Aluška.org: Věděním ke svobodě

Zrovna jsme vyjeli z hyper super s košíkem po okraj narvaným zeleninou a tmavým pečivem a nakládali to do auta.

Naši diskuzi o GMO soje zrovna přerušil nějaký chlápek, který se vytáhl zpoza auta, přišel k nám a opatrně začal řeč zhruba takhle:

,,Dobrý den, my vybíráme peníze na klauny, kteří chodí do nemocnic rozveselovat nemocné děti…“

Víc toho nestihl říct, protože můj společník, který ho pravděpodobně přestal vnímat po slově ,,nemocnice“, mu okamžitě začal přednášet o tom jak jsou nemocnice sídla zlořádu bílé mafie, jací jsou doktoři hajzlové co zabíjí lidi a že pro nemocnice nedá ani korunu…

Borec celou dobu jenom ,,hm, hm, hm,“ a šlo vidět že je nervozní. Nedívala jsem se na něho, ale šlo to cítit z tónu jeho hlasu, ten byl nervozní už když nás oslovil.

Přitom nevím proč je nervozní někdo kdo tvrdí že dělá dobrou věc, ten by přece měl vystupovat s hrdostí. Já se za svoji službu lidem taky nestydím, tak proč by měl on?

Borec se zatím držel, nechal si to převykládat ale šlo poznat že stejně neposlouchá, jenom čeká na pauzu do které by se mohl vložit.

Já na to zatím nic. Nakládala jsem si hezky saláty do tašek, lifrovala to do auta a smála se pod vousy tomu chlápkovi, že si vybral hodně špatnou dvojici na tak velkém parkovišti. Mohl přepadnout kohokoliv jiného, ale on just jde po nás. To je sranda…

Když můj společník trochu ubral na tempu řeči, podařilo se chlápkovi tak na třetí pokus vsunout se mu do řeči a říct, že ,,toto ale není o rakovině a zabíjení lidí, že toto je vlastně alternativní medicína, on vybírá peníze na klauny pro nemocné děti“ a poklepával na nějaký barevný zalaminovaný leták. ,,Tak jestli byste nám něco nedal.“

Najednou vedle nás zahlídl starou paní s nákupním košíkem: ,,Nebo vy, že byste nám přispěla?“

Paní vedle nás byla ostrá bábi. Ta se zasmála a hlasitě zavolala: ,,Já vám nic nedám, ke mně ani nechoďte!“

Tak se znova obrátil na nás.

To už jsem se do toho vmísila a řekla jsem mu:

,,Nejlépe kdybyste nám poskytl kontakt a spojení na transparentní konto,“ a dál jsem chtěla ještě pokračovat.

Chtěla jsem mu hlavně říct to, že nevěřím lidem co mě na parkovišti takto přepadnou, že se pán vůbec neprokázal ničím, vůbec nejmenoval žádnou společnost ani nic, čekala bych že bude vystupovat například jménem nějakého občanského sdružení, nebo něčeho co se dá nějak ověřit. I by mě zajímaly webovky a nějaké vzdělávací materiály, na základě kterých si můžu ověřit o co jde a pokud někam dávám peníze, chci mít jistotu, že je neshrábne nějaký anonymní floutek z parkoviště, ale že to opravdu dostanou ti nemocní a chudí a potřební lidé, pro které svoje peníze dávám…

Navíc jsem nikdy v životě neslyšela o tom, že by po českých nemocnicích chodili nějací klauni a zajímaly by mě k tomu podrobnosti. Jako od kdy se to dělá, kde se to dělá a proč ti klauni chtějí peníze, když já znám výbornou paní, co chodí nemocným dětem zadarmo číst a nemusí se na ni sbírat žádné peníze, dělá to z dobroty srdce… Tak proč jeden to dělá od srdce a druhý si chce nechat platit když je to v podstatě to samé, to už by bylo jednodušší hledat dobré duše co budou dělat dětem radost zadarmo. Takový nábor by měl víc smysl než vybírat drobné na parkovišti…

Každý z nás by přece měl alespoň trochu svého času věnovat druhým, nezjištně. Tak se pozná dobrý člověk.

Ale vůbec jsem to nestihla doříct, protože ten borec se na mě ušklíbl, řekl ,,no tak to je extrém“ a bez rozloučení se vypařil.

Mezitím si můj společník šel povídat s tou paní vedle, vyměnili si kontakty, protože paní evidentně alternativní léčba rakoviny zajímala a já mezitím vyklidila košík a šla ho vrátit.

U toho mi fakt vrtalo hlavou, proč ten chlap vyklidil pole? Já jsem přece neřekla že nic nedám, neřekla jsem mu nechoďte ke mně, ze mě žádné peníze nedostanete… Já se jen zeptala na kontakt a na transparentní konto. – Což znamená že očividně chci o tom zjistit víc a pak se eventuálně angažovat, když uznám za vhodné…

Ale ten chlap fakt okamžitě vyklidil pole, vysloveně zdrhnul. Takže mu očividně ani tak o ty děti nešlo, spíš mu šlo o jeho marži, kterou každý takovýhle ,,sběratel“ má. Z toho co posbírají tihle lidé skoro vždycky dostávají nějaké procento… nebo pokud jsou to podvodníci, tak berou 100%, pochopitelně 🙂

Takže jediný závěr který mi z toho vyplývá je ten, že to byl podvodník a že sbíral tak akorát kačky sobě do kapsy, soudě podle toho jak byl nervozní a nejmenoval vůbec nic a nikoho. Vlastně neřekl ani svoje jméno.

Já osobně kdybych takhle někde vybírala peníze, budu nachystaná. – Řeknu název sdružení pod které spadám, představím se svým jménem, mám k dispozici kontakt kde si lidé můžou ověřit co dělám, klidně i vizitky, kde bude minimálně webová stránka a účet na který ty peníze mají jít… A ne že zdrhnu jakmile se někdo jenom zkusí zeptat na podrobnosti.

Proč bych měla slepě dávat peníze někomu, kdo se ničím neprokázal a má problém dát mi nějaký zdroj dat s podrobnostmi?

Doma jsem pak večer trochu googlila a opravdu jsem našla nějaké stránky o zdravotních klaunech. Že to provozuje nezisková organizace zdravotní klaun… Ale už jsem nenašla nic o tom že by se pořádala nějaká taková veřejná sbírka a nenašla jsem ani číslo konta kam bych v případě zájmu mohla poslat peníze… Takže i když jsem něco našla, nemůžu najít nic co by mi potvrdilo že šlo skutečně o člověka od nich. A pokud ano, proč neřekl že je z neziskovky zdravotní klaun? To by snad měl říct hned po ,,dobrý den“, takovou podstatnou věc.

Víte, mně osobně dobročinnost není cizí. Minimálně jednou a vícekrát do měsíce něco daruji, většinou v hodnotě několika set, nepaběrkuju s desetikorunami. Opravdu nejsem sysel, když vím že je to fakt na dobrou věc, dám i víc. Ráda dám peníze chudé rodině, podaruju chudé i fyzickými věcmi, nebo přispěju paní která zachraňuje zvířátka, morčátka… Udělám to ráda, proč bych nedala když mám? – Ale v zásadě si své cíle vybírám já sama. Ve chvíli kdy fakt vidím a cítím že je to tak dobře, že to se mnou souzní a budu mít radost že někomu můžu udělat radost. Tak jo… Ale nevysypu naivně šrajtofli, jenom proto že si o to někdo řekne, ani se přitom nepředstaví.

Dávat peníze nějakým anonymům co vás přepadají na ulicích a na parkovištích je holý nerozum. A po této zkušenosti, speciálně ode dneška, se budu příště tuplem ptát na kontakt, jméno organizace/sdružení/společnosti, webovou adresu, jestli mají transparentní konto… Nemám totiž zájem dělat někomu blbečka.

Kdo je solidní ten mi dá kontakt a nemá problém odpovědět mi na moje otázky. Kdo solidní není, uteče bez rozloučení jako tento chlap. Nevím co je extrémního na tom, když se zeptám na kontakt a číslo konta. Mně naopak připadá extrémní přepadat takto s kasičkou lidi u auta.