Aluška.org: Věděním ke svobodě

Když jste děti, kde kdo vám napovídá kde co. A abyste neříkali že pořád řeším těžká témata, rozhodla jsem se sepsat tento článek, který mám v hlavě už delší dobu, ale váhala jsem s jeho sepsáním několik let, abyste mi ho neomlátili o hlavu… (Za chvilku pochopíte proč.)

A to je sbírka největších blbostí, co mi jako malé kdo nakukal. Upozorňuji vás předem, že tento článek je psaný bez autocenzury a je místy hambatý, protože se dotýká období dospívání a věcí které se kolem toho točí. Začnu ale od lehčích případů, k těm horším se prokoušeme postupně pod perexem.

Jestli vás moje občasná upřímnost pobuřuje, článek si raději vůbec nerozbalujte. Čtete na vlastní nebezpečí.

1. Blbost: ,,Když budeš kousat bonbony, zčernají/vypadají ti zuby“

(Začínám zlehka)

Když jsem byla hodně malá, sladkost byla pro mě svátek. Prostě na to nebyly peníze. Dodneška z toho mám asi trochu trauma, protože mívám sny jak vejdu do nějakého obchodu a začnu si do košíku dávat strašně moc sladkostí, ale nikdy se nedostanu k pokladně, nebo často nemůžu najít nějakou chuťovku, co zrovna hledám.

Prostě sny jak lezu do obchodu a gabu do košíku junk food jako pán…. V reálném životě se omezuji na perníček nebo křupky, jinak 2/3 mého košíku obvykle tvoří zelenina. Tyto podivné sny si tedy nedokážu nijak jinak vysvětlit, než jako vzpomínku na minulost a chudobu.

Takže když jsem pak něco dostala a fakt hodně mi to chutnalo, občas jsem bonbon rozkousala, protože čím víc malých kousků v puse, tím více chuti… Mamka jednou slyšela, jak zase chroupu Bonpar a řekla mi že to nesmím, že mi pak zčernají zuby.

Já jí to tak trochu sežrala. Myslela jsem si sice že to je nějaký nesmysl, jak by z toho mohly černat zuby? Ale mamka by mi přece nelhala a je starší, tak toho asi ví víc, ne? – No jo, to byla ta krásná doba, kdy jsem si myslela, že dospělý člověk je automaticky rozumný člověk, co toho ví víc než já (Návrat do reality byl taky pěkně tvrdý, ale o tom tento článek není.).

A pak jsem se fakt bála do toho bonbonu kousnout, i když už to byla malá pecka, to si o to vyloženě říkala… Co kdyby to náhodou fakt byla pravda? Přešlo mě to až za pár let.

2. Blbost: Jedenáctá hodina je hodina duchů

Sestřenice občas vyvolávaly duchy (to jsem vždycky utekla, protože jsem neměla dobrý pocit) a tak nějak je ta tématika fascinovala. – Ale duchovně založená nebyla ani jedna, spíš to byl ten případ hloupých dětí, co si hrají s ohněm a nevědí, jak nebezpečné to ve skutečnosti je. Jednou prý vyvolávaly zase jejich oblíbenou Boženu Němcovou, ale vyvolaly místo ní nějakého poltergeista, co jim pak týden v pokojíku shazoval věci z police.

A ty mi nakukaly třeba o Krvavé Marry a jak se má vyvolat (a já se pak bála chodit v noci kolem zrcadel abych ji nepotkala), nebo mi řekly, že v jedenáct hodin vchází do tohoto světa zlí duchové a strašidla. A mají moc až do svítání…

Takže kdykoliv se mi podařilo protáhnout moc večerku, nebo jsem nemohla spát, nebo jsem se v noci budila, potila jsem se pod peřinou v tiché hrůze, že si pro mě strašidla přijdou, snažila jsem se to zaspat a o to víc mi nešlo spát a protože jsem se tak strašně bála, nevystrčila jsem ani nohu ven a o to větší horko mi bylo. – Děkuji vám sestřenice, lepší jsem si fakt nemohla nikdy přát.

3. Blbost: Semínko v pupíku

(Teď se dostávám postupně k těm chuťovkám, které raději schovávám pod perex, abyste neřekli, že jsem vás nevarovala.)

Když mi bylo asi 8 let, prohlížím si tak pupík a koukám, že je v něm nějaká tmavá tečka, jak kdyby nějaká nečistota. Tak jsem si ho vyčistila a přemýšlela jsem, kde se to tam asi tak vzalo, když se přece myju… Prostě záhada bermudského trojúhelníku.

A dítě je malé, zvědavé… Šla jsem se tedy zeptat sestřenic, jestli už se jim něco takového stalo, jestli je to normální a jestli vědí co to je… Byly starší asi o 4 a o 5 let, ale nevím to už přesně.

Ta jejich reakce na moji otázku byla naprosto neuvěřitelná. Obě se zároveň vyděsily – to prostě nemohly mít domluvené předem, ony tomu opravdu věřily – a řekly mi: ,,Tys to vyhodila!? No to nesmíš!!!“ Na moji otázku proč, mi vysvětlily, že to je speciální semínko, které se má sníst až bude holka v pubertě, že pak díky tomu dostane měsíčky, bude plodná a může mít děti.

A já jsem to vyhodila, takže budu do smrti neplodná. Amen.

… Já na ně čuměla jako puk a vůbec jsem nevěděla co si o tom mám myslet! Říkala jsem si co to je za nesmysly, přece vím jak vypadá semínko! Ale sestřenice jsou starší, tak mají víc zkušeností a přece by mi nelhaly…. Nebo ne? NEBO NE?!?

Pak jsem se asi dva roky fakt trochu bála, ale pak mi došlo že to bylo jenom nějaké smítko a sestřenice jsou obě zkrátka hloupé. Záhada vyřešena.

Co ale vyřešeno není – a nikdy se mi nepodařilo to zjistit – kdo jim tuhle blbost nakecal jako první?

4. Blbost: ,,Až budeš v pubertě, taky se ti to stane!“

Když jsem byla malá (asi 9 let), brávala mě mamka jednou za týden na plavání do krytého bazénu. Byla tam jedna společná místnost s pěti sprchami. Společné sprchy, i když jsou dámské, úplně nenávidím, potože mám pocit že na mě pořád někdo čumí a pak mám tendenci se pořád rozhlížet a čumím jestli na mě někdo nečumí a nakonec jsem to já, kdo na všechny nejvíc čumí… Takže se těmto místům pokud možno vyhýbám. Ani jako malá jsem je neměla ráda, ale než jsem vlezla do puberty, nějak se mi dařilo to potlačovat.

A jednou tam s námi byla sestřenice, co na rozdíl ode mě už v pubertě byla, kdežto já byla ještě malé pívo… Byla jsem na svou sestřenici zvyklá, párkrát jsme se i koupaly v jedné vaně. Ale tentokrát jsem ji viděla po delší době nahou a normálně jsem se zděsila.

,,Ježiši co se ti stalo?! Co to tam máš?!“ Ptám se jí, když jsem viděla co jí tam dole roste. Ale nemyslela jsem chlupy, prostě to celé ústrojí vypadalo fakt hrozně, vypadalo to…. Asi takhle nějak:

Když tohoto psa zkřížíte s Jabbou Huttem, tak vznikne něco mezi tím…

Prostě ošklivější přirození jsem dodneška v životě neviděla.

A sestřenice odpověděla jakoby nic. ,,Co, tohle? – No to je normální, až budeš v pubertě tak se ti s ní taky tohle stane, že změní tvar, rozevře se a bude vypadat takhle.“

A to mě úplně zničilo. Při představě, že až vyrostu tak za pár let budu mít mezi nohama Jabbu Hutta, mě děsila strašně dlouho, a celé roky! A když přišla puberta, jímala mě hrůza, že se ze mě taky stane mutant a kontrolovala jsem se, jestli vypadám pořád normálně.

Naštěstí se ze mě žádný mutant nestal, naštěstí pořád vypadám normálně a naštěstí sestřenice neměla pravdu… Zkrátka tvrzení že v dospívání se všechny spodky promění na příšery z hlubin, není pravdivé. Ale i po letech mi to vrtalo hlavou a když mi pak nějaký trhlý vtipálek do mailu poslal obrázek, kde byly vyfocené a seřazené různé tvary ženských orgánů, schválně jsem začala hledat toho aliena, kterého jsem tehdy potkala ve sprše. A nebyl mezi nimi… Tak buď ten seznam nebyl kompletní, nebo jsem se setkala s něčím, co snad nepochází z našeho světa. A ještě jsem z toho měla trauma.

5. Blbost: Na gyndu se musí začít chodit, když:

– dostaneš první menstruaci

– po prvním pohlavním styku

– když máš partnera

Odmalička jsem pořád poslouchala tyhle řeči. Vykládaly to hlavně holky ve škole, ale i starší sestřenice. Ach ty sestřenice, ty mi pily krev!

,,A cože? Co to je ta gynda?“ – Vysvětlily mi to… A tak vzniklo další mé obrovské trauma.

Pěkný kus svého nevinného dětství a pak kus své puberty mě pronásledovala vrcholně děsivá představa, jak jdu do nějaké nemocnice pro ženské, kde mě nebudou měřit a vážit, ale kde se ve mě budou hrabat!! Doktoři! – Cizí lidi!! A PRAVIDELNĚ!!!! – Ááááá!!!

A to nebyl malý strach, strašně jsem se vždycky styděla…

Pamatuji si jak jsem byla na prohlídce když mi bylo 12. Ta hnusná doktorka mě přinutila vysvlíknout úplně všechno včetně bolerka (já už měla prsa :-/) – kalhotky jsem si VYDUPALA – a ty mi nechala možná proto že tam byl i můj otec a to už by snad divnější být ani nemohlo… Navíc asi na podobný odpor nebyla zvyklá.

A když prohmatala co mohla, ještě mi nečekaně beze slova koukla pod kalhotky… Stačilo se mě zeptat, jestli už mi rostou chlupy, na to nemusela být úchylná!

A já v tu chvíli vůbec nevěděla jestli mám zpanikařit, ječet, utíkat, nebo jí mám jednu lisknout. Nakonec jsem zrudla a na několik minut zatuhla. Prostě šok. Zástava dechu, zástava tělesných funkcí, blackout. Mordor.

Pak jsem se z toho několik měsíců vůbec nemohla vzpamatovat, měla jsem pocit jako by mě ta hnusná baba skoro znásilnila (puberta, citlivé období, chápejte…) a ještě mě vysvlíkla v pubertě před otcem… No jsou i horší ponížení (jako teploměr do zadku a podobné srandy co se mi naštěstí nestaly), ale tohle byl pro mě naprostý TOP všeho hnusu.

Pak když mi bylo 15 už jsem bydlela jinde a to byla moje poslední preventivní prohlídka… A já se celou dobu bála jestli mě zase budou chtít svlíkat jako posledně…

Tak jsem byla předem rozhodnutá, že jestli začne stejný proces jako tehdy, tak vykopnu dveře a prostě uteču, už jsem velká baba a ať si do mé karty kreslí třeba čtyřlístky, je mi to u zadní části těla!

Šla jsem tam sama. Řekli mi ,,Sundej si kalhoty a mikinu ať nám to tak nezkresluje váhu, máš nějaký problémy? Nemoci? Ne? Ok. Kolik měříš, ukaž, ok. V pořádku, to je všechno. Tak se měj, ahoj.“

Zeptala jsem se jich, jestli je normální postup dětské doktorky v Krnově, co mě tři roky předtím proti mé vůli svlíkla a ještě mi koukala pod spodní prádlo a vykulili na mě vyjeveně oči, že ta snad byla nějaký magor… ,,Hm, tak děkuju. Nashledanou“… No, měla jsem opět o čem přemýšlet.

Tak si představte, když se mnou udělala tohle jedna úchylná baba při preventivní prohlídce, co by se asi stalo na gyndě. To je prostě jinej vesmír…

A to ani nemusím být v pubertě.

Když mi bylo 7 a byla jsem poprvé u moře, mojí babce pořád strašně vadilo, že nosím tmavé celodílné plavky a pořád za mnou chodila a otravovala mě, ať chodím nahá. Že ostatní děti v mém věku chodí jenom v kalhotkách nebo nahé a nevadí jim to a jsou hezky opálené, ale já přijedu domů bílá jak vápenka a na co teda jezdím k moři…

Řekla jsem jí že mě opalování nezajímá, že jsem si přijela k moři hrát, že se před lidmi stydím a že určitě před nikým nahá chodit nechci a nebudu. Řekla mi, že na mě přece stejně nic zajímavého není, tak se není proč stydět.

Po asi týdnu neustálé buzerace to už nevydržela, odchytila si mě na plážičce, násilím se mě ty plavky servala a utekla. Schoulila jsem se do klubíčka na velkém kameni, obklopená cizími lidmi co na mě překvapeně koukali a brečela jsem. Opodál se opalovala úplně nahá paní snědá jako čokoláda a všechno jí bylo putna. Nerozuměla jsem tomu, proč ona jde dobrovolně a já ne… Dneska vím, že každý má prostě hranice jinde, na co se pořád srovnávat.

Co nechápu je taky to, proč mi nikdo nepomohl. Kdyby přede mnou někdo takhle serval z dítěte plavky a nechal ho nahé plakat na kameni, tak ho hned běžím zabalit, uklidnit a prostě mu bez přemýšlení hned pomůžu, ale já jsem asi nějaký divný člověk, když pomáhám cizím dětem. To se asi v dnešní společnosti nenosí.

Po asi hodině a půl se mé mamince podařilo zjistit kde vlastně jsem (nikoho jiného to očividně vůbec nezajímalo, alespoň vidíte jak byla moje rodina úžasná), přiběhla s velkým ručníkem, zabalila si mě a odnesla. Dodneška si pamatuji který ručník to byl. Od té doby už jsem se nikdy na svoji babičku nepodívala stejně a už jsem s ní nikdy nejela k moři. Protože po cestě tam mě dali k ní do auta, když jsem mrčela že se mi zvedá žaludek a už se jim to nechtělo poslouchat… A ti si tam vyhulovali jedno cigáro za druhým, na mě hodili deku a řekli mi ať to vydržím… až jsem se pozvracela. Prostě ohleduplní lidé, znáte to.

Ale už dost. Tohle není článek ,,5 nejhorších věcí co mi udělala babička.“ … I když ten by byl taky celkem výživný.

Moje historky stejně ale nemají na historky jiných lidí. To je ještě čajíček v růžové zahrádce.

Pamatuji si jak mi jeden můj tehdejší přítel vyprávěl, jak byl jako dospělý na prohlídce a tam mu doktor kontroloval pytlík a přetahoval předkožku… Jako jestli je všechno v pořádku. Přitom by se stačilo ho zeptat.

Zděšeně jsem se ho zeptala, jak to přežil… Pokrčil rameny: ,,No příjemný to nebylo, ale byl to doktor, tak normálka.“ – Tohle NEPOCHOPÍM. Nevím jaký je rozdíl mezi tím když mu to prohmátne chlap co se učil na medicíně, nebo chlap co dělá naproti číšníka. Obojí je homo jako řemen.

Podobných pikantních cizích zážitků s nechutnými doktory bych měla celou řadu, ale myslím že pro dnešek už to stačilo.

Gynda mě děsila asi tak do 14ti let, než jsem pochopila, že na gyndu jde žena když má nějaký problém, nebo když chce předepsat antikoncepci… A když jsem byla starší, pochopila jsem, že na gyndu chodí žena, když má problém a chce si k tomu ještě přidat zlatého stafylokoka, který je na gyndě jako doma… A pak dostat mastičky a vodičky, co jí stejně nezaberou, protože nemá koloidní stříbro.

Dneska už mám sebevědomí úplně někde jinde, tak se nestydím… Ale na gyndu mě přesto nikdo nikdy nedostal a ani nedostane. Ani za vlasy, ani heverem, ani v rakvi. Nikdy. NIKDY. – Leda bych se šla podívat na demolici a mohla naposledy škrtnout sirkou u rozbušky, či stlačit páčku. To pak jo…

Jaké blbosti vykládali vám?