Aluška.org: Věděním ke svobodě

Ano, to taky znám. Taky jsem dost citlivá. Když jsem byla mladší,  spolužáci se mi posmívali a tahali za vlasy jenom proto, aby viděli, jak se rozbrečím a mohli se bavit. Taky mi později všichni říkali, ať si všechno tolik neberu. A tak si snažím co nejvíc věcí nepřipouštět a zlým lidem se vyhýbat. Mimochodem moc hezky napsaná odpověď 🙂

Myslím,  že hypersenzibilních čtenářů zde je většina

Súhlasim s Jarkem že je tu takých väčšina a súhlasim aj s tým že energetický krystal má zásluhu na zmiernení zlých stavov 🙂

To znám též moc dobře. Základka pro mě byla utrpení. Na výletě mi házeli kameny do batohu, přezdívku jsem měla jako bulínek a pak se ani člověk nediví, že když vyjde školu, tak svoji citlivost odmítá a snaží se ji skrýt za každou cenu. Tolikkrát už jsem se všechny kolem mě snažila pedsvědčit že jsem ten společenský extrovert a tolik energie mi to vzalo…jsem strašně ráda za probuzení a uvědomění, kolik věcí právě tady s touhle úžasnou povahovou vlastností umím dokázat.

[11]: Nápodobně 😉 Ale nepřála bych to nikdy nikomu 🙁

Jéhe, škoda, že jsem tuhle metodu, kterou radí Alue nevyzkoušela, třeba by mi pak děcka na ZŠ taky daly pokoj. Když mě šikanovaly a otravovaly až to šla moje mamka řešit do školy – nic moc se nevyřešilo, spíš ještě učitelka si na mě zasedla. -_-

[19]: Mně máma už když jsem chodila do školky, říkala, že když si na mě bude někdo dovolat, tak mám dotyčného zmlátit Díky tomu si ke mě nikdy nikdo nedovolil. Pokračovalo to i na základce, kdy pak mámě třídní říkala, že mlátím děti a ona jí v pohodě řekla, že to mi poradila ona Učitelka sice koukala jako puk, ale nic prý neříkala

Jinak si neumím představit,že bych kluky ztloukla,vážila jsem 40kg i s postelí :).Jeden měl v zálibě zavírat mě na chodbě a teprve když po zazvonění šla učitelka tak mě pustil.Bylo toho hodně,čím potrápili…Ale fakt je,že neandrtálec taky balil pravěkou ženu tak,že ji praštil kyjem po hlavě a pak si ji odtáhl do jeskyně…některé způsoby toho jak balí kluci holky v pubertě,se tomu mírně podobají…:)

[25]: Tak to je super příběh!!!Převelice smekám…My naší čtrnáctileté dceři dáváme za vzor krásnou scénku z "Mafiánových".Možná jsi to viděla.Jak jí jako nově přistěhovalé dívce nabídnou kluci odvoz ze školy,a když se v parku začnou o něco snažit,rozmlátí ta holčina o hlavního svůdce pálku.  Jinak máš pravdu s tím strachem.Bohužel strach ve mě přetrvával dlouhé roky,byla jsem ho plná.Souviselo to s nelítostným jednáním mého otčíma.Byl krutý a trestal nás,i když jsme nic neprovedli.Často když mi ublížil,tak řekl,však ty víš za o.Ale já opravdu nevěděla.Dlouho jsem ze sebe nemohla vymazat pocit,že si svou existenci musím zasloužit a všem to stále dokazovat.  Možná ještě před deseti lety,bych byla na straně těch co říkají,on do tebe kamenem…ty do něj chlebem.Dneska to vidím kvůli dětem-zub za zub.

U nás nešlo ani tak o bytí.Byl spíš bratra,ale to pak tekla krev.Mě když uhodil,tak jsem druhou brala o zeď.Ale to byl vždy prudký moment překvapení,kdy něco zakřičel a už to šlo…Spíš bylo horší to neustálé zastrašování a vyhrožování.Chytal nás pod krkem a nenávistně vyhrožoval,že nás prohodí dveřmi,oknem…nebo že nám šlápne na krk.Strašně moc jsem se ho bála.A hlavně jsem věřila,že je toho schopen.

[29]: No, tyhle věci jsou mi také velice povědomé. Až na to, že já šla z domu v 16ti a to ani nebylo kvůli klukovi, vadilo prostě že existuju a mohla jsem za všechny problémy světa. Když jsem odešla, jéje, to bylo ale překvapení, nic se nevyřešilo, všechny problémy jim zůstaly a ještě byly o hodně o hodně horší, protože už nebyl k dispozici otrok, na kterého by se dalo všechno házet. Od jednoho z těch lidí jsem se také jako ty po letech nečekaně dočkala upřímné omluvy, ale jsou věci, které se nedají zapomenout a které už nic na světě nespraví. Můžeš odpustit, ale když nemáš červené světýlko na výmaz paměti, tak to stejně pořád někde je, pamatuješ si to a dáváš si sakra pozor, aby se to někdy v budoucnosti nemohlo stát znova…. těžké téma jsme si vybraly k diskuzi, že? 🙂

Ano těžké téma.Ale myslím,že je toho mezi lidmi velmi mnoho.Myslím toho domácího zla.Pořád se o tom málo mluví.Vlastně tvůj osud je podobný mému a já mnohdy cítím,jak neskutečně blízko k Tobě mám,navzdory tomu,že jsme se ještě osobně nesetkaly.Ale jednou k tomu jistě dojde a na tu chvíli se moc těším.Přeju Ti krásný den Aluško a celý rok 2017 :).

Jj, tohle opravdu funguje. Dokud jsem žila v potížích, tak jsem si myslela, že musím nějakým výjimečným způsobem znásilnit vnější realitu, abych tedy byla šťastná, dělat něco echt..Míra představ o takovýchto opatřeních dost odpovídala míře těžkostí (do dneška se učím mít reálný představy o svých snech). Až po letech jsem zjistila, že řešení je pragmatický a úplně jednoduchý – vykopnout ze svýho života všechno a všechny, co mi lezou na nervy. A světe div se, zabralo to. Člověk pak zjistí, že i normální běžnej život může být šťastnej. Jinak bych si tipla, že slečna má intuici velkou. Akorát právě citliví lidé, pokud delší dobu žijí ve špatným prostředí, si najdou nějaký způsob obrany. A leckdy si právě vyberou druhý extrém toho, co jim dělá potíže. Já jsem si třeba jako obranu vytvořila apatii, podvědomě, pochopitelně. Měla jsem špatnou snášenlivost vůči hádkám, agresi, nejistotě. Takže jsem dlouho byla taková klučičí, necítila jsem nic. Někdo by řekl dřevo, chlapatka. Okolí mě tak vidělo, ale já jsem si říkala, že to přece nemůže být pravda, já bych chtěla být holka. Člověk se cítí špatně a ještě ke všemu si začne myslet, že je to jeho přirozenost. Až o mnoho let později jsem zjistila, že jsem taková byla právě proto, že jsem vnímavá, ženská, že to byl obranný postoj, ne moje já..Takže si myslím, že slečna třeba jednou zjistí, že má intuici silnější, než je obvyklý.

Sám sebe se ptám, zda-li má tento svět ještě vůbec nějakou šanci, když se plno lidí chová jak tupé ovce a tento svět spíše tlačí do záhuby. A jediné snad východisko je katastrofa, aby lidem přeplo a vše se zase otočilo správným směrem. Chtělo by to někam mimo lidi, udělat nějaký spolek fajn lidiček, co si sami poradí a neposlouchají falešné duchovní..Coo? Odstěhujeme se někam do klidu? :))

[35]: Jéé já se s intuicí tolikrát sekla! Ale jen díky těmhle chybám jsem si zpětně uvědomila, že to byl správný pocit a  příště už jsem si byla jistější. Je to na dýl, ale stojí to za to. Mně třeba došlo, že nikdy nenajdu venku svět, jaký bych chtěla, a přestala jsem čekat a začala jsem ho kolem sebe tvořit sama. Podle svých představ. A je mi dobře 🙂

Alu, když už si výše poradila obranu na fyzickouo šikanu, co radíš na psychickou, která je kolikrát ještě horší než ta fytická, to samé?

[40]: Ignorovat, ubít protiargumenty až ten druhý sklapne, a nebo navždy odejít. Záleží na tom kde jsi a proti komu stojíš. Já mám nejraději první způsob, hádám se totiž jenom s lidmi, kteří mi za tu námahu stojí.

[42]: Ignorovala jsem, ale moc to nikdy nepomohlo, asi na mě bylo vidět, že mě to tak i tak štve. Sladká základka.

Take se stehuji,tyo HNED Kdyztak si zabiram pestovani a starani se o bylinky! )

[43]:

Ahojte. Prečítala som si tieto komentáre a vidím, že nie som jediný citlivý človek.