Filmový hit Hunger games (Hladové hry) se odehrává v dystopické budoucnosti, kde chudé a ubohé masy žijí pod tyranií bohaté elity. Je ve filmu zobrazen typ společnosti, kterou se elita snaží vytvořit pro Nový světový řád?
Film Hladové hry, tlačený gigantickou marketingovou kampaní, se stal celosvětovou senzací, zejména mezi teenagery a mladými dospělými. Film Hladové hry, někdy označovaný jako „nové Stmívání“, má podobné prvky jako předchozí knižní filmové šílenství (mladá dívka rozpolcená mezi dvěma kluky), ale odehrává se ve zcela jiném kontextu.
Děj Hunger Games se odehrává v dystopické budoucnosti (proč je budoucnost ve filmech vždy „dystopická“?) a vykresluje poměrně pochmurný obraz světa zítřka, ať už ze sociálního, ekonomického nebo politického hlediska. Stručně řečeno, je to noční můra s velkým bratrem, kde bohatá elita prosperuje na úkor hladovějícího obyvatelstva. Mezitím je zvrácenost a voyeurství masmédií dovedeno do absurdních rozměrů a vláda je využívá jako tmel k udržení svého nespravedlivého společenského řádu.
Dává film Hunger Games teenagerům nahlédnout do nepříliš vzdálené budoucnosti? Nemusíte mít křišťálovou kouli, abyste viděli, že se elita snaží svět tímto směrem vést. Sděluje autorka Suzanne Collinsová mládeži silné poselství proti NWO tím, že ukazuje jeho nebezpečí, nebo se snaží, aby si mládež na tuto myšlenku zvykla? Podívejme se na fiktivní, ale možný svět budoucnosti z filmu Hunger Games.
Poznámka: Tento článek se týká prvního filmu, nikoli knižní série. Film byl zformován jiným způsobem a nese trochu jiné poselství.
NWO pro teenagery
Film Hunger Games se odehrává v kontextu, který se nápadně shoduje s popisy Nového světového řádu, jak jej plánuje dnešní globální elita. Jednou z hlavních charakteristik Nového světového řádu je zrušení normálních států a vytvoření jediné světové vlády, které bude vládnout centrální moc. V knize Hunger Games je tento koncept plně zastoupen, neboť děj se odehrává v Panemu, totalitním státě, který zahrnuje celé severoamerické území. Spojené státy a Kanada se tedy spojily v jeden celek, což je krok, který podle mnohých předpovědí nastane ještě před úplným vytvořením NWO.
V Panemu se z Ameriky vytratily pojmy demokracie a svoboda, aby je nahradila high-tech diktatura založená na dohledu, sledování, masmediální indoktrinaci, policejním útlaku a radikálním rozdělení společenských tříd. Drtivá většina občanů Panemu žije v podmínkách zemí třetího světa a je neustále vystavena chudobě, hladu a nemocem. Tyto těžké životní podmínky jsou zřejmě důsledkem ničivé události, která vyvolala úplný hospodářský kolaps Severní Ameriky.
Ve dvanáctém okrsku, domově hrdinky Katniss Everdeenové, žijí místní obyvatelé v podmínkách podobných předindustriální éře, kdy rodiny horníků žily provizorně v chatrčích a jako jídlo jedly hlodavce.
Ačkoli masy vypadají, jako by žily v devatenáctém století, jsou přesto podřízeny hi-tech vládě Kapitolu, který využívá technologie ke sledování, kontrole a indoktrinaci mas. Sledovací kamery, RFID čipy a 3D hologramy vláda hojně využívá k manipulaci s vůlí slabého a nevzdělaného obyvatelstva (i když mezi rolníky se objevují známky solidarity a vzpoury).
K zachování křehkého společenského řádu se Kapitol opírá o mohutné policejní síly, které jsou vždy připraveny potlačit jakoukoli vzpouru. Dělníci jsou často shromažďováni v civilních táborech, kde jsou jim promítána státem podporovaná propagandistická videa. Panem je tedy špičkový policejní stát ovládaný mocenskou elitou, která se snaží udržet masy v chudobě a poddanství.
Všechny tyto zvrácené koncepty jsou důkladně prezentovány v našich médiích a vypadá to, že existuje vědomá snaha normalizovat myšlenky high-tech policejního státu jako jediného normálního vývoje současného politického systému.
Elita v Hunger Games žije v ostrém kontrastu s proletariátem, obývá nablýskané město Kapitol a libuje si v nejrůznějších extravagancích a módních trendech. Tato horní vrstva společnosti vnímá zbytek obyvatelstva jako podřadnou rasu, kterou je třeba zesměšnit, zkrotit a ovládat. Veškeré cenné zdroje byly od lidí žijících v okrscích vysáty ve prospěch Kapitolu, čímž vznikla jasná a nepřekonatelná propast mezi Obyčejnými lidmi a Elitou.
Koncept bohaté elity, která vládne otupělým a zbídačeným masám (a tím je činí snadno ovladatelnými), je důležitým aspektem Nového světového řádu a v Hunger Games je jasně zobrazen. Spoléhání se vlády na high-tech dohled a masová média, aby udržela obyvatelstvo pod kontrolou, je něco, čeho jsme již svědky, a pokud budeme pokračovat tímto směrem, svět Hladových her se brzy stane skutečností.
Pro okultní elitu je však důležitý ještě jeden koncept, který je jádrem Hladových her: Krvavé oběti, které mají vyvolat strach a získat moc.
Krvavé oběti pro elitu
Vláda Panemu vytvořila Hladové hry, aby masám připomněla „velkou zradu“, které se dopustily tím, že se zapojily do vzpoury. Jako trest za neposlušnost musí dvanáct okresů Panemu nabídnout Kapitolu jednoho chlapce a jednu dívku ve věku od 12 do 18 let, aby se zúčastnili Hladových her. Dospívající musí bojovat na život a na smrt ve venkovní aréně v soutěži podobné římskému gladiátorovi, kterou vysílá televize po celé zemi. Pravidla her odrážejí pohrdání a naprostý nedostatek respektu elity k chudým lidem. Samotný název her připomíná stav věčného hladu, v němž je nižší třída záměrně udržována ve strachu vládci, aby ji mohli lépe ovládat.
Chlapci a dívky, kteří jsou vybráni k účasti na Hladových hrách, jsou nazýváni „tribute“, to v překladu znamená „daň“, což je termín, který obvykle označuje platbu odváděnou vazalem svému pánovi, a odráží tak i poddanství masy vůči jejím vládcům.
Od nepaměti byly krvavé oběti považovány za nejvyšší formu pocty temným bohům. Na okultní úrovni prý disponovala tato božstva nejsilnější mocí, kterou pak mohli vládci a čarodějové využívat. Stejně jako staří Kartáginci obětovali nemluvňata bohu Molochovi, obyvatelé Panemu obětují své děti Kapitolu.
Hladové hry jsou tedy moderní verzí těchto starověkých rituálů, kterých se musely účastnit masy, aby se vyhnuly hněvu svých nadřízených.
Celý národ Panemu je nucen přihlížet obětnímu rituálu, který se odehrává v Kapitolu, což v něm vyvolává strach, hněv a touhu po krvi, což sílu rituálu ještě umocňuje.
To se děje i dnes v reálném životě: Smrt konkrétních lidí (Whitney Houston, Heath Ledger, Amy Winehouse) se stává takovou mediální událostí, že jde vlastně o megarituály, kterých se účastní celé národy. Hladové hry odrážejí tento koncept vysoce medializovaných mega-rituálů.
Tributi (účastníci) Hladových her se stávají majetkem státu a jsou zbaveni všech svých práv.
V Hladových hrách je rituální smrt mladých lidí vybraných z masy prodávána jako sportovní událost, celonárodní oslava, která je zabalena jako reality show. Nejenže se chudí lidé těchto ponižujících událostí účastní, ale dokonce svým favoritům fandí. Proč to všechno přijímají? Jedním z důvodů je, že masmédia dokážou lidi přimět, aby přijali cokoli… pokud je to zábavné.
Apelování na nejnižší pudy
Hry jsou vysílány pro celý národ formou reality show, doplněné televizními moderátory, kteří analyzují dění, dělají rozhovory s reprezentanty a hodnotí jejich výkony. Tributi (daně) jsou v této kultuře natolik indoktrinovaní, že snadno přijímají pravidla hry a jsou ochotní začít zabíjet, aby vyhráli hry.
Do akce se aktivně zapojují i masy, které fandí zástupcům svého okrsku, přestože celá akce je oslavou oběti jejich vlastních.
To odráží smutnou, ale pravdivou skutečnost týkající se masmédií: Jakékoli sdělení může lidi oslovit, pokud se podaří upoutat jejich pozornost. Existují dvě věci, které automaticky, téměř neodolatelně upoutávají naši pozornost: Krev a se*, pozůstatky našich prvotních instinktů.
Surové násilí při této události přitahuje pozornost mas, které zapomínají na to, že hry slouží jako připomínka otroctví lidu vůči jeho elitě.
Tento koncept je již dobře známý a plně využívaný v dnešních masmédiích, protože elitou sponzorované zprávy jsou spotřebitelům neustále prodávány jako „zábava“. Film Hladové hry proto výstižně zobrazuje roli médií při manipulaci s veřejným míněním. Pomůže film mladým lidem si tuto skutečnost uvědomit?
V jedné části Hladových her smrt malé holčičky šokovala lidi natolik, že přinesla krátký okamžik prozření mas a solidarity, protože její zabití zdůraznilo krutost her. Přímý přenos smrti malé Rue vedl k násilnému povstání v její příslušné čtvrti, protože si místní uvědomili, že se dobrovolně podílejí na něčem strašném.
Povstání však bylo rychle potlačeno všudypřítomnou státní policií. Aby navíc producenti pořadu zabránili dalším sociálním problémům, zavedli do pořadu nový prvek: V tomto případě se jedná o lásku mezi Katniss Everdeenovou a Peetou Mellarkem, dívkou a chlapcem z dvanáctého okrsku. Zavedením lásky (a potažmo se*u) do seriálu se producentům podařilo utlumit masy a přivést je zpět do obvyklého stavu tiché otupělosti.
Tato část filmu odráží, jak dnes mocní využívají masová média. Samotný celosvětový dosah série Hunger Games dokazuje, že příběhy, které chytře obsahují ingredience se*u a násilí, lidi zaručeně zaujmou. A i když se zdá, že Hunger Games odsuzují zvrácenost násilí v masmédiích, určitě ho do kin přinášejí ještě více.
Znecitlivění vůči novému typu násilí
Ačkoli v Hollywoodu není o násilí nouze, film Hunger Games překračuje hranici, která se ve filmech objevuje jen zřídka: násilí páchané nezletilými na nezletilých. Ve filmu s ratingem PG-13 (nevhodné pro děti do 13ti let věku) vidíme děti ve věku od 12 do 18 let, jak násilně bodají, řežou, škrtí, střílejí a lámou vaz jiným dětem – scény, které se v hollywoodských filmech vidí jen zřídka.
I když je to jistě způsob, jak film upoutává pozornost cílové skupiny diváků (což jsou shodou okolností teenageři ve věku 12 až 18 let), Hunger Games přinášejí novou formu násilí, která byla dříve považována za příliš znepokojující pro filmové ztvárnění. Ale v konkrétním scénáři Hladových her, kde zabiješ či budeš zabit, diváci snadno překonají tuto psychologickou bariéru.
Závěrem
Hladové hry se odehrávají ve světě, který je přesně takový, jak je popisován přicházející Nový světový řád: Bohaté a mocné elity, vykořisťovaná a otupělá masa lidí, rozpad demokracie na útvary policejního státu, high-tech sledování, masová média využívaná k propagandě a spousta krvavých rituálů.
Na dystopické budoucnosti popsané ve filmu Hladové hry skutečně není nic optimistického. Dokonce i lidská důstojnost zmizela, protože masy jsou nuceny sledovat, jak se jejich vlastní děti navzájem zabíjejí jako zvířata v kleci.
Není téměř žádný rozdíl mezi diváky, kteří sledují film Hladové hry, a masami ve filmu, které jsou svědky krutosti her. Obě publika jsou ochotnými účastníky události, která zobrazuje obětování vlastních lidí za pobaveného přihlížení elity.
Navíc lze tvrdit, že film plní stejnou funkci, jako Hladové hry ve filmu: Rozptylují masu krví, se*em a zároveň připomínají moc elity.
Snaží se Hunger Games varovat apatickou mládež před nebezpečím, které nám hrozí, když dovolíme, aby se současný systém zvrhl v totalitní noční můru? Nebo ji jen programuje, aby vnímala příchod Nového světového řádu jako nevyhnutelnost?
O této otázce se dá diskutovat. Ale když si přečteme, co se o Hladových hrách píše v masmédiích, zdá se, že je tu k diskusi mnohem důležitější otázka: Jste tým Peeta nebo tým Gale?
překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022 / podle Zdroje
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****