Aluška.org: Věděním ke svobodě

3. Díl

( Přejít na první díl – ZDE )

Koncem března došlo k velmi zajímavému úkazu. Protože nám dosloužil nadzemní zahradní bazén, který jsme měli původně zabudovaný do země – zůstala po něm na zahradě velká kulatá díra. Manžel tedy postupně tuto díru zavážel různýma sutinama, které nám vozil jeden známý v multikáře. Bylo to samé drobné kamení a jíl, proto mne překvapilo, že zhruba za měsíc po odchodu Sisinka jsem zjistila, jak z této hromady kamení raší 2 žluté narcisky!

Záhadné narcisky

Měla jsem pocit, že to je znamení. Sisinka a Sisinek? Nevím, ale byla to záhada a nikdo nechápal, kde se tam ty narcisky vzaly. Pro jistotu jsem si je vyfotila.

Pak jsme s dcerkou u hrobečku Sisinka zažily takový zajímavý úkaz – ten den jsme mu zapálily místo obvyklé červené hřbitovní svíčky svíčku v zeleném skle. Po malé chvilce jsme viděly jak se plamen svíčky jakoby roztancoval a kolem ní začalo kroužit světlo – tedy odraz světla na hlíně hrobečku v soustředných kruzích. Údivem jsme otevřely obě pusu. Bylo úplné bezvětří a plamínek svíčky od Sisinky hořel plynule a klidně.

Prostě nás napadlo, že má Sisinek radost ze zelené svíčky a od té chvíle jsme mu zapalovali jen tu zelenou, ale už nikdy takhle „netančila“.

Protože jsme si s dcerkou moc přály, aby se nám Sisinek znovu narodil – začala jsem se zajímat o téma reirkarnace zvířat a začala pátrat na inernetu. Bohužel na českém internetu

se píše jen o reirkarnaci lidí. Naštěstí zahraniční weby (např.: Ezinearticles.com – Is Your Pet Reincarnated?) tohle téma mají a dokonce jsem tam našla i návod jak se s ním sejít. Samozřejmě se nejednalo o vyvolávání ducha, ale o setkání v představě.

Měla jsem si zvolit místo, čas, roční období a čekat na naše setkání. Hned první večer, než jsem usnula, jsem zavřela oči a představovala si, že je letní odpoledne, sluníčko příjemně hřeje, ale nepálí.

Jako místo našeho setkání jsem si představovala palouček u lesa, který máme hned za plotem naší zahrady a kde se Sisinek tak rád proháněl s Nixinkou a Dixinkou.

V představě jsem si sedla na palouček a poprosila jsem Sisinka, aby za mnou přišel.

Najednou palouček potemněl – ocitla jsem se na jiném palouku, kolem kterého byl takový hustý temný les, a najednou vyskočilo z houští rovnou přede mne nějaké pruhované stvoření.

Bylo to velké asi jako pes střední velikosti, ale já věděla, že to byl Sisinek, i když se sobě moc nepodobal. Posadil se přede mnou a smutně se mi zadíval do očí.

Zeptala jsem se ho: „proč jsi takový smutný?

Odpověď zazněla ještě dřív, než jsem ji stačila doříct (vlastně si uvědomuji, že jsem se ho ptala telepaticky – v mysli).

Odpověděl mi doslova:„protože jsem svázaný“.

A já na to: „a pročpak jsi svázaný?“ a zase odpověď ještě vprostřed mé otázky: „protože se vám po mně tolik stýská“.

Já: „strašně moc nám chybíš a moc si přejeme, aby ses nám vrátil zpátky“

Sisinek:„já se vrátím“

Já:„a kdy?“

Sisinek:„až přijde čas“

Já:„a bude to brzy?“

Sisinek:„až přijde čas“

Já:„a proč jsi mně Sisinku opustil?“

Sisinek:„Musel jsem“

Já:„proč? Kvůli tomu zničenému tělíčku?“

Sisinek:„ne“

Já:„tak proč?“

Sisinek:„měl jsem Tě něco naučit“

Já:“ aha a copak?“

Sisinek:“pochopíš sama“

Najednou jsem cítila, že naše setkání je u konce – tak jsem se ještě rychle zeptala: „můžeme se zase někdy takto setkat?“

Sisinek.„ano“.

Pak jsem se s ním rozloučila a usnula jsem.

Měla jsem z toho všeho takový zvláštní pocit. Zprvu jsem nevěděla jestli jsem si to všechno jenom nevyfantazírovala ve své hlavě, ale bylo to tak živé, že jsem nabyla jistotu, že se mi to nezdálo. Druhý den jsem dcerce všechno povyprávěla a vysvětlila jí, že musíme zaujmout jiný postoj. Že když na Sisinka myslíme se žalem – tak ho to trápí a že mi slíbil, že se vrátí. Od té doby jsme na něho přestaly vzpomínat jako na někoho, kdo umřel, ale jako na někoho, kdo na nějaký čas odcestoval, ale vrátí se, proto budeme očekávat jeho návrat a těšit se na něj.

Další „setkání “ proběhlo přímo na paloučku – tak jak je ve skutečnosti i Sisánek měl svoji podobu – tak jak vypadal, když byl ještě úplně zdravý. Tentokrát za mnou přiběhl radostně a vypadal spokojený. Spíš jsme si spolu jen hráli – než si povídali. Pak jsme se rozloučili s tím, že se zase uvidíme. Ať už to byla fantazie nebo ne – hrozně mi to pomohlo. I když dnes jsem si jistá, že to fantazie nebyla.

V té době jsem se začala zabývat hledáním esoterických témat na internetu. Začala jsem se zajímat o astrální cestování (doufala jsem, že i takto se s ním setkám a dozvím se více). Dokonce se mi podařilo 2x astrálně cestovat, ale poprvé, když se mi to podařilo tak mi nějaký mužský hlas zahřměl přímo do ucha se slovy „co to děláš?!“ Tehdy jsem se zalekla a skočila zpátky do těla. Druhý astrální výlet se odehrál pouze v mém pokoji a skončil u okna, kdy jsem se zase něčeho zalekla a najednou byla zpátky ve svém těle.

Ovšem tyto zážitky ve mně utvrdily představu, že něco mezi nebem a zemí opravdu existuje, že naše „duše“ opravdu není žádný výmysl a že naše fyzické tělo je v podstatě obal.
To mně utvrdilo v tom, že jsem se svým kocourkem opravdu komunikovala a začala jsem se o tyto věci zajímat více a dostala jsem se tak na Tvé stránky a už jsem jim zůstala věrná.

Na Tvých stránkách, Aluško, jsem se i dočetla o tom, že existují andělé a pokoušela jsem se s nimi komunikovat. Mluvila jsem s nimi o tom, jak moc si přeji, aby se mi Sisinek vrátil a prosila jsem je o pomoc v této věci. I jejich odpovědi mně utvrdily v tom, že se mi opravdu vrátí, ale na otázku KDY jsem dostala stejnou odpověď jako od Sisinka: „až přijde čas“.

Moc jsem si přála, aby si byl co možná nejvíc podobný, abych poznala, že to je on, ale andělé mě ujistili, že ho poznám nejen podle zvláštního znamení, ale i srdcem.

Koncem května mě zaujal na Tvých stránkách obrázek s kočičím andělíčkem. Tenhle obrázek jsem si uložila do PC, protože se mi moc líbil a říkala jsem si, že andělíček je moc podobný Sisinkovi, když byl koťátko akorát neměl růžový čumáček s bílou kresbou.

Kočičí andělíček

Pak se mi opakovaně zdál sen o tom jak se už Sisinek vrátil a vždy jsem si pamatovala jenom přední část (od hlavičky po hruď) a vypadal jako ten andělíček. Já jsem, ale v tom snu věděla, že to je on.

A pak došlo k našemu poslednímu setkání v představách – je zajímavé, že si přesně pamatuji všechna slova jenom z prvního a pak posledního setkání.

Pamatuji si, že Sisinek za mnou radostně přihopsal a radostně oznamoval: „už jsem se Ti narodil“ a pak to ještě 2x zopakoval. A než jsem se stačila zeptat na další věci pokračoval sám: „já jsem ještě malinkej, u své maminky! A jsem teď holčička!“

Já:“ a jak Tě najdu?“

Sisinek:„přijdu sám“ a pak dodal „přijdu s doprovodem“

Já: “ a kde jsi ted?“

Sisinek:„U hodných lidí. Mají kočičky rádi.“

Chvíli jsme se spolu mazlili a pak mi řekl: „vím, že chtějí zítra dát inzerát do Avíza – koukni tam“.

Já: „A jak Tě poznám? Co když se spletu?“

Sisinek:“ Neboj se, budeš si jistá. Poznáš to srdcem. A taky mám znamení!“

Ani jsme se tentokrát nestačili rozloučit. Palouček se najednou rozplynul.

Druhý den (15.6 2010) jsem průběžně a opakovaně pročítala na serveru Avízo online inzeráty s nabídkou koťátek, ale žádný inzerát mně nezaujal, přestože tam bylo plno pěkných koťátek – dokonce i mourovatých s bílýma tlapičkama, ale já jsem cítila, že tam není „on“.

Už jsem se chystala ke spánku a ještě naposledy jsem chtěla kouknout, jestli tam nepřibyl nějaký nový inzerát a fakt, že jo!

Text inzerátu zněl takto:

Darujeme koťátko (kocourek)

Darujeme koťátko, pravděpodobně je to kocourek, ale nevíme to na 100%.

Odběr je možný ihned, jsme z Ostravy. V případě zájmu nebo dotazů mě prosím kontaktujte na email .

Ten inzerát mě přitáhl jako magnet a přestože se tam zmiňovali o kocourkovi – měla jsem takové silné nutkání rozkliknout detail s fotkou.

A to, co jsem uviděla mně dostalo! Najednou jsem si byla opravdu JISTÁ, že to je „ON“.

Fotky, které tam byly uveřejněny přikládám.

Koťátko z inzerátu

Koťátko je vyfoceno z obou stran a přesně v místech, kde měl Sisinek amputovány nožičky má koťátko bílé pruhy! Navíc je mourovaté s bílýma bačkůrkama a čumáček jako ten kočičí andílek (s bílou kresbou a růžovým čumáčkem)!

Okamžitě jsem začala psát e-mail paní, která byla pod inzerátem uvedená.

Moje odpověď je zde:

Dobrý večer,

na serveru www.avizo.cz mne zaujal tento Váš inzerát:

,,Darujeme koťátko, pravděpodobně je to kocourek, ale nevíme to na 100%.

Odběr je možný ihned, jsme z Ostravy. V případě zájmu nebo dotazů mě prosím kontaktujte na email.“ ….

Mám vážný zájem o toto koťátko. Ozvěte se mi prosím co nejdříve – popř. mi napište Vaše telefonní číslo, abych Vám mohla zavolat a domluvit se s Vámi.

Bude se u nás mít moc dobře.

Děkuji moc za Vaši odpověď.

S pozdravem

Simona K. + kontakt na mně

a paní mi odpověděla:

Dobrý den paní K.,

inzerát stahuji a koťátko Vám „odkládám“. Kotě má 5 týdnů pryč, ale už samo baští a naše kočka už nemá skoro žádné mlíko a to jsou na ni 2 koťátka. Nejlepší by bylo, kdyby jste si pro něj mohla přijet o víkendu. Mám zkušenosti, že si lidi chtějí brát koťátka už takhle malinkaté. Kdyby jste si ho ale chtěla vzít později, tak si ho u nás klidně ještě necháme. Jen dodávám, že ještě není naočkované a odčervené. Jestli máte nějaké další dotazy, tak mě klidně kontaktujte na emailu (budu číst dneska večer, možná mrknu v práci přes den) nebo telefonicky – tel. číslo je 7** *** ***. Budu ráda, když mi potvrdíte emailem nebo smskou, jestli si koťátko vezmete a případně kdy – jestli o víkendu nebo ještě počkáme. Pokud by jste mi chtěla zavolat, tak nejdříve po 14 hod, budu sice ještě v práci, ale už bych měla být na příjmu.

Pěkný den

L. G.

Vůbec mně nepřekvapilo, že je tak malinkej – vždyť mi to sám řekl – navíc mně to utvrdilo v tom, že se opravdu nemýlím.

Následující den jsme se s paní domluvily, že si pro koťátko přijedu o víkendu a slíbila jsem, že přesný čas pošlu e-mailem.

Tady je:

Dobrý večer paní G.,

Zatím jsem zjistila, že koťátka se očkují až v 6. týdnu – takže si to už vezmu na starost.

Jinak bych si pro „našeho drobečka“ mohla přijet v sobotu (mezi 13:00 – 14:00 hodinou) – souhlasíte?
Už jsme mu dnes koupili nějaké hračky a papání pro koťátka a všechno chystáme na jeho příchod.
S pozdravem
Simona K.

Pak přišla odpověď, která mně opět dostala:

Dobrý večer paní K.,
Volala jsem na veterinu a tam mi říkali, že se koťátka očkují v 8. týdnu, takže máme jiné informace, ale každopádně se tento týden ještě očkovat nemůže. Zítra zajdu pro pastu na odčervení, už jsem se domlouvala, takže koťátko bude odčervené. Napíšu Vám ještě zítra co a jak, domlouváme se s manželem, že bychom se s kocourkem stavili v pátek odpoledne nebo k večeru na
veterinu (podle toho jak budou mít čas, na veterině kam chodíme se objednává) a z veteriny bychom Vám koťátko mohli přivézt. Záleží na Vás, jestli budete v pátek doma a jestli by Vám to tak vyhovovalo.
Přeji pěkný zbytek večera
Lucie G.

Vždyť mi říkal, že přijde S DOPROVODEM a je to tady!

A tak se taky stalo, v pátek už byl u nás. A opravdu s doprovodem!.

Jediné co mi nehrálo, bylo to, že mi říkal, že je holčička a byl mi předán jako snad kocourek.

Protože ale bylo koťátko tak malinké – narodilo se 11.5. 2010 – bylo i pro mně těžké určit pohlaví.

Ovšem při naší první veterinární kontrole u našeho hodného pana doktora K. nám pan doktor řekl radostnou zprávu, že je to na 100% holčička!!!! Takže všechno vyšlo do puntíku! Přesně tak, jak mi Sisinek předpověděl.

Tentokrát jsme se rozhodli dát koťátku jiné jméno. Protože jsme si nejprve mysleli, že jde o kocourka a já chtěla nějaké jméno, které by mělo něco společného s anděly, aby mu přineslo štěstí – chtěla jsem mu dát nějaké andělské jméno. Dohodly jsme se s dcerkou, že já vyberu 5 jmen a ona také a pokud se shodneme – tak to jméno mu dáme. Shodly jsme se jenom u jednoho jména : Samuel – což je prý archanděl, který vládne andělům lásky.

Když jsme zjistili, že je to holčička – stala se ze Samuela Samuelka.

Samuelka v sedmi týdnech věku

A abychom měli úplnou jistotu, že je to on – tak nám ukázal, že se z 95% chová úplně stejně jako Sisinek. Má stejně krásný hlásek (zurčící potůček), zahrabává mističku s jídlem úplně stejně jako on, prská na mně při hře úplně stejně tím svým zvláštním a originálním způsobem – jako to uměl jenom on. Lehává u mně na klíně – úplně stejným způsobem. Je zrovna tak živelná jako on – prostě jako jeho kopie. Jediné co nedělá – nemlaská tak zvláštně u pití mlíčka.

Samuelka se sklenicí vody

Ale má jednu novou velmi zvláštní vlastnost. Když se to stalo poprvé – zůstala jsem úplně paf:

syn byl na mně hubatý a já ho rozčileně okřikla – najednou jsem měla Samuelku na klíně, předními tlapičkami se mi opřela do hrudi, podívala se mi ustaraně do očí a pak mi jednu tlapičku položila na ústa – jakoby chtěla říct: „no tak, nevztekej se, nestojí to za to“.

V ten moment jsem byla klidná jako beránek – byl to tak krásný nepopsatelný pocit, který mne zaplavil, že se to nedá ani popsat.

Od té doby mi to předvedla už vícekrát – takže to nebyla náhoda.

Prostě je v ní něco andělského a momentálně mě učí být více vyrovnaná. A je to opravdu vynikající učitelka!

Každý den děkuji všem konstruktivním silám vesmíru i andělům za pomoc, za tento zázrak. Za návrat bytosti, která nám byla tak drahá a která se nám vrátila zpět. Děkuji i Samuelce, že se vrátit chtěla.

A také chci velice poděkovat Tobě, Aluško, že jsi mi pomohla otevřít oči, uši i mysl, což mi pomohlo mnohé pochopit. Tvoje stránky mi dodávaly sílu a pomohly mi otevřít se andělskému vedení a pomoci. Což mi opravdu mění život k lepšímu.

Také bych chtěla vzkázat lidem, kteří truchlí po odchodu svého zvířecího kamaráda: nebuďte smutní – zázraky se opravdu dějí!

Samuelka v pěti měsících věku