2. / Jak vypadá mělká fáze? (souhrnně 5 situací)

13.2.2014 v Zážitky 7

_____ 2. DÍL _____

Situace 3: Hurá na výlet

,,Však v klidu, znovu zaber a dáme další pokus.“ Nerozčilovala jsem se a bez pohnutí vypla mozek.

Počkala jsem si, až budu zase napůl v limbu a znovu jsem si přála: ,,Chci ven“.

Povedlo se…

Vyšla jsem si hezky na balkon a podívala se do údolí. Vypadalo luxusně. Skoro stejně jako minule, akorát že nebe bylo čistě bílé. Asi aby mě nerozrušilo jako minule. Takže všude zase léto, domky povětšinou nikde, všude hezké stromečky a uprostřed toho údolí jeden obrovitánský krásný strom.

Dole na trávě byl pořád ještě ten tulipán, co jsem si ho tam vyrobila před chvilkou. Takže jsem se dostala do úplně stejné mělké roviny, jako předtím.

Šla jsem se podívat na sousedku. Koukám jí přes okno do ložnice. Chrněla v široké posteli a brblala něco nesouvislého ze spaní. – Sranda 😀 Takže na jiné živé lidi už asi koukat můžu.


,,Půjdu navštívit přítele.“ – Toho jak jsem se za ním už tolikrát snažila dostat a vždycky mě něco zadrželo.

,,A poletíme…“ usmyslela jsem si. ,,Hlavně ale nepadnout zase do trávy, pěšky se mi nechce a nemám tolik času.“

Abych si to trochu zkusila, tak jsem se přímo na balkoně – s přáním letět – položila břichem na vzduch. A šlo to, držel mě. Kousek jsem popoletěla od balkonu.

,,Juch! A teď za ním!“ Rozkázala jsem.

Chtěla jsem letět tím správným směrem, ale něco mě zadrželo a nechtělo mě tam vzít. Jako kdyby bariéra.

Nakrklo mě to, protože mě nemá kdo co hlídat, já si půjdu, kam chci! A když fyzicky nemůžu, tak ale jako astrálně půjdu a basta fidli!!!

Silou vůle jsem se dostala přes tu zábranu. Nakonec povolila a letěla jsem správným směrem.

,,Rychleji, rychleji! Děléééj!“ popoháněla jsem vzdušný pohon, protože jsem tušila, že mě zase něco bude zvenku otravovat a brzo se vzbudím. (Taky že jo.)

Letím dál a dál a když už jsem kousek od něho, najednou se přede mnou přeskládaly baráky jeden přes druhý, takže tam kde měl být ten jeho, ten už tam nebyl a vlastně nebyl vidět nikde.

,,Co?!? No to si děláte snad srandu!“

Zastavila jsem a nešťastně hleděla na ten binec. Tohle už nebyla moje realita, někdo mě zase zadržel. Mám to zatrhlé a hotovo? Nemám šanci? Nikdy nic? Echt?

Takže to vypadá, že už bohužel tyhle návštěvy nebudou možné. Budu si zkrátka muset najít nějaký jiný terč, co je nedaleko. Tam už mě třeba pustí… Ale koho? Všichni ostatní co jsou poblíž, už nejsou takový pidi kousíček a nevím, jestli bych to zvládla. Možná si nacvičit ještě lépe pohyb v astrálu a pak to začít zkoušet na větší dálku. Pak to třeba půjde… nebo to můžu zkoušet na sousedech.

Nebo můžu zkusit jinou techniku. Místo návštěvy, si dotyčného zkusit zavolat. Třeba to bude fungovat? – No, alespoň mám co zkoušet pro příště.

Bohužel nastala chyba a já v tom prostředí usnula. Takže astrální svět zmizel a proměnil se v obyčejný zmatený sen, kde jsem pořád hledala ten cíl, co jsem při tomto výstupu nenašla.

Nakonec jsem byla ráda, když se ozvala zase nějaká rana, co mě z toho snu probrala.

Ale nevadí, dala jsem si hned třetí pokus, s tím rozdílem, že jsem se už nesnažila o ničí návštěvu a zaměřila se na nový cíl….

Situace 4: Strom

Počkala jsem si na ,,napůl spánek“ a zase: ,,Chci ven.“

Povedlo se… Znovu jsem vyšla ven na balkon a zadívala se na velký strom přímo uprostřed toho krásného údolí. Byl tam i při předchozím výstupu. Tulipán jsem už nezkontrolovala, uvidím, jestli tam příště bude… Možná jo 🙂

Zadívala jsem se na ten strom a přemýšlela, co je na něm tak speciální, že je takový obrovský.

Najednou jsem se k němu přesunula. Šlo to zase dost rychle. – Takže ta technika, že když se k něčemu chceme teleportovat, tak se na to máme soustředit, funguje. Až na to, že já ji neprováděla cíleně a přitom se udála automaticky. – Taky dobré 🙂

Stojím před tím krásným obrovským stromem. Vypadal trochu jako přerostlá lípa a přesto byl odlišný od stromů co člověk může vidět v reálu.

Najednou vidím, že jsou kousek ode mě tři lidé – muži – a povídají si. Vypadali tak na 40, všichni štíhlí, slušně a čistě oblečení…. Jeden měl i hůl, ten byl nejstarší.

Jdu k nim a jakoby nic se ptám, co to je za strom a co je na něm tak zajímavého, že je přímo uprostřed údolí a takový obrovský.

Řekli mi: ,,Tento strom patří zdejšímu Pánu lesa. Tady má funkci jako strom života.“ (Takže vlastně něco jako energetické centrum pro energii přírody, která vyživuje okolí. Fikané.)

,,Jooo?“ koukám na ně zaujatě a ptám se dál: ,,Noa proč tady máme jenom ten jeden strom? Přece skoro na každé vyvýšenině – no dobře, tady je to v údolí – čii spíše na klíčovém místě, takové bytosti bývají. Kde máte ty ostatní?“

(Však slovo ,,pán lesa“ znám a znáte ho i vy, pokud jste četli Svět za oponou. Takže to pro nás vůbec není cizí pojem.)

,,Tohle je jediný strom, který se k tomu přiznal. Ty ostatní jsou schované v lesích okolo.“

,,Joo?“ Vyzvídám. ,,A proč to řekl o sobě jenom tady ten jeden?“

,,Ten měl jako jediný odvahu to říct. Ostatní stromy to o sobě neřeknou, protože k nám nemají důvěru. Ono je to tak i lepší.“

,,Jooo? A proč?“

,,Protože lidi jsou strašně zlí a zákeřní. A mohli by jim schválně ublížit. Vem si taky, že si třeba můžou myslet, že stromu nějak pomůžou, ale naopak mu můžou uškodit. Něco mu přinesou a ono to bude špatné… Tak je lepší, když to nikdo neví.“

,,Hm, to máte recht.“ Přikyvuji a prohlížím si ten strom… Žádný déva z něho nekoukal, škoda.

Kolem tekl potůček, tak jsme se kousek spolu prošli. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem zapomněla, že jsem v astrálu. Nechala jsem se rozčarovat a úplně pohltit uvolněným prostředím a usnula jsem. Takže astrální svět se přeměnil na sen a bylo po zábavě.

Situace 5: Žebřík

Tato krátká fáze se stala hned následující noc, někdy nad ránem.

Měla jsem takové divoké a bojové sny. Pořád jsem něco řešila. Jeden sen (hned ten první) byl dokonce tak strašně smutný, že jsem se probudila s pláčem a ještě půlhodinu se dávala dohromady, protože mi v něm umřela moje kamarádka. Fujtajbl… Hnus.

A ten konec byl strašně smutný. ááááá! – Fakt jsem byla šťastná, že se to nestalo, takže pak to byl spíš brek z vděčnosti. A navíc ta situace byla hodně v budoucnu a taková celkem nepravděpodobná, takže se nebojím, že by se to mohlo stát. Ona navíc nemá povahu na to co se mi zdálo.

Pak následovaly další divoké sny. V jednom z nich jsem dokonce vypotřebovala celý pepřák. Prostě blbá noc, asi jsem zalehla nějak nevhodně naladěná.

Pak se to konečně zklidnilo a zdál se mi sen, kde jsem levitovala a všechno vypadalo zlatě. A přede mnou překrásná bytost. Veliká víla se zlatými křídly a moc hezkou tváří.

Koukám na ni a najednou mi došlo, že vlastně spím.

Takže říkám: ,,Teď se proberu a vystoupím ven z těla.“

Víla na to nic neříkala a prostě se chvilku čekalo. – Nakonec sen skutečně zmizel a já se probrala v posteli.

Ležela jsem na zádech a říkám si: ,,Chci ven.“

Stalo se. – Od posledních pokusů s ohmatáváním těla jsem už upustila, protože jsem zjistila, že ohmatání těla sice funguje na získání zraku, ale neprohlubuje dostatečně efektivně stav fáze a jeho realitu. Takže je fakt lepší se pídit pokolenou a hmatat. Jde to rychleji a taky pak dělám méně chyb a víc si uvědomuji kde jsem a co dělám. Čím větší interakce s okolím, tím lepší vědomí a menší riziko, že usnu.

Už se mi stalo, že se mi fáze začala rozpadat, tak jsem rychle třela rukama o sebe a nepomohlo mi to. Jenom jsem slyšela, jak mi ty ruce šustí o sebe, přestala jsem je vidět a voalá – probudím se v posteli…. Blbé.

Neříkám že hmatání po těle není zábava, to jistě je. Ale je lepší ohmatat okolí a pak až sebe, když je fáze stabilní.

Hmatám koberec a vstávám, ju po nábytku.. chvilku nic.. komoda… pak chvilku nic… Najednou jsem začala vidět, ale nechtěla jsem zanedbat fázi prohlubování, tak jsem pokračovala v ohmatávání prostoru. Tak jsem šla dál už se zrakem.

Takže: Po komodě chvilku nic… Žebřík… Pak mezera.. Pak šatní skříň – POČKAT…???

,,Kde se tady sakra vzal žebřík??“ – Vrátila jsem se zpátky k němu. Byl to takový stříbrný, kovový, co není moc vysoký. Složený a normálně opřený o zeď. 😀 !!

Chvilku na to hledím, ale pak mávnu rukou a říkám si ,,Tak ať.“

Chtěla jsem jít zase dál, ale ozvala se rána a otevřela jsem oči ve svém těle. – To mě fakt štve, že nemám ráno klid. Ale ten žebřík mě fakt pobavil.

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky: Astrální cestování“ – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho J 2014-02-13 11:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Týjo, je to strašně zajímavý. To máš dobrý,že stačí říct ''Chci ven''.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-02-13 14:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Doporučuji pročíst články za poslední dobu v dané rubrice. Je tam toho o zraku hodně. Plus doporučená kniha, kterou si můžeš zadarmo stáhnout a podle ní se AC naučit.

Ikona diskutujiciho Vivi 2014-02-13 15:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To by som chcela ovladať :OO

Ikona diskutujiciho Fox 2014-02-13 15:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zkus pro zesílení reality fáze se zkus zamerit pohledem na dlan sve ruky a pak hybej s prstama. Do toho si rekni "tohle je realnejsi nez realita" a uvidis ten nástřel turbo zesílení :)) Ale nevím jestli to jde i u AC mě to funguje v ovladatelném snu. AC se mi totiz jeste nepovedlo.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-02-13 18:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Děkuji za radu, určitě to vyzkouším, pokud si vzpomenu. Četla jsem o tom, že funguje podívat se na své ruce, když se ve snu chceš probudit. Jak to bude fungovat v AC, zatím nevím. Ale když něco zjistím, tak napíšu, co se dělo.

Ikona diskutujiciho Aria Keboke 2014-02-13 23:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Doporučuju ti špunty do uší, na otravný sousedy i neohleduplný rodiče a sourozence funguje spolehlivě. :D

Ikona diskutujiciho Iveta 2014-06-20 13:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já teď čtu Cesty mimo tělo od Michaela Raduga. Pokud se nemýlím, našla jsem odkaz na ni tady na tvých stránkách. Je tam moc dobře popsané různé techniky, on píše že dělá i kurzy atd. A proto mě u konce knihy překvapilo, že píše, že nejde o skutečné zážitky jen o projekci našeho mozku, což mě překvapilo zvlášť proto, že se tím sám tolik zabývá, sám zde píšeo opuštění těla knihu nazval: Cesty MIMO tělo a v závěru napíše že se nejedná o opuštění těla, to mě zarazilo. Co o tom soudíš Alue?

Napsat komentář: Alue Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek