9 Znamení, že jste jako dítě zažili emocionální týrání

19.4.2018 v Psychologie 19

Dětské zážitky nás formovaly do toho dospělého, kterým jsme dnes. Znamená to také, že pokud jsme jako dítě byli obětí emocionálního týrání, projevuje se to dnes na našem chování. Někdy jsme příliš důvěřiví k neznámým lidem, jindy jsme pomstychtiví a agresivní, případně máme problém projevovat silné emoce a míváme málo přátel.

Ale nejprve pojďme k tomu, co vlastně emocionální týrání (někdy se tomu říká také psychoteror) je. Nejsou to běžné projevy, když vám někdo jde na nervy a vy mu řeknete, ať zmizí. Rovněž sem nepatří rozchod s partnerem. Emocionální týrání je o kontrole. Ten druhý vás vyčleňuje, omezuje, verbálně vás napadá a vytváří ve vás pocit méněcennosti, nesvéprávnosti. Ponižuje vás, zdetinšťuje vás a snaží se rozvrátit váš pocit hodnoty a sebeúcty. Často to ani nedělá úmyslně, ale je ve vztahu k vám nejistý a tak si pomáhá berličkami psychoteroru. Často si vás takto připoutává k sobě, protože se bojí, že jinak byste ho opustili, nebo že by ztratil vaši úctu, kdyby nad vámi nedominoval. Vědci tomu říkají i „chronická verbální agrese“. Kdo je obvykle primární zdroj chronické verbální agrese? Naši milovaní rodiče, pokud jim nedejbože ratolest přerůstá nad hlavu a oni nevědí, co s tím …


V podstatě je emocionální týrání mocenská hra. Moc má ten, kdo posuzuje a určuje pravidla a při jejich nedodržení tomu druhému odpírá lásku, uznání a porozumění.

Zde je 9 nejobvyklejších následků, které pak lidé v dospělosti mívají:

1. Hněv. Vědomě nebo podvědomě jste naštvaní na to, co se vám jako dítěti přihodilo, a tento hněv zasahuje do ostatních oblastí vašeho života.

2. Omlouvání se. Můžete se cítit provinile a věčně se omlouvat – i když vlastně není za co. Ti, co zažili jako děti emocionální týrání, si často myslí, že je to jejich chyba, protože ti, co je týrali, jim to takto prezentovali.

3. Vyhýbání se konfliktům. Můžete se vyhýbat konfliktům, protože konflikty byly ve svašem dětství nezvládnuté. Potřebujete se naučit zvládat konflikty zdravým způsobem.

4. Oční kontakt. Můžete mít problém udržet oční kontakt a když se o to pokoušíte, může se dostavit úzkost až panika. Je to pravděpodobně dědictví ze zvířecí říše, kde upřený, přímý oční kontakt bývá nejčastěji signálem k útoku.

5. Introverze. Můžete mít problém pustit si k tělu jiné lidi nebo jim důvěřovat, protože jste v dětství měli špatné zkušenosti. Obvykle se distancujete od jiných. Je to váš pokus vytvořit si bublinu emocionálního bezpečí.

6. Pochybování o sobě. Můžete pravidelně zpochybňovat sami sebe, protože vaše osobní historie nepřispívá k tomu, abyste se cítili sebejistí ve vlastním rozhodování, nespálení se a odhadu toho druhého. Jste posedlí perfekcionismem a nevyhovujete svým vlastním vysokým standardům.

7. Problémy s pocitem vlastní hodnoty. Můžete být na sebe velice přísní, protože v dětství vás kritizovali za vaše chyby (skutečné nebo interpretovány).

8. Citlivost na hlasité zvuky. Možná s sebou trháte při hlasitějších zvucích, nebo se lekáte, protože si hlasitost spojujete s emocionálním týráním z dětství.

9. Neschopnost přijmout pochvalu. Můžete mít problémy přijímat komplimenty, protože podvědomě jste přesvědčeni, že si je nezasloužíte. To proto, že jste jako dítě věčně poslouchali, že nejste něčeho hodni.

Pokud jste se našli ve většině těchto projevů, počítejte s tím, že jste si něco v dětství odinterpretovali jako emocionální týrání a že se toho postupně potřebujete zbavit.

(Zdroj) překlad Alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-04-19 03:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

:/ Já už se nějakou dobu snažím "svého člověka spravit"… Jinak přeloženo už roky vykazuji všech devět bodů, k tomu není potřeba nic dodávat(a moc dobře vím, odkud se to vzalo, navíc toho bylo víc). Nerada vzpomínám na dětství, je mi líto každého dítěte, které něco takového musí zažít. Tohle by se dětem fakt dít nemělo. Kdo měl dětské období normální a krásné, tomu to (ne ve zlém) fakt závidím, je to pro mě jako obrovský dar, i když by to tak měl mít každý. Žádné dítě si nezaslouží poznat hnusy tohohle světa už jako prcek, jelikož pak z toho pitomýho dětství hodně rychle vyrostete a plácáte se v tom v lepším případě ještě několik let dospělosti(třeba chcete být zase dítě a dětství si vynahradit, protože jste ho prostě moc neměli. Alespoň já to takhle někdy pociťuji). Proto jsem v pubertě nenáviděla, když mě ztotožňovali s mými vrstevníky a byla vždy na starší muže. A mimochodem bych přidala ještě desátý bod: Špatné ztotožňování se se sebou samým, touha utéct od svého já, zapomenout na minulost a stát se někým jiným, nepřipouštění si toho, kdo skutečně jsem, odosobňování se od sebe samé. – Myslím, že tohle už zcela nenapravím. I proto jsem jako malá lhala kamarádům o svém životě… Jen z důvodu, že jsem se snažila utéct sama před sebou a před realitou, to v mé hlavě bylo prostě lepší. Bylo to jediný způsob, jak se udržet mentálně alespoň trochu nad vodou. Ale ač to celý bylo hnusný a zanechalo to na mě věčné jizvy, jeden benefit to má: Hromadu zkušeností a uvědomění. Například bych mohla sepsat seznam toho, co svým dětem rozhodně nikdy neudělám(bod první: nedám je na státní školu) a na co si dám velký pozor. Je to tvrdý, ale bez mýho dětství bych nejspíš nebyla tam, kde jsem(a teď myslím i mentálně). Ono mi holt nic jiného nezbývalo… Děs, co si duše dokáže všechno vybrat za zkušenosti.

Ikona diskutujiciho Hana Al. 2020-03-22 17:20:36
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj .
Přidám malí příběh . Jsem ze tří dětí .Nejmladší . Bydlela jsem na vesnici .Do třinácti let všechno bylo fajn . Pak to šlo s kopce . Z strany táty který je hodný a mám ho ráda .Defakto mě vychoval . O mámě tohle říct nemůžu . Spousta lidí tohle nedokáže pochopit . Ba jí vlastně nenávidím a neviděla jsem jí devět let. Psychický teror byl od ní na denním pořádku . Nikdy jsem nic pořádně neudělala .Byla jsem lempl co nic neumí .Když jsem se o něco snažila vždy se my vysmála že pro mě je to k ničemu . Já se vlastně celí život mohla přetrhnout abych se jí za vděčila . Když jsem třeba stála jenom vedle ní cítila jsem negativní energii vůči mě . Vždy se mě snažila dokázat že jsem nic . Zvláštní na tom je že její máma byla stejná .A taky se spolu nebavili asi dvacet let .U mě má tu smůlu že já ji nechci vidět do konce života . S tatíkem vycházíme krásně . Jednoho den se máma rozhodla že by se mě mohla zbavit tím že mě .Šoupne do ViliVallili .Při zadání si na jdete co je za ústav . Byla jsem tam pár měsíců . Já tam nechtěla být .Pak jsem se vrátila domu .A ona se raději odstěhovala .Aby náhodou se mnou nebyla . Těch tři roky co jsem žila s tátou byli nejlepší Ted žiji s přítelem . A následky mámini chování jsou .Ale pracuji na nich .Kdo nezažil psychoteror at už do rodinného příslušníka a nebo i z venčí .Neví co to je . .Jsem normální jedinec který dokáže žít normálně . A přes to to . Z vláštní je že mě nikdy vlastně neodpověděla na to . Proč my celí život dělala věci jaké my dělala . Vždy my odpověděla . Chtěla jsem aby si dospěla .Tohle my říkala ve dvaceti .Bylo by toho hodně ke psaní .Ale tohle si myslím stačí .

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-03-22 20:21:14
Ikona diskutujiciho
sipka

to jsou děděné špatné návyky a programy, komplexy. pak se takhle matky chovají špatně k vlastním dětem a ani nevědí proč… je to smutné a vím, jak ti je, ale nakonec jí to ani nemůžeš mít za zlé protože jí ubližovala už její vlastní maminka. spíš si pohlídej, kdybys měla někdy děti, aby ses nechovala podobně – je to hodně možný, i když vím, že to nechceš slyšet.

Ikona diskutujiciho Hanka 2018-04-19 07:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jejda, tak tohle tema je pro mne hodne bolestive…

Ikona diskutujiciho Miroslav 2018-04-19 07:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Poznám. Najkrajší zážitok z detstva bol 2-týždňový pobyt v nemocnici. V 16 som odišiel z domu. Ale z tých bodov na mňa platia asi 2-3. :-)

Ikona diskutujiciho Katka 2018-04-19 09:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak můj manžel splňuje pouze horních 7 bodů. A to přesto, že rodiče se o něj skvěle starali, měl svůj pokoj, teplé jídlo dvakrát denně, mohl vystudovat VŠ. Udělají pro něj první poslední. Jen ho neumí pochopit, jen neumějí dát lásku, jistotu a porozumění. Stejně se chovají k našim dětěm – navaří jim, co si písknout… Ale nikdy je neobejmou, nedají pusu. Manžel je úžasný, dokázal tyhle vzory zrušit a k našim dětem se chová láskyplně, ujede mu to jen ve stresu. Jenže jak mám pomoc manželovi vůbec netuším. Zkoušela jsem ho nechat být a nevšímat si ho. Ale to propadne do velké nenálady. Když se ho snažím rozveselit, tak mi přijde, že se přetvařuje, že je veselý, ale ten vnitřní smutek v sobě kvůli rodičům má pořád. Jak takovému člověku pomoc?

Ikona diskutujiciho hanka 2018-04-19 10:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Možná si o tom promluvit, pokud je tomu otevřený a sám to vnímá.Pokud se ho snažíš rozveselit a on se byť jenom přetvařuje že je veselý tak i to je velký pokrok a cesta, řekla bych klidně ať se takhle rozveseluje a hraje to a jednoho dne se to prolomí. Takhle pracuju se sebou, nejdřív nějakou reakci hraju ale pak se to přepíše a změní i zevnitř. Na vyrovnání se s chováním druhých lidí k mojí osobě mi pomáhá kniha Čtyři dohody…pochopit že nikdo nic nedělá kvůli mě ale kvůli sobě, já si to tahat s sebou nemusím.

Ikona diskutujiciho Verča 2018-04-19 13:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

děkuji za článek..a koukám, že jsi byla asi donucena stáhnout pryč ten předchozí? Asi že tam byly veřejně jmenovaní..

Ikona diskutujiciho Alue 2018-04-19 13:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]:  Ano. Dneska mi psali s žádostí o stáhnutí. Na tyto věci je zákon a jelikož jsem solidní web, nemohla jsem jinak. I když vím, že ten článek byl pravdivý.

Ikona diskutujiciho Verča 2018-04-19 13:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jasně chápu – ale moooc Ti děkuju, hodně mi to dalo!

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-04-19 13:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Achjo, škoda toho.

Ikona diskutujiciho Kiwi 2018-04-19 13:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A o čem byl ten předchozí článek, že se musel stáhnout? Ani jsem ho nestihla přečíst 🙁

Ikona diskutujiciho Andi 2018-04-19 15:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jaký článek? … 8-o

Ikona diskutujiciho Tereza 2018-04-19 15:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na mě sedí všechno kromě prvního bodu. Ale nejsem si vědoma, že bych byla v dětství emocionálně týrána… :-)

Ikona diskutujiciho misa 2018-04-19 17:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Téma stáhnutého článku – google ještě má  info, ale stránka již nenalezena:

Ikona diskutujiciho misa 2018-04-19 18:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:pro Katku a další,kteří hledají pomoc:

Ikona diskutujiciho Andi 2018-04-20 00:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: Aááá už vím 🙂 Děkuji

Ikona diskutujiciho :) 2018-04-20 07:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Teda, skoda ze tamten clanek sel,byl bezva a i ta diskuze pod nim…a jinak tenhle je taky best, sedi to!?

Ikona diskutujiciho Lulu 2018-04-20 15:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vyše polovicu bodov som na sebe poznala.Pri niektorých bodoch mi bolo veľmi smutno.Moji rodičia mi dajú takmer všetko hmotné ale nemám v nich veľkú dôveru či oporu.Som vegetariánka a keď som im to oznámila povedali "dobre"no s takým výrazom čo znamenal :teba to prejde,rob somariny.

Napsat komentář: misa Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek