Aluška.org: Věděním ke svobodě

tak na tohle bych mohla napsat samostatný článek, tyo. takových vzpomínek to ve mně probudilo! skvělý článek!!

„Preferují knížky, naučné hry, atlasy, encyklopedie, šachy, počítač.“
– Jo!! přesně tak! já jako dítě hrozně ráda koukala na naučný dokumenty a přírodě a četla si atlasy, hrála s tátou dámu, skládala puzzle, učila se jak s komplem.. 😀 pamatuju si, jak jsem vždycky vysvětlovala ostatním, někdy i dospělým, jak se co dělá na počítači. přitom mně to přišlo jako uplně základní věc.. 😀 třeba crackovat stažený hry jsem uměla už někdy ve dvanácti – třinácti. někteří moji kamarádi tyhle věci ale nepobrali dodnes a můžu jim to vysvětlovat horem dolem, jednoduše i složitě, poslat jim obrázky, nakreslit to… a oni stejně vůbec nevědí o co go a tváří se, že mluvim španělsky. takže nevim, každý máme očividně talent na něco jiného. však máme 8 druhů inteligence a všichni se vyvíjíme jinak rychle 🙂 ono tohle není, v mém případě, ani tak mimořádné nadání obecně, tohle mám prostě po tátovi – mám dva bráchy ajťáky a otec spravuje auta, takže tomu nadání na komply se ani nějak nevidím. mně to přijde jako úžasná a moooc užitečná krabička, když se to umí používat. třeba svoje tumblr jsem si programovala z 50% sama a stránky už jednou taky, zabralo to sice 100 let, ale stálo to za to. je úžasný, co se v tom dá „postavit“, uplně jiný světy, jen člověk musí chtít 🙂

fakt nevim, jestli jsem mimořádně nadaná, ale jo, článek mi velice připomíná vlastní dětství. i jsem takových dětí taky pár potkala… já si pamatuju, jak mě chtěli dát do první třídy už v pěti 😀 jestlipak to nebylo tím, že jsem byla vyšší než ostatní děcka a nehodila se jim na fotky a ne tím, že bych byla nadaná 😀 mamka naštěstí tehdy měla rozum a řekla, že je to uplně zbytečný, ať si ještě pobudu ve školce, že dětství je už i tak krátký… vzpomínám si, že jsem už jako dítě byla dospělým docela nepohodlná – ptala jsem se, chtěla znát detaily a nenechala se jen tak opít rohlíkem – nebo když jo, tak mi bylo jasný, že z toho budu něco mít.

učitelka ve školce se mi, v domění, že jsem nějak extra nadaná, pokoušela už ve velmi ranném věku vysvětlovat základní matematiku – jak pokusnýmu křečkovi, chtěla vidět, jestli budu chápat, lol. dodnes si pamatuju, jak mi dávala příklady na nějakých nablblých magnetických beruškách na tabuli a já se na ni jen zadívala s výrazem: „tak to je teda pěkně nudný a zbytečný, k čemu mi to má jako být? fuj!“ a utekla jsem si zase hrát a dělat svoje 😀 prostě matika je nepřítel odmala 😀 ještě jsem byla podrážděná z toho, co to s těma krásnýma beruškama dělá za hovadiny a proč nevidí, že jsou hezký a nehraje si s nima místo, aby se je snažila nesmyslně sčítat a házet „všechny to jedný krabice“. fakt mi to uplně zkazilo den 😀 takový hezký berušky a ona s nima dělá tohle…

taky si vzpomínám na to, že všechny děcka, se kterýma jsem chodila do školky a pak na první stupeň základky, byly dlouho jako ovečky. prostě kdyby jim učitelka řekla „skočte ze skály“, tak skočí. no a, ve zkratce, tahle skvělá učitelka jednou mě a kamarádku zapomněla v muzeu. kamarádka chytla hned hroznej stres, začala skoro brečet a nevěděla, co dělat. zato já jsem se jak největší boží hovádko jen zasmála a říkám: „tyo super, konečně nás ta ženská neotravuje, SVOBODÁ!“ 😀 a popadla jsem kamarádku a normálně ji dovedla do zpět do školy sama 😀 normálně podle značek ve městě, i když jsem skoro vůbec nevěděla, kde co je – a ještě jsem měla radost jak je ten den hezky a konečně mi nikdo chvilku neleze do zelí. prostě fakt uplně samostatná bytost, to jen učitelé z nás dělali nesamostatný blbečky… kamarádka se celou dobu ptala, jestli „tohle můžeme a jestli je to bezpečný“ a já jen mávla rukou, že si přece můžu dělat co chci, že jsem svobodná bytost a že si za to úča stejně může sama.. no a pak kárala mě, co jsem si to jako dovolila, dojít sama 😀 spíš co jí hráblo, že nechala dvě děcka v muzeu.. ten článek mi tenhle zážitek mega připomněl. nerozumím, proč má tolik lidí tak stádovité chování a nemyslí víc za sebe, neučí se sami.. to přece neni tak těžký, nevěřim, že na to musíš být extra nadanej. jen si dát 2 a 2 dohromady.

Díky té velké samostatnosti a svobodomyslnosti jsem měla na základce někdy docela problémy(já pak byla označená za „problémové dítě“ a to hlavně proto, že mě říďa tak štval a byl to takovej zabedněnej vůl, že jsem mu pak už ráda dělala naschvály 🙂 Hlavně protože mi chování tzv. autorit přišlo někdy uplně nesmyslné a věděla jsem, že moje řešení je lepší(já celkově nesnášela vynucené autority, které jsem ve skutečnosti vůbec neměla důvod jakkoliv respektovat a nechápala jsem, proč bych měla takovou osobu jako poslouchat na slovo, když se ke mně ještě chovala, k tomu všemu, hnusně). Tak jsem se prostě vzepřela a udělala si to po svém, schválně, aby viděli a vztekli se… Jednou mě tak naštvali, že jsem se prostě zvedla a odešla domů, že tam teda jako nebudu, v takový pakárně 😀 ha. Je fakt, že mám tohle asi i po mámě, ona si vždycky taky chtěla dělat věci po svém a dodnes miluje originalitu. (Tyo, když to člověk pak takhle napíše, uvědomí si, že, i přes to všechno, nemá vlastně tak hrozné rodiče… to je hezké.)

Nebo mě na základce hrozně štval způsob, jakým se vyučovala výtvarka 😀 nebylo to vůbec kreativní!! přesný opak umění. proč radši učitelka neřekla např. „nakreslete barvičkama vaše veselé pocity“ místo „nakreslete (dosaďte konkrétní věc v konkrétním prostředí se zcela konkrétními barvami)“ … určitě si myslela, že by pro děti inspirace něčím byl příliš těžký úkol, ale já si to nemyslím. mělo by se rozvíjet kreativní myšlení dětí, jejich schopnosti tvořit sami a tvořit nové, své vlastní umění, vyobrazovat jejich pocity.. ne uzavírat jejich mysl způsobem „nakreslete kruh a co neni kruh, je blbě“. tohle jsem prostě nesnášela už na základce a naschvál vždy kreslila přesný opak než učitelka řekla. a často se jí to i líbilo, ha!!:D

co vůbec ti rodiče a všeobecně dospělí chtějí, aby z děcek vyrostlo, když jsou vychovávané ve školském systému, kde se jako bytosti nerozvíjejí ale naopak jsou velmi ušlapávané?? nikdo nebere ohledy na jejich individualitu a fakt, že každé dítě se učí jinak rychle a chápe věci jinak? mě třeba škola, a ta často příšerná děcka v ní, uplně do*eb*la psychiku, beze srandy 🙂 bohatě by mi stačilo, kdyby mě mamka doma naučila psát a počítat základy a víc ke svému úkolu na zemi nepotřebuju… nic moc víc mě ani základka nenaučila, bylo to fakt dost zbytečný a spíš zničující :/

…. ale ona škola je téma samo pro sebe. už roky říkám, že děti bych měla jen v případě, že bych byla dost za vodou a mohla si dovolit domácí školu a kompletní dohled nad jejich vývojem a výchovou, stravou. není to vůbec o tom děti omezovat, ale vytvořit bezpečné prostředí pro jejich rozvoj, ohlídat, aby jim nikdo neubližoval(to je dost hard úkol sám o sobě) a nastavit nějaké základní hranice – ale co je dobře/blbě si většinou stejně děti okoukaj samy 🙂 mít děcka fakt není taková sranda jak si spousta lidí myslí.. určitě si pusťte Duška (Duše K), je v tomhle neskutečně moudrý a jeho myšlenky jsou často až revoluční, spoustu lidí tak vůbec nepřemýšlí. Neskutečně moudrý človíček, velice ráda ho poslouchám a ve většině věcí souhlasím, obzvlášť, když mluví o výchově dětí. Kéž by taková byla celá republika!! to bychom se měli.

ps: kdo máte děti, ČTĚTE JIM KAŽDÝ DEN !! pro mě a moji rodinu je tohle samozřejmost, ale v mnoha rodinách, což nechápu, se čtení nepraktikuje. nerozumím. přitom takové nádherné pohádkové knížky se prodávají! k čemu ty děti lidí mají, když se jim nevěnují?? no, každopádně jsem tím chtěla říct, že čtení každý den je opravdu velmi prospěšné, já díky tomu plynule četla mnohem dřív, než ostatní děcka.

A UŽ KONČÍM tyo nebo z tohohle komentu bude článek.. 🙂 jak říkám, na tohle téma bych měla co vyprávět. to je děs.. normálně se nikdy nikde takhle nerozepisuju, to jen Aluška.org mě takhle vždycky inspiruje 😀 ty články jsou prostě podnětný.