10 Projevů, podle kterých poznáte, že jste rodičem duchovně probuzeného dítěte

5.8.2019 v Spiritualita 19

Výchova dítěte vyžaduje oběti, vaši stálou pozornost a hodně vaší energie. Věci se však ještě více zkomplikují, když je dítě, které vychováváte, výjimečně duchovně nadané. Musíte být připraveni čelit neobvyklým výzvám. V tomto článku jsou vypsané projevy, podle kterých poznáte, že vaše dítě není zrovna běžné. Znalost těchto projevů kouzelných dětí sahá až do starověku, kdy lidé věřili, že dítě může sestoupit z božských nebo vílích světů a díky tomu mít speciální znalosti a mimořádné duchovní dary. Tomu ostatně mnoho lidí věří ještě dodnes a není to zrovna myšlenka k zahození.



9 Znamení, že máte kouzelné dítě
Z kouzelných dětí rostou budoucí duchovní učitelé, léčitelé, média, věštci, jasnovidci, intelektuálové a moderní čarodějnice. Jsou to vzácné duše a jejich rozvoji se dá buď napomoci, nebo jim to dost brutálně zkomplikovat a zpomalit. Pokud jste rodič takového dítěte, máte velký úkol, protože vychováváte bytost, která má potenciál změnit osudy mnoha dalších lidí a dějů v budoucnosti. Na vás také z velké míry záleží, jestli se jim to podaří, protože představujete jejich odrazový můstek, jejich životní základ, ze kterého budou čerpat a který si ponesou celý život.

1. Dítě má živé sny, které si pamatuje a umí je převyprávět
Říše snů je velmi zvláštní. Nejsilněji duchovně probuzení lidé mají vždy k povyprávění zajímavé příběhy, které zažili ve snu. Vědomé zapamatovatelné snění je jedna z nejslibnějších magických schopností, protože se může postupně rozvinout do lucidních snů, astrálního cestování a jasnovidectví.

Začíná to takto:
Dítě se v noci probouzí z intenzivních snů. Je vzrušené, nebo vylekané, protože to pro něj bylo, jakoby se to stalo doopravdy.
Dítě má tendence ráno vyprávět, co zažilo ve snu. Dokáže převyprávět sny s podrobnostmi a popsat jich i několik, jak šly za sebou. Pamatování si snů způsobuje silně aktivní šišinka mozková.
Když je dítě silně nadané, prožívá velmi intenzivní a obvykle děsivé sny, díky kterým se může bát chodit spát a snažit se zůstat déle vzhůru.

2. Dítě intuitivně pokládá ruce na rozbité věci nebo nemocné tvory, aby je spravilo nebo uzdravilo
Léčení vysílá energii do cíle a mění jeho silové pole. Léčení tedy interaguje s energetickým stavem člověka.

Dává vaše dítě instinktivně ruce na nemocné rostliny?
Nebo možná dává ruce nad zraněného, kterého se snaží uzdravit?
Možná to dělá s rozbitými předměty s úmyslem je opravit nebo dobít!

Děti, které intuitivně položí ruce na zraněné, nemocné, nebo duševně zlomené lidi a předměty, se do nich ve skutečnosti snaží promítnout svou silnou energii. Pokud to vaše dítě udělá, pak je velmi pravděpodobné, že je duchovně probuzené.

3. Dítě má imaginární kamarády
Duchové jsou všude kolem nás, ať už je vidíme nebo ne. Pokud je někdo citlivý a umí je vnímat, bude skutečně zaneprázdněn. Kouzelné děti komunikují s různými entitami, můžou to být duchové, víly, andělé, skřítci…

Má vaše dítě zvláštní imaginární přátele?
Objevují se tito přátelé v jeho snech i ve skutečnosti?

Tito přátelé jsou ve skutečnosti entity, které se rozhodly, že se vašemu dítěti ukážou. Většina duchů rozpoznává ty nejcitlivější děti, aby jim doručili své poselství, nebo splnili nějaké poslání. Protože děti nemohou vysvětlit svým rodičům, kdo tyto bytosti jsou, obvykle nazývají tato setkání „návštěvami svých přátel“.

4. Dítě nemá rádo místa přeplněná lidmi
Duchovně probuzené děti jsou obvykle rozenými empaty. Empaté jsou jednotlivci, kteří vnímají, co ostatní cítí, nebo co si myslí. Než dítě přijme a pochopí tento dar, zažije si kvůli němu celkem peklo.

Vyhýbá se vaše dítě přeplněným místům?
Nenávidí školku, školu, školní výlety, školy v přírodě, lyžáky, sešlosti, supermarkety a centra velkých měst?
Ve skupině dětí si obvykle najde místo tak trochu mimo. Ve štrůdlu na vycházce jde vzadu a dva kroky s odstupem, ve škole si vybere lavici spíš vzadu, navíc tak aby blízko nikdo neseděl. Má jednoho dobrého kamaráda, nechce být v partě.

Neznamená to, že nemá rádo lidi! Jen si udržuje svůj osobní prostor, aby se mohlo soustředit a být v klidu.
Děti mohou pociťovat bolesti hlavy, závratě nebo dokonce skutečnou fyzickou bolest, pokud jsou vysoce empatické a jsou vystaveny velkému počtu lidí a jejich rozmanitým energiím.

Pokud je vaše dítě přirozený empat, znamená to, že má v sobě silnou spirituální energii.

5. Dítě mluví se stromy a rostlinami
Stromy, květiny a byliny jsou živé organismy. Komunikují se svým prostředím mnoha neviditelnými způsoby. To však není nedosažitelné pro duchovně nadané empatické děti, které se s rostlinou dokážou seznámit, skamarádit a poznat osobně její vílu.

Mluví dítě s rostlinami ve vaší zahradě?
Objímá vaše dítě stromy?
Mluví vaše dítě s bylinkami?

V první řadě se všichni musíme učit od těchto dětí. Stromy a byliny cítí naši lásku. Toto je velmi důležitá lekce v alchymii, kdy se vlastnosti stromů a bylin zesilují, když se s nimi speciálně zachází. Láska je katalyzátor.

Možná jste maminko porodila mladého druida. Možná si to přinesl z minulého života. Povzbuďte své kouzelné dítě, aby pokračovalo v komunikaci s flórou.

5+1. Dítě přitahuje zvířata
Zvířata mají schopnost vidět auru a energii lidí. Proto jsou některá zvířata přitahována určitými lidmi. Když se změní naše energie, přitahujeme – nebo naopak přestáváme přitahovat – určité druhy zvířat.

Chodí za vaším dítětem zvířata? Stahují s eza ním kočky z ulice a toulaví psi?
Přitahuje vaše dítě ptáky? Sedají na něho často motýli?

Duchovně nadané děti bývají ze zvířat totálně nadšené, všechny si chtějí pohladit a milují je. Touží mít zvířátko doma a je vhodné jim nějaké pořídit, aby jim pomáhalo, protože zvířata jsou léčivá, harmonizují, uklidňují a jsou to malí chlupatí učitelé.

Děti, které přitahují zvířata, jsou považovány za požehnané! V některých kulturách to může být známka narozeného duchovního vůdce.

7. Dítě přirozeně rozumí duchovnímu učení, aniž by se nějak extra snažilo
Dítě chápe různé výroky vztahující se ke spiritualitě a duchovnu. Snadno porozumí co výrok znamená, nebo snadno rozluští, co je a co není hloupost, protože pravdu vnitřně cítí a jeho duchovní vedení mu dává jasné signály. (Tyto signály však mohou být přehlušeny nesprávným vedením a matením dítěte, které na jednu stranu chce vyhovět svému okolí, ale uvnitř ho to táhne někam jinam. Postupem let se to však vytříbí, jak se dítě učí rozumět samo sobě a jakmile pochopí, že dospělí opravdu neví úplně všechno nejlépe a není nutné po nich všechno opakovat.)

Miluje vaše dítě čtení knih s duchovní tématikou?
Miluje vaše dítě filozofii a zajímá se o různé druhy náboženství a o různé duchovní směry?

Pokud miluje diskuze o významu či pravdivosti různých náboženství a starodávných systémů víry, máte doma speciální dítě.

8. Dítě spontánně kreslí speciální symboly a runy
Každý symbol v sobě nese určitou energii. Proto symboly fungují i jako poslové starověkých znalostí.

Miluje vaše dítě kreslení symbolů?
Maluje pyramidy, nebo jiné zvláštní mocné symboly a památky, jako jsou třeba obelisky, nebo se na jejich papírech objevují bájní tvorové?

Duchovně probuzené dítě miluje experimentování se symboly a runami, protože je to poprvé (pro tento život), kdy cítí jejich účinek a energii. Později může začít vyřezávat runy a vytvářet různé symboly a amulety pro ochranu sebe, svého pokoje, domova, nebo pro jiné účely.
Tyto děti je vhodné naučit základy symboliky, usnadní to jejich rozvoj a bude je to i velice zajímat.

9. Dítě miluje čtení o mytologii a o starých náboženstvích
Starověká náboženství existovala po celá tisíciletí. Lidé byli blízko přírodě a praktikovali všelijaké rituály zjevným a efektivním způsobem. Děti to tajemno přitahuje a mohou mít pocit, že to s nimi má něco společného, pomáhá jim to utříbit si myšlenky, nebo cítí že je to důležité pro vytvoření si lepšího obrázku o aktuálním světě, ve kterém se ocitly.

Miluje vaše dítě čtení o starověkém Řecku, Egyptě nebo Indii?
Fascinují ho určití bohové a bohyně?
Zdá se, že vaše dítě o těchto časech ví víc, než jste mu vysvětlili?

Vaše dítě tam klidně tehdy mohlo být a má to dodnes zasuto v podvědomí. Nebo ho přitahuje ten pocit objevování ztracených znalostí a poznatky o všelijakých mýtických tvorech a kryptidech. Bude se ptát, jestli někteří ti zvláštní tvorové existují a bude se o nich chtít dozvědět co nejvíce.

10. Dítě má čarodějnickou značku
Čarodějnické značky jsou speciální znaky na těle. Někteří lidé věří, že reinkarnované duše se silnými duchovními dary (čarodějnice, mágové, jasnovidci, média atd.) nesou zvláštní označení. Značky jsou němí svědci dávných paranormálních zážitků.

Může to vypadat jako zvláštní červená, nebo modrá skvrna, nebo jich je víc pohromadě.
Můžou to být i zajímavě tvarované pigmentové skvrny, které jsou patrné hned po narození.
Nebo je to skvrna v barvě portského vína, znamínko či bradavice, které vytvářejí speciální vzor? (na některých lidech se dá například najít souhvězdí poskládané ze znamínek)
Možná má nějaké jizvy a škrábance (netušíte kde k nim přišel), které tvoří runu, nebo symbol.

Na Zemi se těmto dětem říkává třeba indigové, duhové, nebo křišťálové děti. Jsou to pouze neškodné názvy, které se snaží uchopit tyto speciální bytosti do nějakého obecného pojmu. To se většinou moc nedaří, protože každý duchovně probuzený člověk, ať už dítě či dospělý, je jedinečný. Jeho vlastnosti a talenty jsou unikátní (i když ano, přiznejme si to, některé znaky jsou chronicky společné, jako třeba silná empatie a citlivost na energie) a obvykle se nerad škatultuje, protože cítí, že nálepku nepotřebuje…  Jsem kdo jsem, je to tak v pořádku a stačí to.
Mnoho kdysi nazývaných ,,indigových dětí” jsou navíc už dnes dospělí lidé, kteří zakládají nové rodiny. Možná jste jeden z nich a možná jste se v tomto článku poznali, jakoby přesně popisoval vaše dětství.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2019

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-08-05 05:05:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

😀 mně tohle přijde vtipný. Ne článek, ten je skvělý(děkuju jako vždy!) a sedí na mě, upřímně řečeno, velice dobře všechny body… Nikdy jsem si nemyslela, že moje divná mateřská znaménka jsou nějak “spešl”. Vždycky si prohlížím to jedno na pravé ruce, je tam snad odjakživa.

“(na některých lidech se dá například najít souhvězdí poskládané ze znamínek)” – ano, to mám!! nenapadlo by mě, že to není jen moje představivost 😀 pokud se teda počítá souhvězdí z pih. myslím, že jich i mám víc.

o těch živých snech mi povídej. to bylo něco. pamatuju si i astrální cestování, to “kývavé vracení do těla” mě dost děsilo. Taky si pamatuju takové hrozně divné stavy polospánku/poloprobuzení, které byly ale vědomé. Uvědomovala jsem si kdo jsem, kde jsem, ale můj pokoj mi připadal nějaký úplně jinak přeskládaný a celkově jiný, věci nebyly vůbec na svých místech a já se odtamtud nemohla dostat… Jednou dokonce levitovaly dveře tam, kde neměly, pamatuju si je takové svítivé… Prošla jsem jimi(nevím jak, to bych totiž musela vzlétnout, ale ono by mi v tom změněném stavu vědomí snad ani nějak nedělalo problém – těžko vysvětlit)a ráno se probudila u našich v posteli 0.o nevim, jestli pro to existuje nějaké logické/vědecké vysvětlení, jestli to byly nějaké stavy nějaké podivné náměsíčnosti nebo co?? každopádně to bylo děsně divný a děsivý. Jako kdybych usnula a pak se v noci probudila do jiné reality nebo do nějakého pitomého bludiště.

ohledně té devítky: bohové a bohyně mě fascinovali vždy, už jako hodně malou. Přicházelo mi to do cesty vždy tak nějak samo 🙂 Samo “tajemno” mě přitahovalo vždy. Jako děcka ve škole jsme měli často o výtvarce za úkol nakreslit ulici, taková ta podloubí. Už tehdy mi připadalo stupidní, aby to byla VÝTVARNÁ VÝCHOVA a učitelka nám diktovala co kreslit… v čem je to pak výtvarné? V ničem. Takže jsem schválně vždy kreslila něco jiného:) a ještě mi to pak chválila, ha! Každopádně já vždy nakreslila “tajemnou ulici” plnou různých magických věcí a třeba černého jaguára/lva schovaného v okně, nakreslila jsem tam jakože noc s pochodněmi na stěnách a tak… prostě tajemná ulice místo té klasické, kterou kreslili všichni. A doteď si pamatuju tu učitelku, jak uraženě říkala: “Ale Kači, vy jste měli kreslit normální ulici, ne nějaký tajemno”… Co dodat, nějak už jsem tehdy tušila, že správně jsem já a ne ona:) celkově státní školy obecně mi připadají furt hrozně zpátečnický a dítě bych tam nikdy nedala. Naštěstí se žádné nechystám mít.

“Jsem kdo jsem, je to tak v pořádku a stačí to.” – ano přesně tak. nevim proč musí mít všechno furt nálepky. každý jme jiný protože každý máme jiný úkol, takže každý z nás je naprosto dokonalý a dostačující takový, jaký je, sakra už.

Ohledně 5+1 bodu: Zvířata se ke mně vždy stahovala hodně a mně to hodně táhlo k nim. Někdo se hnusí nad tím pohladit venku toulavou kočku(nechápu, co to je za lidi?!) a mě to k ní úplně táhne a je mi jí líto, klidně jí i zajdu koupit jídlo(ale takových lidí jako já je naštěstí hodně). Zvířátka komunikují úplně jiným jazykem a je to moc příjemné, necítím tam sociální tlak jako u lidí.

To s tím kreslením symbolů taky hodně sedí, ve škole to učitelky hrozně štvalo a já ani nevěděla, proč to furt vlastně dělám… A čim víc mi to zakazovali, tim víc jsem to schválně dělala. Jednou jsem dokonce i utekla ze školy(na základce), jen, abych manifestovala svoji svobodu a ukázala jim, že mě teda neovládají. Ředitel mě pak nesnášel a já jeho. Tihleti lidé si asi neuvědomují, že i ta děcka je respektují ze své svobodné vůle a taky by se k nim laskavě mohli chovat s úctou a láskou(to by snad mělo být jasný!). Měla jsem to štěstí, že jsem se vždycky odmítala nechat zlomit systémem, vždycky jsem razila heslo: “ne, já si nebudu zvykat na svět! svět ať si sakra zvykne na mě!” – Každopádně tohle moje kreslení symbolů posloužilo v pozdějším věku i jako vedení pomocí znamení. Delší dobu jsem z neznámých důvodů jen tak intuitivně kreslila jeden symbol, který jsem pak uviděla na něčím tričku a posloužilo mi to jako vodítko 🙂 kapku děsivý, já vím. ale vsadim se, že to prostě nebyla náhoda a tečka.

Vzpomínám si, v jakých hrozných podmínkách jsem to vlastně vyrůstala, jednu dobu to byla noční můra. Mít rodiče, kteří vědí, co je “duchovně probuzené dítě” by byl pro mě zázrak. I mít normální rodiče by byl pro mě zázrak. Kdo je má, HODNĚ si jich važte. Přijde mi vtipná představa, že by moji rodiče četli, jak správně vychovávat probuzené dítě… Vždyť já vychovávala moje rodiče:D:D:D léčitelka tehdy říkala, ať mě víc poslouchají a drží se toho, co říkám 😀 lol. vzpomínám na dobu, kdy si třeba mamka s někým povídala o svých problémech a já nad tím jen vedle ní tiše přemýšlela protože dítě přece nemůže do takových věcí mluvit… a mně vždycky v hlavě vyšší vedení řeklo co je problém a jak ho vyřešit, co za tím je, jak to je, prostě mi to samo “zázračně cinklo” v hlavě – takže by pak to, co říkám, nesedělo ani vůbec na můj věk. tak jsem většinou mlčela. není příjemné být “chytřejší” než vlastní rodiče. člověk pak totiž zjišťuje, že za sebe vlastně nese veškerou odpovědnost. já vždycky chtěla spíš rodiče kteří nade mnou budou mít pevnější ruku, budou “chytřejší než já” a dají mi hranice, já jsem totiž dost extremista a limity hodně testuju(ve všem), takže když si pak můžu dělat co chci, je to ve své podstatě děsivý. A na druhou stranu si možná moc stěžuju a neuvědomuju si plusy. Duše si holt vybírá co potřebuje… Ať chci nebo ne, k tomu co chci v životě dělat jsem takovéhle rodiče potřebovala. Ano, děcka se běžně mají mnohem líp než já, ale taky hůř. Pokud se nad tím důkladně zamyslím, vlastně jsem v některých ohledech mohla dopadnout i mnohem hůř, ono je to holt něco za něco. Každopádně když máte vedení a jste ochotný něco dělat, jste skoro zachráněný ať už jste kdekoliv.

že jsem taková trochu “jiná” si ale má rodina všimla, já taky a +- jediné, co mi to zatím přineslo, byl těžký život a cesta, osamělost. Proto mi představa, že by se mi rodiče snažili takhle ulehčit život, přijde celkem funny… Dělala jsem si odrazový můstek sama sobě 🙂 a co, jsem na to aspoň hrdá. Ale ona tahle rodina je celá složitá, mamka to taky neměla jednoduché, k ní se rodiče chovali snad ještě hůř. Každopádně si myslím, že nebýt vyššího vedení a hudby(a později hlavně Alušky), jsem v háji. A taky mi odmala přišel jako velký vzor MJ, už jako maličké – on měl hrozné dětství a přesto v něm zůstalo dobro a chtěl pomáhat lidem. Toho jsem prostě odmala vnímala jako velice dobrou duši, jeho umění(i to, co nosil) mě velice inspiruje. A vždycky, když někdo věřil mediálním shitkám, které o něm hlásali, prostě jsem cítila, že ten člověk je “slepý a hluchý” a neumí cítit pravdu…

Každopádně za indigové dítě apod. bych se zrovna neoznačila. Jestli, tak mám třeba možná silnější vnitřní vedení, připadá mi to úplně přirozené… Ale ke svému úkolu zde na zemi to potřebuju, každý holt potřebujem jinou výbavu. Mám momentálně snad skoro jedinou “duchovní schopnost” která mi opravdu jde – takovéto “nabírání energie do rukou”, jestli víte, co myslím. Aluška tu na to má návody. Myslím to jak si představíte nad hlavou velký kanál energie a berete kouli energie z Vesmíru do rukou, pak vám v těch rukou pulzuje a můžete ji i někomu poslat. To mi jde úplně samo a moc ráda to dělám 🙂 je to celkem epickej pocit.

>>> Opravdu velice bych těmto lidem doporučila nehrát si v žádném případě na něco, co nejsou. Buďte hrdí sami na sebe, ať už jste kdo jste. Já jednu dobu na střední měla pocit, že když si budu hrát na něco, co nejsem, svět najednou bude dokonalý a perfektně se za to schovám a vše ve škole najednou bude super, růžové, všichni mě budou milovat(a tak vůbec, prostě když se přeci ráno obléknu do cizího člověka, najednou bude VŠE dokonalé! dokonce i globální oteplování zmizí! lol)… houbeles. Akorát vás to hrozně zpomalí a zavede kam nemá, přicucnete se na nevhodné lidi, je to tak akorát dokonalá udička. Lidem prostě někdy trvá, než se naučí být skutečně sami sebou. Jsme touto osobou z určitých důvodů. Je lepší pracovat sám na sobě a vylepšovat sám sebe než si hrát na něco, co je mi stejně cizí a nikam to nevede. Ve skutečnosti nechceme utéct sami od sebe, ale od těch všech pocitů a nejistot, myslíme si, že když budeme někdo jiný, tak zmizí. Ale tak to fakt není. <<<

Jo a taky někdo zažíváte, že jdete po ulici a v hlavě přemýšlíte nad různými věcmi, povídáte si sami se sebou a tak a vaše vyšší vedení/anděl si do toho s klidem vstupuje?

Ikona diskutujiciho Kateřina 2019-08-05 09:26:43
Ikona diskutujiciho
sipka

Článek jsem otevřela spíše ze zvědavosti, nemyslela jsem si, že by na mě něco z toho sedělo. Ale páni, kromě toho kreslení (to si nějak nevybavuji, na kreslení jsem úplně nebyla – ale když to teď píši, něco mě napadá i v tomhle ohledu) to na mě sedí úplně všechno. Imaginární kamarády jsem měla, protože jsem se cítila vždycky trochu osamělá, a to i ve školce. Tu jsem strašně nesnášela, nikdo se semnou nechtěl bavit, jen 2 kluci od nás z vesnice. Já jsem zároveň cítila, že si s ostatními vůbec nerozumím, oni “řešili” záležitosti, které mě vůbec nebrali. Škoda, že moji rodiče pro takovéhle věci neměli pochopení. A ta zvířata, to na mě úplně sedí. Můj mladší bratr je vždycky trápil, ale za mnou chodila všechna ráda.

Ikona diskutujiciho hanka 2019-08-05 09:22:35 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Překrásné jenom o tom číst! Děkuji za článek. Mít takové dítě musí být nesmírně zajímavé a poučné, zvlášť pokud je rodič těmto věcem nakloněn nebo už i sám má zkušenost. V sobě poznávám jenom dva až tři rysy co si pamatuju z dětství, ale spoustu věcí jsem z dětství zapomněla. Například nesnáším kolektivy…proto jsem neměla ráda školní výlety, ostatní se těšili a mě jímala hrůza. Vždycky jsem se táhla někde vzadu sama za skupinkou. Měla jsem a mám snad všechny znaky hypersenzitivity, ale pokud jde o jemné vnímání nebo duchovní dary, to v sobě objevuju až s časem. Takže nejsem ten typ co by měl tyto věci vrozené, mám jenom jakýsi cit který mi říká co je a není pravda, co je pro mě vhodné a co není, nebo se mě třeba lidi ptají na nějaké věci související s duchovnem a já se úplně divím co odpovídám, divím se že to vlastně vím a nevím odkud. Myslím že se dá spousta věcí nacvičit a naučit pokud člověk opravdu chce, mně se třeba daří komunikace s bytostmi a vnímání energií, a to si rozvíjím až teďka, nepamatuju si že bych to cítila odjakživa. Naopak v době dospívání jsem byla úplně odříznutá od svého vnímání protože to bylo hrozně tvrdé období.
Zajímavé je že moje ségra měla neviditelnou kamarádku v dětství, dokonce si i pamatuju její jméno, normálně si spolu hrály, povídaly. Zajímalo by mě, jestli by si na to vzpomněla kdybych jí to řekla. Moje ségra byla jako dítě úžasná:)

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-08-05 20:06:49
Ikona diskutujiciho
sipka

„Takže nejsem ten typ co by měl tyto věci vrozené, mám jenom jakýsi cit který mi říká co je a není pravda, co je pro mě vhodné a co není, nebo se mě třeba lidi ptají na nějaké věci související s duchovnem a já se úplně divím co odpovídám, divím se že to vlastně vím a nevím odkud.“ – přesně:)

Ikona diskutujiciho Rady 2019-08-05 09:52:04 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue a co velké, asi přes 1cm kulaté znamínko, patrné hned od narození na člověku, který má negativistické chování, kterého není schopný se zbavit?
Značí to něco třeba z minulých životů, nevíš? Já o tom přemýšlím už dlouho, že bych se na to někoho zeptala. Vím, že to není úplně k tématu.

Ikona diskutujiciho Motyčka 2019-08-05 17:12:50
Ikona diskutujiciho
sipka

to myslíte mateřské znaménko? XD

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-08-05 22:27:12
Ikona diskutujiciho
sipka

ano, to myslíme mateřské znaménko.

Ikona diskutujiciho Motyčka 2019-08-06 22:24:05
Ikona diskutujiciho
sipka

tak co s ním? jinak hledat v jedný pigmentový skvrně odkaz z minulých životů už je trochu hustý. nevím kolik dětí ho má, tipuju že hodně, já ho měl taky, teďka už skoro není vidět, protože se obvykle ztrácí

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-08-09 00:46:39
Ikona diskutujiciho
sipka

Motyčka: no nic, co by s ním, není to nic špatného, naopak:) vždyť to je v článku. a že je hustý hledat v pigmentový skvrně něco o minulých životech? ani ne, nic se neděje náhodou/ač já vím houbeles o tom, jak nebo proč se tvoří pigmentové skvrny na těle). zkus zajít na rodinnou konstelaci nebo počíst nějak ten New Age/Reiki shit, to je hustý. V duši vše, co zažije, zůstává silně otisknuté a tvoří se podle toho. proč by podle této rezonance nemohly vznikat skvrny na těle, ve kterém daná duše sídlí a tvoří se také, mimo jiné, i podle její rezonance.

Ikona diskutujiciho Andy 2019-08-05 10:19:02 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kde bereš ten čas tu každý den psát takové slohovky?

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-08-05 16:25:56
Ikona diskutujiciho
sipka

Jako já? Nechci působit vztahovačně, ale když někdo řekne slohovka, je to většinou na mě… 😀 No, na Alušku.org si čas prostě najdu i kdyby nevim co, je to můj “koníček” a součást života. Je to tu plné mně blízké, velice příjemné, uklidňující energie a v 99% procentech souhlasím a rezonuju se vším, co Alů napíše. Co bych se nevracela:) jsou věci, na které si člověk najde čas prostě vždycky 😄 pro mě je to jako zajít na chvilku do přírody… Prostě vypneš. Navíc speciálně tenhle web ve mně vždy probouzí to nejlepší, co v sobě mám, za to jsem moc ráda. PS: jsem prostě pisálek perfekcionista. Dokud nenapíšu všechno, komentář neodešlu:) nikdy tak dlouhé nevypadají a když se pak odešlou… 0.0

Ikona diskutujiciho Izairi 2019-08-05 19:31:38 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já nikdy zvláštní dítě nebyla,no tedy já vlastně nevím. Já si totiž vůbec nic nepamatuju.
Nevzpomínám si na školku,ani na to že se mnou máma jezdila hodně na výlety (vím to z vyprávění,ale nepamatuju si to).
Vím jen že když jsem v 5ti měla žloutenku,tak za mnou děda (táta mámy)přišel k oknu
(nemocnice stála v zahradě) chvíli tam zůstal,pak odešel a když jsem za pár dní přišla domu,tak už nebyl. Měl infarkt,ale tak silný že mu to prý úplně roztrhlo srdce.
Dodnes mám od něj
plyšového pejska.
Tak tu dědovu návštěvu si pamatuju a pak trošku asi v sedmi takový tábor pro nemocné děti
(jako malá jsem byla hodně nemocná),ale jinak nic. Jako by mi někdo až asi do 12ti
vymazal paměť. Až teď se mámy ptám jaká jsem vlastně byla jako malá a přijde mi jako by znervózněla a nechtěla mi moc odpovídat.Nedávno jsem se zeptala,jestli jsem jako malá měla
imaginárního kamaráda,a odpověď byla že jsem žádného nepotřebovala,že jsem měla Pepíčka
(kamarád od malička,ale ani na něj si moc nepamatuju)
Jinak kreslila jsem ráda, asi ve 13 ti jsem četla a milovala Řecké báje
a věčně jsem něco čmárala na okraje sešitů,ale symboly to asi nebyly. A sama se sebou si povídám už hodně dlouho,někdy dokonce nevím jestli jsem si nepovídala nahlas.
Jako starší vlastně už dospělá jsem často měla pocit že jsem jiná než ostatní,ale teď je to už jedno,teď už stěží něco doženu.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-08-05 20:04:58
Ikona diskutujiciho
sipka

Určitě by se ještě něco dělat dalo kdybyste chtěla, tuplem když čtete Alušku.org, to svůj význam mít bude:))

Ikona diskutujiciho Izairi 2019-08-05 21:50:57 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nirvano,tys mi začala vykat? Řekni žes to nemyslela vážně. Já totiž zastávám názor že když tykám já tobě,tak tykáš ty mě,a na věku houby záleží. Jinak máš pravdu,stránky
Alušky jsem určitě neobjevila jen proto abych měla co číst.
A když jsem je našla (něco jsem tenkrát hledala a
“úplnou náhodou”
jsem klikla na stránky Alušky)tak jsem hned věděla,že
to je ono to co potřebuju.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-08-07 22:30:40
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak promiň, já si nebyla jistá:D:D taky to tak beru, že mi může na netu tykat kdokoliv, je mi to fuk skoro i v normálním životě a jen když mě někdo dost naštve, tak se tím ohradím:D A taky jsem objevila náhodou!

Ikona diskutujiciho Kallis 2019-08-05 22:24:58 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný článek!
Mám dvě holčičky (4 a 1 rok).
Starší dcerka je velkým parťákem našeho psa.Brani ho,mazlí se,zpiva mu.Celkove miluje zvířata.
Moje známá řešila životní krizi.Any se nabídla,že ji nakreslí obrázek.Mamka hned,že to je symbol a k tomu napsala hieroglyfy.Ja to nějak nevnimala.Kdyz si známá vzala obrázek do ruky,aniž by věděla,co by to mělo značit,úplně ucukla,že má hroznou sílu.Pry se s jeho pomocí léčí,přikládá si ho na různé části těla a že ji nesmírně pomáhá.Dcerka se k obrazku vyjádřila,že neví,co to je,ale pro ni sluníčko.
Jinak pořád chodí ke kdejake rozkvetlé kytce a vždycky hlásí:”Hele mami,ta je krásně bílá./Podivej na ten květ!/To je kopretina/ a strašně ráda je pozoruje.
Co mě hodně děsí,jsou její noční můry.Ma strašně živé sny.Vola a pláče ze spaní.Nekdy je obtížné ji vzbudit.Kope kolem sebe, mlátí rukama, sedne si v posteli.Ted už to bývá docela v pohodě,ale když byla maličká,bylo to strašný.Ale nikdy se k tomu nevyjádřila,co se jí zdálo.

O tom,že mladší (a i před nějakým časem ta starší) vidiva to,co já ne, o tom ani psát nemusím.

Snažím se moje děti vnímat,rozvíjet je (spíš mi přijde,že rozvíjejí ony mně),ale v této době to občas nejde.Pristi týden jedeme na dovcu do přírody na Vysočinu,tak jsem na ni zvědavá 😊
Děkuji za článek!

Ikona diskutujiciho Jirka 2019-08-07 14:55:27 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Už mě dokonce nepřekvapuje když se v těch bodech poznávám, u Alue už to pro mě začíná být poslední dobou normální, proto sem taky chodím častěji protože cítím úlevu uspokojení a někdy mi kolikrát články pomohou i v mém životě když mám pocit že se ocitám ve slepé uličce případně se naučím nové zajimavosti které v oficialních mediích nenajdu. Jen tak dál Alue.

Ikona diskutujiciho Izairi 2019-08-08 09:40:05 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když jsem po vyučení nastoupila do práce,tak jedna z
kolegyň měla dvě dcery . Problém byl,že ta starší 6ti letá měla jako mateřské znamínko pruh který se táhnul podél jednoho boku a byl modrý. Chudák Jitka kdykoli přišla s Adrianou k nějakému doktorovi,tak musela vysvětlovat že to má od narození a že jí opravdu nemlátí.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-08-09 00:47:42
Ikona diskutujiciho
sipka

týo to bude asi zajímavá holčička! vysvětlovat bych to fakt nechtěla.

Napsat komentář: Jirka Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek