Aluška.org: Věděním ke svobodě

Nedávno jsem dělala doprovod, sedíme v čekárně a před námi na stolku časopis. Měli jsme čas, začali jsme v něm listovat. Nevím přesně, který to byl časopis, mám pocit že Sedmička, nebo něco v tom stylu. A byla jsem dost vykulená haldou pitomostí, co tam byly. Fakt jsem se ptala sama sebe, jací lidé si tohle kupují a co z toho vlastně mají.

Já si časopisy nijak často nekupuju. Dřív jsem kupovala pravidelně Enigmu, teď už ani tolik ne, protože jsem zjistila, že se témata po pár letech recyklují. Taky se mi líbí časopisy o vědě, o dějinách nebo Apetit, jsou tam pěkné recepty a ještě krásnější fotky. Takže mám nějakou představu o tom, co by mělo být ve slušném časopise.
Bulvární škvár nekupuju a nečtu vůbec. Poté, co jsem měla osobní zkušenost s ,,kvalitou“ bulvárního tisku (absolutně je nezajímá pravda, jdou jenom po lákavém nadpisu a vůbec jim to není trapné, ani když jim řeknete do očí že vědomě píšou lži, je jim to jedno), vím že se tam rozhodně nedozvím nic úžitečného. A už vůbec ne pravdivého. Jim stačí jenom vědět jména jako nakopávačka a zbytek si prakticky vymyslí.

Ale časopis o vědě, dějinách, nebo s recepty, tam nebyl. Jenom tyhle drby o celebritách. První jsme si jenom prohlíželi fotky a koukali kdo jak zestárnul, to šlo, ale pak jsme začali skutečně číst. A dozvěděli jsme se samé strašlivě důležité věci.

Třeba tam byla stránka s vyfocenou rodinou Gottových. Že byli kdesi na nějakém mecheche a že to tam probíhalo v klidu. A aby měl ten zhovadilý novinář co psát, začal do toho motat jakousi nepotvrzenou pomluvu o tom, že manželka zesnulého mistra, ho údajně bila. A že na dané akci se o tom kupodivu nikdo nezmínil… Koukali jsme na to a říkali jsme si, jaké nehorázné nechutné čuně ten článek napsalo. Že v sobě nemá ani milimetr slušnosti. Že si tohle někdo k Ivaně dovolí. To je asi ta moderní „kvalitní“ žurnalistika. Proto celebrity bulvár nečtou, jinak by se z toho musely zbláznit.
Výpovědní hodnota článku nula, nepodstatné info o tom že Gottovi někde byli (koho to zajímá? každý občas někdy někde byl), do toho nevkusně vražená hnusná pomluva a na tohle se plýtvá papírem. Víc pomluv o slavných jsme nečetli, stačila nám tahle ubohost, na víc hloupých článků ,,kdo s kým kde“ jsme neměli žaludek.
Obrátili jsme stránku.

Vítěz soutěže muž roku 201?… už nevím kolik. Prohlídka jeho bytu. Koukli jsme na fotky, byt moderní a na můj vkus dost prázdný. Minimum nábytku, na stole jedna kytka a nazdar. Na tom bytě nebylo nic divného, ale ten článek…
Pánovi je 29 let, žije sám v pronajatém ale luxusním bytě, ale říká, že by si jednou rád pořídil svůj vlastní a že by se mu líbilo, kdyby byl stejně zařízen.
A já si říkám TÝJO! Pán žije sám ve svých dvacetidevíti letech v pronajatém bytě, no nepovídej! To je tak strašně zajímavá věc, co ostatní lidé nedělají a je to tak přelomové info, že o tom vyšel článek na čtyři stránky se spoustou fotek a jednu speciálně věnovali té jeho jedné kytce na poličce, protože jinak byl ten byt stejně prázdný, takže tam toho moc k focení nebylo. U toho poznámka, že má cit pro detail. 🙂

Ne že by třeba někde podal sportovní výkon, nebo vytvořil něco krásného pro lidi… ne, on prostě jenom má pronajatý byt. A o tom byl ten článek… Prostě časopis pro malé lidi co mluví o druhých lidech, místo aby řešili něco podstatného.

Mně to spíš připadá smutné. Naši rodiče ve dvaceti normálně zakládali rodiny a buď měli bydlení svoje, dostali, nebo měli patro u rodičů. Dneska jsou lidi rádi, když zvládnou zaplatit nájem 1+prc. A lidem už to nepřijde divné, klidně se „chlubí“ moderním bytem v časopise, ale ten byt stejně není jejich, na svůj nemají a dokud bude u koryt nekompetentní vláda, ani mít nebudou.

A když jsem u toho plýtvání papírem na nesmysly. Všímáte si, jak firmy strašně tlačí eko, bio, udržitelné materiály, papírová brčka, ale když u nich něco koupíte, tak vám pak od nich třeba jednou za měsíc jezdí katalog s reklamou? Celý sešit, má třeba 40 stran. Mohli vám to poslat mailem. Ale ne, oni to vytisknou a pošlou poštou, asi se tím vydělá víc peněz, zřejmě to mají spočítané, že se jim to vyplatí.
Naposledy mě dojala drogerie DM, od které mi přišla veliká papírová obálka. Obálku jsem otevřela a uvnitř ní – no nepovídej! Tištěný katalog s reklamou. Na 10 stránek… Docela drahý topivo do krbu.
Expert je BonPrix, který se velice chlubí udržitelnými materiály, přitom posílá každý měsíc tlustý tištěný katalog. Před lety jsem jim zkoušela psát, aby mi to neposílali, nebo aby aspoň neposílali každý měsíc dva stejné, ať trochu šetří přírodu… prý to nejde zařídit.

Ale tenhle článek není o ekologii. Prostě mě zaráží, že se plýtvá tak nehorázným množstvím papíru na lži o slavných lidech, kteří, pravidelně bití hromadou plivanců a blitků, sami nemůžou číst časopisy, aby je z toho nekleplo. Všichni slavní a úspěšní lidé jsou pomlouvaní, to je zákon místní džungle. Ale víte proč? Protože masa to tak chce. Protože mase to vyhovuje. Protože masa prožívá uspokojení nebo vzrušení, když může číst něco hnusného o někom jiném. Že jsou to lži? – Nezájem.
A víte, proč je to uspokojuje a vzrušuje? Protože když můžou kydat na jiné lidi, kteří jsou bohatější, hezčí, mladší, úspěšnější (dosaďte cokoliv -ší), cítí se na chvilku být většími lidmi. Už si nepřipadají tak ubozí, ale optikou šikanátora trošku povyrostou. A to jim dělá dobře.
A nebo jsou prostě jenom tak strašně znudění a vnitřně prázdní, že nemají nic lepšího, co by mohli dělat. Což je nepochopitelné… Na trhu je tolik pěkných knížek.

Víte, jaký je nejprodávanější časopis v ČR? A už mnoho let… Blesk. Ten nejhorší z nejhorších, tak sprostý plátek, že kdybyste si s ním vytřeli zadnici, tak se první urazí a pak otráví.

Bohužel to hodně vypovídá o společnosti jako takové a já pořád věřím a doufám, že se to jednou, a snad brzo, změní. Že přijde doba, kdy bude nejčtenější časopis (pokud by v té době ještě časopisy vycházely) na inteligentní nebo normální témata, ze kterých se čtenář něco dozví, typu zahrádka a jídlo. Kde už nikoho nebude zajímat „kdo kde s kým“. Protože kdyby to tak bylo, žili bysme mezi úplně jinýma lidma a na úplně jiné úrovni.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022