„Indigové děti představují možná nejzajímavější a nejpodivnější změnu základní lidské povahy, jaká kdy byla pozorována a zdokumentována“, píší Lee Carroll a Jan Tober v knize Indigové děti. (vydalo nakl. Hay House). Knih se mezi lety 1999 až 2006 prodalo 250 000 výtisků jen v USA staly se základem pro vznik spousty dalších knih o indigových dětech.
Indigové děti poprvé popsala v 70. letech 20. století parapsycholožka Nancy Ann Tappeová ze San Diega, která si všimla, že se objevují děti s indigovou aurou, což je vibrační barva, kterou nikdy předtím neviděla. Tato barva se podle ní shodovala s novým stupněm vyššího vědomí.
V knize Indigové děti pan Carroll a paní Toberová tento fenomén definují. Píší, že indigoví mají společné rysy, jako je vysoké IQ, bystrost, silná intuice, sebedůvěra, odpor k autoritám a sklony k rušivosti, které jsou někdy nesprávně diagnostikovány jako porucha pozornosti, nebo hyperaktivita.
Kniha, která vyšla jako příručka pro „rodiče neobyčejně bystrých a aktivních dětí“, obsahuje časté výtky vůči dnešní výchově dětí. Že děti jsou zbytečně léčené, že školy nejsou tvůrčím prostředím, zejména pro bystré žáky, a že nadané děti potřebují více času a pozornosti od svých rodičů. Kniha také hledá odpovědi na běžné rodičovské obavy v paranormálních jevech.
„Pro mě jsou tyto děti odpovědí na modlitby za mír, které všichni máme,“ prohlásila o indigových dětech Doreen Virtue, bývalá psychoterapeutka pro dospívající, která dříve psala knihy o andělech a přednášela o indigových dětech. Indigové děti jsou podle ní skokem v lidské evoluci. „Bděle se starají o očistu Země od společenských neduhů a korupce a o zvýšení integrity,“ řekla Virtue. „Jiné generace se o to sice také pokoušely, ale pak se staly apatickými, proto selhaly. Tato indigová generace to však neudělá, pokud je však předtím nenadopujeme drogami typu Ritalin.“
Pro skeptiky sice patří koncept indigových dětí do oblasti zbožných přání a oblasti New Age, ale společnost nadpřirozeno fascinuje a stále k němu inklinuje. Průzkum společnosti Harris Interactive mezi lety 2005-2006 ukázal, že každý pátý Američan věří v reinkarnaci, 40% věří v duchy a 68% v anděly. Není tedy divu, že literatura o indigových dětech, která zahrnuje některé z těchto přesvědčení spolu s běžnými obavami z dětské psychologie, našla vnímavé publikum. Bylo by asi zajímavé srovnat výsledky s rokem 2022. Dá se předpokládat, že by se procenta podstatně zvedla.
Annette Piperová, matka dvou dětí z Memphisu, uvedla, že plánovala jít studovat medicínu, dokud si neuvědomila, že je indigová a že dokáže poznat, co je s lidmi špatně, pouhým dotykem. Stejně jako mnoho dalších lidí, kteří se označují za indigové, byla i ona citlivá na chemikálie a zářivky. Místo studia medicíny se stala intuitivní léčitelkou, která usměrňuje energetická pole kolem lidí, a otevřela si obchod s názvem Spiritual Freedom.
Její desetiletá dcera Alexandra je prý také indigová. Hrají spolu hry, aby rozvíjely své telepatické schopnosti, ale ve škole s tím Alexandra bojuje. Paní Piperová uvádí: „Ve škole má problémy dokončit zadanou práci a chce se hádat s učitelem, když si myslí, že má pravdu. Myslím, že ještě nezjistila, co je její nadání. Díky vlivu ve škole a skrz kamarády tyto své schopnosti odkládá stranou. Trochu se jich bojí.“
Problémy ve škole jsou u indigových dětí běžné, řekl Alex Perkel, který vede ReBirth Esoteric Science Center v brooklynském Bensonhurstu, dvojjazyčné (rusko-anglické) centrum věnované „poznání starověkých esoterických škol a východní vědy“.
Perkel uvedl: „Mnoho lidí těmto dětem nerozumí, protože jsou velmi chytré. Mají znalosti jako naši učitelé. Nechtějí chodit do školy, protože nepotřebují znalosti, které tam mohou získat. Takže je rodiče přivedou k psychologům a ti jim začnou dávat prášky, které je zbaví vůle a paměti. Vyvinuli jsme proto v našem centru speciální program, který jim pomáhá pochopit, že přišli na tuto planetu, aby změnili kolektivní vědomí, protože mají průvodce z vyššího světa.“
Julia Tuchmanová, partnerka společnosti Neshama Healing na Manhattanu, která pracuje s mnoha indigovými dětmi i dospělými, uvedla, že pro jejich rodiny je důležité, aby se neodvrátily od tradiční psychologie a medicíny.
„Jsem velmi holisticky zaměřená, ale mnoho lidí, kteří sem přijdou, posílám k lékařům. Vůbec nejsem proti lékům, ale myslím, že se nadužívají.“
Když k ní rodiče berou děti na léčení, praktikuje vyvážení elektromagnetického pole. To je bezdotyková masáž, která vylaďuje elektromagnetické pole člověka. Říká, že už jen to, že dětem řekne, že mají zvláštní nadání, je pro ně často léčivé.
„Spousta indigových dětí nemá nikoho, s kým by si mohla promluvit o svých schopnostech.“ Stejně jako další terapeuti a odborníci, i ona v nich vidí důvod k naději.
Dokonce i rušivé chování má svůj smysl, řekla Marjorie Jacksonová, učitelka tai-či a jógy v kalifornské Altadeně.
„Účelem rušivosti je přetížit systém, aby se škola inspirovala ke změně. Děti mohou vypadat, že mají poruchu pozornosti, ale ve skutečnosti jde o to, že podněty, které jim jsou dodávány, jejich nitro nezajímají. Pokud jim naopak dáte něco, co je v souladu s jejich záměrem, co má hodnotu pro jejich vnitřní já, pak nebudou rušivé.“
Dodala také, že ne všechny indigové děti jsou hyperaktivní a vyrušují, jiné jsou naopak velice klidné a bezproblémové. Školy by podle ní měly s dětmi zacházet spíše jako s dospělými, než je umisťovat do stísněného prostředí založeného na strachu, bez možnosti jakékoli volby, kde pod nátlakem spíš explodují.
Přirovnala lidi, kteří neuznávají indigové děti, k mudlům. (To je označení, které použila J. K. Rowlingová v knihách o Harrym Potterovi. Jsou to lidé, kteří neumí kouzlit a nevěří na ně.) „Řekla bych, že pro indigové děti je 90% světové populace něco jako mudlové,“ řekla. „S těmi se o takových věcech ani nemluví, protože by je to vyděsilo.“
Indigoví mají zvláštní účel: Pomáhat světu, aby se zahojil. Protože mají tyto mimořádné schopnosti, dokážou světu pomoci.
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****