Aluška.org: Věděním ke svobodě

Na film Imaginaerum jsem se dlouho těšila jako malé dítě na Vánoce. Neexistuje žádný film, na který bych toužebně tak čekala, jako právě ten od Nightwish.

Tuomas Holopainen, nejlepší současný skladatel podle mého meřítka (Samozřejmě kromě Hanse van Zimmera… a… No dobře, je jich víc.), nejenže nedávno (2013) vydal Ú-Ž-A-S-N-É solové album Music Inspired by the Life and Times of Scrooge, které mě naprosto pohltilo a na kterém se vyžívám posledních několik měsíců, ale nedávno se k nám konečně dostal i film, který natočil společně se skupinou Nightwish v roce 2012…

Zkrátka zásobuje mě pravidelnou dávkou emocí a slasti už hromadu let a jsem šťastná, že jeho pramen inspirace a jeho práce pořád kvetou a že tu pro nás pořád je a tvoří ostošest.

Když se tento film konečně dostal pod ruku i mně (Jsem upřímně ráda za originální zvuk, ty české předělávky často pohřbí i jinak skvělý film), byla jsem na vrcholu blaha.

Zavřela jsem se do pokoje, pustila film a visela jsem na něm očima od začátku do konce, skoro jsem ani nemrkala, nedýchala, srdce se mi zastavilo.

Moje hodnocení tohoto filmu ani nemůže být jiné, než nadšené a zkreslené. Je v podstatě úplně jedno, jaký by ten film byl, milovala bych ho v každé podobě, protože je od NĚJ a tečka. Nic co pochází od NĚJ, nemůže být špatné a nemůže se mi nelíbit. To zkrátka nejde. (ano, zní to velice logicky)

Avšak vzhledem k tomu, že film i na csfd.cz sklidil (ke dní psaní tohoto článku) velmi slušné hodnocení 73%, očividně zase až tak moc zkreslené mé vnímání není. Na csfd.cz většinou rozcupují hromadu filmů, které se mi jinak líbí a považuji je za hodnotné. Takže mě vysoké číslo upřímně potěšilo.

Příběh o starém skladateli s nadpozemskou představivostí, který si stále myslí, že je mladý chlapec. Ve spánku cestuje do své vzdálené minulosti, kde se jeho stařecké sny smísí s fantazií malého dítěte a hudbou. Zde započne pátrání po vzpomínkách, které jsou pro něj nejdůležitější.

http://www.csfd.cz/film/300573-imaginaerum/

Co mě vlastně celý život nejvíce na hudbě Tuomase Holopainena fascinovalo, přitahovalo a naplňovalo, je jeho schopnost zhudebnit to, co vnímám. Jeho hudba mě na tomto světě prakticky provází, čerpám z ní hodně povzbuzení, jakoby mi rozuměla. Hlavně ta novější, která je více snová a méně tvrdá.

Všechna ta bojovnost, rytmus, síla, zasněnost, ale i melancholie a citlivost… A dokonalé melodie. Tuomas je někdo, kdo žije absolutně ve svém vlastním světě a jeho emoce nespoutaně lítají po notové osnově. Nezná hranice své mysli, patrně ani žádné nemá. Když sleduji s ním nějaký rozhovor, ten člověk jakoby ani nežil tady, jakoby v tom studiu ani neseděl. Je prostě jinde.

Na koncertech za klávesami prožívá při hraní doslova umělecký orgasmus… Prožívá svůj zhmotněný sen, protože jeho emoce a myšlenky existují jako hudba… Není divu, že kdo rozumí jeho hudbě, dostává se do skoro stejné extáze jako on.

To je mi na něm tak moc blízké. Schopnost ponořit se hluboko do sebe a z té hlubiny dostat něco, co svět neviděl a co chytí za srdce obrovské množství lidí, přitom si zachová vlastní originalitu a nejde v davu. A jeho film není jiný…

Imaginaerum je dokonalé melancholické fantazijní dílo. Film tak ponurý, až je nádherný. A je tak zasněný, že člověka naprosto zhypnotizuje. – Je těžké popsat nepopsatelné a uchopit neuchopitelné. Logiku v tomto filmu moc nehledejte, většina se odehrává v mysli hlavního hrdiny a je to spíš zfilmovaná báseň geniálního umělce.

Dokonalá atmosféra a děsivé toulky starcovou melancholickou myslí jsou hlavní kámen celého filmu.

Vizuální stránka je to hlavní. Nemá klasický děj, žádná klasická zápletka, ani klasický konec. Nejde v něm o žádný boj mezi dobrým a zlým… Žádná klišé.

Je spíš o boji sám se sebou, se svou minulostí a ztracenými vzpomínkami. – Není náhodou ,,o boji sám se sebou“ celý lidský život na této planetě? Celý tento otrocký systém? V tom spatřuji onu ohromnou hloubku.

Kdo se někdy ve své mysli podobným způsobem toulá, kde se zastavuje a prolíná čas a kde vystupují dobré i zlé vzpomínky, najde v tomto filmu sám sebe.

Asi nejhlubší a zároveň nejděsivější byl pro mne moment, kdy se mysl hlavního hrdiny v podobě malého chlapce zatoulala do cirkusu. Atmoška tak zhoustla, že by se dala krájet a mazat na chleba.

Imaginaerum mě nezklamalo, bylo přesné takové jak jsem od něj očekávala. Ponuré, melancholické, drsné a dokonale snové. Je to film na který myslíte, i když dávno proběhly konečné titulky. Měl by ho vidět každý milovník Nightwish, protože si v něm skutečně přijde na své.

Co bych filmu vytknout mohla, je délka. Má pouhých 82 minut. Pravda, jeho děj skutečně vystačí na ,,kratší“ film (přestože se pořád něco děje, nejsou tam hluchá místa), ale vůbec by mi nevadilo brodit se melancholií tohoto filmu mnohem déle.

Kam dál:

• Další doporučené filmy – ZDE

• Znáte skvělý film, který stojí za zmíňku? – Doporučte mi ho ►mailem◄

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue