Aluška.org: Věděním ke svobodě

Slovo „menstruace“ pochází z řeckého slova „μήνας“ (čteme ,,mínas“) a latinského „mensis“. Oba pojmy znamenají „měsíc“. Je moc zajímavé, že průměrná délka ženského menstruačního cyklu je podobná průměrné délce lunárního cyklu. Proto byly vždy ženy spojeny s měsícem a jeho sílou. Nejstarší kalendáře jsou také založeny na lunárním cyklu.

Ve starověku byla první menstruační krev známkou toho, že se dívka spojila s Velkou bohyní. Menstruační krev je symbol nesmrtelnosti. Je nositelkou života, přicházející přímo ze zdroje Velké bohyně. Znamení plodnosti, kreativity a skutečné spirituální síly.

Můžete se této síly zhostit, když si uvědomíte:
Během své menstruace přecházíte do fáze duchovní plodnosti, zatímco tělesně jste v tu chvíli neplodné. Je to duální systém, ve kterém o svou plodnost nepřicházíte, ale mění svoji podobu.

Tělesně se můžete cítit slabé nebo unavené, ale vaše posvátná ženská energie je probuzena.

Rytmus průtoku krve připomíná přílivy moře.

Pokud je žena sladěna v fázemi měsíce, za ideálních podmínek přichází ovulace za úplňku a menstruace začíná během nóvu. (Od dob kdy jsme začali ponocovat a svítit si žárovkami, se ženský menstruační cyklus s fázemi měsíce rozbíhá, protože reagujeme i na umělé světlo a už tolik nevnímáme měsíční svit a jeho intenzitu.)

Vědecké studie přesto ukázaly, že se početí a ovulace nejčastěji objevují během úplňku. Většina menstruace přichází v nóvu.

Když menstruujete, vstupujete do fáze své největší spirituální síly.

Starodávné legendy spojené s menstruační krví
Síla menstruace byla dobře známa ve starověkých náboženstvích. Egyptští kněží a kněžky připravovali speciální lektvar, který obsahoval menstruační krev. Jeho prostřednictvím se měli spojovat s ženskými božstvy.

Menstruační krev byla považována za zdroj věčného života. Podle nordického náboženství dosáhl bůh Thor své moci a věčného života, koupáním se v řece menstruační krve prvotní bohyně. Menstruační krev byla symbol a zdroj božské síly.

Menstruace byla (možná někde i dodnes je) mocným nástrojem v magii (spolu s krví porodní). Nevyžadovala žádnou oběť. Praktikující připravovali a pili lektvary, které obsahovaly jejich vlastní menstruaci, aby tím posílili své magické schopnosti. Tato krev byla využívána i při černé magii, která používala různé druhy krve pro různé záměry. (Nemusíte to ale pít, abyste získali sílu… nezkoušejte to.)

Mayská civilizace spojovala nóv s Menstruací. Mayové pro menstruaci používali výraz ,,měsíc je nízko”, nebo ,,její měsíc je nízko”. V překladu to znamenalo ,,ona menstruuje”.

Starověcí kněží z menstruační krve připravovali „nápoj nesmrtelnosti“. Byl to lektvar, který údajně učinil válečníky nepřekonatelnými. Byly v něm i spermie… fuj.

Menstruační krev je známá i svými regeneračními schopnostmi. (Existuje uveřejněná studie, podle které menstruační krev obsahuje kmenové buňky a přináší tím možnost využití v medicíně budoucnosti. Více zde)

Církev se vždy této posvátné ženské síly bála, protože se nedá ovládat, manipulovat a ohrožovala ji. Proto se ženy, zejména bylinkářky, porodní báby nebo senzibilky, upalovaly ve velkém.

Nebyli to však pouze Katolíci, kteří se menstruace a její síly báli. Například Židé už od dob Starého zákona nedovolovali svým ženám účastnit se bohoslužeb. Židovské ženy byly pokládány v těchto dnech za nečisté.

Ve středověké Evropě se šířil názor: „Jde o posvátnou krev s léčivou mocí.“ Lékaři ji zkoušeli podávat nemocným leprou. Zda tento „lék“ byl skutečně účinný, ovšem není známo. Každopádně měl magickou pověst, protože ještě o několik století později francouzský král Ludvík XIV. (1638 –1715) věřil, že posílí jeho milostné schopnosti.

Žena po menopauze byla považována za ještě silnější. Tato víra vycházela ze skutečnosti, že již neplýtvá menstruační krví, takže si tu sílu ponechává v sobě.

Hanobení menstruační krve
Není tajemství, že se lov čarodějnic obvykle zaměřoval na ženy. Boj se zaměřil na posvátnou ženu, právo zrození nového života. Právo na stvoření života a právo na věčný život si chtěla ,,patentovat“ církev a ženy jí to poněkud kazily. Je zřejmé, že tato náboženství, která založila svou moc na patriarchátu, se bojí síly, kterou v sobě mají všechny ženy.

Obecně se ví, že hony cílily na ty ženy, které přežili konec starého pohanského náboženství. Tyto ženy byly ve skutečnosti kněžkami, které udržovaly staré znalosti a tradice. Tyto moudré ženy znaly sílu své menstruace a uměly ji používat. Ty byly nejnebezpečnější pro církev.

Tato nenávist vůči menstruaci a ženské přirozenosti možná pochází i ze starověkého Zoroastrianismu, o kterém se předpokládá, že inspiroval židovsko-křesťanská náboženství. Zoroastriáni spojovali menstruaci se zlým bohem Ahrimanem a „démonovou dě*kou“ Geh. Ahriman dal Geh menstruační krev, zlovolný materiál.

V Bibli ve Starém zákoně je to o menstruujících ženách jasně řečeno:
Leviticus 15: 19-33 „Kdykoli má žena menstruaci, bude sedm dní ceremoniálně nečistá.“
Zajímavé, že zrovna 7 dnů, že?

V křesťanském náboženství jsou ženy, které menstruují, považovány za nečisté. Znamená nečistý = mocný?

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020