Aluška.org: Věděním ke svobodě

Lidstvo vždy mělo víru v nějakou vyšší moc, proto se používání magie, kouzlení, kletby a zaklínadla široce objevuje napříč všemi kulturami. V průběhu staletí byla vyvinuta řada vlivných textů neboli Grimoárů (učebnic magie). Mnohé z nich využívaly tajné společnosti a okultní organizace, které žijí dodnes.

Zde je pět rukopisů, které poskytují fascinující náhled do starodávné magie našich předků.

Kniha mága Abramelina 
Je grimoár plný kabalistických znalostí. Kniha mága Abramelina byla napsána jako epistolární román, nebo autobiografie osoby známé jako Abraham z Wormsu.
Abraham byl německý Žid, o kterém se věřilo, že žil mezi 14. a 15. stoletím. Kniha mága Abramelina zahrnuje předávání Abrahamových magických a kabalistických znalostí svému synovi Lamechovi a vypráví příběh o tom, jak takové znalosti poprvé získal.

Abraham začíná vyprávění smrtí svého otce, který mu dal krátce před svou smrtí znamení a pokyny týkající se způsobu, jak získat Svatou Kabalu. Abraham, který si přál získat tuto moudrost, řekl, že odcestoval do Mayence (Mainz), aby studoval pod rabínem jménem Mojžíš. Abraham studoval u Mojžíše čtyři roky, než cestoval dalších šest let svého života, nakonec dosáhl až do Egypta.

Právě v Egyptě se Abraham setkal s Abramelinem Mágem. Byl to egyptský mág, který žil v poušti před egyptským městem Arachi (nebo Araki). O Abramelinovi je známo, že pak učil Abrahama svou kabalistickou magii a dal mu dva rukopisy, které měl opsat.

Vrcholem tohoto grimoáru je komplikovaný rituál známý jako „operace Abramelin“, o kterém se říká, že mágovi umožňuje získat „znalosti a konverzaci se svým strážným andělem“ a oslepit démony.

Rukopis byl později použit v okultních organizacích, jako je Hermetický řád Zlatého úsvitu a mystický systém Thelemy Alesteira Crowleyho.

Ars Notoria
Starověká magická kniha vedoucí k dokonalé paměti.
Jako součást větší sbírky známé jako Lesser Keys of Solomon, je Ars Notoria kniha, o které se říká, že umožňuje následovníkům ovládnout schopnost mistrovské paměti a poskytne jim větší výmluvnost a moudrost.

Ars Notoria je jedna z pěti knih v grimoáru nazvaném Lesser Keys of Solomon. Text neznámého autora, který byl sestaven z jiných děl v 17. století, se zaměřuje na démonologii.

Ars Notoria je nejstarší část grimoáru Lesser of the Keys ze 13. století. Texty, které jsou v něm obsaženy, obsahují sbírku orací, modliteb a magických slov, která sahají až do doby před rokem 1200.
Modlitby jsou v několika jazycích, včetně hebrejštiny, řečtiny a latiny. Nebyla to kniha kouzel nebo lektvarů, ale kniha modliteb a orací, o nichž se říká, že posilují a soustředí duševní síly tím, že prosí Boha o intelektuální dary. Mezi tyto intelektuální dary patří koncept „dokonalé paměti“.

Ti, kteří praktikují liberální umění, jako jsou aritmetika, geometrie a filozofie, mají slíbeno mistrovství ve svém předmětu, pokud se věnují Ars Notoria. Kniha uvádí každodenní proces vizualizace, rozjímání a orací, který má zlepšit zaměření a paměť praktikujícího.

Pseudomonarchia Daemonum
Kniha Pseudomonarchia Daemonum, také známá jako Falešná hierarchie démonů, je příručka ze 16. století, která diktuje jména šedesáti devíti démonů. Seznam původně vypadal jako dodatek ke knize o démonologii a čarodějnictví Johanna Weyera.

Syn obchodníka s občanskými službami Johann Weyer byl holandský lékař a okultista narozený v Nizozemsku v roce 1515. Od mladého věku se Weyer vyznal v latině a rychle se stal studentem slavného kouzelníka Heinricha Corneliuse Agrippy, okultisty z Antverp.

Zdá se, že Weyerova fascinace magií začala při práci pod Agrippou, ale později se stupňovala poté, co se stal lékařem. Byl přivolán ke konkrétnímu soudnímu řízení jednoho věštce a byl požádán o radu k danému tématu. Tento soudní případ odstartoval jeho zájem o výzkum čarodějného způsobu života a vyvrcholil v jeho rozhodnutí bránit ty, kteří byli obviněni z jeho praktikování. Dvacet sedm let po tomto případu, když bylo Weyerovi šedesát dva let, vydal Pseudomonarchia Daemonum.

Weyerova práce tvrdí, že zatímco démoni a příšery z pekla mohou mít iluzionistickou moc nad lidmi, zasažení lidé nebyli skuteční čarodějové – „duševně nemocní“, jak je Weyer nazýval -, ale spíše dělali triky před obyčejnými lidmi pro snadný výdělek.

Weyerovým záměrem bylo vytvořit víru, která by zprostila viny lidi obviněné z praktikování čarodějnictví. Užitečné Weyerovo úsilí pro obviněné čarodějnice zůstalo bez povšimnutí a existují důkazy o tom, že jeho prosby o omilostnění obviněných byly převážně ignorovány.

Picatrix
Picatrix je starověká arabská kniha astrologie a okultní magie z 10. nebo 11. století, která si získala pověst pro obscénní povahu obsažených magických návodů. Picatrix se svými tajuplnými astrologickými popisy a kouzly, pokrývajícími téměř každé představitelné přání nebo touhu, byl po staletí překládán a používán mnoha kulturami a nadále fascinuje okultní stoupence z celého světa.

Picatrix byl původně psaný v arabštině, měl název Ghāyat al-Ḥakīm, který se překládá jako „Cíl mudrce“ nebo „Cíl moudrého“. Většina učenců věří, že vznikl v 11. století, ačkoli existují dobře podložené argumenty, které ho datují až do 10. století.
Arabské spisy byly přeloženy do španělštiny a později do latiny v roce 1256 pro kastilského krále Alfonsa moudrého. V této době dostal známý latinský název Picatrix.

Text se skládá jak z magie, tak z astrologie. Jeden z prvků, který přispěl k proslulému Picatrixu, je obscénní povaha jeho magických receptů. Odporné směsi, které mají změnit stav vědomí a mohou vést k mimotělním zážitkům, nebo dokonce k smrti. Složení zahrnuje krev, tělesné vylučování, mozkovou hmotu smíchanou s velkým množstvím hašiše, opia a psychoaktivních rostlin.

Například kouzlo „Generování nepřátelství a nesouhlasu“ zní: ,,Vezměte čtyři unce krve černého psa, dvě unce prasečí krve a mozku a jednu unci mozku osla. Míchejte vše dohromady, dokud to není dobře promícháno. Když dáte tento lék někomu v jídle nebo v pití, bude vás nenávidět. “

Arbatel
Arbatel de magia veterum (Arbatel: Kouzla dávných předků) je grimoár z období renesance. Je to učebnice magie a jedno z nejvlivnějších děl svého druhu. Na rozdíl od jiných okultních rukopisů, které obsahují temnou magii a zákeřná kouzla, obsahuje Arbatel duchovní rady a vedení, jak žít upřímným a čestným životem.

Arbatel byl údajně napsán v roce 1575 n.l. Autor je neznámý, ačkoli se spekuluje, že se autor ve skutečnosti jmenoval Jacques Gohory, který byl Paracelsián (to je skupina, která věří a následuje lékařské teorie a terapie Paracelsa).

Arbatel se zaměřuje na přírodu a přirozené vztahy mezi lidstvem a nebeskou hierarchií. Zaměřuje se na dobré vztahy mezi nebeským světem a lidmi. Arbatel byl pro svou dobu nesmírně vlivné dílo.

připravila www.aluska.org 2020