Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dotaz:

Dobrý den paní Loskotová,

dostala se ke mně náhodou Vaše kniha a jsem za tuhle náhodu strašně ráda, protože mi možná kniha a myšlenky v ní změnily život. Děkuji moc za vše…Mám v plánu určitě zakoupit si a přečíst další knihy.

Vím, že máte spoustu práce, ale chtěla bych se na Vás obrátit s prosbou o radu, protože jste jeden z mála lidí, kterým věřím.

Často mám strach o své blízké, především o děti. Nevím, jak s tím pracovat a jak se strachu zbavit. Doporučila byste mi prosím něco?

Prosím někdy o pomoc anděly, ale zároveň mě trochu děsí informace, že prý osud člověka je předem daný, že si sami vybíráme, kdy a jak zemřeme a v tom případě, nevím zda můžou andělé pomoct to nějak změnit?

Děkuji moc za Váš názor a přeji spoustu úspěchů

Petra

Odpověď:

Dobrý den,

Děkuji! 🙂

Strach o blízké často nemá přímo logické zdůvodnění, je to spíše komplexní úzkostný program. Lidé kteří mají obecně problémy s různými druhy strachů, to vztahují i na své blízké. Takže nějaké logické ,,ale neboj se, ale prosimtě co děláš, nepřeháněj to, nevyšiluj“ na tohle nefunguje. Protože příčina je vnitřní, ve skutečnosti nejde o druhé lidi, i když to tak zvenku vypadá, ale o vnitřní nastavení.

Většinou je první potřeba celkově oslabit programy strachů a potom ty další druhotné strachy povolí spontánně. Vždycky když se člověk překoná a postaví se některému svému strachu čelem, tak pak zjistí, že se přestal bát i v jiných věcech. Ty strachy bývají nabalené jeden na druhý, když se podkope jeden, zboří se další.

Třeba když jsem překonala trému a naučila se tancovat Salsu bez toho abych se styděla co si kdo o tom myslí, přestala jsem se bát cizích lidí a mluvit na ně.

Když jsem se naučila střílet z brokovnice, přestala jsem se bát kritiky a říkat NE.

Do jisté míry se o své blízké bojíme všichni, je to úplně normální. Problém nastává ve chvíli, kdy ten strach člověku přeroste přes hlavu a paralyzuje ho. Potom je potřeba začít strachy uvolňovat a překonávat.

Ano, každý člověk si svůj život vybral. Má svůj určený čas a modlitbou k andělům jejich osudy nezměníte, protože každý z nás má svůj život pouze ve vlastních rukách. Osud můžete změnit, ale pouze ten váš. Vy nemáte v rukách životy svých dětí (dospělých… když jsou malinké, tak to samozřejmě funguje jinak), to je jejich úkol a jejich zodpovědnost a tím pádem nemůžete o nich rozhodovat, ani je uchránit před překážkami.

Tím, že se o ně budete bát, jenom ubližujete sama sobě, ale nic tím nezměníte, ani nevylepšíte. Člověk může být druhým lidem průvodcem, rádcem a pomocníkem pokud ho o to požádají, ale nikdy nemůže na sebe převzít jejich zodpovědnost.

Takže řešení není v jejich omezování, napomínání nebo úzkosti, řešení je v tom, obrátit pozornost sama do sebe a řešit věci, kterých se bojíte.

Vaše děti a jejich životy nejsou ten problém, problém je strach. A strach je imaginární balvan, který s sebou nosíte, ale k ničemu ho nepotřebujete, jenom vás na vaší cestě deprimuje a zdržuje. Nemůžu vám přesně říct jak ten balvan máte zahodit, protože váš příběh neznám. Můžu jenom popsat principy, přesnou cestu budete muset najít sama. Mnohdy je ta sebeléčba a odblokování strachu o velice triviálních věcech a činnostech. Jak jsem uvedla výše.

s pozdravem
Alue