Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
1. Jaká je podle tebe spojitost mezi inteligencí člověka a vyspělostí jeho duše? (Když pominu vlivy na lidský mozek jako ozáření nebo strava v dětství.) Asi se shodneme na tom, že na zemi jsou mezi lidmi poměrně velké rozdíly v míře uvědomění, jsme taková zajímavá směs. Myslíš si, že pokud se člověk už narodí velmi inteligentní a vnímavý, znamená to, že i jeho duše je velmi stará a vyspělá a že jejím úkolem je pomáhat ostatním méně chápavým k uvědomění? Vysvětluji si to tak, že jsme opravdu všichni začínali jako naivní bytosti, jenom to někomu docházelo rychleji a posunul se dříve, a nebo nové nezkušené duše stále vznikají a mísí se s těmi zkušenými.
Údajně by to mělo fungovat tak, že vyspělejší vědomější duše s větším potenciálem změnit svět si vybírají těla, která jim k tomu poslouží. To znamená, že do poškozených, nebo nedobře vyvinutých těl tyto duše nechtějí vstupovat, stejně tak jako nechtějí vstupovat do těl z umělého oplodnění. I když se tedy otázka na první pohled zdá složitá, nebo si člověk říká jak by to mohlo fungovat, systém je jednoduchý. O tom, nakolik bude mozek vyvinutý a tělo silné, se ví všechno předem, protože ve vesmíru neexistuje lineární čas, duše přesně ví do jakého těla jde, do jakého prostředí a co ji tam čeká. Ví jak bude vypadat a jaké budou kognitivní funkce. Není to tedy tak, že by člověk s vysokým potenciálem nějak omylem zapadl do nevhodného těla. Každý z nás bydlí kam, kde bydlet má.
Je tu ale jeden zádrhel, je totiž rozdíl mezi osudem který chce duše , který si ona naplánovala a mezi osudem, který jí vnutí matrix. To jsou různé udičky a lákadla, aby člověk sešel z cesty, kterou si původně určil. Začíná to různými druhy zklamání v rodině, vymývárnou mozku ve školách, později z médií. Většinou se k tomu používá působení na základní pudy: strach, ego a sex. Jako udička může posloužit i jakákoliv druhá žijící osoba, kterou potkáme. Paradoxně právě na bytosti s největším potenciálem bývá hned od začátku vyvíjen extrémní nátlak, aby ke změně cesty došlo a ve většině případů se to daří. A tak se i v dnešní době stává, že bytosti s vysokým potenciálem ho nenaplní z důvodu, že sejdou ze své cesty a žijí jiný život, než původně chtěly.
Znamení nám vždy ukazují, jak se vyhnout problémům, nemocem a neštěstí a také nám dávají potvrzení, když jdeme dobře. Pocit naší seberealizace a vnitřní spokojenosti jsou silné indikátory toho, jestli náš život odpovídá našemu určení. Dává-li vám váš život smysl, vidíte v něm účel a vidíte jednotlivé kapitoly na sebe až podezřele synchronně navazovat v konstruktivním účelu, je to dobrá cesta.
Moje osobní teorie, nad kterou v poslední době uvažuji (protože mám rozečtenou knížku o introverzi) je, že by ještě indikátor míry uvědomělosti mohla být právě introvertnost člověka. Samozřejmě žádný extrém není dobrý a každý z nás leží v jiném bodě pomyslné škály, ale myslím si, že vlastnosti které jsou připisovány introvertům a druhy povolání která tito lidé vyhledávají, docela odpovídají. Asi to nebude obecně platné pravidlo pro všechny, protože je mnoho introvertů kterým právě chybí sociální schopnosti a neví co chtějí dělat se svým životem, ale je to zajímavá myšlenka, kterou se dá poměrně dlouho zaobírat. Když si vezmete úspěšné realizované introverty, docela to sedí.
Takže spojitost inteligence s vyspělostí duše existuje, ale je potřeba si uvědomit, že je asi devět druhů inteligencí a každá je vhodná na něco jiného. To znamená, že pokud je někdo geniální matematik ale v pětatřiceti stále panic, je to sice druh nadaného dítěte, ale pokud je toto nadání jednostranně nevyrovnané, způsobí to spíš problémy než užitek a jedinec má problém začlenit se do společnosti. Je o tom výborná kniha Život s vysokou inteligencí, která popisuje rozdíly mezi nadanými dětmi.
Nejdůležitější druh inteligence, bez které nemáme šanci v životě a ve společnosti uspět, je schopnost rozumět lidem. Schopnost dobře se vyjadřovat, porozumět co druhý myslí, porozumět jeho řeči těla, být přirozeně intuitivní a do jisté míry předvídat co daný člověk potřebuje, jak je naladěný a podle toho se chovat. Pokud neumíme jednat s lidmi a nemáme pro ně pochopení, je nám úplně na nic, že jsme geniální v jiných směrech, protože tuto genialitu nejsme schopní uplatnit ve společnosti. To je nutné si uvědomit. Proto ani na génie a velmi nadané lidi nelze pohlížet úplně stejným metrem, protože jsou rozdíly i mezi nimi. Existují jednostranná nadání, to je to nejhorší co se může stát, pak je nadání svojité, kdy jedinec velmi vyniká ve dvou druzích inteligence – pokud má alespoň průměrnou tu sociální, už je to výborné a třetí nejvzácnější typ má až tři extrémní nadání, ale opět musí mít alespoň průměrnou inteligenci sociální, jinak by ho jeho inteligence vyřadila z kolektivu. Sociální dovednosti jsou to, co určí náš úspěch.
Mimochodem když jsme u toho, jedna zajímavá věc, kterou jsem četla ve zmíněné knize je, že lidé kteří jsou od vás více než 20 IQ bodů, už vám nerozumí. Záleží ale, o jakou inteligenci se jedná. Pokud máte přednášku na určité téma, ale vy v tom tématu máte třeba IQ 130, pak publikum s IQ 110 a méně na dané téma, vůbec nepochopí o čem jste mluvili.
Myslím si že inteligence sama o sobě taky není samospasitelná, že je to spíše složka jednoho ze základních elementů. Podle mě jsou to: INTELIGENCE, MOUDROST, INTUICE.
Inteligence nám dá schopnost chápat a přemýšlet. Díky moudrosti dokážeme znalosti uplatnit v životě, neděláme pitomosti, chováme se dobře k lidem a nenecháme se manipulovat, vidíme ve věcech hlubší smysl. Bez moudrosti je inteligence na nic, protože po světě běhá spousta vysoce inteligentních lidí, ale bez moudrosti se nikdy nedostanou dál, než za špičku svého nosu. A intuice je jednak most k lidem, ale také cit pro hlubší poznání a vnitřní radar, který nás vede. A to je podle mě docela výstižná chakteristika vyspělé bytosti.
2. Tak mě napadlo ohledně destruktivní symbolů, jak vlastně věřící můžou žít a přežít. Chodí se modlit do kostelů a mají kříže doma, nosí je na krku. Jsou jimi obklopení… dle toho co jsem si tu přečetla, tak je to s nimi na pováženou. Takové konstantní obklopení destruktivními symboly musí mít nějakou odezvu ale zase nemám pocit, že by všichni věřící na tom byli špatně. Vím, že se asi moc nechceš touto symbolikou zabývat, ale neudělala bys v budoucnu článek se seznamem a významem destruktivních symbolů?
Kříž přináší smůlu, nemoci, neštěstí, chudobu a různé druhy utrpení. Sama jsem v tom dlouho žila a vím z vlastní zkušenosti, jak je takový život hrozný a depresivní. Nevěřím na to, že lidem co chodí každý den nebo každý týden do kostela, denně se modlí a všude mají kříže, se daří dobře i když to mohou tvrdit. Proč by taky cizím lidem měli vyjmenovávat svoje problémy? U nás to dobré nebylo a nebylo to ani v jiných rodinách a skupinách, které jsem v té době poznala. Hodně tam funguje přetvářka, nejsnadněji to vidíte v kostele, kde se všichni tváří svatě, požehnaně, ale jen co z kostela vylezou, už pomlouvají, hulí, chlastají a mluví sprostě. Stejně to mají i jiné skupiny a církve, stejný přiblblý ,,spokojený“ výraz vám předvádějí svědkové jehovovi když vás mezi dveřma lapají. Lidé zvnějšku mají pocit že jim je vlastně je dobře, ale vůbec to tak není, i když se tak snaží prezentovat.
Náboženství obecně přitahují submisivní lidi, kteří si neumí poradit se svými problémy, neumí samostatně uvažovat a hledají autoritu, která jim nadiktuje a nalinkuje život, na kterou by se mohli upnout, na kterou by mohli přenášet zodpovědnost. Ne nadarmo se věřícím říká ovečky a Ježíši pastýř. Nebo si snad myslíte, že je tato symbolika náhodná? Děje se to i v oblasti esoteriky a new age, to jsou ty případy lidí kteří až fanaticky milují svého gurua nebo duchovního učitele a nekriticky věří všemu co řekne, nebo napíše. Jakoby nechápali, že je to také pouze omylný člověk, který chodí na záchod, prdí, krká a občas něco neví… Ani takový systém není v pořádku. Že s někým souhlasíme a vidíme to stejně je v pořádku, ale není v pořádku okamžitě vzít něco jako absolutní pravdu jenom proto, že to řekl ten nějaký člověk, aniž bychom se nad tím zamysleli. Lidé co vystoupili z církve mají často problém zvyknout si na jiný životní styl, na to že teď jsou sami za sebe a musí se sami rozhodovat. Inklinují často k upnutí se na jiný idol, tedy nahradí jednu diktaturu za druhou. Zvyk je železná košile. Někteří čas od času mění směry a církve, protože nepochopili, že tudy cesta nevede. Naopak osobnosti, které samostatně myslí, z církve po nějaké době vypadnou, i kdyby v ní byli vychováni, protože to nesnesou.
Koho zajímají destruktivní symboly a jejich význam, najde mnoho článků na toto téma v rubrice SYMBOLIKA. Zejména je to povětšinou zasazeno do kontextu, což je lepší, než se učit jednotlivé symboly izolovaně. Lepší je chápat na příkladech a hned uvádět do praxe.
3. Co říkáš na tvrzení, že kdo má dítě, drží ho to v Matrixu, ten kdo nemá, tak po životě si může vybrat jestli chce být dál v Matrixu.
S něčím souhlasím a s něčím ne. Souhlasím s tím, že mít v dnešní době dítě je způsob, jak umožnit matrixu ovládat náš život. Je to z toho důvodu, že dítě do jeho osmnácti let prakticky nepatří nám, ale patří státu. Tato věc vychází z jednoduchého faktu, že to co dítě v životě bude nebo nebude dělat, určuje stát.
Začíná to už těhotenstvím, kdy je mamince nařizováno kdy a v jakých intervalech bude podstupovat jaký zákrok a jak a kde bude rodit – můžeme si vybrat nemocnici, ale nemůžeme rodit legálně doma. Neposlušné mamince je vyhrožováno tím, že nedostane mateřskou. Miminko se narodí a začínají nařízení ohledně zdravotních zákroků a prohlídek, které musí absolvovat. Tři dny po porodu povinně v nemocnici i když to žena nechce. Očkování je jedno z ožehavých témat. Dále je tu povinnost potomka vzdělávat, to už je trochu lepší kafe, protože v dnešní době lze vybrat i jiný typ školy než klasickou, nebo lze potomka vzdělávat doma, jenomže je tu zásadní problém: musíte na to mít čas a peníze. Pokud to nemáte, tak potomek půjde do klasické školy, kde ho 4-8 hodin denně vychovávají cizí lidé podle předepsaných norem daných systémem. Když se pak vrátíte unavení z práce a na dítě si nenajdete čas, více má na něj vliv toto cizí prostředí, než vy. Pak jsou tady klasické systémové deformace a materialismus, dítě vyžaduje věci které pro něj nejsou dobré, protože to vidí ve svém okolí. Všichni to mají/dělají, tak já musím taky. I když se mu to snažíte vysvětlit, málokdy to vezme. Když to vezme, vyřazuje ho to z kolektivu protože bude jiné, takže bojujete s větrnými mlýny, až nakonec stejně povolíte, nebo si to dítě opatří samo/udělá po svém. Protože jeho nastavení je takové, že má opakovat chování svého okolí, aby se začlenilo do společnosti, ale příroda nepočítala s tím, že vynalezneme televizi, éčkové sladkosti, dotykáče a brutální hry. Malé dítě není vybaveno čelit úskalím moderního smart světa. Postupně systém ovlivňuje dítě a dítě tak přináší systém k vám domů. Pokud už v systému dávno jste, nepostřehnete to, ale pokud se snažíte v systému nebýt, trpíte.
Pokud by dítě počínaje vznikem plodu patřilo rodičům, nevztahovaly by se na dítě žádné zákonem dané povinnosti, pouze společenské a sociální normy, to je dát potomkovi lásku, jídlo, oblečení, teplo, řádnou slušnou výchovu a stabilní rodinné zázemí, chránit ho před nebezpečím. Rodič, který nenaplní požadavky systému, se potýká s problémy. Nejvíce nesvobodné je dítě, které si nemůže vybrat absolutně nic… Tento problém končí ve chvíli, kdy je dítě plnoleté, tehdy už za sebe rozhoduje samo a bere na sebe i rizika spojená se svým rozhodováním. Celkově je otázka rodiny a zakládání rodiny spojená se vzdáváním se svobody. Je to něco za něco.
Rozhodně však není pravda, že by rodičovství mělo nedobrý vliv na podobu posmrtné cesty a posmrtného života. Každá lidská duše je tu sama za sebe, nese zodpovědnost pouze sama za sebe a na žádné druhé duši nijak nevisí. Po smrti zůstává citové pouto k potomkům, ale tento cit nás nesvazuje.
Po smrti je podstatné dobro, které jsme poskytli druhým, ať už lidem, zvířatům, nebo životnímu prostředí. Jsou nám ukázány všechny dobré věci očima těch, kterým jsme pomohli, stejně tak i naše špatné chování. Lidé, kteří mají děti, (nebo chovají zvířata, či se věnují obecně prospěšným věcem) za předpokladu že se k nim chovají dobře, mají lepší a hezčí posmrtný život, protože dali více péče, více lásky a prokázali více laskavosti a pochopení, než lidé co si celý život hrabou jenom na svém písečku a na ostatní a na jejich problémy kašlou. Mnoho žen také říká, že teprve až když měly děti, zjistily jak vypadá opravdová láska a duševně tak dozrály do úplně jiného stavu, který je velmi obohatil. Být dobrý milující rodič svému dítěti je něco, co bude po smrti vysoce konstruktivně zhodnoceno.
Mateřství by měla být posvátná věc, něco krásného a vysoce ceněného, ale bohužel nám to kazí už jmenované problémy.
4. Co říkáš na ionizátory vzduchu. Někde tady jsem četl že ionizování je dobré, tuším někde v článku převzatého od Tomáše Marného. Je to pravda?
Ionizátory vytvářejí v místnosti vzduch se záporně nabitými ionty, které jsou velmi zdravé pro lidský organismus. Takže ano, má smysl to mít doma, zejména pokud žijete ve městě se špatným vzduchem a nedostatkem přírody (na venkově, pokud jste u lesa – a ne u pole kde se chemicky hnojilo -, stačí otevřít okno). Moderní přístroje už mají v sobě i zabudované filtry, které čistí vzduch od škodlivin.
Poslední komentáře
-není Co se týká zlatého věku, tak tohle je…
-Karloon 54 Dobrý článek a zajímavý, ale těžko se dá…
-není Dle mých zkušeností je psaní psacím písmem rychlejší,…
-martin ****** Out of topic, dneska jsem mela hezky sen…
-Namasteen