Aluška.org: Věděním ke svobodě

Všichni známe lidi, kteří umí mluvit jako odborná kniha, ale ne vždy jsou skutečně inteligentní. Tyto dvě věci totiž nejsou totéž.
Knižní inteligenci mají lidé díky školnímu vzdělání. Mohou znát klasická díla zpaměti, nebo vám říct cokoli, co chcete vědět o lidském těle, ale neznamená to, že by byli zároveň chytřejší, než lidé s vysokou inteligencí.

Každý z nás má nějaké nadání, ale určitě jste si všimli, že někteří lidé jsou prostě dobří ve všem a zdá se, jakoby se ani moc nesnažili. Existuje více různých druhů inteligence, ale v tomto článku si probereme některé klíčové rozdíly mezi skutečnou inteligencí a chytrostí vyčtenou z knih.

Lidé s knižní inteligencí mají obvykle mnohem vyšší úroveň vzdělání než většina ostatních, ale skutečně inteligentní lidé někdy mají a jindy nemají, podle toho jestli měli k dalšímu studiu vhodné zázemí.
Když knižně inteligentní lidé chodili do školy, opravdu tvrdě studovali. I když se učí, co nejvíc mohou, často si neumí načtené znalosti složit do souvislosti, nebo pochopit co se vlastně učí.

Inteligentní lidé raději dělají věci rukama, knižně inteligentní lidé ne. Skutečně inteligentní lidé jsou do značné míry praktické typy lidí. Někdy jim prosté čtení knih jednoduše nestačí. Potřebují si občas skutečně zašpinit ruce, než něco do hloubky pochopí.

Inteligentní lidé jsou poměrně dost kreativní, chytří lidé nebývají kreativní skoro vůbec, nebo ne tak moc. Přirozeně inteligentní lidé mají prostě něco, co většina nemá a to něco se nedá naučit ani načíst.

Knižně inteligentní lidé dokážou celé dny vyjmenovávat zapamatovaná fakta, ale nedokážou jít v tématu do hloubky. Oproti tomu inteligentní lidé dokážou věci skutečně rozebrat.

Knižně chytří lidé si vedou dobře v testech, ale inteligentní lidé nemají vždy dobré známky ve škole. Známky knižně inteligentních lidí jsou vždy nejlepší, ale u skutečně inteligentních lidí je to jinak. Mohou klidně z něčeho propadat a přitom být geniální.

Skutečně inteligentní lidé jsou schopni poměrně rychle přijít na řešení problému, naopak sečtělí lidé s tím mají problém. Inteligentní lidé jednají mnohem rychleji a věci se jim daří. Knižně inteligentní lidé mají tendenci příliš přemýšlet.

Knižně chytří lidé strávili spoustu času studiem, skutečně inteligentní lidé se obvykle tolik učit nemusí.

Někteří inteligentní lidé ve skutečnosti ani nedokončili střední školu. Mít vyšší vzdělání není tak prestižní záležitost, jak si možná myslíte. Je to spíše otázka rodinného zázemí a příležitostí. V dnešní době navíc bohužel dosažené vzdělání negarantuje zaměstnání ani výdělek a bez využití nastudovaných znalostí, které se časem zapomenou, se pak z neuplatněného vystudovaného oboru stane jen vzpomínka a kousek papíru. Skutečně inteligentní lidé to vědí a proto se hlavně soustředí na praktické uplatnění svých schopností, namísto sezení ve škole, kterou možná nikdy nepoužijí.

Knižně chytří lidé nepoužívají své instinkty tak často, jako inteligentní lidé. Knižně inteligentní lidé se snaží dívat na věci především z logického hlediska, což je brzdí.

Knižně inteligentní lidé sice disponují mnoha znalostmi, ale ne vždy si uvědomují, jak je mají využít. Když přijde na to, jak tyto znalosti využít, mají tendenci zaostávat. Mají v hlavě pokyny, ale nemají dovednosti k uplatnění. Například nastudovali mnoho o medicíně, ale když mají zdravotní problém, neumí se zamyslet a najít sami vhodné řešení.

Skutečně inteligentní lidé disponují „chytrostí ulice“, o které lidé s knižní inteligencí nemají ani ponětí. Zatímco skutečně inteligentní lidé si umí poradit, knižně chytří lidé nemusí být schopni jednat. Oba by sice mohli vědět, co je třeba udělat, ale jen jeden by to byl schopen skutečně udělat.

Knižně chytří lidé se učí čtením a přemýšlením, zatímco inteligentní lidé se učí konáním a zkoušením. Učí se spíše tím, že věci dělají a zkoušejí různé své teorie.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022