Aluška.org: Věděním ke svobodě

Stálí čtenáři dobře vědí, že už delší dobu vzdychám po třetím morčátku a právě za tímto účelem jsem předem rozšířila morčodům na úžasný dvoumetrový kolos, aby se na metru zbytečně nemačkali.

Shánění třetího morčete se dost protáhlo. Procházela jsem skoro každý den inzerci, protože kupovat znova morče ve zverimexu je podle mě až ta úplně poslední možnost. Morčátko ze zverimexu není tak ochočené a bývá často i nemocné. Navíc když jsem kupovala Máju, která je chlupatý oříšek, tak mě hezky ošidili. Zato domácí morčátka jsou o hodně klidnější a jejich vyzvednutí u majitelů není jako jít do sámošky a koupit štanglu salámu, ale je to malá pěkná návštěva, je to takové lidštější, přirozenější.

Přála jsem si, aby moje třetí morčátko mělo zlatou barvu. Na blond jsem ale vyloženě netrvala, dívala jsem se hlavně po hladkosrstých v mém bližším okolí. Během svého hledání jsem přišla na podivuhodnou věc a to takovou, že minimálně jedna třetina všech inzerátů s morčaty, je PRAHA a okolí. Praha by se měla přejmenovat na Guineapigstadt, pomalu mám dojem, že snad každý druhý pražák má v bytě morče. Najít někde nějakou moravu v těch hromadách nabídek z Prahy, byl skoro nadlidský úkol.

Po cca měsíci už jsem si říkala že to vzdám, zajdu do zverimexu a koupím co bude, ale intuitivně jsem si pořád říkala že ne, že je jenom otázka času než nějaká samička někde porodí zvířátko pro mě stvořené.

Majá byla láska na první pohled, dokonce už z dálky. Vanilka byla taky láska a navíc má neobvyklou povahu. No a třetí morčátko bych byla ráda, kdyby bylo taky okamžitá láska od pohledu 🙂

22. srpna jsem opět projížděla všechny aktivní inzertní servery s morčaty, hlodavci a jinými chlupatými obludkami. Po další hodině bez úspěchu jsem to zavřela a začala zase uvažovat o zverimexu. Když tu mě trklo, otevřít ještě jednu poslední stránku s inzercí a podívat se znova pořádně. – A BUM! Zrovna tam přibyl nový inzerát a vykoukla na mě tahle fotka:

Inzerát byl plný krásně nafocených morčátek a bylo to Brno. HURÁ. Konečně to NENÍ Praha. – Když jsem si tak fotky prohlídla, uvědomila jsem si, že se mi líbí všichni čtyři a to by v tom byl čert, aby ani jedno nebyla holčička. Jedno z nich prostě musí být moje, ale nejvíc jsem se třepala na ta světlá.

Měla jsem z toho inzerátu strašně dobrý pocit a bylo mi hned jasné, že tohle je přesně to, na co jsem čekala.

Obratem jsem naťukala odpověď. Na fotkách jsou morčátka stará jenom něco přes dva týdny, narodila se teprve 5. září. A tak přirozeně nebylo hned jasné pohlaví. Původně jsem měla slíbené světlé s vírečkem na hlavě, ale nakonec se z něho vyklubal kluk, takže jsme to změnili na druhé světlé morčátko. Čekalo se pak do druhého září, než dorostou a než je maminka odstaví. Morčátko by mělo být staré alespoň 4 týdny.

Už samotná komunikace byla pro mě zábavná a po první odpovědi mi došlo, proč jsem měla zrovna takovou intuici. Když jsem dočetla následující odstavec:

,,Jinak věřím, že se u Vás bude morčátko mít nádherně, poněvadž mi úpřimně bude ctí, že si vezmete samičku od nás – jakmile jsem si přečetla, kdo si píše o naše morčátko, málem mi „vypadly oči z důlků“, hned jsem věděla o koho jde ☺, před nějakým tím rokem (čas běží fakt rychle) jsem navštěvovala Vaše stránky a nacházela jsem, co jsem v tu dobu hledala a těšilo mě na duši Vaše odvážné a statečné Světýlko. Tak jsem ještě včera opět po dlouhé době mrkla na Váš blog (mrkala jsem do tří do rána…) a viděla jsem, že jsem „doma“ – taky se s manželem čistíme -aktivujeme šišinku- díváním do sluníčka (nechápu, jak to někdo odsuzuje), samozřejmě, že vycházejícího nebo zapadajícího, čteme – máme knížky od Jasmuheen atd…“

Tak jsem měla pusu od ucha k uchu a těšila jsem se na morčátko ještě víc než předtím. Dopředu jsem uvažovala o jméně a bylo mi trochu líto, že jednu Vanilku už doma mám, protože tahle si o to vyloženě říká barvou kožíšku. Nakonec jsem si řekla, že z ní bude Babulka. To je jméno, které jsem vždycky nějakému morčeti chtěla dát. (Ale zatím jí tak neříkám, zatím je spíš ,,malá, miminko“ … Tak uvidím. Asi to jméno ještě změním 🙂 )

Pro malou jsme jeli 4. září. Návštěva byla fajn, osahala jsem skoro všechna morčátka která byla k mání 🙂 Dokonce i taťku od své vyvolené. To je takový velký paša původně ze zverimexu, s nádherně zlatou polodlouhou srstí, přesně jako moje malá. Musím teda uznat, že se mi líbil strašně moc a kdyby to šlo, tak ho zabavím taky. Úplně jsem toho bivoje viděla, jak spolu spinkáme v posteli. 😀 – Mám pro urostlé morčičí kluky slabost, protože zvíře které jsem kdy v životě měla nejradši, bylo přirozeně morče, jmenoval se Alf a byl taky veliký. Ale tenhle byl ještě větší a úplně jsem si na Alfíka vzpomněla, když jsem ho hladila. I podle povahy, byl taky moc hodný… Vůbec se mi od něho nechtělo odcházet, jaká to byla slast ho hladit.

Zpětně uvažuju, proč mám tři holky, když ve mě samci vzbuzují největší sentiment, ale holky jsou zkrátka praktičtější… Kdykoliv můžu nějakou přidat a nebude se mi to prát, zato kluka bych musela kastrovat, chovat ho odděleně bych už nechtěla. Když kluky tak ideálně bráchy, ti se neperou a kastraci se tak vyhnem, zase ale sežeňte vrh třeba tří kluků a modlete se, aby fakt byli spolu OK i v dospělosti 😛 … Je to trochu risk, vždycky to tak nutně být nemusí.

Ale není všem dnům konec. Ještě budu určitě chovat spoustu morčat a určitě dojde i na adopci nějakého statného fešáka. Nebo vícero. Zatím teda mám tři holky 🙂 Vím že moje malá nedoroste do takové velikosti jako její taťka, ale jsou si podobní jako vejce vejci, jsem za to moc ráda. Budu mít jeho zmenšenou verzi! :3

Maminka byla zase taková tmavší, jakoby popelavá, ale taky moc krásná 🙂 Byla zrovna v domečku spolu s druhou samičkou a kolem nich se batolila pořádná parta popelavých a černých miminek z jiného vrhu. To byl pohled k nezaplacení. Všechna miminka pořád kvikala a houfně se hrnula tam, kam se zrovna hnula jejich maminka.

Malá je na fotkách krásná, ale na živo je to přirozeně ještě větší zlato… Možná jí budu říkat ZLATO 🙂 Mám na Zlatu narozeniny, možná je to lepší jméno než Babulka.

Malou jsem ubytovala klasicky do kartonové krabice (je lepší než plastová přepravka, morčátko se v krabici cítí víc schované a má víc soukromí), dostala pod sebe utěrku, trošku sena a jelo se… Už tady se dá hezky poznat, jakou má morče povahu:

… Když jsem si vezla Máju, tak ta málem dostala infarkt. Prostě zverimexová morčata jsou víc na nervy a Mája je dodneška trochu stresoň, snad ji to za pár let přejde. Naposledy jsem jí zastřihávala počůrané přerostlé chlupy kolem zadku a neměla jsem pomocníka, tak to má zubatý, protože s sebou pořád cukala a zdrhala, jak kdyby ji na nože brali. Ale to zastřihávání je fakt potřeba, má pak čistý a suchý zadeček. Nechci aby z počůraných mokrých chlupů onemocněla. Kdyby se jí něco stalo, tak mě trefí šlak.

… Vanilka si zase už při převozu vysloužila přezdívku Buldozer, protože jen co zjistila že je v krabici, začala hrabat a nakonec se prohrabala až pod utěrku, pod kterou byla schovaná celou cestu. A když jste to spravili jak to bylo, tak se zavrtala zase zpátky. A je to generál, má svou hlavu a všechno si dělá podle svého, klidně si z rozmaru přebudovává i morčodům. V kotci hraje roli samce. Toho který stojí na vrcholu a ,,bacha na mě“. Když jsem ji poprvé uviděla, stála zrovna na domečku a to dělá i u mne. Zatímco Mája se drží při zemi, Vanilka skáče i na stříšky a když na nich něco je, tak to přebuduje, nebo rozháže. Je i hodně chytrá, na morče až neuvěřitelně. Podle mě je zbytečné ji zkoušet cvičit, protože je tak chytrá, že mi nebude tajtrdlíkovat, protože ví, že v domečku má všechny pamlsky zadara. A Máju necvičím proto, že se mi zdá na cvičení trošku natvrdlá, ale hlavně je to stresoň a ve stresu se nic učit nedá. Možná až víc zkrotne, tak mě ještě překvapí.

Malá morčinka to převážení pojala jinak. Lehla si vzorně na utěrku a prostě čekala co bude. Když na ni někdo sáhl, nebo jsem nakukovala do krabice, tak se přesunula, ale nejančila, nekvičela, nehysterčila. Prakticky převoz v autě zvládla nejlíp ze všech morčat. Vidím v ní velkého kliďase, vůbec nezmatkuje. Možná bude mít povahu po tatínkovi.

I když jsem ji umístila do domečku, tak si poradila velice dobře, jde vidět že žila rodinný život a je – co se týče morčičí komunikace – dobře socializovaná. Jakoby veděla co ji čeká. Nechala se od těch dvou očuchat, nechala se i od Vanilky prohnat a taky to dala celkem v klidu.

Z prvního vypuštění do domečku už mám hotové i video!! 🙂

Je strašně zajímavé sleovat, jak u morčat vypadá seznamování…

Zlaté morčátko poprvé v novém výběhu!

https://www.youtube.com/watch?v=5jV2PtsWjtM

Proběhlo tady upevňování vůdči pozice, ale bezkonfliktně. Jenom se svižně pobíhalo po domečku a Vanilka všechny strkala čumákem na jednu a pak na druhou stranu. Strkala a buzerovala i Máju. To bylo hodně kvičení a pobíhání… Ale k večeru už se Vanilka ujistila že malé zlaté morčátko není hrozba a že všichni chápou že ,,je největší king of pop, že má swag, žije thug life a vůbec je to ta největší krutopřísná královna s chlupatým zadkem ze všech“, tak se uklidnila, přestala je nahánět a v domečku zavládl pokoj.

Mezitím se zlaté morčátko seznámilo s domečkem a vypadá velice spokojeně. Myslela jsem si že bude smutná, že už není doma, ale koneckonců, takový krásný a velký výběh jako mám já, nemá skoro nikdo a kdyby se jí nelíbilo tady, tak snad fakt už nikde 🙂 Tak si hezky zabublala, všechno si obešla, pěkne pojedla a je tady jako doma. Akorát je oproti těm dvěma ještě malinká, ale to se rychle srovná. Musím ji nafotit, dokud je to ještě malý cipísek. Za pár měsíců už nebude.

Chlupatá Mája se zachovala absolutně nekonfliktně. Zatímco tehdy po Vanilce šla jako blázen když jsem ji k ní přidala, tady už je v jiné pozici. Už to není pouze její teritorium, ale je pod vedoucí samicí, takže nové morčátko přijala úplně v klidu a nijak se to v ní nepralo. Ale šlo vidět, jak byla obrovsky překvapená, když jsem ho přidala do domečku… Takže i když Vanilka dělá v domečku rozruch, nakonec je to dobře, nepotřebuju samce aby mezi holkama dělal pořádek, Vanilka si to všechno srovná podle sebe. A správná morčičí rodinka nějakého vůdce potřebuje. Myslím že vzhledem k povaze zlaté morčinky si Vanilka svoji vůdčí roli uhájí i do budoucna. Je sice vzrůstem malá i na holku, ale dohání to velkou osobností.

Mezitím pozoruji, že Zlatá je velice přátelské morčátko a vyhledává blízkost. Vanilka je ranařka, takže převážně leží u Májinky. Ta z toho prvně byla vyvalená, protože od Vanilky si naopak musela držet odstup, zato tohle malé škvrně je přesný opak. Ale vypadá to, že už si na přátelskou malou zvyká a bere ji. Přestává do ní šťouchat a naopak se s ní víc kamarádí.

Malá je hodně ukecaná. Kdykoliv se hne, tak o tom hned povídá a kdykoliv se hnu já, tak se okamžitě hlásí. Když jdu s jídlem, tak na to má největší radar a ze všech tří nejvíc řve, nejvíc běhá a nejvíc se těší co dostane.

Když jsem ji dostala, byla podobně jako Mája lehoučká, křehoučká, že jste ji v dlaních skoro necítili… Po dvou dnech hezky ztěžkla, jak má napapaný pupík. Cpe se tedy pořádně… Nosím velké várky trávy a vždycky do druhého dne dost zbylo, takže to trochu uschlo a daly se z toho dělat různě pelíšky, nebo to dojídat…. Teď ráno dojdu a nezbyde skoro nic, takže trávové pelíšky není z čeho motat.

Inu, jsem zkrátka nadšená, zamilovaná, spokojená… A o dalším vývoji v morčodomě a konečném jméně pro Zlatou, budu průběžně psát do zápisníčku 🙂

Kam dál:

• Kontakt: [email protected]

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

http://alueshop.webnode.cz/