5 věcí, které je lepší nechat si pro sebe

14.1.2020 v Psychologie 13

Otevřenost může ublížit… Dnešní doba je dobou všeobecné přehnané otevřenosti. Lidé o sobě říkají ty nejdůvěrnější věci, svěřují se v různých talk show, píší na síť, při prvním seznámení hned hovoří o každé důvěrné podrobnosti… Kdysi se důvěrné informace vyzvídaly na mučidlech. Lidé si tehdy moc dobře uvědomovali, že není dobré o sobě příliš mnoho říkat. Může to mít i horší důsledky, než jsou mučidla.



Jedna mladá, asi čtyřicetiletá žena si stěžovala na svoji matku. Jakmile jí něco svěřila, nějakou neshodu, spor nebo naopak nadějnou vyhlídku nebo známost se sympatickým mužem, okamžitě docházelo k následujícímu: potenciální partner se vytratil z jejího života, konflikt se prohluboval, sen se jí nevyplnil … A co bylo nejhorší, matka toho, co se dozvěděla, zneužívala, ryla do dcery a shazovala ji.

Docela kruté, nemám pravdu? Ale proč tedy znovu a znovu někomu říkat o věcech, které proti nám dotyčný později zneužije? Tenhle zvyk vštěpovala matka své dceři od útlého dětství – absolutně o všem říci mamince. Veškeré podrobnosti. Maminka jí porozumí a polituje. A dcera si ani v dospělosti neuvědomovala, že pod vlivem této „rodičovské hypnózy“ vykládá věci, které by vykládat neměla. A kazí tak sama sobě život. Neměla žádné přátele, žádné kamarádky, proto vše sdílela s matkou. Jenomže přátele neměla právě pro svoji přílišnou otevřenost. Lidé nemají ve zvláštní oblibě, když jim někdo dlouze, se všemi nepotřebnými podrobnostmi, vypráví o sobě intimity a vyloženě osobní věci. Raději se mu příště vyhnou.

Když o sobě příliš mnoho říkáme, stáváme se zranitelnými. Nejprve nás možná lidé se zájmem vyslechnou nebo si přečtou na síti naše vyprávění přeplněné city. Jenomže pak mohou tu informaci zneužít. Mohou k vám cítit odpor a mohou se na váš úkor povyšovat nebo se posmívat. Anebo s vámi jednoduše přeruší kontakt, protože osobní výlevy se lidem nelíbí. Tomu, kdo je příliš otevřený také nijak zvlášť nedůvěřují — to bude takhle vykládat i o našich důvěrnostech? Vaše životní problémy skutečně mohou souviset se zvykem příliš mnoho toho o sobě říkat.

O čem bychom neměli mluvit:

O nedobrých rodičích – násilnících, alkoholicích nebo nepoctivcích.
Takové věci můžete svěřit buď odborníkovi nebo opravdu velmi blízkým přátelům, kterým můžete důvěřovat. Cizí lidé, kteří měli dobré rodiče, vás dokonce mohou obvinit, že ty svoje pomlouváte, anebo že chcete vyvolat lítost. Vaše otevřenost jim může stoupnout do hlavy, začnou být povýšení, připadat si lepší než vy a konec konců vás budou odsuzovat nebo pomlouvat. A důvěřovat potomkovi nějakého násilníka nebo opilce také nebudou. Při první příležitosti si vzpomenou na jablko a strom, ze kterého spadlo… Ovšem řekli jste jim o tom vy sami. Sami sobě jste tak ublížili.

Svěřovat se se svou nenávistí k někomu a třeba i s plány na pomstu se rovněž nesmíte, a to i když jste naprosto v právu.
Lidé vás okamžitě označí za nebezpečného, agresivního člověka; budou se bát, že příště se budete chtít pomstít nebo na ně zaútočit. Začnou se vám vyhýbat, i kdyby vaše nenávist byla sebevíc oprávněná. Agresivní lidi nemá nikdo rád.

Také vyprávění o svých úspěších a triumfech si ponechte jenom pro svoje nejbližší.
Je smutnou pravdou, že lidé těžko snášejí cizí úspěch. Podvědomě ve vás objeví chlubila a kariéristu. Začnou se s vámi v duchu srovnávat a srovnávání je matkou závisti. Závist se pak může projevovat ve vztahu k vám a v jednání, které vás poškozuje. O radost z úspěchu je třeba se dělit s největší opatrností a ne o ní každému na celé kolo vykládat. Dříve se kožichy nosívaly srstí dovnitř. Člověk se tak více zahřál, a pak – cítil méně závistivých pohledů…

 




Ani osobní a intimní podrobnosti nesmíte nikde ventilovat.
Nejprve vám budou se zájmem naslouchat nebo vás číst. Dokonce bude posluchačů nebo čtenářů přibývat, vždyť to je přece zajímavé téma – osobní život a intimní vztah! A potom náhle budete osamělí.
Kdekdo ví, že někomu podobnému nelze důvěřovat, natož s ním mít vztah – všechno vybreptá a dokonce zveřejní na síti. Vaše pověst bude vážně poškozena.
Lidé se jenom tváří jako loajální a plní respektu. Ve skutečnosti vás však mají za nesolidního člověka, povídají si o tom spolu a šíří vaši „slávu“ dál.

Informace o nemocech, rozborech krve a jiných fyziologických vzorků, to vše od vás lidi jen odradí.
Každý člověk podvědomě usiluje o jakousi psychohygienu, brání se nepříjemným informacím i nepěkným pocitům. Jedenkrát vás mohou vyslechnout, soucitně pokývají hlavou a příště se vám vyhnou. O nemoci se můžete zmínit, ale vykládat podrobnosti, ukazovat bolavá místa a barvitě líčit své tělesné pocity je naprosto nevhodné.

Zvyk vyprávět o sobě ovšem vzniká už v dětství. Je-li takový dospělý člověk, obvykle ve svém chování nespatřuje žádný problém – má se za člověka upřímného a otevřeného. Takové chování je však infantilní a nebezpečné.

Nikdy se nesvěřujte jiným lidem, než nejbližším, o kterých víte, že jim můžete důvěřovat. Jinak je to nebezpečný a škodlivý zvyk. Krom toho, aniž si to možná uvědomujete, vyzrazujete i tajemství jiných lidí, kteří figurují ve vašem vyprávění.

Když se dokážete zbavit nebezpečného a nevhodného zvyku vylívat si duši, doznají vylepšení všechny oblasti vašeho života. Nepatřičná otevřenost totiž krom jiného zbavuje člověka sil.

napsala: Anna Kiryanová
převzato ze zdroje: https://www.pronaladu.cz/5-veci-o-kterych-bychom-nemeli-rikat-jinym-lidem/



Komentáře

Ikona diskutujiciho Mikuláš Gera 2020-01-14 08:08:08 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Svätá pravda …..

Ikona diskutujiciho renata369 2020-01-14 08:54:35 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co sa pise v clanku je pravda, vzdy sa nade nejaka „doverna dusa“ , ktora rada este „priklasli“ ziskane indormacie a v necakanej chvili za ucelom zaliskania sa inej osobe o ktorej bola rec, alebo za ucelom narobenia nesvaru to odusevnele vyklopi . No a prvotnej osobe, ktora nieco vypustila a vobec to nemyslela zle potom nie je z toho najlepsie. Toto sa stava casto, takychto „vytahovacov “ informacii a potom uzitocnych idiotov, co to s radsostou posuvaju dalej je hromada ale vsimnite si, spoznate ich lahko, len vytahuju a vytahuju, odusevnele vam pritakavaju, divaju sa do oci, chytaju sa vas poniektori, ale nic o sebe nepovedia, taja aj najzakladnejsie veci. Clovek sa s tym stretava stale. Ked sa nad tym tak zamyslam, v postate 90 dialogov su o inych ludoch, hlavne co sa zien tyka. Raz povedala jedna zena, ze uz s s nikym nebude rozpravat o inych ludoch, no a prve tri tyzdne mala tazke, sa nemala s kym o com rozpravat, lebo vsade sa rozpravalo o „niekom“.

Ikona diskutujiciho Lukas 2020-01-14 09:27:58 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pravda je to jenom napul. Od mala jsem otevrena kniha. A jednotlive stranky ukazuji lidem, podle jejich charakteru. Pokud je nekdo arogantni, povrchni a nevyzaruje z neho laska, ukazuji mu napriklad me stranky uspechu a cilevedomosti. Pokud je nekdo nesebevedoma utrapena bytost, ukazu mu svoje stranky minulosti, kde jsem zazival sikanu a sexualni zneuzivani mim otcem. Pokud je nekdo laskyplny, bavime o pritomnem okamziku a svych hlubokych pocitech…. Napsal jsem to velice hrube. Jen chci rict, ze tema clanku je jen jeden druh pravdy. Kazdy jsme jiny a kazdy mame svoje cesty. Ten, kdo je otevreny napul a ma mensi sebevedomi, se timto clankem muze nadobro uzavrit a to by byla skoda 🙂 Ne kazdy Vas hned odsoudi, nebo si utvori nejake domnenky. Preji vsem krasny den.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-01-14 10:27:26 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

můj problém je, že moc mluvím. o všem. furt. se všema – tady na blogu je to na mně hodně vidět, rozepisuju se, jak husa, o všem(protože je mi tady dobře) 😀 hlavně za některé své minulé komentáře, které jsem psala jako mladší, bych si nejradši jednu lupla, nebo i dvě… prostě jsem moc důvěřivá a už jsem se díky tomu párkrát pěkně spálila… takže skvělý članek! díky. tyhle věci mě nikdo nikdy neučil, všeobecně mám ve výchově hrozný mezery a pak je to prostě znát. co já bych bez tebe dělala 😇

Ikona diskutujiciho Monísek 2020-01-14 16:37:02
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj,já ráda Tvoje komentáře čtu…ikdyž osobne mám opačný „problém“ já když něco okomentuju, nebo něco odepíšu,tak je to skoro na červený koberec 😀 ale někdy v Tvém komentáři i vidím… a má to na me i terapeutický učinek, jelikož sem si časem uvedomila, že jsem nebyla vždy tak zatatý introvert..když už se s nekým dám do řeči, jsem přátelská, komunikativní…. nojo,tet si uvedomuju, že tím lidi štvu,že jsem stále přátelská a usmevavá…ikdyž oni pomlouvají a nezdraví já zdravím dál a dál jsem milá a oni zamračení,tak jim připadám divná,že ikdyž mám proč ,tak nenadávám,tak jsem spíš proto uzavřená,páč vím, že to nemá cenu se vnucovat zamračencum. Vlastne ani nevím, jestli je ješte potkávám, nejak je již neregistruji.Článek inspirativní a plne funkční, jelikož jsem smazala půlku komentáře 😀 🙂

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-01-14 18:22:05
Ikona diskutujiciho
sipka

jé děkuju:) 😀 no, já jsem jak kdy. jakože s uplně cizími lidmi se právěže vůbec nebavím první a moc jim neřeknu, prostě introvert no, ale pak když někoho tak nějak znám a dobře se mi s ním povídá, jsem schopná mu vykecat příliš moc – jelikož jsem prostě hodná naivka a nějak nepředpokládám, že by mi ten člověk chtěl ublížit, když je milý… houby z voctem! lidi dělaj, že vás maj rádi, jsou miloučcí a pak za rohem o vás vykládají shity/s radostí prozrazují, co nemají. nikomu nevěř. tohle chování jsem nechápala už jako malá – ta osoba je na mě milá a já jí začnu věřit a pak najednou jako kdyby nasadila uplně „jiný obličej“. začíná mi připadat, že spousta lidí je milá jen, aby jim člověk řekl něco osobního a oni to pak mohli vykecat. nebo nevim, jestli se tak chováme všichni a jen to tolik „nevnímáme“… nebo co. já se takhle chovala jen chvíli na základce, když jsem si přála získat zpět nejlepší kamarádku, bylo to za účelem a stydím se za to, ale jak řikám, já měla důvod, byla jsem zoufalá – zato spousta lidí to dělá na denní bázi…

proto už si k sobě pustím jen málo lidí, prostě jsem si konečně plně uvědomila význam věty, kterou vždy říkala Aluška: „pečlivě vybírej lidi, které si pustíš do života“.

ono je to asi taky o tom, jestli má člověk mnoho povrchních vztahů nebo pár „vážných“. já bych třeba člověku, kterého mám skutečně ráda – a těch je pár – a fakt si ho k sobě pustím, v životě nijak neublížila. Alušku počítaje. proto si neumím představit, že je s tebou někdo takový kamarád a pak ti, z ničeho nic, vrazí kudlu do zad. wtf? trochu psychopatie, ne?
je teda fakt, že někteří mají prostě i vadnou povahu a s tím se moc nenadělá. jediná obrana je pak si toho dotyčného k sobě prostě nepustit, ať si kecá co chce.

Ikona diskutujiciho Pilgrim 2020-01-14 11:57:26 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Bavte se o politica a počasí. Na obou už není co skazit

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2020-01-14 17:07:04 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aj s tou politikou sa musí opatrne, lebo keď niekde poviete že fandíte nejakému ,,neobľúbenemu“ politkovi (na SK napríklad ficovci alebo kotlebovci a u vás babiš, zeman…), tak s vami nebudú chcieť ani piť pivo pri jednom stole. I keď ľudia často politike a tomu že mnohé veci sa dejú nezávisle na politikoch čo sú zrovna u moci, nerozumejú a len sa zbytočne rozčulujú.

Ikona diskutujiciho Moudravrba 2020-01-17 22:03:58
Ikona diskutujiciho
sipka

Mluvit s někým o politice je dobrý způsob, jak se s ním pohádat. Kvůli různým politickým názorům už ani někteří přátelé, nebo rodinní příslušníci spolu nemluví. Co se týče článku, tak by měla vyjít druhá série o čem by se teda mohlo mluvit, protože v opačném případě budou podle tohoto návodu dva lide naproti sobě sedět a nikdo nic nepromluví, aby na sebe něco „neprozradil“. Podle mě je to spíše o tom, že buď se stýkám s lidmi, kterým věřím a nebojím se jim cokoliv ze svého života říct a nebo se stýkám s debily a hlídám si každé slovo. Jaký by ale mělo smysl se s debily scházet, když cítím, že se před nimi musím hlídat?

Ikona diskutujiciho Kiyu 2020-01-15 15:21:24 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kéž by si to uvědomilo více lidí. Nesnáším mluvit o nemocích a poslouchat druhé o nich mluvit, zvláště na veřejných místech -_-

Ikona diskutujiciho marmaris 2020-01-19 00:57:33 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám jednu vzdálenou příbuznou a ta má momentálně jakousi „vzácnou nemoc“, kterou mají prý jen čtyři lidé v republice a je údajně neléčitelná. Nechci jí křivdit, ale ona fakt dokáže mluvit o té nemoci třeba hodinu v kuse, je zkrátka středem pozornosti a hned je jí asi líp. Zároveň kdybyste viděli tu řeč těla, tak budete kulit oči jako já. Člověk by jí dal z fleku tisícovku, zkrátka chudák největší. Hypochondr jak vystřiženej ze žurnálu. Když jsem to viděl, tak mě napadl úplně automaticky ten fór s nápisem na hypochondrově hrobě „Já jsem vám to říkal“ a málem jsem se rozesmál. Ona je totiž blízká příbuzná mojí tety, která je hypochondr výstavní. No, mají to v rodině.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-01-19 06:42:04
Ikona diskutujiciho
sipka

a jakou nemoc má?

Ikona diskutujiciho marmaris 2020-01-19 22:38:07
Ikona diskutujiciho
sipka

Bolí ji prý všechny svaly a nemůže dát nahoru ruku. Manžel ji prý musí umývat. Jak se ta nemoc jmenuje, bohužel neřekla. Mě často bolí všechny svaly a myslím, že mnoho lidí taky. Ona má 55 let, takže bych řekl, že ta nemoc se jmenuje zkrátka stárnutí organismu. Ale jí jsem to neřekl, ona by byla ublížená ještě víc.

Napsat komentář: Mikuláš Gera Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek