Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze… Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
1. Proc mam v sobe jiz od mala pocit, ze je mou povinnosti kazdemu pomahat? Zviratum, lidem… Je to takove nutkani, zrejme vychazi z me duse? Delam to rada, jen me to nekdy vycerpava a zridka kdy se mi pomoc vrati, kdyz ji potrebuju treba i ja sama.
Být tu pro druhé lidi, umět jim pomoci a poradit když tě potřebují, je jedna z mála věcí, na kterých v životě doopravdy záleží a která dává životu hluboký smysl.
Kdysi jsem dokonce viděla dokument o tom, co popisují lidé během zážitku blízké smrti. Obvykle se potkají s bytostmi, které již zemřely – rodinní příslušníci, ale i zvířata a také se svými spirituálními průvodci a andělskými ochránci, kteří jim přehrajou jejich prožitý život.
Zajímavé je, že lidé se shodují na jedné společné věci: Tam na druhém břehu nikoho nezajímá, co jste měli ve škole za známky, jakého jste dosáhli vzdělání, jak vysoko dosáhla vaše kariéra a kolik jste vydělali peněz. Tam mají hodnotu pouze konstruktivní činy, které člověk udělal z dobroty svého srdce, soucitu a bezpodmínečné lásky. Tam jsou nejhodnotnější momenty, kdy člověk dává, miluje, pečuje a chrání ze své přirozené dobroty, aniž by očekával kompenzaci. Mnoho lidí je pak v šoku, když se na druhém břehu nijak nezhodnotí situace, kdy třeba udělali i něco dobrého, ale dostali za to zaplaceno a místo toho se tam zjeví situace, kdy nakrmili opuštěné kotě a našli mu nový domov, nebo si ho sami adoptovali. Drobné laskavosti mají na druhém břehu obrovskou váhu a na hmotné pozlátko nikdo nehledí, to nikoho nezajímá.
Na konci našeho života budou zhodnoceny naše dobré činy, naše projevy bezpodmínečné lásky a od dobroty našeho srdce, které jsme za života rozdávali ostatním, se poté odvíjí podoba našeho posmrtného života. Proto všichni dobří lidé přijdou do ráje, bez ohledu na to jakou mají víru, nebo kolikrát v životě zakopli, nebo udělali chybu. Mít dobré srdce, to je to jediné, na čem skutečně záleží.
Velmi pečlivě važte své kroky zde v matrixu, protože vše co uděláte dobrého i zlého je zaznamenáno a o každé vteřině vašeho života a o každém vašem nádechu se ví. A vše vám bude jednoho dne ukázáno jako v kině na plátně, uvidíte film z vašeho života. Kolik krásných a láskyplných momentů tam bude a jestli budete mít radost z toho co uvidíte, záleží na vás…
Většina lidí by to měla podvědomě cítit a jsou k laskavosti a dobročinnosti přirozeně vedeni. Bohužel v matrixu vzniká často dojem, že si druzí naši pomoc a lásku nezasloužili, protože nám nedali nic zpátky. Ve skutečnosti se každý dobrý čin člověku vrátí, ale člověk nesmí lpět na potřebě odměny a bártru ,,něco za něco“, protože potom nejde o dobročinnost, ale obchod. Když za nějakou pomoc dostanete dobrovolný příspěvek o který jste nežádali, je to stále dobročinnost, ale služba s očekáváním protislužby, je obchod. I když v tom vyloženě nefigurují peníze… Když vyšleme konstruktivní energii a někomu pomůžeme, není dobré očekávat, že se tato energie vrátí prostřednictvím tohoto stejného člověka. Většinou se vrátí jinudy, formou kterou bychom nečekali. Například v něčem budeme mít štěstí, sehraje se podivná shoda ,,náhod“, které nás přivedou k něčemu dobrému. Velké životní úspěchy často stojí na neuvěřitelných náhodách a obrovském štěstí, které dají věci do pohybu a na kterých to vše primárně začíná.
Takže se nebojte rozdávat lidem pomoc, nemějte z toho strach a nepočítejte, kolikrát a v jaké míře se vám to vrátilo zpátky. Protože život není na kalkulačce a vaše výpočty nikdy nebudou přesně sedět.
Přesto můžu dát pár základních tipů. Speciálně pokud člověk cítí, že ho to vyčerpává, dělá někde chybu a je dobré se nad tímto zamyslet:
Pomáhejte pouze tomu člověku, který vás o pomoc požádal a který o ni evidentně stojí. Nikdy nevnucujte pomoc někomu, kdo nechce a nepožádal. Budete zbytečně plýtvat energii i čas a nic dobrého z toho stejně nakonec nebude, ještě toho člověka můžete naštvat, nebo zkomplikovat jeho životní lekci. Vy nevíte, jakou formou ji potřebuje řešit, to cítí on sám. Je mnoho lidí, kteří si doslova potřebují pořádně zarýt čumákem v zemi, aby dostali rozum a aby se mohli zvednout z prachu. A zvládnou to i sami. Vnucování pomoci jejich postup může zkomplikovat. Každý člověk sám intuitivně cítí jak má vypadat jeho individuální cesta. Vy ji musíte vždy respektovat a musíte nechat druhé lidi aby dělali chyby když to chtějí a neskákejte jim do cesty. Je to jejich cesta a jejich lekce.
Neplýtvejte opakovaně svoji energii a svoji pomoc na někoho, kdo s touto energií dál nepracuje. To jsou většinou energetičtí upíři, kteří svoji životní lekci z mnoha důvodů nechtějí doopravdy řešit, ve skutečnosti si jenom chodí stěžovat a chtějí abyste je litovali ,,jací jsou chudáčci a celý svět je proti nim, lidi jsou zmetci a jenom je všichni využívají a nikdo je nemá rád“… Takový člověk je se svými problémy sžitý, je v nich v podstatě spokojený, vyžívá se ve svém utrpení a jeho neochota udělat jakoukoliv změnu se pozná podle toho, že odmítne a zamítne jakékoliv řešení, které navrhnete. Nedělejte těmto energetickým upírům zákusek, protože vám potom berou energii, kterou byste měli investovat skutečným potřebným, kteří čekají na vaše postrčení a podporu, kteří tuto energii využijí pro svůj další postup.
Nenechte se odradit pomluvami, posměšky a závistí. Mnoho lidí vám může závidět, když uvidí, že za vámi lidé chodí pro rady a utíkají se za vámi schovat, když je jim zle. Protože vědí, že u vás vždy najdou bezpečný prostor. Čím více pomáháte měnit lidské osudy k lepšímu, tím větší obvykle přijde zástup nenávistníků, kteří se cítí ve srovnání s vámi blbě a které vaše konstruktivita a společné úspěchy s dalšími lidmi neskutečně žerou. Ze svého pocitu méněcennosti pak začnou plivat jed. Nesmíte si nechat těmito lidmi otrávit radost z dobře vykonaných skutků. Musíte se naučit je ignorovat. Neposlouchat, nečíst, nepřemýšlet nad tím. Buďte soustředění, pevní a silní ve svých zásadách a ve svém životním přesvědčení. Nenechte se ani zdemotivovat tím, že občas neuspějete. Že občas i přes vaši nejlepší snahu jste nedokázali druhému člověku udělat dostatečnou oporu pro to, aby mohl realizovat změny ve svém životě. Nevyčítejte si to, protože každý z nás si o svém štěstí a neštěstí rozhoduje sám a pokud se dotyčný z nějakého důvodu vnitřně rozhodne že nepokročí, můžete se klidně stavět na hlavu. Toto rozhodnutí neleží na vás a nesmí vám to brát sílu a optimismus do budoucna.
Další rada je, nikdy nepomáhat za cenu vlastního sebeobětování a ohrožení vlastní bezpečnosti, nebo svého zdraví. Vždy pomáhejte z pozice někoho, kdo je na tom tak dobře, že ho nijak existenčně neohrozí případný neúspěch, nebo i ztráta vložených financí do nějakého potřebného člověka. Vždy dobře zvažte své energetické, mentální, znalostní, zdravotní a finanční možnosti, než se do nějaké pomoci pustíte. Abyste si neukousli příliš veliké sousto a abyste nespadli do problému spolu s člověkem, kterému jste se původně snažili pomoct. Pokud od vás pomoc druhému člověku vyžaduje riziko a nějakým způsobem vás to ohrožuje, couvněte. Nechat se kvůli někomu zabít, nebo si kvůli někomu nechat zničit život, za to nestojí. Primárně máte zodpovědnost sami za sebe a primárně se musíte umět postarat sami o sebe. Teprve když jste v dobré pozici, můžete z této dobré pozice pomáhat ostatním lidem nahoru. Nikdy nemůžete pomáhat druhým na dně, když jste sami také na dně. To je pak blbá situace, kdy slepý vede slepého a společně spadnou do propasti. Skutečná pomoc druhým lidem není o tom že trpíte spolu s nimi, ponoříte se spolu s nimi na dno, užíráte se a plácáte se v jejich bolesti. Skutečná pomoc je vždy o tom, že vy zůstáváte na své dobré pozici a podáte ruku tomu, kdo ji za vámi natáhne, aby mohl také nahoru. Ve chvíli, kdy vás stahuje dolů, je to špatně, a už nejste jeho pomocník. Přetahujete na sebe cizí problém, který vás začne ohrožovat a může způsobit zastavení nebo zpomalení vašeho vlastního životního postupu.
Proto pomáhejte s rozvahou a mějte realistický přehled o svých možnostech. Když vidíte nebo vnitřně cítíte, že na něco nestačíte, nevíte, nebo to neumíte, nebojte se říct NE. Synchronicita často najde jiný způsob, jak situaci vyřešit i bez vás. Buď se najde někdo vhodnější než vy, nebo si dotyčný nakonec poradí sám.
Myslete i na to, že jakákoliv služba zvířeti, projevená láska a péče k němu, má stejnou hodnotu, jako pomoc člověku. Buďte hodní na zvířata, pomáhejte jim a milujte je. Na druhém břehu totiž nejsou méně hodnotná, všechna vaše láska a péče bude zhodnocena.
Kindness boomerang
https://www.youtube.com/watch?v=nwAYpLVyeFU&list=PLsM5h4Fo-QOquLOdtRcPVBF1oXJ1bCrqz
2. Co si myslis o tom, kdyz jako zena nemam v tomto zivote potrebu byt matkou, mit a vychovavat dite/deti? Nic mi to nerika a vzdy tomu tak bylo… Jako dite jsem si s panenkama hravala, varila pro ne, oblekala je atp. Ale vyrostla jsem a jakobych citila, ze deti pro me v tomto zivote nejsou. Casto se setkavam i s nazory, ze tady preci jsme abychom privedli na svet potomky… Ale ja to citim za sebe proste jinak.
Každý člověk vnitřně cítí, co je smysl jeho života a co je jeho cesta. Cítí to hlavně prostřednictvím tužeb, snů a přání. Pokud vnitřně cítíš, že tohle není tvoje cesta a nepřeješ si to, přijmi to a nijak to už neposuzuj. To, že jsi přišla na svět v ženském těle na tebe neuvaluje předepsanou povinnost replikace a máš svůj život a své volby stejně v rukách, jako bys byla muž. Máš právo říct ,,nechci, necítím to tak, nezajímá mě to“. Sice nejsi v majoritě, ale pořád je mnoho žen, které to cítí stejně a které se občas také potýkají s nepříjemnými poznámkami ve svém okolí, které má problém pochopit, že všechny ženy se nevejdou do jedné škatulky s nápisem MATKA. Život nabízí spousty jiných zajímavých scénářů a cest, po kterých se vyplatí vydat. Dítě a rodina není to jediné zajímavé na celém světě a není na tom nic nepřirozeného, že nechceš dělat to, co dělá většina a máš své vlastní představy o světě a životě. Každý člověk je úplně jiný a jeden způsob života nikdy nemůže pasovat všem.
Jsi hodnotná a jedinečná bytost bez ohledu na to, jakou cestou se vydáš. Být matka není jediná tvoje dostupná identita, ty máš na výběr, neboj se toho využít. A nenech si od okolí nic vnucovat. Vždy se v životě řiď svými pocity a svou intuicí, ta ti vždy říká přesně, kde je tvoje místo a tvoje správná cesta. Jiní lidé to nevědí.
3. Jaky mas nazor na darcovstvi kostni drene a naslednou pomoc treba timto detem? Znama s kamaradkou na to chteji jit, nechaji se testovat atd. Na me tenhle moderni boom pusobi pocitove zvlastne, ja bych to neudelala… Ne ze nechci pomahat, naopak, ale mam z toho divny pocit – darcovstvi krve, kostni drene, placenty aj. Jako by to proste bylo vsechno jinak nez nam rikaji…
Ten problém je složitý, ale kdyby se to shrnulo v kostce: Skoro každá nemoc má poměrně jednoduché řešení, pokud se podchytí včas. Nemocem můžeme i preventivně předcházet správnou životosprávou. Problém je, že dnešní medicína většinou neumí nic léčit, jenom potlačovat projevy a místo opravy těla ho umí jenom rozřezat, ozářit a vykuchat. Takže dárcovství ,,konstrukčních komponentů“ má pro zdravotnictví určitý smysl, dokud neopustí ten systém víry, že je lidské tělo stroj, kde se skoro všechno nefunkční dá vykuchat a nahradit jiným. Dokud zdravotnictví bude lpět na výdělcích a dokud bude hlavně dbát na obrat svých miliard, nikdy se to nezlepší.
O tom, že zdravotnictví nechce pokrok a konstruktivní změny, svědčí i fakt, že se kolikrát dočteme o úžasných objevech, slíbí se nám že do pěti let budou k dostání a nejsou ani za 10 let, místo toho je vynálezce mrtvý, nebo se neví kde je. Nedávno jsem například našla články o vynálezu hmoty, která se aplikuje na zkažený zub a nejenom že to vyléčí kaz, ale ten zub i doroste. Mělo to úplně nahradit plomby a vrtačky… mělo to být cca do roku 2015 v zubních ordinacích k dostání, ale slehla se po tom zem. To samé doktor, který přišel na to jak přirozeně vyléčit zlomeninu i bez sádry, nebo jiný, který věděl jak nahradit krev, aby nebyli potřeba dárci. Je to stejné jako s člověkem, co vynalezl auto na vodu. Nechali ho zabít, protože by tím úplně skončily všechny firmy, co jsou závislé na prodeji benzínu. Ve zdravotnictví to funguje stejně. Vše, co ohrozí zisk, musí jít z cesty. Problém těchto zázračných metod je totiž v tom, že bývají obvykle velice levné, jednoduché, dají se dělat i doma a zdravotnictví by přišlo o své peníze. Zdravotnictví nechce zdravé lidi, živí ho přece ti nemocní.
Z těchto důvodů na dárcovství čehokoli nechodím, ani bych nešla. Mám na doktory averzi, a nevěřím jim už ani dobrý den. O tom, že se darované části z lidských těl používají i na jiné účely než k jakým byly původně darované, se ví také. A to považuji za hodně velký problém.
Poslední komentáře
-Miroslav Jestli se správně stravuješ napoví urina - barva,…
-octomaník Zhruba od roku 2019 na aluska.org přebíraný obsah…
-Alue K. Loskotová Koukám, že tento web se poslední rok nějak…
-AMD Článek fajn, jen jsem možná přehlédl, nebo ta…
-Marfuška