Aluška.org: Věděním ke svobodě

V Putovním muzeum paranormálních a okultních věd (The Traveling Museum of the Paranormal and Occult) je dodnes uloženo černé zrcadlo s podezřelou historií, které dodnes děsí návštěvníky. Provozovatel muzea říká, že mu toto zrcadlo přinesla dcera jedné ženy, která svého času provozovala intenzivní spiritistické pokusy a bádala v tématice věštění. Muzeum nechce sdělovat její skutečné jméno a veřejně o ní mluví jako o ,,Sáře“.

Sářina matka se velice zajímala o věštění z černých zrcadel. V podstatě se to provádí stejně, jako věštění z křišťálové koule. Problém u zrcadel však je ten, že zrcadla jsou portály pro temné bytosti a okna do jiných světů. Což teprve, pokud bychom se bavili o těch černých, kde se neodrážíte vy, ale uvidíte tam jen to, co zrcadlo – nebo bytost která na vás kouká z druhé strany – určí, co vidět máte.
Skrze černé zrcadlo můžete vidět budoucnost, ale i navázat kontakt s mrtvými. Je to velice starobylá metoda.
Věda už dokonce potvrdila, že v sobě zrcadla shromažďují obrovské množství energie a tím potvrzuje to, že co okultiské vědí už po tisíciletí: Zrcadla jsou velice silné předměty, které slouží jako portály.

Původně se k černému zrcadlu dostaly ženy tak, že si zašly na veletrh o okultních vědách a tam se potkaly s věštcem, který jim poutavě vyprávěl o tom, co všechno černá zrcadla umí a jak se to dělá. Dokonce měl i černá zrcadla na prodej. Existují různé tvary a velikosti, i vyduté tvary, vyrábí se z obsidiánu a i dnes je koupíte… To, co koupila Sářina matka, bylo ploché černé obdélníkové zrcadlo s rámem.

Černá zrcadla jsou zcela nevyzpytatelná, protože neukazují klasický odraz okolí, ale v temnotě vám zjeví to, co si sama určí. Pokaždé, když se snažíte přes černé zrcadlo věštit a vidět do jiných dimenzí, otevíráte portál mezi vaší bytostí a tímto jiným světem. A zde právě spočívá známé riziko. V případě zrcadel, zejména těch černých, si můžete být naprosto jistí tím, že při každém pokusu otevíráte destruktivní světy a vpouštíte si do života temné bytosti.

Sářina matka si tedy koupila černé obsidiánové zrcadlo a začala věštit. Když už to dělala delší dobu, Sára si postupem času všimla, že se její matka hodně změnila. Když jí Sára zavolala, všimla si, že i po telefonu byla její matka velmi destruktivně naladěná a emitovala velmi nízké energie.
Sáře to připadalo podezřelé a tak se matky zeptala, jak jí to jde s černým zrcadlem.
Matka se její otázce vyhnula a neodpověděla. Místo toho se vymluvila, že to nefunguje a že je to asi rozbité, nebo tak něco. Že bez ohledu na to, jak moc se snaží, tak to nic nedělá… A pak rychle změnila téma rozhovoru.

Sára ale věděla, že se něco děje a nenechala se odradit. Jednoho dne tedy matku navštívila osobně a trvala na tom, aby jí to černé zrcadlo ukázala.
Matka nakonec ustoupila a otevřela šatní skříň, ve které měla zrcadlo schované a zakryté.
Když se Sára zeptala, proč má matka zrcadlo takto pečlivě schované a zabalené, její matka nakonec kápla božskou a přiznala se, že toto zrcadlo je ztělesněné zlo. Že se ho strašně bojí a to co v něm vidí, ji extrémě traumatizuje.
Sára si původně myslela, že její matce asi trošku přeskočilo a že je to prostě stará paní, která do toho spadla moc hluboko a možná z toho chytla nějakou paranoiu, nebo má moc bujnou fantazii. Přesto ze sebe ale nemohla setřást ten zlý destruktivní chvějivý pocit, který na ni padl, když se zrcadla dotkla. Proto ho pečlivě zahalila do látky a odnesla do putovního muzea paranormálních a okultních věd.

Muž, který muzeum vlastní, říkal, že se původně na to zrcadlo vůbec nechtěl dívat, protože příběhu nevěřil a myslel si, že tomu zrcadlu nic není a že nic nedělá. Myslel si, že ten příběh není pravdivý.
Když mu však Sára zrcadlo donesla a trvala na tom že je zlé, v muzeu ho vystavil, takže se na něj mohl jakýkoli návštěvník podívat. A pak se začaly dít věci.

Krátce na to muzeum navštívila paní, která se do zrcadla podívala a strašlivě se vyděsila. Po delším přemlouvání nakonec řekla, co viděla. Prý se v zrcadle zjevil obraz jí samotné, ale byla mrtvola a zírala na ni.

Poté přišla další žena a také spatřila svoji vlastní mtrvolu, jak na ni zírá. Proti zrcadlu v leknutí napřáhla dlaň a na zrcadle se tak objevil otisk prstů. Zvláštní bylo, že ten otisk nešel ničím setřít a pořád na zrcadle držel. Stalo se to před dalšími svědky. Snažila se to všemožně rozleštit, aby ten otisk zmizel, ale ani se nehnul. Až ve chvíli, kdy zrcadlu ve vzteku pohrozila, že ho rozbije, otisk sám zmizel.

Další návštěvníci muzea tvrdí, že při pohledu do zrcadla cítí v ústech chuť krve. Někteří v zrcadle spatří zlou verzi sebe sama. Muzeum eviduje i případy, kdy se někdo u zrcadla strašlivě vyděsil, dokonce i hystericky ječel, ale pak o tom zcela odmítl hovořit.

Určitě je možné v černém zrcadle vidět i budoucnost a hezké věci, je to však obrovský risk a člověk nikdy neví, na co se napojí a co uvidí. Pokud se o věštění zajímáte, zvažte bezpečnější metody. Černé zrcadlo bezpečné není.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021