Aluška.org: Věděním ke svobodě

Umíte si představit, že byste žili ve světě, kde vám vláda zakáže mít více, než jedno dítě, všude vidíte propagandu a pokud byste se pokusili příkazy porušit, dítě by vám vzali a pokud byste byla těhotná žena, musela byste na nucený potrat, nebo nucenou sterilizaci? Taková zvěrstva se skutečně děla v Číně mezi lety 1979 až 2015, kdy byla politika jednoho dítěte změněna. Nyní můžou mít čínské rodiny dvě děti… no není jejich vláda skvělá a přející?

Popis dokumentu
Rok 1979, kdy Čína v reakci na populační krizi vyhlásila politiku jednoho dítěte, znamená předěl hluboce obtištěný v duši celého národa. Represivní implementace zákona šla ruku v ruce s nucenými potraty, sterilizacemi a výjevy z ulic, na nichž umírali odložení novorozenci. Režisérka a čerstvá matka Nanfu Wang, sama narozená v době, kdy se politika jednoho dítěte tvrdě vymáhala, přistupuje k látce nadmíru osobně. Začíná u vlastních vzpomínek, které ji vedou ke zpovídání nejbližších členů rodiny. Vyvolané reminiscence však záhy obnažují palčivé šrámy, jež prostupují celou společností a táhnou se i za hranice samotné Číny. Místy až detektivní odkrývání minulosti, opřené o svědectví a archivní materiály, tak plynule přerůstá v mnohohlasou výpověď o stále živém generačním traumatu. (zdroj)

Ve filmu promluví lidé, kteří na příkaz vlády vraždili malé děti, vyvolávali porody v osmém nebo devátém měsíci, nechávali opuštěné děti umírat na ulicích, nebo je pozděli prodávali do sirotčinců, odkud je odkupovali adoptivní rodiče z Ameriky. Šokující je, že zatímco  zdravotní sestra, která v době politiky jednoho dítěte zabila desítky tisíc plodů na stará kolena prozřela a začala naopak po změně zákona léčit neplodné páry, jiná pracovnice z centrální komise pro rodinné plánování i po zrušení této politiky, stále bývalé praktiky hájí. Údajně by, pokud by Čína nepřistoupila k brutální likvidaci rodin a dětí, dnešní generace umřela hlady, nebo by nastal kanibalismus, protože její i předchozí generace přežívala v neskutečné bídě na rýžových plevách.

Politika jednoho dítěte měla zaručit, že se zmírní bída a zlepší se životní úroveň rodin. Ale za jakou cenu? V Číně dnes chybí mladí lidé, kteří by se postarali o staré rodiče a pokud někomu dítě za doby prosazování krutého zákona zemřelo, zanikly i naděje na pokračování rodu. Rodiny dávaly také přednost chlapcům, protože dívky se ,,připojí k jiné rodině“ a tím zanikne jejich jméno.

Do konce roku 2013 zabránila krutá politika jednoho dítěte podle odhadů narození 400 milionů dětí. Podle ochránců lidských práv vede politika k nuceným potratům. Číňané navíc preferují mužské potomky, vznikla tak demografická nerovnováha mezi pohlavími. Pokud mají dvě generace za sebou jen jediné dítě, to se musí postarat jak o své dva rodiče, tak o čtyři prarodiče. Pokud to z nějakého důvodu nejde, jsou často předcházející generace odsouzeny k životu v bídě. Dalším významným sociálním problémem je „generace malých císařů“, protože jedináčci jsou obvykle velmi rozmazlení. Na ně si stěžuje i čínská armáda, podle ní jsou „vojáci z generace jedináčků zbabělci bez špetky bojovného ducha.“ Jedináčci přitom tvoří celkem 70 % jejích vojáků. Čtyři dekády uplatňování tohoto nařízení navíc zanechaly na Číňanech nesmazatelné stopy a změnily jejich pohled na rodinu. Lidé si na systém zvykli a zdá se, že už nemají o velké rodiny zájem. Porodnost v Číně tak podle oficiálních statistik dál klesá.

Film se dá najít i online. Pozor, jsou v něm natvrdo ukázané lidské plody pohozené mezi odpadky a jsou zde velmi podrobně vykreslena zvěrstva a hrůzné okolnosti, za jakých děti umíraly. Nebude vám z toho dobře. Přesto si myslím, že by tento film měl každý vidět.

© aluska.org 2021