Aluška.org: Věděním ke svobodě

(Článek o pořízení první morčové najdete zde: ,,Moje první setkání s morčičím zlatíčkem“)

Od té doby co mám Máju, vypadá můj život jinak. Jsem spokojenější, víc uvolněná, lépe se vyrovnávám s nepříjemnými událostmi a tak nějak se mi prostě žije líp. Řeším méně krávoviny a starosti, taky se mám na co těšit, když ráno vstanu. – Hned běžím samozřejmě pozdravit Máju a popřát jí dobré ráno.

Chodit jí každý den na trávu pro mě není nuda ani otrava, ale je to radost! Také čistit po ní každý den bydlení je radost! – Jednoduše proto, že Mája umí radostně ocenit všechno, co se pro ni udělá. Když čistím, jde se podívat a když vidí čisté, tak radostně běhá a skáče. Když dostane travičku, hned se běží napást. Brát si jídlo z ruky se naučila zhruba v průběhu druhého týdne co byla u mne, což je na velice plaché nervozní morčátko ze zverimexu obrovský výkon. A pro mě je čest, že jsem si získala rychle důvěru. Zkrátka komunikujeme a žijeme spolu dobře, ale druhé morčátko doma chybělo jako sůl.

Mája byla občas skleslá, hlavně ze začátku. Když se pochovala, popusinkovala a nechala trošku proběhnout, hned ožila, jako když ji pokropíte živou vodou… A na tom je krásně vidět, jak je morče společenské zvíře.

Vybrat pro Máju kamarádku byl náročný úkol. Už jsem nechtěla znovu zkoušet zverimex a zaměřila jsem se znova na domácí chovatele. Celou dobu jsem akčně sledovala inzerci a webovky všech lokálně dostupných chovatelů, co mi google vyplivnul.

Po pár týdnech už jsem z toho surfování byla unavená, pomalu abych si začala vyčítat, že jsem náročná: Jednou je to papírová výstavní fešanda, podruhé jsou to dva krasavci ale kluci, jindy je morčátko moc daleko, tuhle se mi zase nelíbilo zbarvení – OCH! Jak povrchní, vybírat morčátko podle barev! – Ale já za to nemůžu, moc jsem si přála, aby moje druhé morčátko bylo hladkosrsté ,,obyčejné“, se světlým čumáčkem. Takové, jaké jsem kdysi měla jako malá… nostalgie.

Po dlouhém hledání (7.května) se konečně povedlo. Narazila jsem na novější inzerát na úplně jiné morčíky, ale zaujalo mě že je stanice nedaleko a jezdím tudy dokonce i vlakem, když se trmácím na německé kurzy… A tak jsem prošla pro jistotu co ještě mají na prodej, jestli by se tam někde nenašla nějaká zapomenutá fešanda… A uviděla jsem tohle:

,,Líza od Macochy- hladké

nar. 21.11.2014, bílá s černou a červenou

již k odběru volná– 150 Kč“

(a dvě fotky, každá z jedné strany)

Okamžitě jsem věděla, že tahle fešná babula musí být moje. Ještě jsem trochu slídila a našla jsem i nějaká data o jejím narození… Víc mě ale dostaly její fotky, když byla ještě malinký ťutík:

VRH L2 – mazlíci

Datum narození: 21.11.2014

0,1 Líza

Plemeno: hladké, barva: trikolor, Barva očí: tmavá, Hmotnost: 58g

… opovažte se někdo tvrdit, že jste v poslední době viděli něco roztomilejšího, než tohle.

Morčátko z listopadového vrhu L bylo sice trošku odrostlé, každopádně nechápu, jak mohlo zůstat volné, když je tak krásné… Asi čekalo fakt na mě. A hned jsem se jala si ho zamluvit (aby mi ji náhodou nikdo na poslední chvíli nevyfoukl), ale na mail mi nedošla ani po několika dnech odpověď (pak jsem se dozvěděla že spadl do spamu), ale nelenivěla jsem a vygooglila kdesi jakousi starou stránku, kde byl uvedený mobil, který dnes přímo na webu není. Netuším proč, podle mě by bylo dobré ho doplnit. (Vivat Google!) Přes mobil šla domluva rychle a hned druhý den v úterý jsem si odpoledne jela pro ni.

Vyzvednutí zvířete přímo od chovatele je jiný zážitek, než zbrklý výkup chundelaté princezny ze zverimexu za nekřesťanský peníz. Je to na každý pád příjemnější a samozřejmě vidět na vlastní bulvy takový morčí chov a bydlení naskládané různě přes sebe, byl zážitek taky. – Tu svou jsem hned poznala. Seděla na domečku a čučela, jakoby jí ulítly včely.

A tak jsme dostali do ruky celou řadu morčat, já si mohla pochovat i jejího tatínka, který se mi strašně moc líbil, protože mi od pohledu blízce připomínal moje nejmilejší zvíře z dětství, Alfíka. Morčičí samičky jsou super, ale samečci vypadají trošku jinak a ten můj nejmilejší byl kluk, tak to ve mě hned zarezonuje, když je mu nějaký trošku podobný… Občas se těším, že se jednou se svým morčátkem setkám v nebi, vzpomínám na něho už tolik let a pořád to ve mně žije. – Kde jsem to naposledy skončila?

Už vím: Stala se nám i menší nehoda, můj doprovod byl překvapivě počůrán jedním černobílým chundelatým krasavcem. Měla jsem pocit, jestli trošku nezakvičel a po chvilce fakt vypustil cisternu… Zákeřňák 🙂

Moji vyvolenou morčovou jsem dostala do ruky taky hned a byla úplně klidná. Bylo teda poznat že se nehladila každý den, to poznám i podle srsti, nejenom jak se morče polohuje při chycení, ale rozhodně byla hodně klidná. Žádný nervozní kvikot, žádné škubání. Pohoda Jazz.

Lízinku (dostala jméno na ,,L“ podle vrhu L) jsme nakonec šupli do krabice a jelo se…. ta se ale už před cestou projevila jako poměrně flegmatický salátoidní morčoň, kterého jen tak nic nerozhází. Místo aby v krabici hysterčila, tak rozvalila pupík a poručila si 2x pampelišky, než jsme se vůbec vymotali.

V autě jsem pak měla pocit, že mi neprodali morče, ale krtka. – Zavrtala se pod utěrku, co jsem jí tam úhledně složila a celou cestu tam pod tou utěrkou akčně rejdila.

Seznámení s Májou

Bylo zajímavé a trošku komplikované. Lízinka se projevila jako velice solidní, nekonfliktní a vychované morče. Jen co jsem ji posadila do domečku, dala si mrkev a vůbec se neobtěžovala třeba zkoumat okolí, nebo tak něco…

A na to se zpoza seníku jako Jožin z Bažin pomalu vynořila Mája, první zjistila že má kamarádku, ale pak jí po chvilce došlo, že se s ní teď bude muset DĚLIT! O JÍDLO!

Tak samozřejmě totálně vynervovaná, začala akčně a nahlas zabírat celý prostor klece a hlavně všechno krmení, ke kterému se Lízinka vůbec přiblížila.

Dalo by se to z morčičího do češtiny přeložit jako ,,Opovaž si tady něčeho kousnout! To je moje, tamto je moje, seno moje, miska moje, barák můj, seník můj, bobky taky moje! Nešahat, nežrat, nechodit! Ideálně nedýchat…“

Pak došlo i na nervní kvikot, výhružné postoje a cvakání zubama, protože Lízinka měla podle Máji nějaký podezřelý luft, co se jí nelíbil.

Dala jsem Lízince domeček, aby se měla před nevycválanou držgrešlí Májou kam schovat, aby na ni tak nemohla dorážet, než se trochu uklidní. Domeček je jenom pro jedno morče, druhé nemá šanci se tam dostat, a to se mi zrovna hodilo.

… Potíž totiž trochu je, že v Lízině mateřské místnosti s morčaty byla i jedna klec s fretkou, která byla dost cítit. Fretka tak nějak obecně je dost cítit… A Lízinka po té fretce přirozeně načuchla. Takže ačkoliv byla zvyklá žít ve velké skupině osmi samic, vstoupila do nové situace s nevýhodou – a to je cizí pach fretky-dravce, který Mája nezná a který ji přirozeně děsí.

Lízinka se projevila jako hodně klidné a hodně solidní morče, patrně i zkušené z jiných potyček. Taky má trošku okousané uši, tak jde vidět, že ví co a jak. Stejně jsem ale Máju ze začátku brzdila. Jak nabíhala na cvakání nebo agresi, hned jsem ji nějak přerušila a odvedla pozornost. Rukou, jídlem, přeskládáním uspořádání výběhu…. Lízinka se držela hodně dlouho v klidu a pořád po dobrém po dobrém, nakonec už se ale našvala a udělala pár rázných gest. – Neďobla ji, ale varovala, že jestli nedá pokoj, tak fakt už může dostat na prdel.

Na to Mája slyšela, přestala vyhrožovat a buzerovat a trochu se stáhla…

Lízinka je zkrátka zkušená a nebude to žádný otloukánek. Naopak by mohla nevycválanou Máju naučit trochu toho pověstného morčičího společenského vychování, které očividně potřebuje jako prase drbání… Ale stejně je to můj miláček :3

Jde vidět, že Májina matka, když ji ještě měla v břiše, byla ve stresu, poté bylo ve stresu i mládě a očividně ji oddělili moc brzo, takže si neosvojla společenská pravidla, jaká by měla správně znát. Místo toho je teritoriální (spíše samčí chování, následek stresování gravidní matky) a má problém se přizpůsobit, když potká nové morče. Nechápe, jak se má chovat. Tak panikaří, lítá jak furie, blbne a kvičí, že by celý barák spadnul.

….. Tady názorně vidíte, jak obrovský rozdíl je mezi zverimexem a domácím odchovancem. Fakt neuvěřitelný, ale já tohle mockrát zažila už dřív. Jak vlastní odchované, tak zverimex. Nedá se to zkrátka porovnat. – Ale Mája z toho pomalu vyroste, teď navíc bude mít i skvělou učitelku.

… Nakonec se holky po pár hodinách nějak uklidnily, Mája přestala dorážet i kvičet a nechala Lízinku napokoji v domečku.

Trochu jsem si říkala, jestli to není blbě že tolik zasahuju, ale takhle jsem uhlídala tu přechodnou fázi než se Mája trochu uklidní, a tak se to obešlo víceméně v klidu, ,,jen“ s výměnou názorů.

Koneckonců Mája má teď nejbližší vztah se mnou, já nejsem morče, nemůžu ji ďobnout do zadku aby si uvědomila jak se má chovat, tak můžu nasměrovat jedině po člověčím… I jsem jí začala domlouvat, aby byla na Lízinku hodná a věřte nevěřte, zabralo to.

Je to mantra. Funguje na psy, na kočky, na morčata: ,,Buď hodná.“

Klobouk dolů před Lízou, já bych na jejím místě vylítla jak furie a dala bych Máje co proto za to jak si dovoluje na starší, ale Líza je dáma s velkým D, ona žádné velké čoro moro dělat nepotřebuje 🙂 To se mi na ní moc líbí. Myslím, že se k ní přihlásím na kurz flegmatismu.

Přesto na Lízinku padl k večeru trochu smutek. Uvědomila si, že už neuvidí svoji rodinku, maminku, babičku… a přišlo jí to líto. Neříkala nic, ale koukalo jí to z očí. Tak jsem ji pořádně poňuchňala, a rozmazlovala s jablíčkem, protože u mě se opravdu bude mít jako v ráji, smutnit není potřeba… Je mazlivá, dokonce víc než Mája, ale zase není zvyklá žrát z ruky. To ji hned musím doučit, až se trochu otrká.

A tak mám teď doma dvě holky, ale každá je z úplně jiného těsta. I z jiného prostředí.

Mája je nervní zverimexák a hyperaktivní šašek. Když se chová, tak se furt hrabe někam jinam, pouze v dlaních sedí klidně, nebo když má alespoň bříško na mé dlani, tak se uklidní…. Jinak lítá jako neřízená střela, potřebuje dost pohybu a musí se na ni fakt opatrně se vším všudy, aby se usadila, nebo vnímala co se jí říká. Na oko je dobrá, protože pořád něco dělá, někde leze… Je to taková zrychlená hyperaktivní rybička a nevím nevím, jestli z toho vůbec někdy vyroste. Vlastně jsem nikdy neměla tak akční morče, to bude asi fakt dané povahou. Ta aktivita je příjemná i proto, že vidím, že se raduje ze života, tělesně je na tom dobře a nic jí nechybí. Kdyby pobíhat přestala, alespoň hned uvidím, že se něco děje.

Lízinka je zase ze skromných domácích podmínek, perfektně socializovaná, absolutně klidná, ale je to klasický peckoid. Sedne si, lehne si, a to je všechno. Že by s Májou začala provozovat tu její každovečerní gymnastiku podél domečku, to si fakt nemyslím. Zato ale na chování je to zlatíčko, hezky zalehle, přitiskne se a bublá. Vůbec nervozně nekvičí… Problém trochu je, že ,,chrčí“ a teče jí z nosíku. Podle mě bude trochu nachlazená… To spravím. Mája zase přišla s průjmem a taky jsme to zvládly. A Jelikož Lízinka jinak žere a je v pohodě, na vážný problém to fakt nevidím… Pro jistotu bych jí ale naordinovala speciální zacházení. Patrně s ní provedu i to, čím jsem vždycky křísila ptáky s otřesem mozku. To jí pomůže se dřív zregenerovat… Přišla i docela ušpiněná, různě na srsti má špinavé flíčky po celém těle. Nevím proč to má, myslím že to bude starým kotcem a starým domečkem, těžko by po ní asi ostatní morčata házela svoje bobky 😀

Brzy by mi měl dojít kartáček na česání pro morčátka (ten jsem původně objednala pro Máju když má ty dlouhé chlupy), tak to s ním zkusím, jinak jsem toho z ní dost vyhladila i holou rukou… Koupat ji nebudu, když má chuděrka malá rýmu. – Zkrátka bude ještě potřebovat trochu lepší péče, však já si ji dovymazlím. – Chápu, že když má člověk asi 25 morčat, tak něco přehlédne, nebo se jim nemůže věnovat každý den tolik, jako když má jenom dvě. Takže reklamovat ji nebudu, to už by mi bez ní bylo smutno. Raději přeléčím sama.

Bylo by fajn, kdyby se holky sjednotily do takové míry, že by Mája naučila Lízinku troše aktivity a nejvíc by bylo dobré, kdyby se Lízinka podělila o svoje zkušenosti s Májou, které se očividně morčičí výchovy nedostalo.

Ještě je přede mnou kromě přípravy videa další velký úkol: Rozhodnout a přehodnotit jméno ,,Líza“. Buď bych ji přehodila na ,,Lizzie“, nebo bych ji překřtila nějak úplně jinak.

Kdyby to šlo podle povahy, jmenovala by se Pecka, Otesánek, Madam Etiketa, Salámistka, Sekačka na trávu, Demoliční četa, nebo tak nějak… Demoliční proto, že je přesný opak Májinky. Mája nic nekouše, fakt NIC. Zato Lízinka kousne do všeho co potká. Do utěrky, do krabice, do korku, do domečku.. Ten už i ohlodává. Ale jinak je to maximálně relaxační morče, jak je pořád klidná a sedí na místě, dalo by se s ní i spinkat.

….. Jinak Mája dělá veliké pokroky, ten den kdy jsem k ní Lízinku dala, začala být večer zvědavá na napáječku, ale kousala do ní všude možně a měla problém pochopit, odkud přesně to vlastně teče. Jak je zbrklá, tak je i trochu natvrdlá. – Tak jsem jí to znova ukazovala a celkem to šlo. V jedné chvíli jsem i já měla prst na tyčince a malá pila vytékající vodu a pak to zkoušela i sama. Takže ještě trošku cviku a pak už to bude automatika.

Také je zajímavé, jak roste. Jako z vody! – Koupila jsem ji 23.4., takže u mě vlastně není ani jediný měsíc a už hezky vyrostla a je dobře vypasená. Nabrala na síle a hodně se jí zahustila srst, nejhustější to má kolem krku, tak je to takový ,,morčoidní lvíček“. A průjem už taky úplně překonala. – Měla bych ji začít vážit, abych viděla jak hezky roste 🙂

….. Společnou noc holky přežily bez úhony. Druhý den ráno jsem zkontrolovala jak si na sebe zvykly a kupodivu absolutně všechno konfliktní chování bylo pryč. Tak jsem Lízince sebrala domeček, protože už ho nepotřebuje a Mája ji neotravuje.

Nechci, aby ležela celý den na jednom místě a čůrala si pod sebe. Není to zdravé. Navíc takové morčátko je zbytečně bázlivější a schovávací, pěkně ji převyknu na seník a prolézačky.

Večer už byly babulky tak pěkně sehrané, že to vypadalo, jakoby spolu žily odjakživa. Inu aby taky ne, když Lízinka přes noc načuchla od čerstvých pilin a travičky, už jí nic nebránilo se kamarádit. Mája může být šťastná, že k sobě dostala tak dobrou povahu.

Morčičí seznamovačka

(sledujte co se stane v 02:15 a 04:05 :D)

https://www.youtube.com/watch?v=SGqrsmDTWg8

Další aktualitky o morčových, překřtění nově příchozí a další zprávičky

najdete v aktuálním Zápisníčku – Květen 2015.

Kam dál:

– Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

– Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue