Aluška.org: Věděním ke svobodě

,,Mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale už jsem hodně daleko od toho, kde jsem býval. A jsem na to hrdý.“ ~autor neznámý
Stejně jako každý student, jsem se i já během své duchovní cesty dopouštěla chyb. Ačkoli chyby raději vnímám jako příležitost k učení, níže uvádím několik věcí, které jsem se během let meditací, očišťujících víkendů a neustálého úsilí zůstat na světlé straně, naučila nedělat.

1. Neustále hledat odpovědi na své otázky někde venku
Když jsem začala pravidelně meditovat, zažila jsem zesílenou intuici. Podněcována touto intuicí jsem se neustále snažila hledat znamení, která by vedla každé mé rozhodnutí. Při čekání na 11:11, při přistání motýla na mém rameni, nebo při pouhém nalezení čtyřlístku, jsem se snažila najít odpověď vně.
Chodila jsem od jednoho duchovního učitele ke druhému a snažila jsem se najít toho, který by mi dal Odpověď. Toto moje nastavení mysli ve stylu ,,vesmír mi dluží vysvětlení“ mě paralyzovalo v tom, abych byla soběstačná při určování svého životního směru.
Víte, co nakonec fungovalo? Pravidelná metoda sedni si, zavři oči a soustřeď se na svůj dech. Ano, tahle jednoduchá dobrá technika. Naše srdce zřejmě vždy zná odpověď, ale naše mysl je často příliš zamlžená na to, aby jí naslouchala.

2. Myslet si, že jsem nad těmi, kteří jsou ,,neosvícení“
Když jsem začínala na své duchovní cestě, odsuzovala jsem lidi, kteří nemeditovali. Nerada jsem se stýkala s těmi, kteří nedokázali držet krok v rozhovorech o konstruktivní energii a zákonu přitažlivosti. Považovala jsem je za nešťastné smrtelníky, kteří nikdy nebudou žít tak naplněný život, jako já.
Pak jsem ale potkala ,,neduchovní“ lidi, kteří jsou vřelejší a milejší než mnozí duchovní lidé, které znám. Přestože si ani nevedou deník vděčnosti, jsou šťastní a spokojení se svým životem. Možná se vědomě nerozhodli jít cestou lásky, ale projevují všechny aspekty toho, že jí mají hojnost.
Přišla jsem na to, že duchovnost není o tom, kolik toho víte o čakrách, nebo jakou praktikujete dietu. Jde o to, jak jste do svého života začlenili dobro, někdy dokonce aniž byste si to uvědomovali.

3. Být připoután ke své duchovní praxi
Před rokem jsem se přihlásila do kurzu meditace v chůzi. Bylo nám doporučeno, abychom ji praktikovali každý den, ale mně, lenošce lenošné, se to často nedařilo. Pak jsem se cítila špatně, takže jsem to nakonec přestala dělat úplně, protože jsem si nechtěla připomínat své selhání.

Začali jste někdy s každodenním meditačním rituálem, abyste snížili svou úzkost, jen abyste byli ještě úzkostnější ve dnech, kdy jste si na meditaci nenašli čas? Tak nějak to bylo se mnou.
Když se spoléháme na rituály, abychom se cítili lépe, někdy k nim příliš přilneme. Až budete příště provádět každodenní meditaci, zeptejte se sami sebe: Děláte ji z lásky k sobě, nebo ze strachu, že ji neprovedete?

Jedním ze snadných způsobů, jak si na tuto otázku odpovědět, je pozorovat, zda meditujete jako akt péče o sebe sama, nebo proto, abyste se cítili dobře, když si ji odškrtnete ze seznamu úkolů. Klíčem ke zdravým duchovním praktikám je dělat je pro zlepšení své pohody, nikoli pro pocit úspěchu, nebo budování vlastní hodnoty.

Vzpomínáte si na klišovité, ale pravdivé rčení: ,,Když někoho opravdu milujete, milujete ho i přes jeho nedostatky, nejen kvůli jeho dobrým vlastnostem“? Nyní se cítím být dostatečná, navzdory tomu, že nedělám své rituály, ne kvůli svým rituálům.
Co na tom, že dnes nemám třicet minut na to, abych je strávila v tichu? Uvědomuji si, že jsem stále funkční, velkolepá bytost. Jde jen o to, že když těch třicet minut strávím soustředěním se na svůj dech, ještě více to podpoří mé, už tak dost úžasné, já.

4. Dělat dobré věci jen proto, abych se cítil významný
Tohle je jen další forma závislosti, i když zvenčí vypadá velmi konstruktivně. Ano, vašemu okolí by to pravděpodobně prospělo. Nicméně už jste se někdy rozzlobili, protože někdo odmítl vaše milé gesto? Pokud ano, pak je to váš problém.
Cítili jste se tak, protože jste to nedělali pro ně, ale pro sebe. Možná jste doufali, že vám to oplatí, nebo jste je možná používali jako nástroj k nasbírání ,,dobré karmy“.

I já jsem se tím provinila. Po několika měsících v prvním zaměstnání po vysoké škole jsem opravdu chtěla být oblíbená a chtěla jsem ,,šířit lásku“. Posílala jsem kolegům dlouhé, přehnaně milé e-maily. Což se ukázalo jako neúčinné, protože jejich čtení zabralo spoustu času. Také jsem dobrovolně pomáhala lidem, aniž bych posoudila, zda jim moje pomoc prospěje, nebo je zatíží.
Po čtvrtém měsíci jsem si říkala: ,,Proč už mě nemají všichni rádi?“. Zpětně mám podezření, že cítili mou neupřímnost a bylo jim to nepříjemné.

Klíčem ke konání dobrých skutků je uvědomit si, že je děláte pro druhé, tudíž byste se měli soustředit na ně, ne na sebe.

5. Přemýšlení o duchovnosti jako o cíli, ne jako o cestě
Setkala jsem se s mnoha duchovně osvícenými guruy a žádný z nich netvrdil, že se zdokonalováním sebe sama skončil. Duchovnost je dlouhá, neustále se měnící cesta.
Kdysi jsem věřila, že pokud budu duchovně probuzená, už se mi nikdy nic špatného nestane. Nikdy bych se necítila smutná, byla bych obklopena jen milými lidmi a od té chvíle by mě život vždycky naplňoval jen samými dobrými pocity.

Nemohla jsem se mýlit více. Duchovnost není o potlačování nebo zmenšování vaší temné stránky. Spiritualita je o tom, že zvýšíte svou všímavost na takovou úroveň, abyste se mohli vždy vědomě rozhodnout udělat správnou věc, navzdory tomu, co se děje a co cítíte.

Během duchovní cesty nakonec přijmete fakt, že máte vždy na výběr. A to je, příteli, pravý význam svobody.

překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021 / podle Zdroje