Aluška.org: Věděním ke svobodě

Co dělat, aby se do Vás každý zamil♥val (How to make anyone fall in love with you)

napsala Leil Lowndes

rok vydání 1999, nakladatelství PRAGMA

Dnešní recenze bude trošku netradiční, protože se jedná o knihu z roku 1999, kterou jsem před cca 5ti lety ,,náhodou“ objevila ve staré knihovně. Zaujal mě ten název, do knížky jsem zběžně zahlédla a řekla si, že to může být celkem sranda, že bych si to mohla někdy přečíst a zase ji vrátila zpět… K jejímu čtení jsem se však dostala až tohle léto. Najednou mi podruhé padla do oka a už jsem si říkala ,,No sakra ale mohla bych si ji přečíst. Mám snad taky právo si někdy přečíst nějakou knížku. hm!“

Svazek byl do týdne přečtený, což je u mne naprosto rekordní rychlost, protože s tím jak neustále píšu články, dělám poradnu, spravuji diskuze, do toho běhám s balíky na poštu etc., prostě nemám pak po večerech na další čtení energii. Ale když mi padne do ruky ,,ta správná“ kniha, která mi fakt sedne, potom se ten čas objeví… A čtení na pouhý týden je u mne celkem velký rekord. Běžně čtu knihy i půl roku a víc, ale od této jsem se nemohla odtrhnout. Při ranním rituálu pití čaje, místo abych koukala do dálky do přírody, nebo se brodila nevyřízenými maily v poradně, jsem sedala k této knize a neuvěřitelně moc mě bavila, takže jsem si u ní i odpočala. Opravdu, je to relaxační, velmi zábavné čtení, ale pořád je to kniha naučná. Zachovala si hodnotu nových poznatků, což se mi moc líbilo. Mám ráda spojení zábavy a výuky dohromady.

O čem kniha je? – Skutečně je o tom, co slibuje její název.

Je to taková populární psychologie o vztazích mezi muži a ženami, o tom jaké má každé pohlaví trošku jiné preference, očekávání, potřeby, představy, schopnost vnímat a poslouchat tu samou věc jiným způsobem. Na to navazují rady, jakým způsobem s danou osobou mluvit a jednat, aby z vás byla naprosto nadšená a řekla si: ,,To je on! Mého srdce šampion!!“

Jsou to gesta, řeč těla, výrazy tváře, pohyby, správně zvolené věty, nebo schopnost využít nějakou speciální kličku ke skrytému získání určitých informací, které se potom využijí v prospěch vzájemné komunikace. Ve výsledku je druhá osoba nadšená jak ji úžasně znáte a jak jí ve všem rozumíte a přitom neví, že vám o tom vlastně sama nepřímo řekla. 😀 Geniální, ďábelské.

První půlka knihy je vtipná v tom, že rozebírá, jak se máte chovat na první schůzce, nebo jak najít svého vyvoleného a jak si ho k sobě přivábit. Řečí těla, očima, výrazem tváře, nějakým gestem. Je to celé založené na psychologii a v podstatě je to způsob manipulace. Kniha je trošku praštěná, protože radí vám ,,lovcům a lovkyním“, jak ulovit svoji ,,kořist“ a toto názvosloví je protkáno celou knihou.

Protože ji asi jen tak snadno neseženete, v dnešní recenzi nabídnu menší ochutnávku z některých nejzajímavějších poznatků knihy:

Ze začátku jsem přemýšlela, jestli se to, co v knize čtu, dá využít jako manipulační technika, jak někoho zblbnout, nakecat mu do podvědomí, že ho miluju a on určitě miluje mě a pak toho nějak zneužít – Ano, myslím že by se to dalo zneužívat.

Ale pak se nějak přehoupla druhá půlka knihy a ta už nebyla jenom o tom, jak dát druhému najevo že ho milujete a jak ho oklikou a taktikou zblbnout, aby si myslel, že vás taky miluje a chtěl další schůzku. V druhé půlce knihy se to přeneslo za oťukávání a začaly se víc rozebírat rozdíly mezi muži a ženami. A rady, jak máme s tím druhým člověkem jednat. A to mi přišlo strašně moc zajímavé. Ne že by první půlka knihy zajímavá nebyla, samozřejmě taky. Dokonce jsem si při jejím čtení dělala přestávky a vždycky když jsem se dočetla třeba:

,,Když jsou dva lidé na romantické schůzce a mají se rádi a cítí k sobě sympatie, tak se jejich těla naklání k sobě a dělají zrcadlově stejné pohyby. Naráz se napijí ze sklenice a zaujímají stejnou polohu při sezení.“

Tak jsem si dávala pauzy a vzpomínala na své schůzky a randíčka. Třeba to, proč lidé sedávají stejně, mi vrtalo hlavou a už jinde jsem se dočetla, že je to projev sympatií. Tato kniha na to kápla zase. A když jsem vzpomínala, došlo mi, že ano, že toto skutečně dělávám také a dokonce ani nejde o chlapy, mohou to být i moje kamarádky. Jak se k ní nenakláním, tak mi prostě není tak sympatická a nezajímá mě, ja bych chtěla. A v tom mi ta kniha přijde suprově tvárná, protože spousty tzv. balících technik sedí i na lepší přátele. A tento náklon je něco, co se dá dělat i vědomě, aby se v té druhé osobě podpořil pocit vzájemného souznění.

Pozdější části knihy se soustředí na partnerské soužití, na vztah který už vznikl a je třeba o něj pečovat. Tam je to založené hlavně na dobré komunikaci, aby nevznikaly zbytečně konflikty. Klade se důraz na to, aby žena uměla chápat mysl muže a aby muž pochopil, jak to vidí ženský mozek.

Nebo jak je důležité, aby si lidé hledali sobě rovného partnera, protože ten který má vedoucí pozici, začne utlačovat toho podřízeného a ten podřízený pak začne být nesvůj, cítit se méněcenný, začne žárlit a trpět ve vztahu, až se nakonec rozpadne. Dokonce je tam speciální kapitola, která lidem vysvětluje, ať nehledají prince na bílých koních a princezny ve zlaté věži, ale hledají si člověka, který bude na podobné úrovni, jako oni. Finančně, společensky a dokonce i vzhledově. Protože toto je předpoklad pro zdravý a vyrovnaný vztah.

Když je jeden až moc chytrý, až moc krásný, až moc bohatý, až moc úspěšný, nebo má až moc vysoké postavení, které ten druhý nemá, vztah trpí. – Pro mne zajímavé poznatky, nikdy mě nenapadlo nad tím takto přemýšlet, ale dává to smysl. Protože nadřízený si začne říkat ,,No sakra mám přece na víc, než jenom na tohle“ a začne být třeba nevěrný, přestane se ve vztahu snažit, protože do něj přináší více hodnot než ten druhý.

(V podstatě vztahy jsou o rovnovážném přinášení hodnot. Ten má to, ten tohle a dohromady to musí být vyvážené. Jakmile jeden dává moc a druhý málo, začne se ten první méně snažit, aby podvědomě vyrovnával skore. Tím ten druhý začne trpět a láska se rozpadá. Geniální, viďte?)

A ten druhý začne šílet, žárlit, být majetnický a bude se neustále snažit dohnat toho prvního, ale nikdy ho nedožene. A na tom to krachne. – Takže je důležité nesnižovat se, ale nemířit ani moc vysoko. Odhadnout svoji úroveň, svoje možnosti, podívat se na sebe reálně a úměrně tomu lovit lidi, kteří jsou nám podobní. Zajímavá rada, že?

V knize jsou i rady, jak zvýšit svoji vlastní hodnotu. Doslova je tam řečeno, abychom si přestali nalhávat, že všichni lidé jsou si naprosto rovni, protože nejsou. Utváří nás prostředí, dostatek či nedostatek, společenské chování, vědomosti, inteligence i krása. To jsou všechno konkrétní hodnoty, které nemáme každý stejně a proto si ani ve vztazích nemůžeme být všichni rovni, ale musíme si umět správně vybrat toho, kdo je na tom podobně jako my.

(Třeba jak občas potkáte dva podivíny, úplně zanedbané, špinavé, smradlavé, s igelitkama v ruce, oškubané a vzhledově velice nepěkné. Ale jsou spolu a vy tak nad mini přemýšlíte a říkáte si, co na sobě asi vidí… To je právě ono, že se našli dva sobě rovní lidé a jejich podobnost jim vyhovuje, proto jsou spolu. Nemusí být vyloženě permanentně šťastní, nemusí to být bůhvíjaká láska, ale vyhovují si vzájemně. Oba přináší nízké hodnoty a to utváří onu rovnováhu ve vztahu. Takže láska není o tom kdo s koho, ale o rovnosti a vzájemné podobnosti.)

Ke zvyšování vlastních hodnot v očích druhých lidí patří hlavně vědomosti, to znamená učit se učit se učit se, protože vědomosti jsou důležitá hodnota, na kterou hlavně muži utáhnou ženu. Je to i chování, což se dá také doučit. I povahové kvality a dobrá schopnost komunikace jsou hodnoty, které jsou velmi důležité (komunikace je klíčová pro ženy, s hulvátem na další rande nejdou). Tedy není to jen o tom: ,,Jsi loser, nemáš šanci“, ale ,,Tohle a tohle můžeš pro sebe udělat, abys byl schopný do vztahu přinášet adekvátní hodnotu a měl šanci najít si někoho, kdo se ti bude rovnat a bude s tebou šťastný.“ Z původně manipulativní knihy se stává kniha s radami, kterou bych vyvažovala zlatem!

Líbí se mi, že je kniha protkána osobními zkušenostmi. Buď přímo autorky, anebo jejích kamarádů. – Osobně mám tento styl ráda, kdy se něco dočtu a pak si o tom můžu i počíst nějaký příběh na dané téma. Udělala jsem v tomto stylu i knihu Svítání a jde vidět, že nejsem jediná, komu takový styl knih vyhovuje, protože lidé mi to sdělují s nadšeným výrazem ve tváři. – Inu, podobně nadšená jsem byla já z osobních příběhů v této knize.

Když jsem četla o všech způsobech, jak si lidé dávají najevo zalíbení, navozují intimitu, dávají najevo lásku, nebo chtíč, došlo mi, proč vlastně nemám nikdy s muži problém. Prostě kterého si vyberu, toho mám. – Protože po každém zamyšlení mi došlo, že přesně tohle dělám automaticky, sama od sebe. A nepotřebuji o tom nikde číst v žádné příručce, zkrátka přirozená řeč těla. Postupně jsem s knihou vlastně rozpitvala svoje vlastní chování na úspěšných schůzkách a v úspěšných vztazích a hodně věcí mi docvaklo. Je toho spousta, co žena dělá podvědomě, aniž by o tom přímo věděla. Takže pro mne to mělo velkou uvědomovací hodnotu, kdy jsem měla možnost se nad sebou zamyslet a pak si říct ,,No jo vlastně!“

Jsem si jistá, že by tato kniha mohla hodně pomoci lidem, kteří hledají lásku, ale nemůžou si k sobě nikoho najít.

Protože s touto knihou se člověk dozví nejenom to co dělá sám od sebe, a co z toho dělá dobře, ale dozví se i to, co dělá špatně a co jiné lidi odrazuje.

Po svých zkušenostech s lidmi vím, že každý člověk, co mnoho let touží po lásce ale nemůže vůbec žádnou najít, má nějaký konkrétní problém. Vždy existuje konkrétní a jasně definovatelný důvod, proč je někdo mnoho let sám, aniž by chtěl být sám. Buď neumí flirtovat ani balit, nebo se na schůzkách chová jako idiot, neúměrně tomu, jak by se chovat měl. Případně neumí působit na své okolí příjemně a uvolněně, ale je jaksi v křeči. Podobných chyb je obrovské množství.

Vždy když si mi někdo takový tímto stylem posteskne a znám toho člověka osobně, v podstatě vždy vím, co přesně bych vypíchla jako důvod, proč nikoho nemá. Ale radši jsem ticho, protože v takových případech se skoro vždy těším, až se rozloučíme, protože ani mě s ním není dobře. I když to třeba ani není rande.

Například: Muži se oblékají často jako šupáci, aniž by si uvědomili – a to není zjištění pouze této naučné knihy, to je VŠEOBECNÝ FAKT – že muž dělá na ženu první dojem tím, jak je oblečený (včetně bot!!) a jak je čistý. Žena si ho tím podvědomě zařadí buď jako šupáka, nebo jako nadsamce, nebo něco mezi tím, podle toho, kam se muž sám přiřadí svým zjevem. Není to přímo její vědomý rozum, je to příroda, která ji velí hledat toho nejsilnějšího, nejlepšího a největšího ze všech, aby s ním mohla v klidu vychovat své děti. A ačkoliv dnes ženy vydělávají peníze, mohou si v podstatě dělat co chtějí a rády by řekly, že jsou jiné než své předchůdkyně, základní pud jim zůstal, a nikdo s tím nehne. Pro ženy je od přírody ztráta času, zahazovat se s někým kdo není schopen potenciálního zabezpečení budoucí rodiny. Žena riskuje víc a musí si dávat pozor… To by totiž taky žena mohla dělat úplně všechno, obstarat děti, dům, u toho vydělávat peníze a na co by jí pak byl muž? To už se může nechat rovnou uměle oplodnit a vyšlo by jí to nastejno. Muži jsou pak naštvaní a říkají že ženské jsou zjištné povrchní potvory co jdou po penězích a přitom nechápou, že je to dáno od přírody a že žena myslí daleko dopředu a hodnotí muže podle toho, jestli má cenu s ním být i za pár let, ne jenom na tu jednu noc, i když jde o známost na jednu noc. Proto je to důležité na KAŽDÉ schůzce. A samozřejmě o to vtipnější je, když mluví o ženách jako o povrchních potvorách muž, který je obézní, žije u maminky ve svých 40ti letech a vůbec o sebe nedbá. – Co proboha potom od žen očekává? Snad ne, že mu nadšeně padnou kolem krku?

Z druhé strany je to také zajímavé. Na rozdíl od mužů, žena si nemusí tak pečlivě vybírat oděv, protože si ji muž stejně představuje nahou. Takže je podstatné jen to, aby jí oděv lichotil, aby jí slušel. Jinak značka, materiál, barva…? – Jemu je to úplně jedno. Snačí vypadat pěkně, ale nákladně není třeba. Samozřejmě i muž si všimne ženy, co se o sebe stará, protože tím dává najevo, že se má ráda a že si sebe váží. Takže zanedbanost je stejně velký problém pro obě strany. (Většinou to však u žen nebývá problém, co si budeme povídat.)

Co je ale u ženy klíčové, když chce získat muže svých snů, je úsměv a chování. Úsměv, úsměv, úsměv a neustálý souhlas se vším. Chválit a nespouštět z něj oči, protože intenzivní oční kontakt je primární projev ZÁJMU (platí pro obě strany, ale muži to lichotí ještě o něco více)… Být zkrátka veselá, otevřená, smějící se, být v pohodě. – Proč? Protože pokud vypadáte pěkně, souhlasíte s ním a smějete se, muž pak skoro nic jiného na první schůzce ani nepotřebuje (to ostatní a poměřování hodnot přijde až pak). Pro něj je důležité se cítit úžasně, být pochválen, mít namasírované ego a být zkrátka se ženou, která ho chápe a vedle které se může uvolnit a u toho být za toho pana skvělého. On vyloženě chce ženu, která z něj bude nadšená a ocení, jak je skvělý, úžasný, schopný a vtipný.

Naopak pokud je žena celou schůzku studená, má kamenný obličej, dá si malý salát, řekne že je tlustá a ničemu co on řekne se pořádně nezasměje, absolutně nemá šanci, aby ho zaujala. Na co by ji jako chtěl? Když pak bude chtít žít a spát s kusem ledu nebo s prknem, tak si něco vybere venku na zahradě, na to nemusí chodit se ženami na rande.

Muž chce vyrovnanou spokojenou ženu, co se má ráda, umí se uvolnit, udělat si ze sebe srandu a není pořád na hromádce, uzel nervů, nebo věrně naprdlá a nic ji nebaví… Komplikované ženy muž nechce. Musí se s ním jednat přímo.

Muž nemá zájem být se ženou, co je nespokojená, řeší nepodstatné podružné detaily a krávoviny. Navíc muž je silně vizuálně a sexuálně orientován, takže pokud se žena staví odmítavě, chladně, skoro nic si nedá a nic ji nenadchne, automaticky podvědomě si říká ,,no tak tohle mít v posteli, asi usnu nudou“ a jde lovit někde jinde.

(K tématu mě napadlo doporučit jeden díl ze seriálu ,,Restart života“, co teď běží na streamu.cz – ZDE. Jsou tam hezky shrnuté některé typy příšerných ženských… Aby si náhodou někdo nemyslel, že randíčka a chození skazí většinou chlap, i ženy to umí dost dobře.)

Mnoho žen podceňuje masáž ega, široký úsměv, smích, uvolnění a schopnost vychutnat si dobré jídlo. Zajímavé je, že muž chce sebevědomou spokojenou ženu, ale zároveň nesmí mít pocit, že má žena navrch (vydělává víc, je větší osobnost), protože za toho skvělého a oslňujícího chce být on. Je to tak i dobře, protože žena hledá někoho, ke komu může vzhlížet, koho bude obdivovat, kdo jí bude rozumět (nebo alespoň z něj musí mít ten pocit) a kdo pro ni bude opora. To je ona rovnováha.

Proto bych tuto knihu povinně strčila do ruky všem mužům, kteří jsou dlouho sami, jsou stále panicové a pořád něco hledají a ono nic. Často stačí, přestat se oblékat jako šupák, začít chodit rovně, nechat si spravit zuby, začít o sebe trochu dbát a naučit se chovat slušně. A je to… Kniha dokonce doslovně upozorňuje muže, že pokud hledají lásku, ať si seženou knihy vyučující základy slušného a společenského chování a všechno vědění z nich pojmou a naučí se. Že na to ženu utáhnou a naopak pokud to vůbec nezvládají, nemají šanci. – Pod toto se klidně podepíšu vlastní krví. Ale viděli jste už někdy nějakého muže, co by si řekl ,,no jo, chovám se jako buran, jdu si přečíst knihu o základech společenského chování“? To asi ne. Avšak ti méně bystří, přitom snaživí, na tohle určitě slyšet budou.

Je spousta lidí, co hledá lásku, nenachází a přitom dělají chyby, které se dají napravit. Stačí jen vědět, o které chyby jde a jak na ně.

Poslední část knihy je věnována i sexu. Jak druhému naslouchat a jak z něj šetrně vytáhnout, co se mu líbí, aniž by to byl křížový výslech. (A pak mu to samozřejmě poskytnout, protože být hluchý k potřebám druhého je cesta do pekla.) Také zajímavá pasáž, jistě dost poučná pro obě strany.

Hlavní sdělení této části knihy v podstatě je: Milujte ho/ji tak, jak chce on/ona a ne jak si to představujete nebo jak to chcete vy. Pak bude nadšen(á). Vlastně toto sdělení se nese celou knihou, protože celá láska je jen o tom, naplnit očekávání toho druhého člověka, který něco konkrétního od vztahu chce a čeká. Když mu přesně toto dáte, máte ho.

Jelikož je to kniha z roku 1999, na internetu jsem ji našla pouze v databázi knih. Také je o ní zmíňka v knihách Dobrovský, ale kniha je beznadějně všude vyprodána. Zkrátka se pak už neudělala další vydání. Ale určitě stojí za to, se po ní podívat. Třeba ji najdete někde v knihovně, v aktikvariátu, nebo na půdě v krabicích s knihami. Pokud na ni narazíte, určitě berte, rozhodně stojí za to.

Já jsem se u ní hodně zasmála a bylo mi líto, když jsem dočetla poslední stránku. Četla bych totiž pořád dál a dál.

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Knihy“ pro další doporučenou četbu – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE