a chalkopyrit.
Tyto minerály lze pochopitelně stále nalézt na nejrůznějších místech v okolí. S velkým štěstím zde bylo k nalezení i ryzí stříbro či zlato, dnes už takový nález patří spíše do říše snů. V současnosti je mineralogicky jedinečné okolí Jihlavy pro amatérské, ale i profesionální mineralogy prakticky uzavřenou kapitolou. Na mineralogické mapě Česka si však své místo bezpochyby zaslouží.
5. Jizerské hory: Velká jizerská louka
Jizerské Hory, asi 10 km od Tanvaldu. Jsou to štěrkopískové náplavy Jizery a Safírového potoka. Jedno z mála nalezišť safíru, byly odtud popsány minerály iserín a iserit, jejich názvy však dnes patří k neoficiálním, a tedy neplatným.
Jedinečné horské rašeliniště
Velká jizerská louka, která je dnes součástí rezervace Rašeliniště Jizery, zní jako učiněné eldorádo vědcům z mnoha různých oborů. Kromě mineralogů si zde na své přijdou zejména botanici, kterým dělá tato lokalita radost svým charakterem horského rašeliniště.
Drahokamy z Jizerských hor
Mezi mineralogy je Jizerská louka proslulá zejména díky výskytu odrůdy korundu, safíru a zirkonů drahokamové kvality, které se zde rýžovaly z náplavů v meandrech Jizery. V píscích lze narazit i na řadu větších či menších zrníček ilmenitu a titanitu. Dvě z jeho odrůd byly z tohoto místa dokonce popsány jako samostatné minerály. Jedná se o iserín a iserit. První z nich je ilmenitem s vysokým podílem trojmocného železa, druhý je zase ilmenitem s velkým podílem minerálu leukoxenu, na který se rozpadá. V současné době je Jizerská louka pod přísnou ochranou a rýžování je zde zakázáno.
6. Kaňk u Kutné Hory: Velmi cenné haldy
Leží asi 3 km severně od Kutné Hory, jsou to bývalé stříbrné doly. Z Kaňku byly popsány 4 nové minerály: bukovskýit (1967), kaňkit, zýkait (1978) a paraskorodit (1999)
Haldy Staročeského pásma
Jen málokteré místo v Česku je pro své minerální bohatství tak proslulé, jako okolí Kutné Hory. Doly v oblasti vrchu Kaňk se rozvíjely poněkud pomaleji, než ty kutnohorské – na vině byl nižší obsah stříbra ve zdejších rudách. S dolováním se zde začalo již ve 14. století, svého naprostého vrcholu dosáhlo v polovině století šestnáctého. Místní haldy nakupené hlušiny, jsou pro mineralogy dodnes velmi cennou lokalitou.
Kutnohorská jedová hlinka
Haldy u Kaňku, vzniklé vytěžením žilných kyzových ložisek (tradiční pyrit, sfaletit, arsenopyrit, chalkopyrit, galenit atd.), jsou tzv. typovou lokalitou pro 4 druhy minerálů sekundárních.
Prvním a nejstarším odtud popsaným je bukovskýit, dříve známý jako kutnohorská jedová hlinka, který vzniká zvětráváním arsenopyritu. Své jméno získal na počest prof. Antonína Bukovského (1865–1950), který kutnohorským haldám věnoval významnou část své vědecké pozornosti.
Další 3 místní originály – kaňkit, zýkait a paraskorodit – patří také k sekundárním arsenovým minerálům, dlužno říci, že celosvětově velmi vzácným.
Mimo tyto minerály lze na haldách u Kaňku stále ještě objevit například skorodit, jarosit, alunogen, rozenit a řadu dalších minerálů.
7. Písek: Krystaly v pegmatitech
Východní okolí města Písek v jižních Čechách, jsou to živcové a křemenné lomy. Jedno z mála nalezišť minerálů drahokamové kvality, zejména drahého berylu. Byl odtud popsán minerál písekit (1923), ten však dnes již není považován za samostatný nerost.
Řada jedinečných lomů
Východní okolí Písku je protkáno pegmatitovými žílami, které mají podobné složení jako žula. Není proto divu, že zde zejména v 19. století vznikla řada lomů, v nichž se těžila především živcová a křemenná surovina. V době, kdy probíhala aktivní těžba, proto na milovníky minerálů zajímavé objevy jen pršely. Snad nejslavnějším místem je lom U obrázku, v němž probíhala aktivní těžba v letech 1883–1897.
Naleziště krásných krystalů
Důl U obrázku je proslulý především nádhernými krystaly. K běžným nálezům patřily krystaly skorylu, berylu, monazitu, xenotimu či rutilu. K největší proslulosti však tomuto místu dopomohly až 3 cm velké krystaly drahokamových odrůd berylu: akvamarínu a zlatého berylu.
Místní specialitou byl také minerál písekit, který zde vytvořil až 4 cm velké krystaly. Dnes však již písekit není považován za platný minerální druh, ale za odrůdu samarskitu. Důl U obrázku je dnes sice zatopen, jeho okolí však stále má mineralogům co nabídnout.
8. Příbramská naleziště: Březové Hory, Bohutín
Je to přímo v městě Příbram ve středních Čechách, bývalé stříbrné, olověné a uranové doly. Z Příbrami byly poprvé popsány minerály cronstedtit (1820), diaforit (1871), zoubekit (1986) a znucalit (1990)
Nejvýznamnější zdroj stříbra
Význam příbramských dolů pro české země a jejich rozvoj je doslova klíčový. Odborníci odhadují, že ze zdejších dolů pochází celých 52 % veškerého stříbra vytěženého v českých zemích, u olova je to dokonce 80 %. Přičtěme k tomu ještě desítky tisíc tun mědi, zinku a antimonu a také menší množství bismutu, cínu či barytu a nakonec i významné množství uranu, který zde byl těžen v letech 1947–1991 a vyjde nám, že příbramský rudný revír je pravděpodobně nejvýznamnějším rudným ložiskem v Česku.
Minerály stříbronosných žil
Jen málokteré mineralogické naleziště v Česku se může pochlubit tak pestrou paletou minerálů jako právě Příbram a její okolí. Hlavními rudnými nerosty jsou zde tradiční stříbronosný galenit a sfalerit, díle pak např. pyrargirit, polybazit, diaforit, ale i argentit a vzácně i ryzí stříbro.
Mezi nerudnými minerály dominuje křemen, siderit, ankerit, kalcit, dolomit či baryt.
Z místního přebohatého naleziště byly poprvé popsány minerály cronstedtit, diaforit, zoubekit a znucalit. Příbramské haldy jsou dnes z velké části rozebrané či rekultivované. Zájemci o minerály tak nejspíše potěší své oko v Hornickém muzeu v Březových horách.
I Česko má své kameny
Mineralogie má v Čechách a na Moravě letitou tradici. Není proto divu, že řada minerálů přímo svítí z učebnic jménem, v němž rozeznáme český původ. Některé získaly svůj název po místě, z něhož byly poprvé popsány, jiné vděčí za svůj česky znějící název některému ze slavných českých vědců, na jejichž počest byly pojmenovány. Zde je výběr alespoň deseti z nich:
Bílinit je podobně jako například sádrovec či přírodní skalice jedním z mnoha tzv. vodnatých sulfátů. V přírodě vzniká sekundárně oxidací pyritu. Původně byl popsán z lokality Světec u Bíliny v severních Čechách, vláknité agregáty bílinitu jsou však známé i z několika dalších světových lokalit, např. z Bisbee v Arizoně.
Heyrovskýit je sulfid bismutu a olova, který byl poprvé popsán z křemenných žil z lokality Hůrky u Čisté nedaleko středočeského Rakovníka. Jedná se o vzácný minerál, který je dnes znám i z jiných světových lokalit (např. slovenská Horduša-Hamre či Dlhá dolina u Gemerské Polomy. Své jméno získal na počest Jaroslava Heyrovského, nositele Nobelovy ceny za chemiii.
Cyrilovit se vyskytuje v granitických pegmatitech, kde tvoří drobné krystalky, povlaky a kůry. Jeho název je odvozen od vesničky Cyrilov v okrese Žďár nad Sázavou, která patří k významným mineralogickým lokalitám v ČR. Tento nerost je znám i z Německa či Brazílie.
Čechit je minerál z řady descloizitu, který byl poprvé popsán z hald ve Vrančicích u Příbrami. Ačkoliv má v názvu Česko, svůj název nezískal po naší zemi, ale po českém mineralogovi prof. Františku Čechovi (1929–1996).
Kaňkit je dalším z minerálů, který byl poprvé popsán z hald v okolí Kutné Hory z blízkosti vrchu Kaňku. Tento minerál, který má většinou podobu zelenožlutých agregátů, patří k celosvětově velmi vzácným. V Česku je k nalezení např. ještě v Jáchymově či Dlouhé Vsi u Havlíčkova Brodu.
Kutnohorit je vzácný minerál z dolomitové řady. Jak již sám název napovídá, byl poprvé popsán ve středočeské Kutné Hoře. V kanadském Quebecu (Mount St.-Hillaira) či v australském Novém Jižním Walesu (Broken Hill) se nacházejí podobně malé krystalky jako v Kutné Hoře. Větší krystaly jsou dnes známé ze Severní Karolíny.
Nováčekit je vzácný minerál ze skupiny uranových slíd. Vyskytuje se většinou v sekundární oxidační zóně uranových rud, často ve společnosti svého příbuzného, minerálu metanováčekitu. U nás se vyskytuje vzácně na Jáchymovsku a v Záleší v okrese Šumperk. Svůj mezinárodní název získal podle českého mineraloga prof. Radima Nováčka (1905–1942).
Povondrait nebo též feridravit je křemičitan ze skupiny turmalínu, který je dodnes známý pouze z jediné lokality na světě, z Alto Chapare v Bolívii. Svůj název získal podle českého chemika a mineraloga doc. Pavla Povondry (*1924).
Sekaninait je křemičitan ze skupiny cordieritu, známý u nás z lokality Dolní Bory na Vysočině (nedaleko již dříve zmíněného Cyrilova). Nazván byl na počest významného českého mineraloga prof. Josefa Sekaniny (1901–1986).
Tschermigit (čermíkit) je typickým minerálem hnědouhelných pánví. U nás je znám především ze severních Čech, např. Mostu či Bíliny. Svůj název získal podle obci Čermníky u Března v okrese Chomutov, jejíž část dnes přikrývá Nechranická vodní nádrž.
napsal Michal Andrle
podle zdroje: https://21stoleti.cz/2011/06/22/8-nejslavnejsich-mineralogickych-lokalit-aneb-kam-v-cesku-za-kameny/
upraveno
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****