Znáte hudební extázi? / Doporučuji

18.6.2017 v Energie 47

Mozek a tělo každého člověka jsou trochu odlišné. Na světě nejsou dva úplně stejní lidé se stejnou citlivostí, stejnými schopnostmi a stejnými dary. Je zajímavé sledovat, jak různí lidé a jejich různé mozky různým způsobem vnímají hudbu. Jak někdo ani nedutá, někdo pláče a někdo se může dostat do extáze. Je fascinující to sledovat na hudebnících, když prožívají oblíbené úseky svých skladeb.

Tento článek píšu za účelem toho, abych se vás čtenářů zeptala, jestli tyto stavy znáte a pokud ano, nakolik se shodujete se mnou, nebo v čem jsou jiné? Ráda bych si na toto téma promluvila s dalšími lidmi, ale nevím kdo by v mém okolí mohl být ten správný člověk k rozhovoru, který by mě pochopil. A tak házím toto téma do placu a doufám, že se snad něco zajímavého dočtu od vás a že snad budeme moci své prožitky sdílet a vzájemně se inspirovat.

Můj mozek velmi dobře chápe hudbu a hodně na ni reaguje. V každé hudbě kterou ráda poslouchám vidím obrazy, barvy, příběhy, představy a různorodou škálu emocí. Asi je to tím, že poslech hudby stimuluje pravou mozkovou hemisféru. Levá – logická – půlka mozku hudbě nerozumí. Už před mnoha lety jsem si všimla, že občas když slyším hudbu která se mi opravdu hodně líbí a zaposlouchám se, udělá se mráz po těle. Většinou to bylo při vyšších tónech, kdy zpěvačka zpívá vysoko, čistě a její hlas nádherně rezonuje.

V poslední době jsem si toho začala více všímat, protože se mi to děje častěji než obvykle. Možná jsem citlivější a mám víc prostoru pro sebeprůzkum. A možná je to tím, že poprvé v životě mám období kdy bydlím sama a tím pádem se jinak chovám, než když bydlím s někým. Například si pouštím co chci, kdy chci a jak hlasitě chci. A chovám se u toho jak chci, zcela spontánně, protože mě nikdo nepozoruje.

Hodně v poslední době zpívám. Když jsem smutná, zamilovaná, nebo veselá, tak ze všeho nejvíc. Zavírám se někdy po večerech v koupelně kde je dobrá akustika, kde se krásně hlas rozléhá a vrací do uší. Zhasnu si tam, zavřu oči a zpívám. Většinou si řeknu, že budu cvičit hlas třeba 30 minut, ale ve skutečnosti tam zpívám klidně do půlnoci, dokud se hlas neunaví. Strop jsou asi dvě hodiny. Víc nevydržím. Během zpěvu neprožívám hudební extázi v tom slovasmyslu jako u repráků při poslechu hudby, ale dostávám se také do změněného stavu vědomí, kdy ztrácím pojetí o čase. Je to ale něco jiného… Prožívám jenom Teď, Tady, a ve svobodě svého hlasu a svobodě svého projevu nalézám sílu a čistou jiskru radosti ze života. Jsou to chvíle nespoutaného šťastného bytí. A zhasínám si proto, že když můj mozek nemusí zpracovávat světelné a obrazové vjemy, mnohem silněji se ponoří do zpěvu a prožitek je poté mnohonásobně silnější.

Začalo mě to velice fascinovat. Začala jsem zkoušet a zkoumat tento zvláštní stav při poslechu hudby. Co ho vyvolává, jak postupuje a jestli se dá spustit vědomě? Moje první prožitky husí kůže u repráků jsem určitě měla při poslechu Nightwish, když u nich zpívala Tarja. Postupně jsem zjistila, že to umí i mnoho jiných zpěvaček. Ale ne vždy je k tomu metal zapotřebí a v podstatě o metal ani nejde. Jde spíš o harmonii tónů, jejich výšku, či spíše určitou rezonanci, intonaci.

Nedávno jsem si velice oblíbila vybrané klavírní skladby, kde se nezpívá. Stahuju si z youtube ,,amatérská“ díla, což jsou většinou předělávky z filmových soundtracků. Nahraju si to do přehrávače a pak pouštím na hlasito do repráků… a sedím u nich, někdy stojím, poslouchám a sleduju, co to se mnou dělá a kdy. A pak sleduju, co to udělá i později během dne, kdy už hudbu neposlouchám. Jak mě to ovlivňuje zpětně… Většinou si to dávám hlasitěji, protože se mi pak do toho stavu mnohem snadněji dostává, ale často ho dosahuji i když hudba hraje středně, nebo dokonce potichu.

Postupně vám sem jako příklady vložím hudbu, která u mě tyto stavy vyvolává. Pokud máte podobné zážitky, jistě poznáte ty části, které rezonují potřebným způsobem. Budu ráda, pokud i vy pošlete svou rezonanční hudbu, ráda se nechám inspirovat. Ještě mám pracovní teorii, že schopnost dostat se do hudební extáze zásadně záleží na hudebním vkusu dotyčného a že rezonanční hudba tím pádem bude pro různé lidi odlišná… nebo nebude?

Bella’s lullaby na piano – Prakticky celá skladba je silně rezonanční.

https://www.youtube.com/watch?v=Od-3oxpFWB0

Co jsem zatím vypozorovala, schopnost uvést člověka do extáze nemají konkrétní celé skladby, ale spíš určité části a určité kombinace tónů. Jejich společné rysy by se daly shrnout buď jako vysoké a velmi čisté tóny, nebo jako harmonická kombinace, která se do sebe úžasným způsobem vplétá a tvoří něco velmi líbivého a zvučného.

Dřív jsem ten stav prožívala občasně a spontánně, většinou když jsem našla nějakou opravdu pěknou skladbu, byl večer, já byla sama, v klidu a mohla jsem se plně soustředit jen na tuto hudbu, nedělat u toho nic jiného. Tehdy mi v určitých částech vstávaly chlupy na rukách a na nohách.

Postupně jsem zjistila, že se to dá do určité míry cíleně vyvolat, nebo spíše cíleně podpořit a zjistila jsem, jaké je potřeba splnit podmínky.

The Chronicles of Narnia – piano (skoro celou dobu)

https://www.youtube.com/watch?v=rEz0D3VohFA

Jak vlastně hudební extáze ,,vypadá“, či spíše jak se prožívá? O čem je celou tu dobu řeč? Mluvit můžu pouze sama za sebe (a budu ráda když mě doplníte svou zkušeností, nebo prožitkem)… Někdy to mám zcela spontánně, aniž bych se o to snažila, ale když vysloveně chci prožívat tělesně svoji oblíbenou hudbu, udělám to tak, že si vyberu playlist se skladbami, u kterých vím, že u mne tyto stavy vyvolávají. Většinou se k tomu posadím, protože při neobvykle silném stavu se mi podlamují nohy a můžu ztrácet balanc.

Pustím hudbu, zavřu oči a vypnu mozek v tom slovasmyslu, že přestanu nad čímkoliv přemýšlet a cokoliv posuzovat. Stačí mi pouze poslouchání klavíru. Potom přesunu své vědomí dovnitř, do své hlavy. Ne do srdce, ale vyloženě se zaměřím na svůj mozek. Potom nechám tóny, aby ve mě rezonovaly. Doslova si je nechám vpít do mozku.

Extáze se dostaví podle toho, v jaké fázi je skladba. Někdy se dostaví okamžitě a tak silná, že mě skoro porazí. A jindy má delší náběh, a je jemná.

Bedřich Smetana – Vltava (hlavně první dvě minuty)

https://www.youtube.com/watch?v=uI8iTETiSqU

Začíná to v mozku. Prvních pár vteřin se jakoby neděje nic, člověk si připadá jako sedící prázdná nádoba, do které postupně ,,nateče“ hudba. A potom se spustí něco, co mě neuvěřitelně fascinuje. Doslova fyzicky cítím, jak mi hudba putuje přes nervy od čela směrem dozadu do mozku. Tam někde, kde je mozeček. A tam prožiju něco, co by se dalo nazvat energetickou explozí. Začne to vzadu a pak se to rychle rozlije doprostřed mozku.

Něco silného se tam stane a můj mozek se úplně změní. Jeho vnímání se změní, přepne na jiný režim. V té chvíli už jsem celkem mimo a sleduju, jak mi slastný pocit putuje od mozku dolů po krku, po páteří a způsobuje mi velice příjemné mražení. Když je impulz opravdu dobrý a silný, mražení putuje dál, prvně se rozlévá od páteře do rukou a může docestovat až do nohou. Při maximálním stavu hudebního blaha se mi postaví vlasové cibulky a dokonce jemňoučké hloupky na tvářích. Všechny chlupy stojí v pozoru, jsem naježená, prsty a dlaněmi většinou mířím na zdroj hudby, protože mi to pomáhá lépe ji pojmout do svého vědomí…

Je to stav naprostého bytostného blaha, kdy se stírá rozdíl mezi člověkem, prostorem a zvukem. Přestanete to úplně vnímat a spíš jste ta hudba, než člověk. A to je chvíle, kdy ztratíte balanc. Proto je lepší sedět.

Tento stav doprovází podobné pohyby, jako dělají lidé, kteří se ponoří do hry na hudební nástroj. Je to stav, kdy se stanete jedním s hudbou kterou vnímáte a přestanete se ovládat. Takže se můžete pohybovat podle hudby, nebo naopak úplně ztuhnete. Může se dostavit chvění, nebo i pláč. Dá se to občas pozorovat i u geniálních hudebníků a skladatelů: https://www.youtube.com/watch?v=LqoV4ZW7xTA

Nightwish – Dark passion play (začátek, kde je vysoký zpěv… zbytek skladby ne, zato je začátek extrémě silný)

https://www.youtube.com/watch?v=cx4a-FS_IJ0

Nightwish – Stargazers (skoro celá – zpěv)

https://www.youtube.com/watch?v=Cl3t3uzseUw

Když tento stav náhle přeruším, rychle otevřu oči a přestanu se soustředit na hudbu, nějakou dobu trvá, než mozek změní opět svoji frekvenci a začne pracovat jako obvykle. Dokud to tak není, jsem jakoby opilá, opojená zvukem. Vidím rozmazaně, jinak vnímám barvy, světlo a v hlavě mám naprosté vzduchoprázdno, jakobych nebyla v sobě, ale někde úplně jinde.

Sice to nemá nic společného se sexem, ale je zajímavé, že je tam určitá podobnost. Když jsem blízko člověku kterého miluji, zhoršuje se mi koordinace, někdy se mi až podlahují nohy. Rychle jsem schopná dostat se do velice podobného, nebo dokonce stejného opojného stavu vědomí. Pouhou blízkostí toho člověka a dotekem nebo pohlazením se přeladím na tento ,,mimostav“. Vypadá to tedy, že je více spouštěčů tohoto stavu, i když poslech hudby není o sexu. Je to o vášni k hudbě, ale láska je také vášeň… Vášeň jako vášeň? Každopádně oba stavy počínají v mozku, jsou mentální a v krátké době se stanou fyzickým stavem, přejdou z vědomí na tělo.

Někde jsem četla, že když se člověk zamiluje, otevírá se určitému proudu energie, který u něj způsobuje ono nepopsatelné blaho a změněný stav vědomí. A že tento stav není nutné nalézat pouze prostřednictví druhé milované osoby, ale že ho máme kadý v sobě, jen ho najít… Je to tentýž kanál? Je ta další cesta prostřednictvím hudby?

Pan’s Labyrinth Lullaby – Piano and violin (hlavně část s houslemi)

https://www.youtube.com/watch?v=JktNRlNTfMs

Přemýšlela jsem, proč vnímám počátek hudební extáze v zadní části mozku, tam kde je týl… Vzadu sídlí mozeček. A mozeček je zodpovědný za koordinaci pohybů a udržování rovnováhy. Bingo? – Možná je to důvod, proč když se mi rozzáří mozeček, ztrácím smysl pro rovnováhu.

A střed mozku, to bude pravděpodobně šišinka. A ta bude zodpovědná za to, co se děje dál a od ní to putuje dál po těle…

Když hudební extázi nepřeruším, ale jsem v ní delší dobu, nechám ji postupně doznít a vstanu až když stav odezní, proberu se jako nová bytost. Úplně mě to dobije… Dobíjím se dokonce i vlastním zpěvem, ale tam je potřeba ozvěna, aby se mi zvuk vracel zpátky. Když ho nechám, aby mi rezonoval v mozku, postupně mi začnou vibrovat končetiny a já nemůžu přestat. Obvykle se mi pak vůbec nechce spát, jak to ve mně hučí, jsem schopná se přebít a pak si tu energii musím trochu stahovat, protože to můžu přehnat a pak jí mám moc.

Nightwish – Amaranth / piano

https://www.youtube.com/watch?v=4RVBBdkD6kA

Příval energie není jediný zajímavý důsledek, hlavně mám pocit, že mi to harmonizuje mozek a aktivuje více pravou stranu. Protože i několik dnů po takové seanci vidím velmi často světlo. Většinou ho vidím levým okem a spíš v horní části zorného pole. Buď jsou tam světlušky, nebo mě vyloženě oslní bílé světlo. Jako když vám někdo posvítí ledkou do obličeje… Zjevuje se to nahodile, bez ohledu na to co zrovna dělám. Také jiné mimosmyslové vjemy jsou u mne citelně zesílené. Další zajímavý efekt je psychika. Proberu se jako znovuzrozená, absolutně klidná a ničím nezatížená. Necítím žádné výrazné emoce na jednu nebo na druhou stranu, funguje to jako kompletní reset. Cítím vnitřní klid a blahodárné niterné ticho. Nějakou dobu trvá, než se z tohoto dokonalého středu sebe sama vychýlím nějakým konkrétnějším směrem.

Vypadá to, že se tímto způsobem dají rozvíjet přirozené vlastnosti pravé poloviny mozku a určitě jsou ještě věci, které na mě čekají a které zatím nevím. Také jsem si všimla, že ta hudba nemusí být nutně laděná do 432Hz, i když je to tak lepší a silnější. Umí to i klasická 440Hz.

432 Hz Avatar Soundtrack

https://www.youtube.com/watch?v=PgbTTsXOpTU

Komentáře

Ježovka 2017-06-18 02:18:00 Odpovědět

Hudba ve mně odjakživa vyvolává velmi silné emoce, různé energetické i skoro až mimosmyslové pochody, obrazy, myšlenky… Prostě se společně s ní dostávám do jiného světa, je to pro mě tolik přirozené, že mi několik let trvalo, než mi vlastně došlo, že to tak mám a že jiní lidé třeba ne… Skrze hudbu objevuji sama sebe a obzvlášť posledních pár měsíců je to velmi intenzivní. Proto mě i tenhle tvůj článek moc potěšil. :-) Jsem ráda, že je tu někdo, kdo při ní prožívá úplně stejné stavy. Miluju si sednou do auta, dát si sluchátka a ponořit se do naprosto jiného světa, který nezná nikdo jiný než já. Hudba je úžasná – má schopnost nás rozplakat, rozzlobit, donutí se zamyslet a dokáže i pomáhat, je to něco, co se nedá tak úplně zachytit(paradoxně), musí se to zažít. Kdybych neměla hudbu, dávno nevím, co se mnou je. Při poslechu hudby se mi i mění citlivost podle toho co zrovna poslouchám, mění se podle toho má nálada a energie. Jsem při ní schopná třeba dělat a psát věci jako bych byla úplně "opilá" a ve střízlivém stavu bych je třeba vůbec neudělala, musím si na to dávat pozor. :-) Nejvíce mě na hudbě fascinuje její schopnost sjednocovat. Víš, vždy mi přišla nádherná a opravdu úžasná(uchvacující, ohromující, překrásná… Vážně nevím, jak to ještě jinak vyjádřit)chvíle, kdy dav(nemusí být ani dav, třeba jen skupina)lidí začne zpívat. Na koncertech všichni zvednou ruce, rozsvítí mobily a začnou zpívat. Všichni, tolik lidí společně. Dohání mě to k pláči, když to vidím – s tím by se dalo dokázat tolik věcí, s takovým davem, s takovou energií! Něco tak krásného se dnes už jen tak nevidí. Abychom se všichni sjednotili a šli za společným cílem. Když dav společně zpívá, zvedne se obrovské množství energie a mně to připadá tak strašně úžasné, až naprosto ohromující, magické. Promiň, že se tu tak rozepisuji, ale obzvlášť v posledních měsících s hudbou prožívám  něco velmi silného a tímhle článkem jsi mi prostě rýpla do živého. :-) Nevím proč, ale hudba mě vždy dostávala někam úplně jinam, blíže k sobě samé a zároveň dál. Miluji tu představu "stojím na podiu, zpívám a ten obrovský dav se mnou, my všichni, společně"… Neumím to popsat, ale jistě víš, co myslím. Hudba má v sobě spoustu síly, je to jeden z mála prostředků co může sjednocovat lidi a pozvedávat velké množství energie, který nám ještě nevzali. No, není to úžasné? Přála bych si hudbou něco předat, pomoct, ale nemyslím si, že by mi to bylo někdy umožněno:) takhle si zase nevěřím. Jen prostě miluji ten pocit, že prostřednictvím hudby se dá prožít něco velmi silného a očišťujícího, sjednocujícího – a v davu se tato energie velmi násobí. Asi tu zním jako sjednocující fanatik, ale já prostě cítím, že patříme k sobě a v jednotě je síla, odmala mě fascinují takové ty "velké davy jdoucí za společným cílem" – tyhle představy se mi vždy vyobrazovaly právě při poslechu hudby. Jakoby mně hudba dostávala kamsi zpátky domů. Když poslouchám nádherné tóny, má duše se vznáší kdesi velmi daleko, v neomezených možnostech. Připadá mi, že nikdy si nejsou lidé blíž, než když společně zpívají tu samou píseň. Nemám větší sen než sjednocovat lidi pomocí hudby(ono dnes je jakékoliv sjednocování úžasné), ale jak říkám, nemyslím si, že by mi to někdy bylo umožněno:) Jaj: promiň, že jsem napsala takovou slohovku, ale děkuju ti… Konečně jsem někam mohla vepsat alespoň zlomek svých pocitů. A jinak musím říct, že posloucháš opravdu moc krásnou hudbu, čemuž se ale ani nedivím. :-) Máš naprostou pravdu, mně hudba také velmi dobíjí, vlastně ji k životu doslova potřebuji. Hudbení extázi mívám většinou zcela spontánně, obzvlášť pokud to mám spojené s nějakou představou. A pokud píšu nějaký příběh, také k tomu musím mít něco puštěné. Dalo by se říct, že pokud mi pustíte nějakou hudbu, pravděpodobně něco vytvořím – ať už obraz, něco napíšu, nebo nějaké představy. Nevím, jak to mají ostatní lidé. Někdo říká, že miluje hudbu, ale přitom k ní zůstává jakoby chladný, nevím… Jinak, Aluško, také se ti tolik líbí "Adiemus"? Já vím, že je to vážně klasika kterou zná každý, ale je to nádherné. Přenáší mě to úplně někam jinam a vstávají mi snad všechny chlupy na těle. Ach, přála bych si, aby moje životní poslání bylo nějak spojené s hudbou. Co víc si přát?.. Na hudbě mě fascinuje i to, jak jedna písnička v každém dokáže interpretovat něco jiného. Dejme tomu, že skladatel napíše do textu nějakou "abstraktní větu", například: "tvé oči se mi ztrácí v tmavých kapkách kapkách deště, chci je vidět a ne, neříkej dost, vždy budu chtít ještě"(tohle by byla spíš chabá poezie, ale dejme tomu..) – 10 lidí, 10 představ, 10 různých interpretací textu. Každý uvidí jiné oči, jiné kapky, představí si jinou situaci. Lidé se budou ptát po smyslu, nechápajíc, že už ho našli – sami v sobě, ve své představě. Chci tím říct že prostě… Miluji, jak má hudba takřka neomezené možnosti! Dokáže toho tolik. – A už toho musím nechat, nebo můj komentář vydá na celý článek a já tady nejsem autor, ale pouze procházející(ač uchvácený)návštěvník. :-) PS: Pokud někdo tenhle komentář přečetl celý, má mé upřímné uznání.

Jaromír 2017-06-18 07:39:00 Odpovědět

Zažíváš Samádhi -blaženost, kterou zažívají lidé bez ega, vědomí si sama sebe.Je to nejvyšší meta v duchovním životě,kterou může člověk dosáhnout.Zažil jsem To poprvé při komorní hudbě a potom až, jako Ty,u Tarji. Stav způsobí tón H,který rezonuje s čakramy 7-10. Člověk se začíná třást,vibrovat v souladu s vesmírem,otevírá si devátou č. Sahasránu a souzní s Duchem Svatým-Duchem Pravdy.Ano člověk je jako opilý(proto je dobré to trénovat.-)),stejná je i zamilovanost,Bo se člověk koncentruje na jeden bod,podobně jako jogín před Prozřením. Když se ocitne,, normální člověk,, v blízkosti osvícené,začne být nervózní a může omdlít. Proto, kdyby se dala dohromady skupina z vás,děly by se,, zázraky,,.

Ivona 2017-06-18 10:03:00 Odpovědět

Já mám úplně to stejný?U některých tónů jsem z toho mimo a nabíjí mě to a je to moc příjemný.

Malina 2017-06-18 10:44:00 Odpovědět

Alue mám to dosti podobné, ne-li stejné jako ty při poslechu určitých částí mám mrazení v zádech, nejvíc asi u B. Smetany právě v tom začátku,tam to jasně poznám, ta energie je neskutečná, dokonce se mi někdy chce i brečet jak moc krásnej je to pocit..ale zpívání praktikovat nemůžu ikdyž bych chtěla, mám nevysvětlitelný problém s tím že kdykoliv to zkusím,začnu zívat a nemůžu to zastavit

zdeněk 2017-06-18 10:46:00 Odpovědět

Přesně z tohoto důvodu poslouchám hudbu. Tu světlušku vídám taky hodně…..někde uprostřed ale vysoko, skoro na hranici zorného pole.

Kirma Lee 2017-06-18 11:10:00 Odpovědět

Tak s tímto se setkávám u soundtracků (např. The Lord of the Rings, Piráti z Karibiku, Inception), a u Enyi. Co se Nightwish týče, tam to máme velice podobné (kromě nejnovějšího alba, kde už figuruje Floor). Dále pak si pro tyto stavy pouštím folk (Faun, Wardruna, atd.) a vážnou hudbu.

Ayeri 2017-06-18 12:28:00 Odpovědět

Občas zažívám něco podobného, ale ne tak silně. Mívám z hudby mrazení v zádech, ale neumím si to vyvolat cíleně, ty písničky, ze kterých to mám se dost mění. Jednou se mi to třeba stane a po druhém poslechu už nemusí. Ve výjimečných případech cítím podobné věci jako při kontaktu s energií, přívaly zezadu na hlavě a krku a to je pak nádhera, ale nestává se mi to často. Možná je to tím, že jsem dlouhou dobu neměla k hudbě vůbec vztah, nepotřebovala jsem ji k životu. Zpívat neumím, takže to nedělám, nesnáším, když se slyším, jak kazím svou oblíbenou hudbu svým falešným hlasem Do žádného mimo stavu se z hudby nedostávám, i když si jí umím užít Žádná z písniček ve tvém článku se mnou bohužel nic neudělala, ale mrazení celkem pravidelně mívám z hudby od Lindsey Stirling, Of Monsters And Men, Adele, Imagine Dragons a Enyi a z některých coverů od GnuS Cello 🙂

Auri 2017-06-18 13:58:00 Odpovědět

Skvělý článek! Některé vjemy mám obdobné a hodně to vyvolávají vysoké tóny nebo různé libě znějící harmonie. Reakce těla bývá různá dle intenzity – nejdřív se spouštějí v hlavě především obrazy, barvy a příběhy, často cítím, jako by se mi "otevřelo srdce", nevím, jak jinak to lépe nazvat. Někdy taky ježení chloupků a pláč. Jiné to pak ještě je, když slyším naživo klasickou hudbu, to je zas úplně jiná liga. Obvykle se dostávám do takového jakoby tranzu, kdy vnímám jen tu hudbu a tělo se do ní kroutí a zároveň se nedokáže přestat usmívat na plnou pusu (vypadá to asi dost divně, když sedíte někde v koncertním sále, vedle váš spousta spořádaných starých lidí, kteří se ani nehnou…), jako bych se spojila s hráčem a cítila to s ním. A k nějakým příkladům hudby – hodně mě dostává nejlepší houslista světa Maxim Vengerov a jeho podání Sibeliova houslového koncertu https://www.youtube.com/watch?v=YsbrRAgv1b4, ze sopránu pak např. toto z Pána prstenů https://www.youtube.com/watch?v=wJXJQfR0oOw a z krásných harmonií, postupně spějících k výškám Rachmaninov v podání kapely Haggard https://www.youtube.com/watch?v=-SgaPh15CyI. No a pak jsou takové ty klasiky jako Dvořákova Novosvětská nebo téměř cokoli od Josefa Suka, neuvěřitelně citlivého a dobrosrdečného skladatele a zetě Antonína Dvořáka. Ta jeho hudba je tak procítěná a pohádková… https://www.youtube.com/watch?v=6BrmvKtXbzQ

Jitka 2017-06-18 13:59:00 Odpovědět

Zdravím, také ráda něco připojím, zkušenosti a prožitky s hudbou mám velmi podobné, jako Aluška a Ježovka. Po čase jsem se rozhodla to korigovat a nepoužívat ve chvíli úplného vyčerpání nebo rozkolísanosti, to spíš počkám, až se trochu uklidním a vyladím a pak si hudbičku s radostí naordinuji a podobá se to rauši. Kolegové pak se ptají, jestli něco neberu a že "ten matroš" taky chtějí. :-D Nevím, co jim odpovídat a je škoda, že se ve stručnosti takové zážitky předávají těžko a v práci už vůbec. Ale zvládnu u toho jít, i když to už ani nechodím, ale jaksi pluji vzduchem s mp3 a sluchátky na uších a když už ty energie ze mě přetečou- no spíše explodují, tak je provedu a posdílím s polem Gaiy a ona mi to pak vrací a spojení se posiluje. A též mi to přijde nejen s tóny ale i s nějakou představou, kdy vidím energetické toky  a geometrii energetických forem a přímo je prožívám. Negativní případné fleky někde v prostředí se tímto procesem přesvětlí a rozplynou se, okamžitě. Rozhodla jsem se takové stavy sdílet s těmi bytostmi, jaké na to cítí/slyší, jo a je to podobné zamilovanosti a vůbec příčinou pocitu neúplnosti nebo strádání na lásce, JE naučení se, že k tomu potřebujeme nutně člověka (to budí závislost ve vztahu, jo, až tento hluboký citový důvod to je a pořád staré vědomí, že bez přítomnosti nějakého člověka jsem v loji, neboť nemám schopnost si to pole lásky-zamilovanosti ničím nahradit). Ale tyhle zkušenosti a prožitky mi ukázaly úplně jinou realitu. A že naopak člověk JE schopný si vyvolat v sobě tento energeticko-milostný-frekvenční kanál, jaký ho naplní až po okraj. Už žádný pocit absence něčeho důležitého v duši! Naopak si každý může dle svých dalších možností a směřování utvořit další funkce a toky energií, jaké jsou pro něj příjemné, osvobozující a smysluplné. Když si zapnu s tímto záměrem hudbu, je to jako nejkomplexnější podoba povolání andělů na Zemi! Nejhlubší modlitba. A nejenom Země, krystaly tohle také milují a čas přitom znatelněji ztrácí lineární podobu. A spouštěcí hudba se může lišit dle vkusu…

Namasteen 2017-06-18 15:01:00 Odpovědět

Já jsem z města všech možných i nemožných zvuků spíš přesycená, debilním písničkám se tady člověk taky úplně nevyhne, takže mám nejradši ticho, jinak mi to spíš leze na nervy. Ale vždycky narazím na nějakou jednu písničku, kterou točím pořád dokola, dokud mne nabíjí, pak už ji většinou nikdy moc nepotřebuju. V poslední době to byla od Celine Dion – That´s the way it is. Taky jsem objevila zpívající mísy, třeba ty křišťálový mi dělají dobře, třeba tohle: https://www.youtube.com/watch?v=oCPoG3EGwVw Nepraktický je, že se mi to vždycky sekne v žaludku a dál to nejde Njn, pořád nějaká práce..Jinak když je to "ta moje" písnička, tak cítím ježení po celém těle, nejradši to mám na hlavě, to je takový nejpříjemnější. Ale je fakt, že mě nikdy nenapadlo to zkoumat až takhle fyzicky. Mně osobně hudba spíš uvolňuje emoce.

M. 2017-06-18 15:22:00 Odpovědět

Něco podobného mám u písniček Lucky Bílé. Jde o její hlas, ne o texty nebo o člověka samotného. Proto ji poslouchám. Zpěváky si vybírám podle hlasu, ne podle textu či módy.

Betty 2022-07-27 16:43:17

Dnes jsem si začala googlit na toto téma a Váš článek je ohromující… Kam až to člověka zanese. Už roky zažívám husí kůži, bušení srdce, mrazení po celém těle a ten slastný pocit blaha, kdy všechny vjemové receptory jedou na 1000%. Někdy se mi do očí hrnou slzy štěstím a tyto pocity se ještě umocňují při živém koncertu. Děje se mi to převážně u metalové hudby, která je mému srdci naprosto nejbližší, ale děje se mi to i při poslechu i jakekoli jiné. Musi tam asi nastat určitý soulad zvuků. I když hudbu poslouchám, nebo zrovna sama zpívám, termín jako je čas mi v tu chvíli nic neříká. Moc děkuji za tento článek a jsem moc ráda, že nás takových je víc.

Ceneon 2017-06-18 15:24:00 Odpovědět

Včera jsem objevil krásnou hudbu zpívanou souborem Celtic Woman:

Raja Luthriela 2017-06-18 17:28:00 Odpovědět

Nevím, jestli jsem někdy měla hudební extázi. Asi je to trochu silné slovo. Každopádně i já mám spoustu úchvatných písní, které mě dojmou a nebo pociťuju mrazení po těle. Jindy se zase neuvěřitelně nadchnu. A je fakt že všechny pocity z hudby se zesílí pokud mám měsíčky. Člověk je takový citlivější. Na veškeré podněty.

Raja Luthriela 2017-06-18 17:29:00 Odpovědět

Komentář mi vyhodnotili jako spam a zrovna jsem si dala tak záležet. O_O

Sin-Le-Noble 2017-06-18 19:52:00 Odpovědět

Moc pěkný článek. Zpěv-hudba a pocit Lásky-Pravdy asi můžou být podobné, ale něco mi říká, že i v tom nejniternějším prožitku rozkoše-extáze z hudby nenajdu člověka, najdu myšlenku a dokáži její sílu prožít, sdílet, ale potkat Člověka jako životní Lásku-Pravdu nekončí po pár mintách nebo hodinách.

Majklice†Světice 2017-06-18 20:03:00 Odpovědět

Hudbu prožívám docela dost Když se mi vážně něco líbí, tak na to zareaguje moje tělo tak, že se mi silně rozbuší srdce. Jindy mi zase automaticky při některých tónech začnou téct slzy, ať už je poslouchám, nebo zpívám. Nejvíc na mě takhle asi působí hudba japonských skladatelů, takže Kaoru Wada (https://www.youtube.com/watch?v=oovv9z3QRHQ), Joe Hisashi (https://www.youtube.com/watch?v=8XOV2L-eM38), Kenji Kawai (https://www.youtube.com/watch?v=voWeZ-QEgqQ) a Nobuo Uematsu (https://www.youtube.com/watch?v=MsUD1G1S79s).

Amálka 2017-06-18 22:55:00 Odpovědět

Ahoj. Je zvláštní, jak je všecko perfektně propojené. Poslední dobou přemýšlím přesně nad tím samým a ty o tom napíšeš článek 🙂 Moje hudební extáze – jak tomu říkáš je jakoby takový trans, kdy v hudbě úplně ponořená, rozpuštěná. Čas se stírá. Je ale zajímavé, že občas se do tohoto stavu dostanu třeba i při řízení auta na dálnici, kde dokážu vnímat zároveň i cestu. Ani si neumím přestavit, že bych za volantem dělala něco jiného, než zpívala nebo poslouchala hudbu – nejraději mám taky instrumentálky, hlavně klavír. (moje oblíbená: https://www.youtube.com/watch?v=klVu9IxLnWE). Pouštím si skoro pořád ty samé osvědčené skladby dokola, protože mě to dostává přesně tam, kam chci, kde je mi příjemně. Hudba mi také pomáhá naladit se na okolí, když jsem venku. Lépe řečeno dostat okolí dovnitř, nasát ho. Zpívám, co přijde a pak k tomu občas vnímám i hudební doprovod. Slyším ho naprosto reálně. Často mě napadá, že bych mohla vytvořit hudbu, kterou uslyší i někdo jiný, aniž bych vydala hlásku. Stačilo by naladit se na stejnou vlnu. A poslední dobou se mi děje ještě jedna zvláštní věc. Párkrát jsem se při řízení autem dostala do stavu, kdy jsem byla schopná napodobit jiné hlasy nebo zazpívat výšky, kterých jindy nejsem vůbec schopná. Zůstala jsem z toho úplně překvapená. Trvalo to pokaždé asi 20 minut a vždycky mi to perfektně dobilo energii. Zatím nevím, co má na to přesně vliv, jen si vzpomínám, že pokaždé jsem byla už předtím skvěle naladěná a cítila příjemný nával energie v místě srdce a nad hlavou.

Hanka 2017-06-19 07:01:00 Odpovědět

Také to prožívám. Ale projevuje se to umě tak, že je to krátký (opakující se) pocit, který popisuješ. Jen to vyvolává jakousi hyperaktivitu, nevím, co to je, ale poslouchat hudbu v sedě nedovedu vůbec (musím aspoň pochodovat po pokoji), u toho stavu se ale musím rozběhnout, udělat prudký pohyb, cokoli. Nedá se to moc ovládat, už i brácha si myslí, že jsem zešílela, když z ničeho nic běžím na druhou stranu bytu…

Lis 2017-06-19 13:19:00 Odpovědět

Hej, tiež mávam z hudby podobné pocity. Spravidla na mňa takto pôsobí klasická hudba, prípadne metal napr. Avantasia.

H. 2017-06-19 14:33:00 Odpovědět

Amazing grace… Na skotské dudy… To je to nejkrásnější.:)

Jindra J. 2017-06-19 21:50:00 Odpovědět

Něco podobného, ale ne tak intenzivního prožívám u spousty hudeb.

Vicky 2017-06-19 22:59:00 Odpovědět

Hudba je lék, hudba je život, hudba je všechno. 🙂 jsem ráda, že tu je plno milovníků hudby! Též jsem milovník metalu a k elektronické hudbě mě to nikdy netáhlo. Mám však jednu takovou skladbu elektronického typu, která se mi nikdy neomrzí a při každém poslechu mám husí kůži a neuvěřitelné návaly klidu a štěstí. Blackmill – Friend https://youtu.be/0zG_lckuzbo

Jana 2017-06-19 23:57:00 Odpovědět

Ahoj Alue, som velmi rada, ze sa prebera tato tema. Ja mam velmi rada hudbu a taktiez mavam podobne stavy. Povedala by som, ze je to akysi prud alebo prival energie, ktore sa u mna prejavia ako vibracie, ano najprv v oblasti mozgu a potom cez chrbticu do tela. U mna je to casto vedome, akoby dopomaham vzniku toho stavu napr nejakymi obrazmi a myslienkami, ktore mi ta hudba pripomina. A inak aj "bezna" hudba, ako nahle si precitam jej preklad, ma vie takto nabudit napriek tomu, ze keby ten vyznam pouziteho textu neviem, nemalo by to taky ucinok. To je prave tym, ze si to spajam s niecim krasnym. Takouto skladbou je napr Pizzicato five – Baby love child, ma krasny text. Tie stavy, pocity naplnenia su podla mna podobne, ako ked sa clovek zamiluje, az na to, ze pri zamilovanosti to dokaze byt intenzivnejsie, okrem toho vsak aj napr pri citani z povznasajucej knihy, alebo aj tvojho clanku a aj pri modleni resp skor uprimnom prihovarani sa k Stvoritelovi mavam podobny stav, nasleduje priliv radosti, slz. Ja som teda typ cloveka, co myslienkami vie vyvolat pocity vacsmi, ako keby sa snazim vyprazdnit hlavu a tak cakat na energeticky prud, to mi nikdy neslo.

Jenny 2017-06-20 09:33:00 Odpovědět

Já husí kůži a mráz po těle, takové to vzrušení když poslouchám něco co mě fascinuje, mívám při poslechu různých soundtracků z filmů, ale často i při sledování filmů, u různých scén které se mi určitým způsobem líbí, např. u Titaniku, to je film který mě fascinoval už v mých nějakých pěti letech když jsme na něj doma celá rodina v obýváku poprvé koukali, pamatuju si i jak jsem u toho konce brečela a nikdo z rodičů ani bráchů nechápal proč brečím a pořád se mě na to ptali asi nechápali jak můžu být v pěti letech tak citlivá a vžít se do filmu v pubertě jsem měla pak takové období kdy jsem pro změnu nechápala lidi co u filmů brečí, spíš mi všechno připadalo "trapný" ale teď co jsem starší tak se ta moje citlivost tak nějak umocnila, kolikrát mám co dělat aby mi netekly slzy na veřejnosti když mě něco uchvátí..je to prostě silnější než já a mám co dělat abych to dokázala ovládat..

Alue 2017-06-20 10:15:00 Odpovědět

[5]:  Skvělý playlist, děkuji ti za něj znalče 🙂

Alue 2017-06-20 10:23:00 Odpovědět

[9]:  Ta co jsi poslala mě rozplakala 🙂

Alue 2017-06-20 10:26:00 Odpovědět

[12]:  Poslal jsi skvělou hudbu… a Celtic Woman je nesmrtelná klasika 🙂

Alue 2017-06-20 10:42:00 Odpovědět

[13]:  Faun mě totálně dostal O_O

konvalinka 2017-06-20 11:34:00 Odpovědět

[13]: Faun jsou úžasný!!! <3

Jarda 2017-06-20 13:24:00 Odpovědět

Spojení dvou lidí je dočasné

Fellien 2017-06-20 14:12:00 Odpovědět

Já to tak taky mám a když jsem se o tom s někým bavila, byla jsem za exota. Vždycky, když poslouchám nějakou skladbu, začnou moje myšlenky a fantazie pracovat na plné obrátky – jako bych se dostala do děje v jiném světě, doslova mě to vtáhne, představuju si různé věci. A když se mi nějaká skladba ultra líbí, tak mi hrozně naskočí husí kůže, taky spíš jen u určitých úseků té skladby. Na prd je to v létě, protože já často poslouchám hudbu když jedu v MHD, v mobilu mám spíš klavírní skladby od různých skladatelů, dál nějaké písničky od Sarah McLachlan atd. A někdy se mi stává, že mi naskočí husí kůže tak, že to jde hrozně vidět a uprostřed léta v tom vedru je to fakt zajímavé, lidi na mě kolikrát v tom MHD hledí jak na úchyla a já přitom jen poslouchám hudbu . Když jsem to probírala s kamarádama, čučeli na mě a řekli mi, že když slyší hudbu, tak prostě jen poslouchají hudbu. A nemají u toho žádné představy jako já. Prostě jen poslouchají hudbu co se jim líbí. To je pro mě nepředstavitelné, jen poslouchat hudbu a mít u toho vymeteno v hlavě. Mimochodem ti kamarádi poslouchají třeba stejnou nebo podobnou hudbu jako já.

hanka 2017-06-21 00:16:00 Odpovědět

[5]: jaaaj, tady má někdo rád klasiku ;-) a děkuju za všechny playlisty a tipy!

hanka 2017-06-21 00:30:00 Odpovědět

Ah, a ještě jak píšeš že když zpíváš, je to něco jiného než poslech hudby, tak pod to se můžu podepsat! Mám to stejně, když sama zpívám a tvořím tón, účinek je daleko vyšší, dokonce když jdu zpívat a cítím se špatně tak zpěv mě z toho dostane, vytáhne mě nahoru zaručeně. Ale musím být ochotná se opravdu soustředit a vložit se do toho, nestačí zpívat mechanicky, o tom to není. Hlas mi dokáže zregenerovat a proznít celé tělo.

Veronika 2017-06-21 01:25:00 Odpovědět

Ahoj Alue, moc díky za článek!

Ceneon 2017-06-21 18:02:00 Odpovědět

Ještě tu pro vás mám další mou nejoblíbenější hudbu:

sirren 2017-06-21 23:44:00 Odpovědět

Z tohoto clanku by se idealne mohla stat nova rubrika. Rozdelila by se na nekolik zanru (klasika, rock, sweet melody, …) a kazdy by tam podle sveho uvazeni posilal to nejlepsi, co zna – co by mohlo zajimat i ostatni. Bez zbytecneho spamu – max kratky komentar k linku. Hodnoceni komentare/linku na tomto webu asi nejde, coz je skoda, ale lepsi jak nic.

Coloray/ Ira / někdy jen A. a podobně :-), 2017-06-22 21:54:00 Odpovědět

Jsou tu zajímavé komentáře a tipy na hudbu:). Z článku na mě asi nejvíc zapůsobili: soundrack od Jamese Hornera už dříve a stále :), od Nightwish asi nejvíce písně jako Sahara, Sleeping sun, a další z tohoto období 🙂 pak např. The Islander atd. co se týče klasiky, tak Vltava aktuálně na mě tolik až nepůsobí, víc skladby např. Vivaldiho (zajímavá je např. kombinace Vivaldiho Zimy se soundtrackem z Frozen: https://youtu.be/6Dakd7EIgBE, z toho má člověk taky hodně zvláštní pocity :)) a různé „covery“ a soundtracky, (např. od Apocalypticy: https://youtu.be/weStzJV8ZTo, https://youtu.be/mjvGjUovxPU)  

Xoxo 2017-06-23 14:07:00 Odpovědět

Nevím jestli znáš Lord of the dance, nádhera. 🙂

Ceneon 2017-06-23 22:19:00 Odpovědět

[38]: A co teprve naživo :-) , 12.11. na ně jedu do Krakova :-) , poznám město a večer pěkné představení. Mamka mi je doporučila v souvislosti s Celtic Woman.

Ananas 2017-06-26 10:23:00 Odpovědět

Já třeba husí kůži u hudby zažívám zřídkakdy, byť jsem vášnivá milovnice hudby a to, co bych ja označila za hudební extázi zažívám velmi často.

Ilíriel 2017-06-27 20:17:00 Odpovědět

Něco podobného zažívám, když se hraje někde s kamarádama v hospodě a všichni zpívají. To mám vždycky pocit, že je celá místnost plná té úžasné radosti až po strop, a připadám si maximálně naživu a strašně si užívám to sdílení, to, že si to ostatní užívají taky. Akorát to cítím nejvíc v hrudi, nad srdcem, jakoby se tam ta radost rozpínala a rezonovala. Taky si občas ulítnu, když sama hraju, ale to je málokdy, protože poslední roky mám na muziku moc málo času. Jednou se mi to stalo, když jsme hráli někde oficiálně na akci jen ve dvou, a v jedné chvíli jsem se najednou vrátila z toho stavu zpátky do reality a byla jsem z toho tak vykulená, že jsem přestala hrát a chvilku jsem vůbec nevěděla, kde jsem – jako bych spadla z vesmíru na zem.

Soto 2017-07-02 12:37:00 Odpovědět

Extáze je myslím si jen jedna. Má různou hloubku, šířku a kvalitu . Zatěžuje nervový systém a dochází při tom k vybití nahromaděných vnitřních napětí, tím pak do různého stupně velmi uklidní až vyléčí a napojí na neosobní až kosmický dech přírody…. Co se týká hudby , tak hodně mě oslovila didžeridu na živo, záleží na umění, ale i na tom , co prožívá přitom ten kdo hraje. Pak jsem si koupil CD s didžuridou a od té doby na CD slyším tu komprimaci dat. Takže hudbu mám jen v autě. Jinak heslovitě ještě. Jeden český mystik, řekl , nenechte se omezovat hudbou a tečka. V negativním jsem to omezování hudbou prožil dokonale, protože má manželka měla oblibu ve vážné hudbě, já cca směrem k pop a techno a tak jsme si ji navzájem zakázali. Přišel jsem tak o veliký a každodenní přísun extází, které procházely celým tělem a spontánně se to připomínalo i bez hudby. Mohl jsem si k tomu dát libovolný myšlenkový doprovod, někdy to byla tvůrčí energie. Kdysi mi jedna přítelkyně řekla , že došla ještě dál, že se vyloženě toto a todleto při hudbě, v leže a jen při poslechu hudby. Někteří ví hned, ostatní jistě pochopí na konci.

Dave 2017-12-26 11:39:00 Odpovědět

Ahoj, nemyslím si, že bych byl špatnej člověk, ale kromě nějakejch pěknejch písniček mám rád i např Rammstein… cítím, že mě ta jejich hudba fakt nabíjí, ale zase na druhou stranu – jakou energií? No asi ne moc dobrou, ale mě se to prostě líbí :)) Jakej na to máte názor?

Kawi 2018-10-01 09:38:00 Odpovědět

Tak já jsem studovala konzervatoř na zobcovou flétnu v hudebním oboru. Hudba, kterou jsem vytvářela hraním byla vždy silnější než tu, kterou jsem poslouchala. Teď učím děti a mnohdy cítím jak i je ta hudba pohltí a oni jsou tak šťastní z krásné hudby. :-) Když hraji cítím jak to mnou rezonuje a prostupuje, jak rostliny v místnosti se radostí pohupují :-) Tím, že pracuji každý den s hudbou.. Člověk si připadá někdy jako by lítal a zároveň byl opilý ?

Nirvana (alias Ježovka) 2019-01-26 04:30:00 Odpovědět

(když se sem vrátíte pro dobrou hudbu )

Jarda 2020-02-22 13:14:20 Odpovědět

Otvoril som vašu stránku náhodou, ked som hladal učinky hudby Enyi.
Mna teraz oslovuje hlavne jej hudba.
Prežívam pri nej krásne, povznášajúce pocity a pomaha mi ladit saa harmonizovat moju fyzickú i duchovnú bytost na spolocne vzajomne suznenie v energiach Lasky. Moja dusa ma pri jej tonoch vedie krasne blizsie a blizsie k sebe.
Ranne meditacie teraz zacinam na hudbu 9x May it By https://www.youtube.com/watch?v=h78jJMsQfww&list=RDu9yDWiosyfk&index=22
ktora ma vedie k harmonizacii cez 7. cakru na 1. čakru, ktore su teraz pri mojej duchovnej praci dominantne.
Aj ja pocitujem v tele elktrizovanie, mravencenie, zimomriavky, aktivaciu 1. cakry a presuvam vedomie zo 7. čakry – v tonoch vnimam vedomim hudbu v inych castiach tela a snazim sa ju vnimat tak celou svojou bytostou. Velmi krasny, povznasajuci a liecivy i harmonizujuci pocit.
Potom nasleduje hudba 2 x Caribbean Blue https://www.youtube.com/watch?v=BOHtRoJLiFE&list=RDluIJJknhyXc&index=21 a zase tu mam trochu ine pocity a tak pracujem na stale blizsom spojovani sa na moju dusu cez pocity tela. Mysel je v tomto nestranna len sleduje ako to vsetko vnimam, nesnazim sa do toho pustat vôbec myslienky.
No a potom je to Flora´s Secret https://www.youtube.com/watch?v=gFYv2uopwkY a
One by One https://www.youtube.com/watch?v=gFYv2uopwkY
Ja si myslim, že v jej skladbach sa spaja viac liecivých frekvencii, kedze ma to oslovuje na viacerych hladinach môjho teraz už rozširujuceho sa vedomia.
V poslednej dobe pracujem s jej skladbami na harmonizacii svojej silnej sexuálnej energii a potom jej napojovaniu na vedenie od 7. čakry a dalsou spolocnou pracou na mojich harmonizaciach na dalsích nielen siedmich cakrach.
To je moja skusenost.
Dakujem za Vasu pozornost pri citani mojich prozitkov s hudbou.

Nový komentář Zrušit odpověď na komentář

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek

Aluška.org: Věděním ke svobodě

Aktuálně

Poslední komentáře

Archiv