Aluška.org: Věděním ke svobodě

Již staří Keltové byli známi jako velcí obdivovatelé a uctívači stromů. Stačí vzpomenout na posvátné háje a mystérium dubů nebo jmelí, obřadně odsekávané zlatými posvátnými srpy. Symboliku nalezneme ukrytou i v tarotových kartách. Karta Viselec snad odkazuje mimo jiné i na prastarý zvyk zavěšování hlavou dolů na posvátné větve. Účel byl jasně dán: co je v člověku dobré a povznášející, bývá otočeno vzhůru nohama. Tuto skutečnost je třeba změnit a vrátit do původní polohy.

Můžeme zalistovat i v knihách našich předků. Známý šumavský spisovatel Karel Klostermann ve svém díle vypráví mnoho historek o úctě ke stromům, k lesu, dědící se z generace na generaci. Snad proto otce a dědy tolik zabolí, když životaschopný a silný les zničí vichřice. Nezřídka dojde i k onemocnění nebo úmrtí majitele, tolik spjatého s jeho existencí.

Synové, prodávající zděděné mohutné velikány za účelem rychlého získání peněz, zpravidla nikdy nekončí dobře a jsou za tuto fatální chybu tvrdě potrestáni osudem. Naproti tomu se večer, při světle blikajících svící, vyprávějí hrůzostrašné příběhy o tajemných lesních bytostech, záhadné „divoké honbě“ pronásledující návštěvníky hraničních hvozdů. Přirozený respekt a úcta k lesnímu masívu jsou někdy podobné strachu z nočního hřbitova a prokletých míst v kraji.

Vzpomínám si na starého hospodáře. Každou neděli pravidelně kráčel svým oblíbeným lesem, aby se s ním pozdravil a načerpal v něm novou energii. Věděl o každém nemocném stromě a pokoušel se ho dotknout, pohladit, aby byl nápomocen jeho uzdravení. Vždy u sebe nosíval pokrájené ovoce, kladl je na opuštěné, tiché paseky, aby se les zahojil a zůstal v pevné síle. Ten muž, kterému se mnozí veřejně posmívali, se dožil v plné síle téměř sta let. Do konce života byl přesvědčen o účinné ochraně svého těla i duše.

Zvláštní věc se přihodila po hospodářově smrti. Za několik týdnů po pohřbu vznikl v lese z nevysvětlitelných příčin velký požár, část zeleného království padla za oběť nenasytným plamenům. Procházím-li pod statnými lesními velikány, přemýšlím o tom, že stačí jediný zásah člověka a hrdý smrk nebo buk je pokořen pádem k zemi, vydán na milost a nemilost člověku, vyzbrojenému moderní technikou. Bez ní by nebyl schopen souboj vyhrát, těžko by stačily holé křehké ruce k vítězství nad mohutným obrem.

U nás v kraji se povídalo, že zdejší čarodějnice praktikovaly své magické obřady pod očarovanými stromy. Vztyčený kmen symbolizoval mužskou sexuální sílu a jeho větve podobnost s lidskou nervovou soustavou. Tak jako zdravý strom neustále roste vzhůru k nebesům, tak by i lidský charakter měl směřovat cestou do výšin dokonalosti, od dřímající neprobuzené energie k nejvyššímu poznání moudrosti.“

Zmíním se ještě o jednom zajímavém příběhu. Pan Miroslav byl známý sportovec, i ve středním věku byla jeho vitalita obdivuhodná. Při vypalování trávy oheň přeskočil ze zahrady do malého sousedního lesíka. Když se podařilo katastrofu úspěšně zažehnat, nastalo policejní vyšetřování. Neúmyslný žhář byl potrestán a několikrát hrozil v návalu vzteku směrem k postiženému lesu. Proklínal jej, coby původce svého neštěstí a mrzutostí. I v příštích dnech se nadávky stupňovaly. Náhle došlo k podivné věci. Síly zdravého muže rychle opustily, se sportem byl konec. Příští rok zemřel naprosto neočekávaně na srdeční selhání, ačkoli mu bylo jen málo přes čtyřicet let.

Mějme proto úctu ke stromům, podobně jako naši moudří dědové. Vůbec nezáleží, zda jde o stromek v naší domácí zahrádce nebo o velkého jedince ve velkém lese. Naši předci věřili, že stromy mají své duše. Ničíme-li je, sténají, naříkají. Nepochopení přírody znamená ohrožení života nás všech. Lesní skřítkové a duchové stále doufají v náš zdravý rozum.

Nám dobře známý evropský horoskop, založený na dvanácti znameních hvězdného zvěrokruhu a postavení planet v den narození člověka, jehož vlastnosti nebo i osud se má věštit, patří k významným kulturně historickým dokumentům o počátcích vědeckého bádání. Patří sem samozřejmě též obdobný orientální zvěrokruh vycházející z připisování jednotlivých kalendářních let a období určitému zvířeti a vládě jeho vlastností. Toto dědictví přírodních tradic je pro nás zajímavostí i poučením zároveň, přibližuje nám myšlení i starobylé tradice vzdálených národů.

Existují však i jiné soustavy než naše nebo orientální astrologické představy, které se dochovaly až do současmosti. Mezi takové neobvyklé patří též horoskop keltských druidů – tedy kněží, mudrců a věštců zároveň, kteří všechny své poznatky čerpali z pozorování přírody a také užívali čistě přírodních symbolů.

Po nich se nám dochovala tradice vánočního jmelí, stále tak půvabná a milá, připomínající krásy i v těch nejtemnějších zimních dnech. Druidové měli do čtvrtého až pátého století značný vliv nejen mezi svými rodáky v Anglii, Irsku, Skotsku, Germánii a Galii, ale také u dalších sousedních národů. Ostatně obřady i věštění, konané zejména pod duby, představovaly podstatu keltských náboženských představ vůbec. Je proto pochopitelné, že sám název druidů je odvozen od keltského slova derw, což označuje dub. Tito druidové, kteří podle tvrzení legend vedli rozjímavý život v lesích, usuzovali na základě pozorování, že se každý člověk svou podstatou i svými povahovými rysy podobá nějakému stromu. Obdobně jako lidé jsou přece stromy silné i slabé, voňavé i bez vůně, stromy okrasné, osamělé nebo smuteční.

Není známo, jak přesně se na těchto přírodních poetických základech vytvořil podivný horoskop, který spojil přímo narození člověka s určitým druhem stromu, v tomto případě celkem s jednadvaceti stromy. Obdobně rozdělené období, pro něž druidská věštba platila, se liší od horoskopů, které dnes běžně známe.

Keltští věštci měli k dispozici celkem 21 stromů. Pro běžná období však pro své horoskopy čerpali pouze ze sedmnácti. Mezi ně patřili jabloň, jedle, jilm, cypřiš, topol, cedr, borovice, vrba, lípa, líska, jeřáb, javor, ořešák, kaštan, jasan, habr a fíkovník.

Čtyři zbývající druhy byly určeny pouze pro osoby narozené ve významné dny, které během roku představují obě rovnodennosti a oba slunovraty. Pro tyto čtyři dny v roce platily vždy samostatné druhy stromu. Byly to obzvláště příznivé předpovědi, odvozené z vlastností oněch zbývajících čtyř stromů – životodárného a silného dubu, krásné břízy, půvabné olivy a tvrdého neústupného buku.“

Bříza byla a je stromem s mnoha pozitivními účinky na naše zdraví. Pomáhá ledvinám, kloubům i kůži. Bříza je spojovaná s čistotou, světlem a novým počátkem. Je také národním stromem Ruska. V severní Evropě se zapichovaly větvičky břízy na počátku zemědělského roku a při prvním vyhánění se dobytek šlehal březovými větvemi. Tak byly šlehány také mladé ženy. Nový počátek souvisí i s narozením, a proto byla v severským zemích obětována placenta bohyni Freye, a to tak, že byla rituálně zakopána pod břízu. Kolébka byla také vyřezávána z březového dřeva.

Bříza (Beith) je názvem pro první měsíc keltského stromového kalendáře. Košťaty z břízy se jako symboly čistoty zametala posvátná místa. Parní lázně se bez březových metel též neobešly, nešlo jen o prokrvení těla, ale i o očistu duševní.

Některé staré zvyky přetrvávají dodnes, mezi ty lze počítat například stavění májky, kde právě bříza hraje důležitou roli. Šamani ji nazývají stromem života a asi dobře vědí proč. Říká se totiž, že bříza je symbolem spojení našeho světa s podsvětím. Předtím, než svět poznal papír, se bříza používala i k písemným záznamům, kůra sloužila k výrobě oděvů a obuvi. Tento magický strom mimo jiné velmi dobře vysušuje mokrá místa, proto se vysazuje do blízkosti domů, jejichž zdi trpí vlhkostí. Dobrou zkušenost s břízou měli i indiáni, kteří z ní vyráběli například kánoe.

V lidovém léčitelství se používá hlavně na čištění krve a k posílení ledvin. Zkuste si z ní připravit neocenitelný čaj, který vás dokonale pročistí:

Jednu polévkovou lžíci sušených listů přelijte 250 ml vroucí vody a nechte 10 minut odstát. Poté čaj už jen přeceďte a popíjejte v průběhu dne. Vhodný je i při zánětu močového měchýře či při akné.

zdroj: časopis Spirit