3. Kočičí příběh

30.12.2010 v Čtenáři 54

3. Díl

( Přejít na první díl – ZDE )

linka

Koncem března došlo k velmi zajímavému úkazu. Protože nám dosloužil nadzemní zahradní bazén, který jsme měli původně zabudovaný do země – zůstala po něm na zahradě velká kulatá díra. Manžel tedy postupně tuto díru zavážel různýma sutinama, které nám vozil jeden známý v multikáře. Bylo to samé drobné kamení a jíl, proto mne překvapilo, že zhruba za měsíc po odchodu Sisinka jsem zjistila, jak z této hromady kamení raší 2 žluté narcisky!

Narcisky

Záhadné narcisky

Měla jsem pocit, že to je znamení. Sisinka a Sisinek? Nevím, ale byla to záhada a nikdo nechápal, kde se tam ty narcisky vzaly. Pro jistotu jsem si je vyfotila.

Pak jsme s dcerkou u hrobečku Sisinka zažily takový zajímavý úkaz – ten den jsme mu zapálily místo obvyklé červené hřbitovní svíčky svíčku v zeleném skle. Po malé chvilce jsme viděly jak se plamen svíčky jakoby roztancoval a kolem ní začalo kroužit světlo – tedy odraz světla na hlíně hrobečku v soustředných kruzích. Údivem jsme otevřely obě pusu. Bylo úplné bezvětří a plamínek svíčky od Sisinky hořel plynule a klidně.

Prostě nás napadlo, že má Sisinek radost ze zelené svíčky a od té chvíle jsme mu zapalovali jen tu zelenou, ale už nikdy takhle „netančila“.

Protože jsme si s dcerkou moc přály, aby se nám Sisinek znovu narodil – začala jsem se zajímat o téma reirkarnace zvířat a začala pátrat na inernetu. Bohužel na českém internetu

se píše jen o reirkarnaci lidí. Naštěstí zahraniční weby (např.: Ezinearticles.com – Is Your Pet Reincarnated?) tohle téma mají a dokonce jsem tam našla i návod jak se s ním sejít. Samozřejmě se nejednalo o vyvolávání ducha, ale o setkání v představě.

Měla jsem si zvolit místo, čas, roční období a čekat na naše setkání. Hned první večer, než jsem usnula, jsem zavřela oči a představovala si, že je letní odpoledne, sluníčko příjemně hřeje, ale nepálí.

Jako místo našeho setkání jsem si představovala palouček u lesa, který máme hned za plotem naší zahrady a kde se Sisinek tak rád proháněl s Nixinkou a Dixinkou.

V představě jsem si sedla na palouček a poprosila jsem Sisinka, aby za mnou přišel.

Najednou palouček potemněl – ocitla jsem se na jiném palouku, kolem kterého byl takový hustý temný les, a najednou vyskočilo z houští rovnou přede mne nějaké pruhované stvoření.

Bylo to velké asi jako pes střední velikosti, ale já věděla, že to byl Sisinek, i když se sobě moc nepodobal. Posadil se přede mnou a smutně se mi zadíval do očí.

Zeptala jsem se ho: „proč jsi takový smutný?

Odpověď zazněla ještě dřív, než jsem ji stačila doříct (vlastně si uvědomuji, že jsem se ho ptala telepaticky – v mysli).

Odpověděl mi doslova:„protože jsem svázaný“.

A já na to: „a pročpak jsi svázaný?“ a zase odpověď ještě vprostřed mé otázky: „protože se vám po mně tolik stýská“.

Já: „strašně moc nám chybíš a moc si přejeme, aby ses nám vrátil zpátky“

Sisinek:„já se vrátím“

Já:„a kdy?“

Sisinek:„až přijde čas“

Já:„a bude to brzy?“

Sisinek:„až přijde čas“

Já:„a proč jsi mně Sisinku opustil?“

Sisinek:„Musel jsem“

Já:„proč? Kvůli tomu zničenému tělíčku?“

Sisinek:„ne“

Já:„tak proč?“

Sisinek:„měl jsem Tě něco naučit“

Já:“ aha a copak?“

Sisinek:“pochopíš sama“

Najednou jsem cítila, že naše setkání je u konce – tak jsem se ještě rychle zeptala: „můžeme se zase někdy takto setkat?“

Sisinek.„ano“.

Pak jsem se s ním rozloučila a usnula jsem.

Měla jsem z toho všeho takový zvláštní pocit. Zprvu jsem nevěděla jestli jsem si to všechno jenom nevyfantazírovala ve své hlavě, ale bylo to tak živé, že jsem nabyla jistotu, že se mi to nezdálo. Druhý den jsem dcerce všechno povyprávěla a vysvětlila jí, že musíme zaujmout jiný postoj. Že když na Sisinka myslíme se žalem – tak ho to trápí a že mi slíbil, že se vrátí. Od té doby jsme na něho přestaly vzpomínat jako na někoho, kdo umřel, ale jako na někoho, kdo na nějaký čas odcestoval, ale vrátí se, proto budeme očekávat jeho návrat a těšit se na něj.

Další „setkání “ proběhlo přímo na paloučku – tak jak je ve skutečnosti i Sisánek měl svoji podobu – tak jak vypadal, když byl ještě úplně zdravý. Tentokrát za mnou přiběhl radostně a vypadal spokojený. Spíš jsme si spolu jen hráli – než si povídali. Pak jsme se rozloučili s tím, že se zase uvidíme. Ať už to byla fantazie nebo ne – hrozně mi to pomohlo. I když dnes jsem si jistá, že to fantazie nebyla.

V té době jsem se začala zabývat hledáním esoterických témat na internetu. Začala jsem se zajímat o astrální cestování (doufala jsem, že i takto se s ním setkám a dozvím se více). Dokonce se mi podařilo 2x astrálně cestovat, ale poprvé, když se mi to podařilo tak mi nějaký mužský hlas zahřměl přímo do ucha se slovy „co to děláš?!“ Tehdy jsem se zalekla a skočila zpátky do těla. Druhý astrální výlet se odehrál pouze v mém pokoji a skončil u okna, kdy jsem se zase něčeho zalekla a najednou byla zpátky ve svém těle.


Ovšem tyto zážitky ve mně utvrdily představu, že něco mezi nebem a zemí opravdu existuje, že naše „duše“ opravdu není žádný výmysl a že naše fyzické tělo je v podstatě obal.
To mně utvrdilo v tom, že jsem se svým kocourkem opravdu komunikovala a začala jsem se o tyto věci zajímat více a dostala jsem se tak na Tvé stránky a už jsem jim zůstala věrná.

Na Tvých stránkách, Aluško, jsem se i dočetla o tom, že existují andělé a pokoušela jsem se s nimi komunikovat. Mluvila jsem s nimi o tom, jak moc si přeji, aby se mi Sisinek vrátil a prosila jsem je o pomoc v této věci. I jejich odpovědi mně utvrdily v tom, že se mi opravdu vrátí, ale na otázku KDY jsem dostala stejnou odpověď jako od Sisinka: „až přijde čas“.

Moc jsem si přála, aby si byl co možná nejvíc podobný, abych poznala, že to je on, ale andělé mě ujistili, že ho poznám nejen podle zvláštního znamení, ale i srdcem.

Koncem května mě zaujal na Tvých stránkách obrázek s kočičím andělíčkem. Tenhle obrázek jsem si uložila do PC, protože se mi moc líbil a říkala jsem si, že andělíček je moc podobný Sisinkovi, když byl koťátko akorát neměl růžový čumáček s bílou kresbou.

Kočičí andělíček

Pak se mi opakovaně zdál sen o tom jak se už Sisinek vrátil a vždy jsem si pamatovala jenom přední část (od hlavičky po hruď) a vypadal jako ten andělíček. Já jsem, ale v tom snu věděla, že to je on.

A pak došlo k našemu poslednímu setkání v představách – je zajímavé, že si přesně pamatuji všechna slova jenom z prvního a pak posledního setkání.

Pamatuji si, že Sisinek za mnou radostně přihopsal a radostně oznamoval: „už jsem se Ti narodil“ a pak to ještě 2x zopakoval. A než jsem se stačila zeptat na další věci pokračoval sám: „já jsem ještě malinkej, u své maminky! A jsem teď holčička!“

Já:“ a jak Tě najdu?“

Sisinek:„přijdu sám“ a pak dodal „přijdu s doprovodem“

Já: “ a kde jsi ted?“

Sisinek:„U hodných lidí. Mají kočičky rádi.“

Chvíli jsme se spolu mazlili a pak mi řekl: „vím, že chtějí zítra dát inzerát do Avíza – koukni tam“.

Já: „A jak Tě poznám? Co když se spletu?“

Sisinek:“ Neboj se, budeš si jistá. Poznáš to srdcem. A taky mám znamení!“

Ani jsme se tentokrát nestačili rozloučit. Palouček se najednou rozplynul.

Druhý den (15.6 2010) jsem průběžně a opakovaně pročítala na serveru Avízo online inzeráty s nabídkou koťátek, ale žádný inzerát mně nezaujal, přestože tam bylo plno pěkných koťátek – dokonce i mourovatých s bílýma tlapičkama, ale já jsem cítila, že tam není „on“.

Už jsem se chystala ke spánku a ještě naposledy jsem chtěla kouknout, jestli tam nepřibyl nějaký nový inzerát a fakt, že jo!

Text inzerátu zněl takto:

Darujeme koťátko (kocourek)

Darujeme koťátko, pravděpodobně je to kocourek, ale nevíme to na 100%.

Odběr je možný ihned, jsme z Ostravy. V případě zájmu nebo dotazů mě prosím kontaktujte na email .

Ten inzerát mě přitáhl jako magnet a přestože se tam zmiňovali o kocourkovi – měla jsem takové silné nutkání rozkliknout detail s fotkou.

A to, co jsem uviděla mně dostalo! Najednou jsem si byla opravdu JISTÁ, že to je „ON“.

Fotky, které tam byly uveřejněny přikládám.

Samuelka z inzerátu

Koťátko z inzerátu

Koťátko je vyfoceno z obou stran a přesně v místech, kde měl Sisinek amputovány nožičky má koťátko bílé pruhy! Navíc je mourovaté s bílýma bačkůrkama a čumáček jako ten kočičí andílek (s bílou kresbou a růžovým čumáčkem)!

Okamžitě jsem začala psát e-mail paní, která byla pod inzerátem uvedená.

Moje odpověď je zde:

Dobrý večer,

na serveru www.avizo.cz mne zaujal tento Váš inzerát:

,,Darujeme koťátko, pravděpodobně je to kocourek, ale nevíme to na 100%.

Odběr je možný ihned, jsme z Ostravy. V případě zájmu nebo dotazů mě prosím kontaktujte na email.“ ….

Mám vážný zájem o toto koťátko. Ozvěte se mi prosím co nejdříve – popř. mi napište Vaše telefonní číslo, abych Vám mohla zavolat a domluvit se s Vámi.

Bude se u nás mít moc dobře.

Děkuji moc za Vaši odpověď.

S pozdravem

Simona K. + kontakt na mně

a paní mi odpověděla:

Dobrý den paní K.,

inzerát stahuji a koťátko Vám „odkládám“. Kotě má 5 týdnů pryč, ale už samo baští a naše kočka už nemá skoro žádné mlíko a to jsou na ni 2 koťátka. Nejlepší by bylo, kdyby jste si pro něj mohla přijet o víkendu. Mám zkušenosti, že si lidi chtějí brát koťátka už takhle malinkaté. Kdyby jste si ho ale chtěla vzít později, tak si ho u nás klidně ještě necháme. Jen dodávám, že ještě není naočkované a odčervené. Jestli máte nějaké další dotazy, tak mě klidně kontaktujte na emailu (budu číst dneska večer, možná mrknu v práci přes den) nebo telefonicky – tel. číslo je 7** *** ***. Budu ráda, když mi potvrdíte emailem nebo smskou, jestli si koťátko vezmete a případně kdy – jestli o víkendu nebo ještě počkáme. Pokud by jste mi chtěla zavolat, tak nejdříve po 14 hod, budu sice ještě v práci, ale už bych měla být na příjmu.

Pěkný den

L. G.

Vůbec mně nepřekvapilo, že je tak malinkej – vždyť mi to sám řekl – navíc mně to utvrdilo v tom, že se opravdu nemýlím.

Následující den jsme se s paní domluvily, že si pro koťátko přijedu o víkendu a slíbila jsem, že přesný čas pošlu e-mailem.

Tady je:

Dobrý večer paní G.,

Zatím jsem zjistila, že koťátka se očkují až v 6. týdnu – takže si to už vezmu na starost.

Jinak bych si pro „našeho drobečka“ mohla přijet v sobotu (mezi 13:00 – 14:00 hodinou) – souhlasíte?
Už jsme mu dnes koupili nějaké hračky a papání pro koťátka a všechno chystáme na jeho příchod.
S pozdravem
Simona K.

Pak přišla odpověď, která mně opět dostala:

Dobrý večer paní K.,
Volala jsem na veterinu a tam mi říkali, že se koťátka očkují v 8. týdnu, takže máme jiné informace, ale každopádně se tento týden ještě očkovat nemůže. Zítra zajdu pro pastu na odčervení, už jsem se domlouvala, takže koťátko bude odčervené. Napíšu Vám ještě zítra co a jak, domlouváme se s manželem, že bychom se s kocourkem stavili v pátek odpoledne nebo k večeru na
veterinu (podle toho jak budou mít čas, na veterině kam chodíme se objednává) a z veteriny bychom Vám koťátko mohli přivézt. Záleží na Vás, jestli budete v pátek doma a jestli by Vám to tak vyhovovalo.
Přeji pěkný zbytek večera
Lucie G.

Vždyť mi říkal, že přijde S DOPROVODEM a je to tady!

A tak se taky stalo, v pátek už byl u nás. A opravdu s doprovodem!.

Jediné co mi nehrálo, bylo to, že mi říkal, že je holčička a byl mi předán jako snad kocourek.

Protože ale bylo koťátko tak malinké – narodilo se 11.5. 2010 – bylo i pro mně těžké určit pohlaví.

Ovšem při naší první veterinární kontrole u našeho hodného pana doktora K. nám pan doktor řekl radostnou zprávu, že je to na 100% holčička!!!! Takže všechno vyšlo do puntíku! Přesně tak, jak mi Sisinek předpověděl.

Tentokrát jsme se rozhodli dát koťátku jiné jméno. Protože jsme si nejprve mysleli, že jde o kocourka a já chtěla nějaké jméno, které by mělo něco společného s anděly, aby mu přineslo štěstí – chtěla jsem mu dát nějaké andělské jméno. Dohodly jsme se s dcerkou, že já vyberu 5 jmen a ona také a pokud se shodneme – tak to jméno mu dáme. Shodly jsme se jenom u jednoho jména : Samuel – což je prý archanděl, který vládne andělům lásky.

Když jsme zjistili, že je to holčička – stala se ze Samuela Samuelka.

Samuelka

Samuelka v sedmi týdnech věku

A abychom měli úplnou jistotu, že je to on – tak nám ukázal, že se z 95% chová úplně stejně jako Sisinek. Má stejně krásný hlásek (zurčící potůček), zahrabává mističku s jídlem úplně stejně jako on, prská na mně při hře úplně stejně tím svým zvláštním a originálním způsobem – jako to uměl jenom on. Lehává u mně na klíně – úplně stejným způsobem. Je zrovna tak živelná jako on – prostě jako jeho kopie. Jediné co nedělá – nemlaská tak zvláštně u pití mlíčka.

Samuelka

Samuelka se sklenicí vody

Ale má jednu novou velmi zvláštní vlastnost. Když se to stalo poprvé – zůstala jsem úplně paf:

syn byl na mně hubatý a já ho rozčileně okřikla – najednou jsem měla Samuelku na klíně, předními tlapičkami se mi opřela do hrudi, podívala se mi ustaraně do očí a pak mi jednu tlapičku položila na ústa – jakoby chtěla říct: „no tak, nevztekej se, nestojí to za to“.

V ten moment jsem byla klidná jako beránek – byl to tak krásný nepopsatelný pocit, který mne zaplavil, že se to nedá ani popsat.

Od té doby mi to předvedla už vícekrát – takže to nebyla náhoda.

Prostě je v ní něco andělského a momentálně mě učí být více vyrovnaná. A je to opravdu vynikající učitelka!

Každý den děkuji všem konstruktivním silám vesmíru i andělům za pomoc, za tento zázrak. Za návrat bytosti, která nám byla tak drahá a která se nám vrátila zpět. Děkuji i Samuelce, že se vrátit chtěla.

A také chci velice poděkovat Tobě, Aluško, že jsi mi pomohla otevřít oči, uši i mysl, což mi pomohlo mnohé pochopit. Tvoje stránky mi dodávaly sílu a pomohly mi otevřít se andělskému vedení a pomoci. Což mi opravdu mění život k lepšímu.

Také bych chtěla vzkázat lidem, kteří truchlí po odchodu svého zvířecího kamaráda: nebuďte smutní – zázraky se opravdu dějí!

Samuelka

Samuelka v pěti měsících věku

Komentáře

Ikona diskutujiciho vivien.viv 2010-12-30 08:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jééééé, Simčo, Tys mi dala :o). Všechny tři díly jsem přehltla jak "hladovej vlčák", každý ráno jsem běžela zapnout počítač, abych se dostala k vítěznýmu konci :o). To je nádhera!!! Taky jsme s manželem takový zvířátkový, já jsem ale zase "ujetá" na králíčky :o). Milujeme ale všechna zvířátka, jen s kočičkami nemáme zkušenosti.

Ikona diskutujiciho katrin 2010-12-30 09:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Všechny tři díly jsem přečetla jedním dechem, moc mě to bavilo, kočičky mám ráda a ráda o nich čtu takovýhle super příběh:) Moc se mi to líbilo (a hlavně že to má dobrý a překvapivý konec:)

Ikona diskutujiciho Lenka 2010-12-30 10:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherné… Mám doma dvě kočičky, tak to opravdu bylo něco pro mně :-) Díky

Ikona diskutujiciho IrenaT 2010-12-30 10:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Díky za pohlazení na duši.

Ikona diskutujiciho Marry 2010-12-30 11:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak rozkošné kotě.Bždycky jsem se více bála co se stane po smrti mého miláčka(pejska)ale ted' se až tak nebojím.Dokonce mi spadl balvan ze srdce moc děkuji tobě a Alušce 🙂

Ikona diskutujiciho Armon 2010-12-30 11:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Wow, tak to je krásný, život prostě dokáže příjemně překvapit.

Ikona diskutujiciho Peťa 2010-12-30 13:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc pěkný příběh s ponaučením a dobrým koncem a nádherná Samuelka.

Ikona diskutujiciho Alena 2010-12-30 15:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Diky za zverejneni, nic krasnejsiho jsem uz dlouhou dobu necetla.Jeste vic si nyni vazim sve vlastni kocicky

Ikona diskutujiciho Is 2010-12-30 19:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Promiň ale toho králičího maskota si okopírovala?A jestli ano tak odkud?

Ikona diskutujiciho Radek 2010-12-30 19:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Při tom jak se paní snažila o astrální cestováni a nějaký mužský hlas ji okřikl co to dělá – nemáte někdo tušení kdo nebo co to mohlo být a proč k tomu došlo??

Ikona diskutujiciho Tinka 2010-12-30 20:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Wau. Je to vážne dojemné. Dosť som si poplakala. tá mačička je rozkošná. ja som mala psíka (volala sa Tinka :D ) bola už staručká lebo ju dostal ešte ocko keď bol malý (mala 14 rokov) jedného dňa sa ale dedko vrátil z lesa iba z Ajkou (náš druhý psík) Tinka dosť zvláštne zmizla. Celý mesiac potom sme ju hľadali po lese aj okolitých dedinách, dali sme inzeráty na internet aj do rozhlasov. ale Tinka sa nenašla. oplakávame ju ešte doteraz a to už sú dva roky. hrozne nám chýba ale snáď sa má dobre.

Ikona diskutujiciho Alue 2010-12-30 22:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Vivien, tobě už z té závislosti na mazlících nic nepomůže, tady je to samý zvířecí případ :D

Ikona diskutujiciho Janča 2010-12-30 22:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jééé to bylo moc milý čtení 🙂 Děkuji 🙂

Ikona diskutujiciho Ivča 2010-12-30 23:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K tomu smutnění po něčí smrti: tím svazujeme a brzdíme všechny duše zemřelých, doporučuji napsat o tom článek, že je to naše sobectví oplakávat je, podobně jako se Sisinkem. A k astrálnímu cestování: ano, jsou různé říše, někoho to baví, jenže kdo jde duchovně, ví: je to past. Duchovní svět je nad tím astrálním. I 3. oko je past, dobře je až zrušit svůj prvotní program, co nevědomky děláme, a tím jedeme pod vlivem kundalini. Pak teprve může být jak dole, tak nahoře, a teprve pak jsme v Sušumně, místo Idě či Pingale. Všechny zdravím a přeji mnoho úspěchů v nadcházejícím roce.

Ikona diskutujiciho Verča 2010-12-31 01:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je krásné číst, co všechno je někdo schopný pro nemocnou kočičku udělat. Je krásné vědět, že tu jsou lidi, kteří milují kočičky nejen proto, jak vypadají, ale hlavně kvůli celé jejich osobnosti.

Ikona diskutujiciho Maaya 2010-12-31 12:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

nádherný příběh :)kočky mám nejradši 🙂 naše se jmenuje Sára a už jí je 13. Naštěstí vypadá pořád k světu, nevím co bych si počla kdyby mi umřela 🙁

Ikona diskutujiciho Elin 2010-12-31 13:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherný příběh, poplakala jsem si, ale především zaradovala, že jste opět spolu.. Přeji, ať se Vám už vyhne lekce končící odchodem z toho světe "jen" proto, abyste něco pochopili

Ikona diskutujiciho arka 2011-01-01 08:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak tenhle článek mě vážně dostal, v květnu jsme museli nechat uspat našeho milovaného pejska, protože byl velmi nemocný a já si to potom tolik, tolik vyčítala, že jsem ho měla nechat umřít doma a tak podobně. Vlastně jsem se s tím do dneška nesrovnala a moc na něj vzpomínám, i teď mám slzy v očích. Také bych se s ním moc ráda ještě setkala, stejně jako Aluška s číčou.

Ikona diskutujiciho ok 2011-01-01 15:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to je hustá koťo-story 8)

Ikona diskutujiciho Simona 2011-01-02 15:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji všem čtenářům za krásné komentáře, které pohladily pro změnu i mou duši. Velmi děkuji i Alušce, že mi umožnila tento příběh zveřejnit a takto dát naději těm z vás, kteří mají podobné zkušenosti nebo je čekají. Přeji Vám všem i vašim zvířecím kamarádům hodně štestí a zdraví, ochranu andílků a popř. šťastné brzké shledání!

Ikona diskutujiciho Realtoltek 2011-01-03 16:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jaj skvely pravdivy pribeh. Sisinek si Vas vybral aby vas potahl .). To ze duch prochazi evoluci svetelneho tela/duse je zcela jasne.

Ikona diskutujiciho Jezzy 2012-03-09 17:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mrzí mě, že jsem si tento příběh přečetla až dnes a nevšvimla jsem si ho dřív.

Ikona diskutujiciho Deine 2012-03-21 14:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jé, krásný příběh 🙂 Celou dobu jse mto četla s kocourkem na klíně 🙂 Tommy mi tu u toho krásně vrněl.

Ikona diskutujiciho Míša 2012-09-10 14:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj, příběh je opravdu nádherný. Na tyto stránky jsem se dostala náhodou, stejně tak, jako na tento příběh. Před několika týdny mi umřel křečík (je to sice malé zvířátko, ale byl pro mne a pro mého přítele skoro jako pejsek nebo kočička a oba jsme ho oplakali)a tudíž mne toto téma zajímalo. Příběh jsem četla tajně v práci a dojal mne tak moc, že mi u něj tekly slzy. Četla jsem ho už před pár dny a dodnes na něj nemůžu zapomenout. Vyprávěla jsem ho i doma a slzy mám ještě dnes, když si na něj vzpomenu. Přeji nejnovější kočičce i její rodině hodně štěstí. At´se kočička dožije krásného věku. Taky ji posílám moc pusinek. Ahoj Míša

Ikona diskutujiciho Marika 2012-10-26 22:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

tento článek mi poslalo samo nebe. Nebo moje nejmilejší kočička Aranka, která včera podlehla chronickému selhání ledvin. Byla naprosto výjimečná. Sama si mě vybrala, byla dobrosrdečná, každému chtěla zvednout náladu, rošťáček, andílek, dokonce uměla udělat i kotrmelec. Moc si přeji se s Aruškou setkat. Moc děkuji za článek

Ikona diskutujiciho Naďa 2013-01-12 02:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný příběh.. Před rokem mi zemrelo moje psí druhé já a strasne moc bych si prala aby se mi vratila.Truchlím po ní porad,po precteni se ted bojim toho,ze ji taky nejakym zpusobem drzim "svazanou" a to nechci, ale chybi mi tak strasne moc,proste to nejde prestat s zalem vzpominat i kdyz casto vzpominam s usmevem na tvari, co vsechno tropila a jaka byla..cast me odesla s ni a cast ji zustala ve me..

Ikona diskutujiciho Merrie 2013-01-24 17:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

NÁDHERNÝ príbeh! Presvedčilo ma to o tom, že náhody neexistujú 🙂

Ikona diskutujiciho Tom 2013-05-20 20:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to je opravddu moc krásný příběh. Mám taky dvě kočičky, vždycky jsem se moc bál, až jednou umřou, ale teď už se tolik nebojím, když vím, že když budou chtít, tak se vrátí.

Ikona diskutujiciho Morka 2013-05-23 16:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherné, úžasný!!!!! :')

Ikona diskutujiciho Marika 2013-10-31 09:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[25]:tak nevím. 2. 8. letos ke mně přišlo koťátko, kočička. Hned jsem věděla, jak ji mám pojmenovat. Je to Aranka II. Vrká stejným způsobem jako Aranka I, hraje si s kocourkem úplně stejně, jsem ráda, že kocourkovi Felixovi nahradila Aranku I. K ostatním kočičkám se chová stejně přátelsky, jak to dělala Aranka I a hrabe v písečku taky úplně stejně. Jak roste, začínám si všímat, že má stejně moudrý výraz jako Aranka I.

Ikona diskutujiciho Martina 2013-11-11 22:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Máme 5 kočiček. Loni o Vánocích nám odešel desetiletý kocourek. Nechci se znovu vracet k tomu smutnému příběhu. Ale po jeho smrti jsme ho pohřbili s dětmi na zahradě pod lískou a udělali mu hrobeček. Ještě několik dní a nocí jsem zcela zřetelně cítila, že se stále ze zahrady vrací, vnímala jsem jeho přítomnost tak silně, že jsem se několikrát přistihla, že ho chci bezmyšlenkovitě pohladit a byla jsem překvapená, že tam není. I ostatní kočky se chovaly, jako by tam byl – nechávaly mu mezi sebou místo při odpočinku a tak.  Měla jsem dojem, jako by stále nemohl pochopit, proč má být venku a proč ho nechci pustit dovnitř. Jednou mě vyděsilo, když jsem ho zaslechla, jak vyskočil na parapet okna, tím způsobem, jak to dělal jen on. Šla jsem se podívat, tam samozřejmě nikdo. V noci jsem ho fyzicky cítila na peřině, tam kde rád lehával. Snažila jsem se mu vysvětlit, že už může odejít, ale marně. Teprve asi sedmý den jsem vnímala, že se v noci přišel rozloučit. Otřel se o mě čumáčkem a zdálo se, že je vyrovnaný a klidný. Věděla jsem, že už nepřijde. A opravdu, od druhého dne už tam jeho duše nebyla, snad se odebral do nebe mezi ostatní kočičí andělíčky.

Ikona diskutujiciho Iveta 2013-11-20 12:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je smutný ale zároveň krásné,brečela jsem u toho,já kočičky miluji,mě umřel kocourek 3.8.2011 v nedožitých 10 letech doma perský to byl.A máme nalezenou kočičku Bublinku od 23.7.2013 jsme si jí přivezli domu jako malou a teď spí se mnou v posteli,dovádíme spolu doufám že tu bude hodně moc dlouho s námi.

Ikona diskutujiciho Macejeska 2014-05-19 22:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

I když reaguji velmi pozdě, tak pana doktora, o kterém se zde psalo (L.K. OV-Dubina), znám a je to velmi milý, hodný člověk. Bydlíme od něj 5 minut a s našimi miláčky k němu chodíme už 2 roky. Je tomu půl rok, co jsem s naším velmi nemocným kocourkem začala chodit k němu velmi často a před týdnem nám ho pan doktor musel uspat. Cítím nesmírnou bolest, ale doktorovi naprosto důvěřuji a vím, že takto je kocourkovi lépe. Ani nevíte, jak bych ráda, aby se jednoho dne i on ke mě takto vrátil. Bylo to naše sluníčko a opravdu se s tím nedokážu vyrovnat. Budu se modlit za to, že ho svou bolestí tady nedržím na sílu a on tak našel svůj klid :-( Mrzelo by mě to, kdyby nenašel svůj klid, ale když já se s tou ztrátou neumím a nedokážu vyrovnat.

Ikona diskutujiciho Ivana 2014-06-10 12:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji za krásný příběh. Dnes ráno nepřišel domů náš kocourek Foxy. Bohužel jsem ho našla mrtvého ,kousek od našeho domu.Přejelo ho auto.Je mi tak smutno.

Ikona diskutujiciho Jana 2014-08-17 16:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krasný příběh, hodně mi pomohl,předevčírem mi umřela v naruči fenka yorka Kiki, byla to kamarádka,strašně mi v životě pomohla,moc to bolí,ale věřím,že se ještě shledáme.

Ikona diskutujiciho Pavlína 2014-09-14 15:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji za nádherný příběh. Začala jsem se zajímat o to, co se děje se zvířátky po smrti poté, co mi moji milovanou kočičku Mourinku přejelo loni v červenci auto. Dodnes se s tím nemůžu smířit a Vy jste mi dala naději, že se s ní opět někdy setkám a nejen s ní, se všemi kočičkami a kocourky z mého dětství. Ještě jednou Vám děkuji, mějte se krásně – celá Vaše rodina včetně kočičích členů :-)

Ikona diskutujiciho Iva 2014-11-28 04:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jsem moc ráda, že jsem natrefila na tento příběh a paní děkuji, že se o něj podělila. Mám také zkušenost s reinkarnací zvířecí dušičky, kterou jsem velmi milovala a miluju.

Ikona diskutujiciho wickysek 2014-12-13 00:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K tomu můžu říct jen jedno- hooodně velké DĚKUJI! Nádherný příběh, ačkoli mi to nedalo a u každého z obou "Sisi" jsem si poplakala…:)Máte krásné srdce:)

Ikona diskutujiciho Antonie 2015-12-06 03:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já osobně sice nemám vůbec ráda kočky, jsem kovaný pejskař a milovník zvířat obecně, ale musím říct, že je to moc krásný příběh. Ty pruhy v místě původní amputace, to mi spadla tedy čelist. Já jsem zažila něco velmi podobného se svým bulikem, který zemřel ve dvou letech na selhání ledvin. Poprosila jsem ho, když jsem ho držela v naruci a on odcházel, aby se vrátil. A stalo se. Když např. můj další balíček knucel, že chce do stodoly, kde nikdy nebyl a po vypuštění najisto běžel pro schovaný míček, který tam schoval předchozí pejsek, tak mi neskakala husina jako pralinky. Přeji všem, aby se znovu setkali se svými milovanymi.

Ikona diskutujiciho Marťa 2016-04-07 23:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je krásné :-) Jak jsem viděla fotku Samuelky, tak mně úplně zamrazilo :-) Rozhodně to je Sisinek 🙂

Ikona diskutujiciho Tereza 2016-08-23 15:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc Vám děkuji za Váš příběh, hrozně moc mi pomohl v těžkých chvílích. Včera 22.8.2016 nám umřel náš milovaný pejsek Bobánek, byl hlavně můj od štěňátka, ale i můj přítel si ho hrozně zamiloval, byl velkou součástí našeho života. Bobánek byl hrozně šikovný a hodný pejsek, umřel nečekaně pár dní po anestezii, která byla kvůli čištění zubního kamene, mladý v 6 letech na selhání ledvin. Když jsme zjistili, jak špatně na tom je, tak to hrozně bolelo a situaci jsem naprosto nezvládala.  Moc jsme bojovali, aby nám neumřel.  Nakonec se mu už dostávala voda do plic a bylo nám oznámeno, že ledviny nepracují, že to musíme ukončit.  Už tu celou noc než jsme šli na veterinu na další kapačky, tak jsme věděli, že je to moc zlé a že nám umírá a že ho budeme muset vysvobodit, moc se zhoršil a moc se trápil, ale stejně jsme doufali, že doktorka nám dá další naději. Celou noc jsme ho s přítelem drželi a byli s ním, celé poslední dva dny jsme byli u něj.  Bylo nesnesitelné vidět, jak se nám ztrácí před očima, a že se díváme na to, jak umírá. Když ho uspali tak jsem ho objímala a přítel mě, abych se nezhroutila, říkala jsem mu, že si teď bude hrát s pejsky v nebíčku a že se k nám jeho dušička jednou vrátí, až bude pravý čas, ale stejně jsem se s tím nemohla vyrovnat, pořád jsem se obviňovala, že jsem měla udělat něco jinak, i veterináře jsem obviňovala, že měl udělat vyšetření krve, že jsme mu říkala, že se občas třese, a on, že to je o povaze psa, ale i jiné problémy které měl mu mohli naznačit, že má slabší ledviny, ale i já se měla o jeho zdraví víc starat a všímat si příznaků. I když byl tak hravý a veselí, tak měl nemocné tělíčko, hrozně jsem si to vyčítala a stejně vždycky budu. Po přečtení vašeho příběhu jsem si uvědomila, že nemůžeme tolik truchlit, aby mohl v klidu si hrát v nebíčku, sice to je hrozně těžké, protože to byla velká láska mého života a umřel příliš mladý, ale teď věřím a budu se modlit za to, aby se jeho dušička k nám jednoho dne vrátila, abych mu mohla dát větší péči a abysme byli zase všichni spolu.

Ikona diskutujiciho Radka 2016-10-30 10:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

..je to pár dnů, co mne opustilo mé kočičí druhé já..cítím se jak tělo bez duše a je tu prázdno..procházím inzeráty, stránky útulků, ale pořád to nějak není ono..zároveň mi vrtá hlavou jak to může probíhat.. takové převtělení naší spřízněné dušičky u kočičího tvorečka..bydlí ta dušička už v tom zárodku u kočičí maminky od začátku nebo se nastěhuje do koťátkovského tělíčka těsně před porodem..co myslíte?

Ikona diskutujiciho Iveta 2016-11-17 22:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dobrý den, Váš příběh mě velice dojal, už asi hodinu tady brečím! Je to naprosto dojemné a silné…a zároven krásné! A zajímalo by mě: přišla jste časem na to, čemu vás měla naučit jeho smrt? Četla jsem o tom, že zvířátka mají své páníčky vždy něco naučit, takže tím jsem si zcela jistá. Nemohu mluvit za Vás, ale z toho příběhu jsem si vytvořila závěr, že on Vás měl naučit tomu, aby jste se duchovně posunula…vlastně díky jeho smrti jste se začala zabývat duchovními záležitostmi, dokonce jste zvládla i astrálně cestovat, určitě Vás to velmi posunulo a rozvinula jste tyto "vyšší schopnosti", což je na tom též krásné! Já se duchovní tématikou zabývám dlouho, a proto se mi líbí i to, že je zakomponována va Vašem příběhu a obzvlášt mě zaujalo, jak probíhalo vaše setkání s ním ve vašich představách! to je tedy silné! Je to přes čtrnáct dnů, co mě opustila moje morčice Berta, musím říci, že vše, co bylo spojené s jejím odchodem, by se také dalo nazvat magickým, i když nakonec tyto věci jsou naprosto normální, stačí být vnímavý a být otevřený signálům z duchovního světa. Měla jsem vizi, ve které byla ona, ale nožičky byly v kleci, zatímco hlava mířila směrem k nebi…probudila jsem se a věděla, že tady už dlouho nebude. Zrovna ten den jsem měla jet na čtyři dny pryč. Řekla jsem jí, ať na mě počká. Když jsem se vrátila, tak se se mnou ještě vítala, a tak se mi velmi ulevilo. Ale měla jiný výraz, věděla jsem, že tady dlouho nebude, a tak jsem ji vzala do náruče, chovala ji a říkala, jak moc ji mám ráda. Když jsem ji vrátila do klece, začala hůř dýchat a posléze odešla. Napsala jsem jí dopis, ve kterém jsem ji žádala, at mi dá ve snu znamení, ze kterého poznám, zda se sem hodlá ještě inkarnovat…a ještě tu noc mi ho skutečně dala 🙂 Zdálo se mi, že jsem přišla ke krabičce, ve které spočívalo její tělíčko (stejné krabičce jako v reálu, otevřela ji, vzala její těličko a najednou se zvedla a já řekla "ona žije" 🙂 lepší znamení mi dát nemohla…ted tedy musím také zjistit, kdy se sem hodlá inkarnovat…a půjdu na to stejně jako vy! Díky za sdílení Vašeho příběhu, dost mě nakopnul!

Ikona diskutujiciho Erika 2017-01-11 20:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[43]:Ahoj Ivetka, ako to dopadlo s Vašim morčiatkom, "vrátilo" sa Vám?

Ikona diskutujiciho Erika 2017-01-12 15:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[42]:Aluska vedela by si v tomto poradiť, aj mňa by to zaujímalo. Silvika z tohto prípadu ešte prispieva na tvoju stránku?Ďakujem

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-12 17:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[45]:  Mám několik tisíc čtenářů, nevím to.

Ikona diskutujiciho Erika 2017-01-12 17:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[46]: dakujem za odpoved,jej pribeh s prevtelovanim maciciek je velmi zvlastny a krasny,skusim napisat reakciu priamo pod jej prispevok ci by vedela poradit ako to moze byt s odpovedou na 42 reakciu

Ikona diskutujiciho Erika 2017-01-16 20:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]:Ahoj Silvika, ako sa majú mačičky?

Ikona diskutujiciho Data 2018-03-11 22:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zvieratá sa vracajú ja mám Tinka aj Tomicka späť .sú inej farby ako boli pôvodne ale sú to oni.dnes mi umrela najdusku ja Hope. Prišla chorá a mala sa ísť liečiť ale nevyšlo to umrela. Mám ju vedľa  . Viem že sa mi vráti . Neviem ktorá moja sa v nej vrátila. Mala som ju iba chvíľku. A mám aj Ilinka a ten vyzerá úplne tak ako pred 14r

Ikona diskutujiciho Kristýna 2018-04-24 21:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[20]:Ahoj, ráda bych se zeptala na návod jak bych se mohla zkusit spojit se svým zemřelím pejskem? S jeho dušičkou? Chtěla bych se s ním setkat a Vám se to povedlo, můžu prosím vědět jak přesně na to? Děkuji

Napsat komentář: Morka Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek