Vyrůstání v toxickém rodinném prostředí člověka nutí naučit se překonávat problémy, ale nenaučí ho správně zacházet s vlastními emocemi. Toxičtí členové rodiny působí mnohem více škody, než si většinou jejich oběť uvědomuje. Mnohé se projeví až později v dospělosti a pokud se s nimi nepracuje, mohou poznamenat celý život.
Znovu a znovu vás ničí, a pokud nenajdete sílu se od nich úplně odstřihnout, budou to dělat tak dlouho, dokud vás neušlapou. Neexistuje žádný konec, pokud si ho sami nezařídíte tím, že tyto lidi odstraníte ze svého života a začnete aktivně pracovat na nápravě škod.
Pokud jste někdo, kdo vyrostl v toxické rodině, víte, že pokud jde o pocity jako hněv, smutek nebo jiné, museli jste je umět skrývat. Nemohli jste se svobodně projevit ze strachu, co by se mohlo stát. Kvůli tomu, čemu jste byli nuceni čelit, si nejspíš procházíte i teď různými problémy, které z té doby pramení.
Toxické dětství se promítá i do dospělosti. S některými věcmi se dá vyrovnávat snadněji než s jinými, ale celkem je to dost obtížný úkol. Abyste se od toho posunuli dál, čeká vás spousta práce.
Bojujete se sebeláskou
Když vás vychovali v přesvědčení, že na vás vůbec nezáleží, bude pro vás sebehodnota nebo sebeúcta velké téma, se kterým budete mít problémy. Myslíte si, že když si vás neváží někdo jiný, neměli byste si vážit ani sami sebe. A že když se s vámi zacházelo špatně, asi jste vadní a zasloužíte si to.
Začněte na tom aktivně pracovat a uvědomte si, že jde o pouhý podsunutý program. Byli jste naučeni, abyste si to o sobě mysleli a stejně tak se to dokážete odnaučit. Na trhu je mnoho kvalitní literatury, která vám s tím pomůže. Doporučit mohu například knihy Svítání, Radikální odpuštění a pokud jste introvert, nebo víte že máte IQ nad 120, výborné je přečíst si i knihu na toto téma, zejména Život s vysokou inteligencí.
Nedokážete stanovit hranice
Neumíte říkat Ne, nebo neumíte někoho odmítnout. Necháváte lidi, aby po vás šlapali a využívali této vaší slabosti. To vám z dlouhodobého hlediska opravdu neprospěje. Musíte se naučit vymezovat vůči vašemu okolí. Když jste byli malí, za snahu se vymezit vás asi hodně ponižovali a bili, ale uvědomte si, že je to minulost, je to za vámi, odmítnutí je vaše výsostné právo a pro praktický život je naprosto nezbytné se tohle naučit. Jinak vás ostatní vysajou z krve jak upíři. Přestaňte se druhých lidí bát.
Máte problém se svěřit se svými pocity
Možná máte problém sdílet své emoce i s těmi, kteří se na ně přímo zeptají, protože to prostě neumíte. Nejste zvyklí se volně vyjadřovat jako jiní lidé. Máte totiž strach, že pokud byste narovinu řekli jak vám je a jak se cítíte, druhá strana se vám vysměje, nebo vaše pocity shodí a tím vás zase zraní. A protože jste to měli na talířku jako malí, nemáte zájem si to prožít znova.
Zbavte se tohoto strachu. Nemusíte se nikomu svěřovat se svými pocity pokud nechcete nebo si myslíte že je to zbytečné, ale je rozdíl o svých pocitech mlčet protože mlčet chcete a nikomu do toho nic není, nebo protože byste chtěli ale prostě se toho bojíte. Jednejte z pozice síly, ne z pozice strachu.
Máte tendenci být mnohem úzkostnější než většina ostatních
Když se nějaká situace vyostří nebo vás rozčílí, pociťujete to mnohem intenzivněji, než většina ostatních lidí. Dokonce i v některých nejjednodušších situacích jste dost nervózní. Kolikrát se můžete i sami sobě divit, proč vás běžné věci tak děsí a snažíte se domluvit sami sobě, že je to přece banalita.
Jde o naučené chování. Když jste byli malí, věděli jste, že fatální hádku a fyzické napadání může spustit i maličkost jako neumytý hrnek. Proto i při maličkostech reagujete velkou úzkostí, protože jste nepřekonali zažitý program, podle kterého je prakticky každá situace, kde se může něco podělat, potenciálně ohrožující.
Jediná cesta, jak z toho ven, je čelit těmto strachům, řešit věci rázně, s jistotou a tím sám sobě ukázat, že se nemáte čeho bát a jste kompetentní situace řešit i zdárně vyřešit. Nestačí si to jenom říkat, vy to musíte skutečně prožít a tím přemazat starý program.
Je pro vás těžké komukoli důvěřovat
Nedokážete si lidi pustit k tělu tak, jak byste si přáli. Pokud jde o důvěru k druhým, nevíte, komu byste měli věřit. Jste zvyklí, že ti, na kterých vám záleží nejvíce, vás vždy zklamou. Problém je v tom, že nemáte moc srovnání a proto si nejste jistí tím, kdo je důvěryhodný a kdo ne. Které chování je toxické, varovné a kteří lidé jsou naopak bezpeční… Takže jste někomu nevhodnému dali svou důvěru a on vás zase zranil. Postupně si budujete zeď nedůvěry, která vás bezpečně chrání před všemi toxickými lidmi.
Život není růžový a společnost není harmonická. Vaše nedůvěra k lidem je praktická a do jisté míry vás chrání. Pokud jste ale úplně sami, nemáte ani jednoho přítele, nestýkáte se s rodinou a užírá vás samota, znamená to, že vaše izolace vám přerostla přes hlavu a už nejde o zdravou opatrnost ale o sebezničující program který vás vede do neštěstí. Měli byste proto začít pracovat na svých sociálních dovednostech. Vemte si klidně na pomoc psychologickou literaturu na téma asertivní jednání a řeč těla.
Pokud nechcete být navždy sami, někdy z té ulity prostě vylézt musíte, i když je to risk. Pokud jste přátelští, jste ochotní se otevřít, ale okolí nad vámi přesto ohrnuje nos, zapracujte na svém vystupování a zevnějšku.
Co se týče toxických nedůvěryhodných lidí, všimněte si, že vedou podobné řečit a mají podobné projevy. Mohou působit i manipulativně, kdy sice působí navenek přátelsky, ale přitom mají narážky, díky kterým se cítíte divně, neadekvátně a špatně. Pokud se po setkání s někým cítíte unavení, rozrušení ani přitom nevíte přesně proč, takové lidi si vůbec k sobě nepouštějte. Počkejte si raději na lidi, se kterými zažijete pohodu, kteří vás nenechají v nejistotě a nebudou vás ponižovat.
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****